Více vendorů, větší zabezpečení?

Situace, kdy využijete, nebo dokonce musíte využít, dva či více vendorů, nemusí být problematická. Strategie dual-vendor může podniku přinést nesporné výhody. Je-li například síť postavena správně, mohou se všechna koncová zařízení připojovat do sítí obou vendorů a tam se setkat. V takovém případě jde o jednoznačné bezpečnostní plus. Když vypadne jedna síť, systémy mohou dále běžet přes síť druhého dodavatele, a potenciální problém se tak zpravidla nepropíše do zařízení obou vendorů. Vysoká spolehlivost a vysoká míra zabezpečení, které takto postavené řešení poskytuje, vyvažuje nevýhodu v podobě dvojího operatingu. Popsaný dual-vendor systém dává smysl například v datových centrech, státní správě a celkově kritické infrastruktuře, tedy tam, kde je spolehlivost a bezpečnost na prvním místě.

Sít má svou paměť

Dalším důkazem, proč v drtivé většině případů nelze jít jinou cestou než kombinací vendorů, je modernizace sítě. Síťová architektura se nikdy nestaví od nuly. Firmy již nějaký síťový systém vystavěný mají a síť tak má svou historii, jelikož prošla generačními obměnami. Nelze automaticky předpokládat, že dodavatel, který před lety připojil část systémů stále funguje, nebo poskytuje službu, o kterou máte při modernizaci zájem. A nelze ji modernizovat nebo vyměnit najednou ze dne na den, aniž by se nové systémy potkaly s těmi „starými“ a musely spolu komunikovat. Nesporné je, že takovou komunikaci je výhodné nejdříve v praxi otestovat, zjistit, jak budou nové prvky fungovat a jak bude stávající systém reagovat. V takovém případě přichází na scénu konzultant, jeho role a možnosti otestování vzájemné spolupráce všech zařízení a prvků sítí je skutečně stěžejní. Například v ComSource labu je možné simulovat spojení systémů od různých dodavatelů a odhalit potenciální problémy jejich fungování ve stávající síťové architektuře. Jednoduše tak navážou systémy nového vendora na systémy stávající.

Dvakrát měř, jednou řež, platí i v IT

Segment, pro který je často využití poradenských služeb konzultanta klíčové, je státní správa. Ta se obecně potýká s problémem zadávání státních zakázek. Délka tohoto procesu může často brzdit vývoj síťového řešení, a především jeho kontinuitu. Mnoho státních firem se začalo pečlivě věnovat navržení a popisu systému řešení, který je třeba ve výběrovém řízení poptat, právě ve spolupráci s konzultantem. Potřebují dokonalou simulaci kroků, které je třeba podniknout, aby mohli vypsat takové výběrové řízení, jehož realizace zajistí co nejefektivnější modernizaci. Pokud není vše dobře naplánováno a nemyslí se na detaily, v průběhu zavádění změn se může zjistit, že jsou třeba větší a zásadnější zásahy, než se původně předpokládalo. Na ty se musí vypsat nové výběrové řízení a celý proces se tak dramaticky komplikuje a zpožďuje.

Vrátíme-li se k původní polemice, zda je single vendor dnes již spíše mýtus, či není, jednoznačnou odpověď nejspíš podat nelze. Své výhody a nevýhody mají obě cesty. U cesty jednoho dodavatele je nejzásadnějším problémem fakt, že dřív, nebo později narazíte na limity jím poskytovaných služeb a bude muset některý se síťových komponentů nakonec stejně doplnit jiným dodavatelem.

Michal Štusák Autor článku je spolumajitel společnosti ComSource.