Co za poslední desetiletí, za poslední roky. Když byste před 5 lety někomu řekli, že největší poskytovatel filmů na světě nevlastní žádné kino, největší automobilová přepravní společnost nevlastní žádné auto, společnost, která propojí více jak 3 miliardy minut hovorů denně, nevlastní žádnou telekomunikační infrastrukturu, nebo největší ubytovací společnost na světě nevlastní žádný hotel – tak to by se vám asi pěkně vysmál. A hle, jsme v roce 2018 a tyto utopistické vize jsou najednou realitou.

A stejně tak realitou je to, že školy, které fungují jako základ pro budoucí povolání, netuší, že mnoho profesí, které jsou dnes naprosto běžné, za pár let nebudou a naopak, za pár let tu budou profese, pro které dnes ani nemáme pořádné pojmenování. Chcete příklad? Napadlo by někoho před 10 lety, že budou pozice jako marketingový specialista sociálních sítí, komerční pilot dronů nebo finanční bankéř kryptoměn? Myslím, že jako příklad toho, že „nikdy neříkej nikdy“, je dostačující.

A proto jsme se před pár lety spolu s panem ředitelem ing. Vladislavem Smolíkem rozhodli přinést inovaci i do výuky na naší střední škole zemědělské a potravinářské a snažit se připravovat žáky na ten skutečný svět venku. To, že nejsme škola, která je zaměřena primárně na IT, ukazuje, že tuto změnu lze realizovat opravdu na každé škole, jde o to, jen chtít. A pokud si myslíte, že zemědělství je od těchto všech moderních změn daleko a nejméně ohroženo, protože toho farmáře s traktorem jen tak něco nenahradí, tak jste (bohužel nebo bohudík, záleží, jak se na to podíváte) na omylu. Od samotného sklízení plodin, přes jejich třídění (víte, že existují stroje s optickými kamerami, co automaticky roztřídí zelená a červená rajčata?) až po balení – to vše lze dneska zautomatizovat. Včetně zavlažování, nastaveného zcela automaticky na základě vlhkosti půdy. Přesvědčil jsem vás, že ta změna už dávno nastala? Ještě ne? No tak poslední příklad – vždyť ten traktor musí někdo řídit! Ano, počítač, který na předem připravené mapě a trase pomocí GPS provede všechno naprosto automaticky bez jakékoliv nutné přítomnosti člověka.

Inovace ve škole samozřejmě neznamenala hned, že ze všech žáků jsou automaticky programátoři IoT (Internet věcí) udělátek, ale bylo potřeba začít pomalu a komplexně. Pokud bych byl ve škole pouze já ten, kdo využívá IT prostředky napříč předměty a i mimo hodiny informatiky, ke změně by nedošlo nebo jen velice pomalu. A navíc, kde má na to člověk brát čas? Je to snadné – je potřeba být efektivní a snažit se zbavit všech věcí a aktivit, které jsou naopak neefektivní. A mezi ně patří například správa IT (kterou má na škole téměř vždy na starosti vyučující IT). A tak jsme se rozhodli přejít na cloudovou službu Office 365 – pošta, kalendáře, kontakty, úložiště, formuláře, online testy a písemky, školní sociální síť, business inteligence a mnoho dalších služeb byly ihned a zdarma dostupné pro všechny naše žáky a učitele. Odkudkoliv, pouze z prostředí internetového prohlížeče a bez nutnosti jakéhokoliv nákupu HW, řešení napájení pomocí UPS, zálohování, aktualizací, updatování, patchování a dalších ne moc zábavných aktivit.

Tím byla vyřešena z pohledu IT jedna naprosto zásadní věc, nicméně před námi byla ta druhá část, o dost těžší. Naučit s těmito online prostředky pracovat žáky, a především učitele. A naučit je pracovat ne cíleně s kalendářem, s úložištěm apod., ale nenásilnou formou tak, aby tyto online služby přijali za své jako běžnou součást školní administrativy, a především i výuky v samotných předmětech.

„Vyndejte si mobily, jdeme psát písemku.“ Když jsem poprvé řekl při výuce tuto větu, zůstala na mne celá třída koukat, jestli jsem se nezbláznil. Cože? My máme dovolené mobily? Cože? My s nima budeme psát písemku? Tak tenhle učitel je fakt frikulín (free, cool, in). Opět se tím dostávám k prvnímu odstavci. Jak vypadá ten svět „venku“? Mobil má fakt v ruce každý a u tebe, mladší generace, se tam snad odehrává celý tvůj svět. Můžeme o tom vést spory, můžeme s tím nesouhlasit, ale to je tak všechno, co se proti tomu dá dělat. A tak nezbývá, než výuku tomu přizpůsobit. Samozřejmě, že mobily se nedají využít ve všech předmětech a především je potřeba je využívat smysluplně. A tak pomocí formulářů, které jsou v Office 365, pro žáky připravuji písemky, které oni na mobilech vyplní, mně se testy automaticky opraví. A to je ta efektivita, o které jsem mluvil. Ne to, že budu vítězoslavně vybírat od žáků mobily na začátku hodiny, demonstrativně je vystavím na katedru a pak s žáky píšu papírové testy. A to není jen o testech, ale i hlasování nebo zpětně vazbě. Mnoho škol si nakoupilo „skvělá“ hlasovací zařízení. Rozuměj krabičku se 4 tlačítky v hodnotě vyšších stovek korun a více a takto u nich probíhá moderní výuka. Proboha proč? Vždyť je to další skvělá ukázka toho, kam se ty mobily hodí. Hlasování v PowerPointu, zmiňované formuláře v Office 365, Kahoot, Socrative a mnoho dalších služeb jsou na to jak dělané. A testy a písemky se píšou snad v každém předmětu (dobrá, v tělocviku ne), takže se i v každém předmětu dají využívat moderní technologie.

Další velkou výzvou byla digitalizace výuky na straně žáků. Co dělají nejčastěji? Dělají si poznámky. Kam? Do sešitů? Do jakých? Papírových. OK, ty modernější to píšou do Poznámkového bloku, Wordu nebo rovnou do mailu. Ale proč, když můžou využívat OneNote, který je určen přímo na dělání poznámek. A tak jsme na to přešli. Je jedno, jaké má žák zařízení, OneNote je dostupný zcela zdarma pro Windows desktop, Microsoft Store, Android, MacOS, iOS, watchOS a pro linuxáře i ve webové verzi OneNote online. Je to naprosto intuitivní a přehledný způsob, jak si dělat poznámky tak, že je mám ihned dostupné na všech mých zařízeních. A tak si doma na PC udělám do OneNotu přípravu, cestou do práce si ji v telefonu přečtu, v kabinetě na notebooku doupravím a v hodině na tabletu využiji. Naprosto automaticky, s okamžitou synchronizací změn bez nutnosti cokoliv ukládat (je to první aplikace Office bez tlačítka Uložit) na flashku nebo přeposílat mailem. Vždy mám před sebou tu jedinou, správnou a aktuální verzi.

Škola hrou. Já vím, už tu na začátku jedna taková chytrá věta byla. Ale my si fakt ve škole hrajeme. A dokonce při výuce. Ale rodičům to neříkejte. Anebo jim to řekněte. Asi vás zajímá, co hrajeme. No přece nejpopulárnější hru na světě…Minecraft. Ten totiž existuje i ve speciální edici Minecraft: Education Edition, která jak z názvu vyplývá, je určena přímo pro školy. A přímo pro školy a učitele jsou i připravené skvělé výukové materiály a světy pro využívání Minecraftu ve výuce matematiky, dějepisu, biologie a pochopitelně i informatiky a programování. Protože to je to, co jde Minecraftu skvěle. V něm si můžete programovat pomocí MakeCode, Scratche, Tynkeru nebo Javascriptu víceméně co chcete a žáky to baví, učí se programovat, ale vlastně o tom ani nevědí. A o tom to je. Je to jen další z mnoha ukázek toho, že hry do školy (opět v rozumné a smysluplné formě) patří a že gamifikace výuky už je, a především bude velkým trendem.

Další (a zdaleka ne poslední technologií), kterou ve výuce využíváme, je Skype. Přes něj se dá sice volat, ale jak ho využít ve výuce? Velice snadno, protože pro Skype existují vzdělávací aktivity (na webu education.microsoft.com), jako je například Mystery Skype. Ten funguje tak, že se dva vyučující domluví a v určitý čas si zavolají společně se svými třídami. A pak už nechají jen žáky, aby na základě otázek typu ano/ne uhádli, kam se vlastně dovolali. Učí se tím skvěle cizí jazyk a zeměpis. My takhle naposledy volali do Pákistánu, a když jsme uhodli, z jakého města žáci jsou, ještě mnoho minut jsme si povídali o mezikulturních rozdílech a o tom, jak to u nich ve škole vypadá. A kde ty učitele z druhé strany světa sháním? Na výše uvedeném webu, kde najdete vše potřebné.

Pro výuku cizích jazyků a zeměpisu je to asi skvělé, ale Skype jde mnohem dále. Skype má totiž po celém světě domluvené zajímavé přednášející z různých oborů lidských profesí, a tak není problém si nechat udělat pro třídu přednášku od strážce národních parků v Americe, nočního hlídače v zoo, od spisovatelů nebo programátorů.

Těch nástrojů, které pro výuku používáme ve škole tak, abychom své žáky připravili na skutečný život, je mnohem více. Jde o to, jen chtít ve škole tu změnu udělat. A to já chci, ale to už jste asi poznali. A pokud to chcete vidět na živo, klidně se k nám do Klatov přijeďte podívat, rádi vás u nás přivítáme.

Autor článku (na snímku vlevo) je učitelem ICT na Střední škole zemědělské a potravinářské v Klatovech, která je součástí celosvětové sítě ukázkových škol „Microsoft Showcase Schools“. Karel Rejthar je také jedním ze dvou Čechů v prestižní celosvětové skupině Microsoft MVP – Data Platform Power BI a se svými studenty se účastní hackathonů se zaměřením na otevřená data.