Low-code platformy umožňují svým uživatelům snadno a rychle vyvíjet digitální řešení pro konkrétní zadání, a to i při nižší či nulové znalosti programování a jeho zákonitostí. Low-code nástroje nabízejí různé možnosti a přístupy, často v podobě „drag and drop“ editorů a dalších zjednodušujících nástrojů. Obvykle spolupracují se standardními programovacími jazyky, jedním z nejpopulárnějších je v tomto směru JavaScript.

Low-code je rychle nastupujícím trendem. Podle výzkumu společnosti Gartner používají dnes největší světové společnosti obvykle více než čtyři low-code platformy najednou. A jejich další rozšíření je otázkou blízké budoucnosti.

No-code versus low-code

Prodejci některých platforem nedávají svým produktům nálepku „low-code“, ale dokonce „no-code“. „No-code“ je hlavně marketingový termín. Má označovat fakt, že platforma je určena neprofesionálním vývojářům a že se při jejím použití uživatel nemusí kódováním vůbec zabývat. Tato řešení fungují často na principu WISIWYG, který při tvorbě aplikací místo s kódem pracuje s jasnou vizuální reprezentací toho, co uživatel vytváří. Platforma mu nabízí předvytvořené bloky, které se dají spojovat dle požadovaného algoritmu. Low-code platformy naproti tomu umožňují přizpůsobit si kód samotné platformy a pracovat s ním.

Demokratizace IT

Velkou výhodou, kterou low-code a no-code platformy přinášejí, je rozšíření počtu lidí, kteří můžou doručovat technologická řešení. Při akutním nedostatku IT odborníků je nabídka delegovat část jejich práce na jiné lidi mimořádně lákavá. Ve firmách tak vznikají pozice obecně označované jako „business technologists“ nebo „technology producers“, které mají za úkol v podobných platformách pomocí předem připravených bloků řešit konkrétní specializované požadavky. Mnohdy přitom tito specialisté ani nejsou odpovědní IT oddělení.

Low-code a no-code snižuje počet rolí a pozic potřebných ke komunikaci kolem vzniku nových aplikací. To se vyplatí především u malých aplikací, jejich vznik dokážou zautomatizovat, nebo dokonce zrobotizovat. Ušetří tím množství času a peněz. Zaučit specialistu pro práci s low-code aplikací může trvat jen několik málo týdnů a takový člověk pak může sám tvořit řešení, která by jinak vytížila celý tým.

Na co si dát pozor

Je zřejmé, že programování pomocí předchystaných bloků je vhodné obvykle jen pro konkrétní, specifické zadání. Použití low-code řešení proto ještě velmi dlouho nebude možné všude. Při práci s novými platformami, jejich uzpůsobováním a napojováním na stávající firemní systémy hrozí výrazné zvýšení technologického dluhu, který může vést až k dysfunkčnostem či zhroucení systému. Proto je dobré před nákupem a použitím každé low-code či no-code platformy dodržet několik základních principů:

• Ujistěte se, že řešení, o kterém uvažujete, bude kompatibilní s vašimi stávajícími systémy, standardy a SDLC. Jinak může vzájemná integrace působit spíš problémy než reálně pomáhat.
• Buďte opatrní při používání řešení, která jsou příliš specializovaná, špatně se integrují a dále vyvíjejí.
• Ověřte si, že znalosti a dovednosti vašich lidí odpovídají úrovni, kterou ovládání platformy vyžaduje. Nálepka „no-code“ neznamená, že uživatelé platformy nemusejí mít žádné technologické schopnosti.
• Minimalizujte technologický dluh a dbejte na jeho snižování i při používání platformy.
• Čím více budete používat low-code/no-code platformy, tím důležitější je pravidelně jejich fungování kontrolovat, nejlépe pomocí adaptivního testování.

Pavlína Uchytilová Autorka článku působí ve společnosti Trask, kde má na starosti kompetenci M365 a v roli konzultanta pomáhá transformovat byznysové potřeby klientů do technických řešení nad platformou Microsoft.