Asi jen těžko bychom mezi čtenáři IT Systems našli někoho, kdo nečetl nebo alespoň neviděl kultovní film Stopařův průvodce po Galaxii. V něm žil velmi šikovný tvoreček – Babylonská rybka. Stačilo ji mít v uchu, a i když se napříč vesmírem hovořilo vzájemně těžko srozumitelnými jazyky, Babylonská rybka dokázala zajistit, že posluchač všemu rozuměl. Pokud se podíváme na svět stavebnictví, není jeho různorodost od Galaxie zase tak vzdálená. Každá ze stavařských profesí má své nástroje, používá vlastní postupy, a vlastně se na stavbu dívá svým pohledem. Asi každý z nás v praxi zažil nějaké to nedorozumění z toho plynoucí.

V digitálním světě ovšem platí zásadní poučka, že informace, která není sdílená, je mrtvá. A také metoda BIM, jako nejslibnější cesta ke Stavebnictví 4.0, je založena na sdílení informací napříč celým životním cyklem stavby a všemi stavařskými profesemi. K tomu, abychom mohli naplno využít všech přínosů, které nám BIM nabízí, chceme zajistit, aby všichni zainteresovaní byli schopni pracovat s informacemi obsaženými v celkovém informačním modelu stavby (IMS), a především mohli bezproblémově pracovat s digitálním modelem stavby (DiMS).

Tím zajistíme, že nebudeme muset žádné informace zadávat opakovaně, protože se budou přehledně předávat a sdílet a nebudou se mezi jednotlivými fázemi životního cyklu ztrácet. Zároveň všem stavařským profesím poskytneme jistotu, že pracují s aktuální a platnou verzí informace. Má to ale jednu zásadní překážku – potřebujeme zajistit, abychom stejné věci označovali stejně a shodně jim rozuměli. Zjednodušeně, aby okno bylo vždycky okno a ať jde o projektanta, stavbyvedoucího nebo pracovníka správy a údržby, všichni nejen poznali, že jde o okno, ale byli schopni správně využít pro sebe i jeho specifikace v podobě jeho vlastností. Proto potřebujeme standardizovat strukturu předávaných informací. To zajišťuje Datový standard staveb (DSS) společně s klasifikačním systémem CCI. S jeho pomocí dosáhneme toho, že stejné věci budeme rozpoznávat a chápat stejně.

Standardizace neznamená unifikaci

I když o potřebě digitalizace často mluvíme, neměli bychom zapomínat, že digitalizace není cíl. Je to jen cesta, naším cílem není pracovat v digitálním světě. To oč nám jde, je pracovat efektivně a s menší námahou – tedy umožnit využít práci strojů tam, kde je to možné. Proto platí, že digitální data musí být strukturovaná, strojově čitelná a opakovatelná. Stejně tak v případě používání BIM nedává žádný smysl dělat BIM proto, abychom dělali BIM. Nebo proto, abychom byli v souladu s trendy. Důvod, proč používat metodu BIM je velmi prozaický, nabízí nám možnost stavět a provozovat stavby efektivněji, tedy v každé fázi jejího životního cyklu těžit z nižších nákladů díky odstranění opakovaných činností a výraznému omezení množství chyb, a také větší produktivity práce, kdy můžeme přenechat část rutinní a nezáživné práce strojům a využít lidské síly pro tvůrčí činnosti. Pokud to trochu zjednodušíme, důvodem, proč využívat metodu BIM je udělat běžný pracovní den stavaře jednodušším a příjemnějším.

Možnost jednoduše dohledat potřebné informace umožní získat důvěryhodné podklady pro rozhodování. Ať jde o manažera, stavbyvedoucího nebo vedoucí týmů, všichni mohou mít v okamžiku, kdy musí přijmout rozhodnutí, na pár kliknutí k dispozici aktuální a platné informace. Své rozhodnutí tak bude moci opřít o doložitelná fakta. Bude se tak moci rozhodovat rychleji, s vyšší přesností, a co především – bude schopen kdykoli doložit, na základě jakých informací své rozhodnutí udělal. To dává všem mnohem vyšší úroveň jistoty a umožňuje jim učinit skutečně kvalifikovanou volbu. I v tak dynamickém prostředí, jakým bezesporu stavba je, se lze rozhodovat na základě dat, nikoli odhadů. A to v reálném čase.

Prakticky všichni stavaři již dnes pracují s digitálními nástroji. Jenže každá z profesí s těmi svými a vzájemně nekompatibilními. Dnes si tak předávají data přes různé elektronické formáty (například PDF či XLS) nebo hůř vytištěné na papíře, což s sebou nese ztrátu poměrně velkého množství informací, které je pak třeba opakovaně zadávat. Samozřejmě není možné dosáhnout toho, aby všechny profese používaly stejné nástroje, protože každá má jiné potřeby. Stejně tak by bylo iluzorní očekávat, že se všichni výrobci shodnou na nějakém zcela univerzálním formátu, který budou všichni používat. Nic takového není reálné.

Datový standard staveb (DSS) přichází tedy s řešením z jiné strany. Vytváří strukturu ukládaných informací. I když je nyní používán v kombinaci s otevřeným formátem IFC, není na něj navázán výlučně. Přitom, pokud jednotlivý dodavatelé software integrují DSS do svých produktů, budou schopni svým uživatelům zajistit přístup k informacím z DiMS v korektní podobě a v pohledu, který ta která stavařská profese potřebuje. Je totiž zřejmé, že například rozpočtáře zajímají jiné informace než technika požární ochrany.

Jaké informace potřebujeme

Základním stavebním kamenem Datového standardu staveb (DSS) jsou tak zvané datové šablony. I když se zdá, že více informací nemůže být na škody, ve skutečnosti to tak úplně neplatí. Proto je zbytečné vytvářet a předávat informace, které nejsou potřeba. DSS je totiž v podstatě soupisem vlastností jednotlivých stavebních prvků/datových informací. Jejich potřebný rozsah poté určujeme prostřednictvím tak zvaných datových šablon. Datová šablona tedy stanovuje rozsah informací, které jsou nutné pro tu, kterou část stavby uvést. Rozsah potřebných informací samozřejmě úzce souvisí s něčím, čemu říkáme milník a účel užití. Je to logické, protože si není nijak složité představit, že rozsah informací o stavbě potřebných třeba pro milník vytvoření dokumentace pro stavební povolení (DSP) a úplně jiný rozsah informací bude potřebovat například firma zabývající se Facility Managmentem, která již hotovou stavbu přebírá do správy. Zároveň si lze také snadno představit, že zcela různé informace jsou potřeba pro účel užití v podobě posouzení požární bezpečnosti stavby od potřeb jiného užití v podobě ocenění stavby a sestavení jejího rozpočtu.

Obsah DSS je k dispozici zdarma on-line na adrese dss.koncepcebim.cz. Tam si lze pro každý účel užití zobrazit rozsah potřebných datových šablon, a to vždy i z pohledu toho, kdo informace potřebuje (aktéra). Přitom může jít o jeden konkrétní stavební datový objekt – například datová šablona pro protipožární dveře stanovuje, jaké informace je třeba ke konkrétním dveřím vloženým do projektu zadat, aby mohly být považovány za protipožární (tedy, kromě rozměrů to budou nejspíše informace o odolnosti vůči požáru atp.)

Propojení na další digitální agendy

Díky standardizované struktuře informací v datových šablonách nemusí jejich využití skončit jen pro vzájemné sdílení informací o stavbě v rámci projektu. Stejně tak může ale datový šablona určovat potřebný rozsah informací pro celou stavbu. Mohou totiž sloužit k určení rozsahu informací, které bude stát o stavbě potřebovat pro propojení s dalšími digitálními agendami. Pak se dokonce – v budoucnu – otevře cesta pro částečně strojovou kontrolu předávaných dat. Jak to může vypadat? Od 30. června 2023 (tedy prakticky od stejného termínu s jakým počítá Zákon o BIM pro povinné využívání metody BIM u nadlimitních veřejných stavebních zakázek) mají kraje povinnost vybudovat a zpřístupnit DTM, ty obsahují zejména síťovou a liniovou infrastrukturu. Bude tak například možné vytvořit datovou šablonu specifikující informace nutné pro propojení DiMS s digitální technickou mapou. Velmi snadno (nebo dokonce automaticky) pak bude možné zjistit, jestli plánovaná stavba koliduje s infrastrukturou obsaženou v digitálních mapách, a tedy jestli je nutné žádat vyjádření dotčeného orgánu veřejné správy nebo majitele liniové infrastruktury.

Podobně by mohla časem probíhat v podstatě automatizovaná kontrola některých částí žádosti o stavební povolení v rámci digitálního stavebního řízení (DSŘ). Pomocí datových šablon bude možné například stanovit různé rozsahy informací nutných pro povolení stavby rodinného domu, ale třeba i mateřské školky, hotelu nebo velké administrativní budovy. Pokud pak stavebník odevzdá příslušnému úřadu DiMS plánované stavby, může proběhnout automatická kontrola, jestli model obsahuje všechny potřebné informace. A pokud budou nějaké chybět nebo nesouhlasit s poža­dav­ky, může být stavebník vyzván k doplnění či úpravě, aniž by se do věci musel vložit příslušný úředník. Ten se pak bude zabývat jen kompletními žádostmi. Podobných účelů užití DSS můžeme ale najít celou řadu a budou neustále s novými inovacemi přibývat.

Jan Lodl Autor článku je technologický nadšenec a evangelista digitalizace. Působil v redakcích několika časopisů a webových portálů. Od roku 2020 aktivně spolupracuje s Českou agenturou pro standardizaci na popularizaci metody BIM a podporuje digitalizaci stavebnictví.