Magistrát města Karviná je organizací, která v široké míře vsadila na virtualizaci své IT infrastruktury, včetně pracovišť jednotlivých úředníků. Na zkušenosti s implementací virtuální infrastruktury, úskalí při nasazení virtuálním desktopů u koncových uživatelů a dosažené přínosy jsme se zeptali Jiřího Jaremy, vedoucího oddělení informatiky odboru Kanceláře tajemníka Magistrátu města Karviné.

Jaká byla výchozí situace na magistrátu v Karviné před nasazením virtuálních desktopů? Můžete popsat, s jakými problémy jste se potýkali při správě IT infrastruktury?

Asi jako na kterémkoliv jiném úřadě měl každý zaměstnanec svůj počítač. A nejen to – čím dál více z nich používalo navíc také notebooky, případně jiné mobilní zařízení. V kombinaci s roztříštěností do osmi různých budov rozesetých po celém městě bylo poměrně náročné zajistit jejich správu a údržbu. Částečně jsme si vypomáhali různými nástroji pro centralizaci všeho možného, využívali jsme uživatelské cestovní profily, deployment aplikací pomocí politik v Active Direcotry a podobně.

V roce 2008 jste se rozhodli pro nasazení terminálového řešení a virtuálních desktopů VDI. Jaké konkrétní řešení jste zvolili a jak probíhala jeho implementace?

Cesta k výběru finálního řešení nebyla jednoduchá. V rámci úvodní analýzy jsme porovnávali více možných platforem. Největší váhu jsme přitom přikládali praktickému testování každé platformy v našem prostředí. Vyzkoušeli jsme tehdy poměrně detailně jejich funkčnost přímo v naší datové síti s našimi aplikacemi. Výstupem byl materiál, který podrobně popisoval, jak a co by fungovalo nebo nefungovalo. Až na základě těchto výsledků jsme se rozhodli pro řešení od VMware dnes známé pod jménem Horizon View. Poté následovala fáze výběru koncových stanic – tenkých klientů. Chtěli jsme se totiž definitivně zbavit klasických osobních počítačů, se kterými jsme prakticky denně řešili nějaké problémy. Tenké klienty jsme opět vybírali tak, že jsme několik předem vytipovaných modelů podrobili praktickému testování v naší síti, tentokrát již v kombinaci s VMware Horizon View. V testech tenkrát u nás „zvítězil“ tenký klient od HP. Samotná implementace pak probíhala v několika fázích. Začali jsme virtualizací naší počítačové učebny, kterou máme mimo jiné akreditovánu pro ECDL testování. Postupně pak začaly virtuální počítače nahrazovat běžná PC u jednotlivých uživatelů.

Co byste označil za hlavní překážky, se kterými jste si museli při implementaci virtuálních desktopů poradit? Jak v takové situaci pomohla spolupráce s dodavatelem?

Asi bych neřekl přímo překážky, ale na komplikace jsme u takového projektu samozřejmě narazili. Za největší z nich bych označil postupné odlaďování výkonu virtuálního prostředí. Ačkoliv jsme se ve fázích testování snažili také o jakési zátěžové testy, veškeré aspekty reálného provozu se nám nepodařilo zcela odhadnout. Jedním z problémů tak byly například nevhodně rozvržené oblasti diskových polí, což se pak projevilo výrazným snížením výkonu zejména v ranních špičkách, kdy se k systémům začalo přihlašovat mnoho uživatelů najednou. Naštěstí se nám podařilo tuto situaci ve spolupráci s dodavatelem zvládnout a konfiguraci diskových polí optimalizovat.

Nasazování nových řešení je obvykle doprovázeno menší či větší nedůvěrou ze strany uživatelů. S jakými reakcemi jste se setkali vy?

To máte pravdu – ta prvotní nedůvěra funguje vždy spolehlivě (smích). Stejně tomu bylo i u naší virtualizace desktopů. Když se uživatelé dozvěděli, že by měli přijít „o svůj počítač“, snažili se různými způsoby zdůvodnit, proč právě oni by měli být z výměny vynecháni. Zvolili jsme však tak trochu rafinovanou metodu, kdy jsme s prvními výměnami začali nejdříve u těch, kteří se báli nejméně. Když pak ostatní viděli, že se nic hrozného nestalo, ba naopak zjistili, že virtuální počítač má i některé výhody, setkal jsem se i s dotazy „kdy už konečně taky dostanu ten terminál?“.

Můžete popsat některé konkrétní dopady nasazení virtualizovaných desktopů na práci úřadu, a to jak z pohledu „vnitřního“, tzn. správy uživatelských stanic a dostupnosti aplikací, tak z pohledu občanů, kteří přicházejí do styku s jeho agendou?

Ten vnitřní pohled je dvojí. Jednak je to pohled nás informatiků, kterým virtualizované desktopy přinesly zásadní změnu ve správě celého prostředí. Ty změny jsou opravdu velké. Pohled uživatelů je jiný. Pro ně se toho v podstatě až tak mnoho nezměnilo. Stále pracují ve svém prostředí se svými aplikacemi. To, že je počítač jenom „virtuální“, dnes asi ani nevnímají. A možná i zapomněli, že jen díky tomu mohou dnes pracovat se „svým počítačem“ prakticky odkudkoliv, což bylo dříve téměř nemožné. A konečně občané. Vědí vůbec, že jsme úřad bez počítačů…?