Ještě v minulém desetiletí bylo prakticky vše v datových centrech dedikované pro jednotlivé zákazníky, od serverů a úložného prostoru přes síťové prvky a porty až po přenosovou kapacitu a nástroje pro správu. První změny této dnes již zcela zastaralé koncepce souvisely s využitím centralizovaných úložišť a pak to šlo s nástupem virtualizačních technologií již poměrně rychle.

Současná datová centra maximálně těží z abstrakce, která umožnila úplné oddělení logického pohledu na jednotlivé prvky infrastruktury od toho hardwarového. Dnes tedy v datovém centru neexistuje vrstva, která by nemohla být virtualizována, a to včetně takových oblastí, jako je například bezpečnost. Mimochodem, komplexní pojetí je přesně tou „drobností“, která může přesvědčit dosud váhající a nerozhodnuté organizace k opuštění tradičních paradigmat.

Bez standardizace to nepůjde

Virtualizace a abstrakce ale nejsou jedinou evoluční oblastí, kterými datová centra prochází. Stejně zásadní je i neustálé zvyšování tlaku na standardizaci poskytovaných služeb, včetně možnosti vybírat si při „nákupu“ z předpřipraveného katalogu jednotlivých komponent, služeb a vlastností včetně SLA. Provozní parametry navíc mohou být spojené jak s celým výběrem, tak i s jednotlivými komponentami a službami.

Výsledkem tohoto přístupu je výrazné zefektivnění pro provozovatele datových center i pro jejich zákazníky (interní i externí). Díky standardizaci jsou navíc služby zajišťované datovými centry nejen ekonomičtější a přesně sledovatelné, ale také vymahatelné. Jde o důležitý posun oproti minulosti, kdy byla sice zodpovědnost na IT oddělení delegována formálně, ale nebyla prakticky nijak vymahatelná. Dnes je to jasné – až na naprosté výjimky odpovídá za úroveň a dostupnost služeb provozovatel datového centra.

Automatizace a samoobsluha

Se standardizací poskytovaných služeb souvisí i rozšiřování automatizace a stále širší dostupnost samoobslužné funkcionality pro základní i pokročilou správu zakoupených virtuálních komponent. Možnost ovlivnění nastavení a chování přímo zákazníkem navíc může být dostupná pro všechny vrstvy a komponenty datového centra. Teoreticky tak záleží pouze na tom, jakou míru svobody chce provozovatel datového centra svým klientům nabídnout.

Zpřístupňování požadovaných služeb je tak mnohem jednodušší a rychlejší. Z řádu dní a týdnů, které si požadavky na nové komponenty obvykle vyžádaly v minulosti, jsme se posunuli k jednotkám minut. Znalý zákazník může mít vše důležité pod svojí kontrolou a v mezích definovaných podmínek flexibilně přizpůsobovat funkcionalitu i parametry jednotlivých součástí datového centra svým požadavkům.

Vytvořit „něco jako službu“ tak dnes zákazník může prakticky okamžitě za pár kliknutí myší. Vůbec přitom neplatí, že se tyto vymoženosti týkají jen největších datových center – plná automatizace je efektivní již od jedné dvou stovek virtuálních serverů, a využít ji tak mohou i středně velké společnosti. Většina aktivit spojovaných s budováním a provozem datových center navíc směřuje k maximální univerzálnosti, která umožňuje plnou přizpůsobitelnost jednotlivých vrstev i komponent.

Na cestě ke cloudům

Zajímavý je také vztah standardizace a přechodu do cloudových prostředí, který není možný bez sjednocení technologií a procesů na straně organizace. V případě požadavků sice většina poskytovatelů cloudových služeb zvládne připravit individuální řešení na míru dle přání firmy, ale bez napojení na změny uvnitř firmy se stírají základní výhody transformace do cloudu. Ano, takové řešení je pak dražší, nepružné a tedy i méně efektivní. A pochopitelně také rizikové a náchylné k nepředvídatelným chybám.

Existují například standardizované analýzy (assessmenty) právě pro posouzení stavu připravenosti organizace pro přechod do cloudového prostředí. Tyto nástroje upozorní na kritická i bezproblémová místa. V souvislosti s procesem výstavby či zdokonalování datového centra je proto nezbytné pátrat po účelu požadovaného cílového stavu a dlouhodobých plánů.

Důležitou součástí počátečního posouzení je i získání informací důležitých pro rozhodnutí o nejvhodnějším způsobu přechodu do prostředí cloudu. Tento přechod může být v zásadě dvojí – přenést vše v rámci jedné etapy nebo přecházet postupně po jednotlivých subsystémech nebo pomocí některé ze spirálových metod. Komplexní přechod je nicméně mnohem méně obvyklý a výhodný, než jak by se mohlo na první pohled zdát – nezapomínejme, že v rámci podnikové informační architektury bývají jednotlivé stavební prvky těsně integrovány a zajištění celkové interoperability v prostředí cloudu může být technicky i časové náročný úkol.

Nejen jak, ale i proč!

V případě datového centra je také velmi důležité vědět, jaký je vlastně smysl a účel nasazení konkrétních technologií a prostředků. A co od něj očekávají jednotlivé oddělení firmy a management různých úrovní. V opačném případě může nastat situace, kdy se z datového centra stane nekoncepční dinosaurus neschopný reagovat na změny trhu.

Situace je komplikována i tím, že kvalita datového centra než na technologiích a lidech stojí mnohem více na konkrétních poskytovaných aplikacích, službách a jejich schopnostech provázání s firemními procesy. Jinými slovy, každá organizace musí před přechodem do prostředí cloudu standardizovat jak IT, tak i ostatní firemní procesy. Sice je lákavé zpochybnit slůvko musí, ale dosavadní zkušenosti velkých organizací dokazují, že bez standardizace přechod nedopadne příliš úspěšně. Počáteční posouzení navíc může ukázat i na to, že přechod do cloudu nemusí být pro danou organizaci vhodný a mnohem více se vyplatí setrvat na úrovni tradičních on-premise modelech.

V této souvislosti je také vhodné připomenout, že formami outsourcingu lze sice relativně snadno zajistit technické prvky a lidské zdroje, ale u procesů je situace mnohem složitější. A základním předpokladem úspěchu je v případě procesů právě jejich dokonalá znalost a maximální míra standardizace. Dostatečný „pořádek“ je přitom skvělým základem i pro případné budoucí škálování a rozvoj.

Získávají všichni

Nejmodernější datová centra jsou tedy celkově nejen o zcela jiných architekturách s maximálním využitím virtualizačních technologií na všech vrstvách, ale také o odlišném pojetí toho, co datové centrum může a má nabídnout. A to jak z pohledu provozovatele datového centra, tak i koncového zákazníka (ale třeba i z pohledu systémových integrátorů nebo třetích stran dodávající specializované systémy). Díky již zmíněné maximální abstrakci logických vrstev od fyzických získávají obě strany dostatečnou flexibilitu na to, aby mohly reálně zajistit všechny své požadavky přímo či nepřímo související s podnikovou informatikou. Od bezproblémového provozu a špičkové bezpečnosti přes vysokou míru flexibility až po dlouhodobou udržitelnost a kladnou návratnost investic.

Datová centra nové generace tak bezesporu zvyšují užitnou hodnotu poskytovaných služeb a umožňují nejen efektivní vybalancování provozních a investičních nákladů, ale zákazníkům nabízí právě i výhody přímo související s možnostmi softwarově definovaného přístupu. A to na všech úrovních. Vývoj datových center bude navíc i nadále pokračovat, a je proto důležité, aby si firmy již nyní uvědomily, že se dá na datová centra dívat jako na veřejnou službu pokrývající opravdu širokou škálu potřeb spojených s provozem jejich organizace.

Zbyszek Lugsch