1. Umělá inteligence pomáhající s diagnostikou rakoviny a dalších nemocí

Velká výhoda umělé inteligence je, že dokáže analyzovat obrovské objemy dat. A právě daty je dnes řada lékařů zavalena, přičemž někdy může být jednoduché v jejich záplavě něco přehlédnout, hlavně při prvních příznacích komplikovanějších onemocnění. Systém umělé inteligence založený na strojovém učení může lékaře upozornit, že je něco špatně a měl by udělat další vyšetření.

Příkladem může být třeba rakovina tlustého střeva. Varuje před ní takzvaná digitální predikce, která například v rámci výsledků krevních testů zkombinuje několik na první pohled zatím ne příliš nápadných hodnot. Doteď systém v tomto často spoléhal čistě jen na lidský faktor lékaře se všemi omezeními s tím spojenými. Brzy již vzorky sebrané anonymizovaně u desetitísíců pacientů včetně těch, u nichž později rakovina skutečně propukla, umožní efektivní vyhodnocování každého případu ze strany umělé inteligence. Rakovina tak může být odhalena mnohem dřív. Celý systém je zatím v plenkách, ale probíhá k němu řada studií a jeho brzký nástup do praxe je velmi reálný.

2. Inteligentní našeptávač lékařům

Umělá inteligence může obdobně pomáhat třeba s vyhodnocováním rentgenových snímků. Takový systém ostatně nyní testuje na svém mamografickém pracovišti FN Bulovka. A existuje i software, který dokonce dokáže předpovědět onemocnění typu cukrovky nebo deprese jen na základě analýzy facebookových postů daného uživatele. To je trochu extrém, ale na základě analýzy velkých objemů dat se skutečně dají v medicíně dělat zázraky.

Ostatně Google dokázal podle studie publikované v časopise Nature již před třemi lety předpovědět riziko úmrtí daného pacienta v nemocnici lépe než dlouhodobě vyzkoušené vnitřní systémy samotné nemocnice. Činil tak opět na základě automatizované analýzy zdravotnické dokumentace od obrovského množství pacientů. Ideálním výstupem tohoto a všech podobných systémů bude jakýsi digitální inteligentní našeptávač, který dokáže lékaři v každém okamžiku na základě všech dostupných dat poradit a stane se tak dalším kvalifikovaným zdrojem, na kterém lékař založí svá rozhodnutí.

3. Zdravotnická dokumentace dostupná online

Nyní nejsou výsledky jednotlivých vyšetření mezi lékaři a zdravotnickými zařízeními automaticky sdíleny, pacient si často musí nosit lékařské zprávy s sebou v papírové podobě a některá vyšetření či testy jsou mu na jednotlivých pracovištích prováděna opakovaně. To vše je velmi drahé pro systém a přináší to i větší zátěž a stres pro pacienta. Navíc pro nového lékaře je pacient často nepopsaný list, nemá dostatek informací o jeho zdravotní historii, a roste tak riziko, že se něco zanedbá.

Vše nyní ale v Česku směřuje k postupné digitalizaci dat, která by tyto problémy měla pomoci řešit. Výše zmíněný zákon, který právě prošel Senátem, znamená pro poskytovatele zdravotní péče povinnost elektronicky sdílet data nejpozději do roku 2026, což bude znamenat obrovský skok směrem k elektronickému zdravotnictví. Obdobný systém elektronického záznamu pacienta ostatně funguje od letoška například v Německu, najdeme jej také v některých kanadských regionech a v dalších zemích.

4. Digitální náramky sledující zdravotní stav

Velmi rychle postupují kupředu také systémy různých náramků či hodinek, které sledují a vyhodnocují data pacienta jako srdeční tep, intenzitu pohybu, kvalitu spánku, příjem tekutin, pocení, momentální pozice náramku a podobně. Takový digitální náramek umí pacientovi připomenout léky, upozornit ho na změnu stavu či dát zprávu rodině nebo ošetřovatelskému personálu například o pádu pacienta. Nedocenitelné je to třeba u nemocí jako Alzheimerova choroba, kdy náramek dokáže předpovědět nástup záchvatů či zhoršení onemocnění.

V Česku nyní probíhají pilotní projekty, které podobné náramky testují i u epileptiků. Všechny tyto systémy se postupně velmi pravděpodobně stanou standardem ve zdravotně-sociální péči. Jejich zajímavou obdobou v lůžkové péči pak jsou „inteligentní“ lůžka, která jsou například přes wi-fi připojena na nemocniční informační systém a konstantně snímají a vyhodnocují stav pacienta, riziko vzniku proleženin a podobně.

5. Telemedicína

Telemedicína hledá co nejefektivnější způsoby, jak sledovat zdravotní stav pacienta na dálku, aniž by pacient musel docházet do ordinace lékaře. V méně geograficky kompaktních zemích, než je Česko, se tento systém rozvíjí již řadu let, u nás se o něm začalo více uvažovat během covidu-19. Nejde jen o konzultace s lékařem po telefonu či přes videohovor. Skutečné možnosti telemedicíny do budoucna spíše vystihuje například aplikace v telefonu, s jejíž pomocí si při podezření na angínu vyfotím mandle, k tomu si doma odeberu CRP a digitálně změřím teplotu. To vše se odešle lékaři do elektronické karty a lékař mi pak pošle elektronický recept na antibiotika.

To vše by bylo technologicky realizovatelné už teď, rozvoj telemedicíny je tak v Česku spíše otázkou legislativy, protože zatím chybí potřebné zákony, byť některé projekty typu vzdáleného sledování kardiologických pacientů tu už běží. Například ve Francii či Německu je tato péče již běžně hrazena ze systému zdravotního pojištění. Další technologický rozvoj telemedicíny umožní rychlé pokroky na poli „inteligentních“ kamer, které dnes umožňují rozpoznat rozšíření zorniček, prokrvení obličeje i řadu dalších aspektů týkajících se momentálního zdravotního stavu. Možná je tak jen otázkou času, kdy nutnost osobní návštěvy ordinace bude jen vzpomínkou na minulost.