To ovšem vyvolává také zásadní otázky: Jaké problémy by podnikům – a fakticky nám všem – způsobila její absence? Jaké technické inovace k ní lze využít? A, zcela zásadní otázka, jak toho dosáhnout dříve, než potenciální hrozby převáží nad příležitostmi? S pomocí několika předních expertů, kteří se digitální budoucností zabývají, se v tomto článku zamyslíme právě nad těmito důležitými otázkami.

Definice digitální suverenity

Předně, co přesně máme „digitální suverenitou“ na mysli? Zjednodušeně jde o to, aby si lidé, podniky a instituce zachovaly kontrolu nad svými daty. Jako občan nejspíš sledujete zprávy a máte obavy o svá data a o to, zda existují účinná opatření, která zamezí neoprávněnému přístupu a zneužití. Totéž platí o podnicích. Tyto obecné obavy mezi lidmi a podniky dospěly do bodu, kdy se skutečně začíná něco dít.

Oproti době před dvaceti lety se změnilo to, že tehdy byla situace jednoduchá. Data byla uložená v počítačích, na jednom místě. V dnešním skutečně mezinárodním a multicloudovém světě mají podniky data rozptýlená po celé zeměkouli, takže je těžké udržet přehled o tom, kde se nachází, kdo je vlastní, kdo k nim má přístup a kdo s nimi může manipulovat.

V cloudu sice nespočívá celý problém, ale jeho podstatná část (ještě se k tomu vrátíme). Jak řekl Sylvain Rouri, obchodní ředitel cloudového poskytovatele OVHcloud: „Na cloud spoléhá stále více firem, softwarů a aplikací. S jeho pomocí poskytujeme služby občanům, zákazníkům a uživatelům. Musí být naprosto transparentní a agnostický, abychom měli nad svými daty plnou kontrolu.“

Sylvain porovnává vývoj v oblasti cloudu k vývoji ve stravování: pryč jsou poválečné doby, kdy bylo primárním cílem zajistit hojnost. Dnes chceme vědět, co máme na talíři, odkud to pochází a jak je to kvalitní. Záleží nám na tom, co konzumujeme – a totéž platí u cloudových služeb. Požadujeme služby špičkové kvality, kterým rozumíme a můžeme využívat podle vlastního uvážení.

To je mimochodem přesně ten důvod, proč jsme přišli s novou iniciativou VMware Sovereign Cloud, která poskytuje státům svobodu a kontrolu v multicloudovém světě a umožňuje využívat služby důvěryhodných národních poskytovatelů se zohledněním specifických geografických požadavků z hlediska suverenity dat a jurisdikce.

Kdo má odpovědnost

Pro koho jsou tyto úvahy relevantní? Kdo ve skutečnosti chce a potřebuje datovou suverenitu? Odpověď zní: všichni. Vezměme si státy celého světa. Pochopitelně chtějí, aby data jejich občanů zůstávala uvnitř národních hranic – což se dostalo do popředí pozornosti po počátečním úprku k velkým poskytovatelům cloudu (kteří povětšinou sídlí v USA). Dnes se ptají, zda jsou veškerá shromažďovaná data pod kontrolou jiného státu – což je zásadní otázka národní bezpečnosti.

Totéž platí u obchodních společností. Většina podniků chce být globální, ale to vyžaduje jemné vyvažování a vylaďování provozu – včetně výměny a uchovávání dat – mezi různými zeměmi a subjekty.

Obzvlášť to platí, podíváme-li se na specifika jednotlivých odvětví. Jako příklad můžeme zmínit problémy, se kterými se potýkají banky. Regulátoři bedlivě sledují koncentrační rizika – říkají: „nespoléhejte na jediný cloud, rozložte rizika mezi různé cloudy… ale také zajistěte, abyste mohli tyto cloudy kdykoli opustit, a samozřejmě musíte mít vždy přehled o tom, kde se vaše data nachází a mít je pod kontrolou“. To jsou technické problémy, které nelze vyřešit ze dne na den. A to vysvětluje, proč na trhu působí více než čtyři a půl tisíce poskytovatelů cloudových služeb, kteří společně uspokojují potřebu volby v multicloudovém světě.

Pauline Flament, technická ředitelka světoznámého výrobce pneumatik Michelin, tuto myšlenku rozvíjí prizmatem své firmy. Michelin je lídrem v oblasti udržitelné mobility. Prodává pneumatiky a služby ve 180 zemích, což vyžaduje složitý globální ekosystém. Michelin nemůže znát každou okolnost, která v provozu nastane, takže spoléhá na své poskytovatele služeb, že poskytnou správný rámec a zabezpečení, které zajistí, že data bude vždy možné lokalizovat, chránit a využívat. To je zásadní pro celý podnik – od výzkumu a vývoje (který potřebuje digitální a datovou suverenitu kvůli ochraně inovací) až po HR (které potřebuje chránit osobní údaje zaměstnanců ve všech zemích).

Jaká jsou rizika případného selhání? Podle Pauline trojí: za prvé, ušlé příležitosti. Pokud podnik nedokáže v některých zemích provozovat svoji obchodní činnost, nemůže efektivně růst. Za druhé, snížení produktivity. Nejsou-li data v některé zemi řádně dostupná, nebude fungovat provoz. Za třetí, poškození pověsti celé firmy. Podnik je založený na důvěře a pokud nejsou v bezpečí data, není v bezpečí ani reputace. To jsou rizika – nepopiratelně významná – ale pokud je otočíme, ihned uvidíme rozsah příležitostí, které se otevírají díky správně pojaté digitální a datové suverenitě.

Činy jsou více než slova

Co se v reakci na to vše odehrává? Jaké proudy utváří naše digitální desetiletí? Představuje se Gaia-X, projekt, na němž se podílí zástupci firem, veřejné správy a vědeckých kruhů z Evropy i jiných částí světa, jehož cílem je vybudovat federalizovanou a bezpečnou datovou infrastrukturu. Gaia-X směřuje k naplnění vize otevřeného, transparentního a bezpečného digitálního ekosystému, kde je možné data a služby zpřístupňovat, sdružovat a sdílet v důvěryhodném prostředí.

Podle Francesca Bonfiglia, ředitele asociace Gaia-X, je AISBL záležitost „opětovného převzetí kontroly nad digitálními technologiemi, poskytování systému, který umožňuje řádnou správu existujících technologií, zejména cloudových, které dnes postrádají požadovanou transparentnost nebo interoperabilitu. Projekt je zcela otevřený, kdokoli může splnit požadavky na kompatibilitu Gaia-X, za předpokladu, že otevře své služby a technologie inspekci, ověření a zajištění transparentnosti.“

Francesco vysvětluje, že projekt Gaia-X iniciovala Evropa pro Evropu a jiné části světa. Zapojily se do něj subjekty z celého světa, mimo jiné zemí jako Korea nebo Japonsko, kde mají podniky hlad po konzistentní úrovni ověřené důvěry. „To není evropský problém,“ říká Francesco. „Hovoříme o budoucnosti světové ekonomiky, která bude stát především na datech. Nebudeme-li mít kontrolu, ekonomika se jednoduše posune do polohy užitku s nižší mírou kontroly. Lidé tedy poprvé sedí u stolu a říkají, co chtějí dělat se svými daty, co chce trh a jaká bude společná odpověď. Zapojit se může každý a finančních prostředků je dostatek – ideální rovnice změny.“

Důvěra jako základ, na kterém lze dále stavět

Součástí rovnice musí být důvěra. Lidé se již dříve obávali přechodu do cloudu a jejich důvěra byla narušena. Kroky, které jsou nyní podnikány, jsou známkou vyspělosti cloudového trhu, který dospěl do stadia, kdy mnoho různých poskytovatelů dodává jemně diferencované, vyspělé verze technologií, které uživatelům nabízí možnost volby, spolehlivost a užitek.

Zároveň bychom měli přemýšlet odvážněji. Budoucnost dat není pouze v cloudu, ale také v distribuovaném prostředí na periferii sítě. Nové standardy a způsoby uvažování o datech musí brát v úvahu to, kde se data nachází, a to holisticky – v celém řetězci a architektuře.

Francesco souhlasí. „Již nehovoříme pouze o cloudu. Hovoříme o mechanismu propojení serverů, lidí, poskytovatelů, uživatelů sdílejících data – jednoduše, po celém světě, bezpečným a důvěryhodným způsobem. Budujeme předivo nové digitální výpočetní platformy podobně jako jsme vybudovali internet – platformy, na které bude stát budoucnost našich životů a ekonomiky.“

Příležitost už nemůže být větší. Postupujeme „digitálním desetiletím“ s jasným cílem, ale to, co děláme dnes – na principu spolupráce, důvěry a transparentnosti – bude mít význam i daleko za horizontem roku 2030. Je vynikající chvíle opět převzít kontrolu.

Joe Baguley Autor článku je viceprezidentem a CTO společnosti VMware (EMEA).