Zapnutí robota

Pod pojmem „programování“ si většina operátorů představí editování kódu v řádkovém zobrazení operačního systému MS-DOS a okamžitě jim naskočí husí kůže. Avšak doba se změnila a dnes se i programování průmyslových zařízení podobá spíše tvorbě moderních webových stránek s pomocí předpřipravených dlaždicových polí či ovládání chytrého telefonu. Uživatelské rozhraní moderních mobilních robotů je responzivní a automaticky se přizpůsobí obrazovce osobního počítače, tabletu či chytrého telefonu.

Po zapnutí robota uživateli stačí se jen připojit k vybrané Wi-Fi síti. Po připojení se otevře prohlížeč a po přihlášení do systému se objeví základní menu s přednastavenou nabídkou. Software umožňuje tři odlišné hierarchické profily s různými přístupovými právy – Distributor, Administrátor a Uživatel. Úroveň Uživatele lze přizpůsobit konkrétní roli – některý uživatel může ovládat zařízení, jiný programovat a další zase přidávat nové uživatele, stejně jako u jiných softwarových řešení.

Mapování

Dalším důležitým úkolem před uvedením robota do provozu je mapování prostředí, ve kterém se bude pohybovat. Sice je možné do robota nahrát existující mapu provozu, ale obvyklejší způsob je nechat robota si „osahat“ konkrétní prostředí s pomocí laserových senzorů a vytvořit si vlastní mapu. Vytvoření realistické mapy poskytuje operátorům uživatelsky přívětivější informace o pracovním prostředí, které umožní naplánovat efektivnější trasy a přesněji lokalizovat robota v případě jakýchkoliv problémů.

Jakmile je mapa vytvořena, operátoři v ní mohou snadno vytvářet nejrůznější zóny. Například mohou s pomocí virtuálních zdí definovat oblasti, kde se robot nesmí pohybovat. Nebo mohou označit zóny se sníženou maximální rychlostí, typicky v prostředí s vysokou hustotou lidí či jiných pohybujících se zařízení. A nebo vytvořit zóny, ve kte­rých robot opticky či zvukem signalizuje svou přítomnost z důvodu vysoké hlučnosti provozu. Robot může mít nahráno více map, což je užitečné například v situaci, kdy se pohybuje ve dvou různých halách či podlažích s odlišným půdorysem a prostorovým rozvržením.

Programování úkolů

Hlavní schopností operátora je ale samostatně naprogramovat úkol, tzv. misi robota. Mise je v zásadě předdefinovaná série akcí, které robot provede po stisknutí daného tlačítka na obrazovce. Mise mohou být různého charakteru, například přeprava vozíků či palet, přemístění robota do dokovací stanice k nabíjení apod. Obvykle se vytvářejí mise s více akcemi, například přemístit vozík s nákladem z místa A do místa B, zpět přivést prázdný vozík a po několika definovaných cyklech robota odeslat na dobití baterie.

Po určitém zaškolení je vytváření misí pro operátory velmi snadné. Dokáží sestavovat i složitější úkoly s pomocí přednastavených misí, ukládat je a případně seskupovat do specifických kategorií podle účelu. Každá mise je uložena nad konkrétní mapou, aby bylo jasné, jaké úkoly jsou určeny na jaká pracoviště.

A právě jednoduché a přitom efektivní vytváření běžných robotických aplikací je klíčem k úspěšné realizaci a návratnosti automatizačních projektů. Díky tomu lze například naše roboty uvést do plného provozu v řádu hodin či dnů. Bez potřeby softwarových vývojářů, náročné IT infrastruktury a bez provozních výpadků z důvodu přenastavování na nový úkol.

Jesper Sonne Thimsen Autor článku je obchodním ředitelem společnosti Mobile Industrial Robots pro region CEE.