Poté, co se na trhu v poměrně krátkém čase úspěšně etablovaly technologie a řešení určená pro virtualizaci serverů, získávají nyní na intenzitě i snahy o virtualizaci koncových pracovních stanic – desktopů. Přední analytická agentura IDC ve své studii Worldwide Server Virtualization Shipment Forecast, která byla uvolněna letos v srpnu, předpokládá, že do roku 2012 utratí firmy za správu virtuálních serverů nezanedbatelných sto miliard dolarů. Zároveň ve své vizi očekává, že do konce roku 2009 počet nových instalací virtuálních serverů převýší dodávky fyzických serverů. Podobný růstový trend lze vysledovat i v oblasti virtualizace desktopů, jež se již vyléčila ze svých dětských nemocí a nyní značně nabírá na síle. Firmy, kterým se virtualizace osvědčila u serverů, se tak na tomto poli pouštějí dále a hledají úsporné a progresivní řešení, které by dokázalo virtualizovat IT infrastrukturu jako celek, a to pokud možno bez nežádoucích vedlejších efektů.

Představa virtuální aplikace běžící na virtuálním desktopu, jehož zázemí tvoří virtualizovaný server, je sice na první pohled poněkud komplikovaná, ale za předpokladu využití správných nástrojů může být pro správce IT prostředí zároveň velice lákavá. Kladné efekty virtualizace, mezi něž bývá různými autory zahrnován nárůst variability použití stávajících nástrojů, úspora finančních prostředků a redukce náročnosti správy IT prostředí, se totiž při realizaci kombinované virtualizace mohou dostat do synergického efektu. Virtualizace například umožňuje spravovat na serveru jen jednu instanci operačního systému nebo aplikace, kterou lze následně virtualizovaně poskytnout na vyžádání libovolnému počtu uživatelů – dopad takového řešení na kapacitu IT prostředí je naprosto zjevný.

Nyní se na celou problematiku komplexní virtualizace podívejme na konkrétnějším příkladu. Nemálo společností dosud disponuje nevirtualizovanými servery, které svou nízkou efektivitou zbytečně odčerpávají prostředky nezbytné na další rozvoj firemního IT. Tyto firmy také obvykle mívají své desktopy postaveny na dnes již stařičkých Windows XP, jejichž bezpečnostní parametry však pomalu přestávají stačit a samotná společnost Microsoft v zájmu mezigenerační obměny (a zachování svého zisku) deklaruje, že hodlá jejich podporu postupně více a více omezovat. Ani Windows Vista již nejsou příliš perspektivním operačním systémem, neboť si za tři roky své existence v korporátním prostředí mnoho úspěchů nepřipsaly a nemůžeme očekávat, že by se to ještě někdy změnilo. Příchod nových Windows 7 na trh proto přímo vybízí k zamyšlení nad tím, zda bude možné udržet zaběhnutou politiku vedení IT i ve střednědobém či dlouhodobém horizontu.

Schema virtualizace desktopu

A právě zamýšlená migrace desktopů na novou verzi Windows může být potřebným impulzem k tomu, aby společnost přehodnotila svůj dosud konzervativní přístup k IT a odhodlala se k malé revoluci vedoucí ve výsledku k virtualizaci, která již dlouho není čímsi exotickým, ale běžnou praxí užívanou, a tedy i prakticky prověřenou miliony klientů. Propočet návratnosti zamýšlené investice rychle napoví, zda má smysl ji v podniku realizovat, nebo ne. Přistoupit k aktu virtualizace desktopů má pro organizaci smysl zejména v situaci, kdy díky tomuto kroku dokáže vykázat finanční úspory plynoucí ze snazší správy takto koncipovaného řešení a z nižších pořizovacích nákladů na pořízení hardwaru jednotlivých klientských stanic. Hardware v serveru nebo vaše kapacita v datovém centru navíc obvykle bývají mnohem lépe výkonově škálovatelné.

Je-li to pro konkrétní společnost žádoucí, lze celé řešení nakonfigurovat tak, aby bylo možné do něj aktivně přistupovat prakticky odkudkoliv, kde je k dispozici připojení k internetu s alespoň základními rychlostními parametry. Progresivní řešení dnes již umožňují využití virtualizovaných desktopů a aplikací i v off-line módu. Váš zaměstnanec na pracovní cestě v Číně tedy disponuje navlas stejnými pracovními nástroji, jako kdyby seděl ve své kanceláři. Ani vytvoření pracoviště pro nového zaměstnance firmy nebo založení nové pobočky firmy na druhém konci republiky již díky virtualizaci nemusí znamenat složitý IT problém zahrnující výpadek poloviny klíčových IT pracovníků firmy z důvodu čtrnáctidenního výjezdu, v podstatě vše je možné spravovat a konfigurovat na dálku. V případě havárie klientské stanice lze díky virtualizaci obvykle dosáhnout nápravy za mnohem kratší dobu než při použití konvenčních desktopových řešení – v podstatě stačí přejít k jinému volnému počítači a zde pokračovat v započaté činnosti.

Neustálý vývoj na trhu tlačí jednotlivé poskytovatele těchto řešení k dramatickému snižování cen, a tak se dnes nacházíme v situaci, kdy nad komplexní virtualizací firemního IT prostředí nemusejí uvažovat jen společnosti provozující řádově stovky koncových stanic a desítky serverů, ale mohou se o ni začít intenzivně zajímat i menší a střední firmy, u nichž se počítače počítají řádově na desítky – právě jim totiž může virtualizace poskytnout zajímavou konkurenční výhodu. V reálném světě se hardware serveru silně odlišuje od hardwaru desktopu. Ve virtuálním světě jsou si však všechny virtuální stroje rovny, a tak se jejich správa stává mnohem snazší záležitostí. Klíčovou roli při správě plně vizualizovaného IT prostředí tedy hrají nástroje pro jeho snadnou a efektivní správu, která ve výsledku přinese kýžené snížení nákladů.

Na co si dát pozor?

Až do této chvíle se vám možná kombinovaná virtualizace jevila jako naprosto bezproblémově dosažitelný stav, k jehož docílení budete potřebovat pouze zkombinovat jednotlivé technologie – to však není tak docela pravda. Pojďme se nyní podívat na některá úskalí, jimiž budete muset projít, abyste se dostali do stavu absolutní virtualizace, virtualizační nirvány.

Prvním problémem, na který můžete v průběhu virtualizačního úsilí ve vaší společnosti narazit, je rigidní organizační struktura. Ne vždy jsou totiž lidé od serverů titíž, co mají na starosti správu desktopů a aplikací – pokud budete chtít k virtualizaci přistupovat na jednotné bázi, přičemž pouze tento postup dává reálné naděje na konzistentní výsledek, budete je muset nejprve naučit vzájemně komunikovat a pracovat na společném projektu. Odměna za toto snažení však bude poměrně sladká – jakmile se vám nástroje pro management jednotlivých virtualizovaných segmentů podaří ujednotit a stabilizovat, začnete obratem realizovat finanční úspory plynoucí z nižších nároků kladených na správu takového řešení.

Dále mějte na paměti, že ne vždy v sobě musí přídavné jméno „virtualizovaný“ nést výhradně pozitivní konotaci. Více než kde jinde zde totiž platí okřídlené rčení „jak si kdo ustele, tak si lehne“ – v tomto případě použité ve smyslu, že skutečně efektivní přístup k virtualizaci vyžaduje použití sofistikovaného řešení od silného partnera, který skutečně „ví, co dělá“.

A jak je to s bezpečností?

Mnoho firem se v souvislosti s virtualizací obává snížení dosažitelné míry informační bezpečnosti, většina odborníků se však shoduje na faktu, že je mnohem snazší fyzicky před krádeží dat ochránit jednu místnost, v níž jsou umístěny servery, než desítku kanceláří, kde se v podstatě volně nacházejí notebooky a stolní počítače, na jejichž pevných discích mohou být uložena nedostatečně chráněná data mající pro společnost hodnotu bytí a nebytí. A proti pokusům o útoky zvenčí je server obvykle velmi dobře chráněn.