Máme tedy z tohoto pohledu v České republice inteligentní města? Bohužel si musíme přiznat, že nemáme. Naše města jsou v nejlepším případě autistická. Jsou silná maximálně v jedné oblasti, jako když Rain Man dokáže okamžitě spočítat počet sirek vysypaných z krabičky, ale pro většinu ostatních úloh se skutečně magické slůvko smart nehodí. Mimo jiné je to způsobeno nastavením procesů uvnitř veřejné správy. Správa měst je rozdělena do agend. Někdo má na starosti dopravu, někdo bezpečnost, někdo investice, někdo školství, někdo zdravotnictví, někdo energetiku. Přesně vymezená agenda dává jejímu vlastníkovi pocit bezpečí a určité moci. Ne nadarmo se říká, že moc je založena na informacích a jejich sdílení tuto moc oslabuje. Koncept Inteligentního města naopak vychází z propojení dat různých agend. Inteligentní město je propojené město. Propojené lidmi, propojené institucemi, podniky, školami a nakonec také propojené senzory, kterým se nyní říká internet věcí, ale které tady byly dávno před tím, než někdo vymyslel zkratku IoT.

Chytré město zná své silné i slabé stránky

Kudy tedy vede cesta od autistického města k tomu inteligentnímu? Především přes odvahu politiků ve vedení měst. Odvaha je potřeba, protože budování konceptu Smart City je nikdy nekončícím projektem a první reálné výsledky se nemusí projevit během jednoho volebního období. Je třeba znát potřeby města, jeho silné, ale hlavně ty slabé stránky. Určit si jednu, maximálně dvě priority, kterým se bude město plně věnovat. Ale tím proces teprve začíná. Je třeba vytvořit vizi inteligentního města, popsat strategii, jak této vize dosáhnout. Tyto dvě základní úlohy by nemělo město vytvářet samo, ale ve spolupráci s vybranými univerzitami a komerčními partnery, kteří mají reálné zkušenosti s těmito koncepty. Poté přichází na řadu koncepce, která již popisuje konkrétní kroky a oblasti, které budou v rámci budování konceptu Smart City řešeny. V rámci koncepce je nejdůležitější definovat technologický rámec konceptu. Musíme mít vždy na vědomí, že architektura konceptu musí být co nejotevřenější, se standardními protokoly. Přistupovat ke konceptu jako ke stavebnici, pro jejíž úspěšné složení potřebuji kompatibilní kostky. Když je toto vše vytvořeno, může město přejít k přípravě a realizaci projektů, které budou v souladu s vizí, strategií a koncepcí. Posléze je třeba každý z takto zrealizovaných projektů vyhodnotit a poučit se z chyb a nedostatků, ale také komunikovat pozitivní zkušenosti, protože pozitivní publicita je velmi důležitá. V rámci tohoto koncepčního postupu je samozřejmě nezbytné čas od času aktualizovat koncepci. Ovšem není tím myšleno, že po každých volbách nové vedení popře vše, co předešlé vedení vytvořilo, a bude začínat s celým procesem znovu. Toto je bohužel neduh, který způsobuje pomalý a nekoncepční rozvoj nejen našich měst a obcí, ale celé země. Neméně důležitá pro úspěch budování inteligentního města je intenzivní a opakovaná komunikace s lidmi, s podniky, kteří ve městě působí. Komunikace je nezbytná, protože možná nejobtížnější úkol, který stojí před tvůrci inteligentního města, je přesvědčit lidi, aby akceptovali změnu. A nejlepší cestou pro to je, aby měli možnost se na změně aktivně podílet. Ovšem každý starosta moc dobře zná staré české přísloví „není na světě ten, aby se zavděčil lidem všem“ a skoro každý starosta měl co do činění i s různými účelově zřízenými „neziskovkami“. A i ty, kteří nechtějí být potížisty, někdy napadne, proč měnit něco, co funguje už sto let a jsme na to zvyklí.

Inspirativní příklady: Od Barcelony po Kežmarok

Ale abychom jen neteoretizovali, pojďme si uvést pár příkladů ze světa i z domova. Za prvé, uvědomme si, že Smart City v drtivé většině případů nevzniká na zelené louce. Kouzlo konceptu je, že se šije na míru každému konkrétnímu městu. Například Barcelona má dvě základní priority a to jsou doprava a hospodaření s vodou. V minulých deseti letech v barcelonských ulicích v rámci evropských projektů nainstalovali a vyzkoušeli ohromné množství různých senzorů. Díky tomu zjistili, že skutečně efektivní jsou jen vybraná telematická řešení, která pomohou se zprůjezdněním ulic, a funkce inteligentního veřejného osvětlení, které dokážou snížit energetickou náročnost této služby. V rámci hospodaření vodou jsou to zajímavá a důmyslná řešení pro záchyt dešťové vody a její uchovávání v ohromných podzemních zásobnících. Tato voda se pak využívá pro zalévání městské zeleně, jako technická voda pro údržbu komunikací a v budovách. Mnohé nové budovy již mají uzavřené vodní okruhy s recyklací vody a jejím opakovaným využíváním. Ve Vídni zase vzniká nová inteligentní čtvrť Aspern, která je založena na koncepci inteligentních energetických sítí. Je to pokus propojit distribuční sítě utilitních společností s inteligentními budovami, kdy taková budova je nejen odběrným místem, ale zároveň i energetickým zdrojem, případně může nabídnout svoji akumulační kapacitu pro dynamické vyrovnávání disbalance v distribuční síti. Jednu z nejlepších koncepcí budování inteligentního města ve středoevropském regionu mají slovenská města Poprad a Kežmarok. Nebála se popsat a zveřejnit své slabé stránky, vědí o svých výhodách, kterými jsou hlavně přírodní krásy Tater a slušná infrastruktura. A jednou z jejich hlavních priorit je udržet mladé lidi ve městě a okolí, zastavit jejich odliv do Košic, Bratislavy, Brna nebo Prahy. Proto se snaží zatraktivnit život ve městě novými službami, tvorbou nových pracovních míst, ale třeba i rozvojem elektromobility a snahou o posílení energetické nezávislosti města. Tato města potvrzují, že dobře připravená vize, koncepce a strategie vedou k úspěšné realizaci projektů. V České republice často slýcháme o lídrech budování Smart City. Snaží se tak prezentovat Písek, Brno, Praha, Ostrava, Plzeň, ale jestli někde pracují opravdu koncepčně, tak to jsou Litoměřice. Jejich vytrvalost při step by step naplňování konceptu je následováníhodná. A zatímco mnozí z lídrů prezentují svá řešení inteligentních laviček, popelnic s čidly a další Smart City bižuterní řešení, v Litoměřicích řeší elektromobilitu, koncept městského parkování, ale také geotermální energetické zdroje. Ale hlavně to řeší tak, že to má hlavu a patu.

Vůle vedení a otevřenost občanů

Věřím tomu, že města mohou být jen tak inteligentní, jak inteligentní bude vedení měst a jak otevření budou občané. Tento koncept je tím nejdemokratičtějším konceptem, s jakým jsme se kdy mohli setkat. Týká se nás všech. Někteří budeme jeho tvůrci, ale všichni budeme jeho příjemci. Umožní zapojit všechny, kteří o to budou stát, do budování rozvoje svého města a kraje. Chápu, že to pro mnohé politiky může být noční můra, ale je to způsob, jakým bude žít již dnešní generace mladých.

Jiří Stich Autor článku působí ve společnosti Atos IT Solutions and Services a je členem výkonného výboru sdružení Czech Smart City Cluster.