facebook LinkedIN LinkedIN - follow
IT SYSTEMS 4/2023 , IT právo

Nová pravidla pro online tržiště

JUDr. Jiří Matzner, Ph.D., LLM


Očekávána novela zákona č. 634/​1992 Sb., o ochraně spotře­bitele, v platném znění (dále jen „zákon o ochraně spotřebitele“) a zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v platném znění (dále jen „občanský zákoník“), vstoupila v účinnost od 6. ledna 2023. Jelikož online prostředí se stává stále větší součástí života moderní společnosti, přináší novela mimo jiné i novinky v právní úpravě pravidel tzv. online tržišť. Cílem novely je především posílení důvěry spotřebitelů v nakupování prostřednictvím internetu a posílení jejich ochrany před subjekty, kteří se snaží výhod online prostředí určitým způsobem zneužít.


Definice online tržiště

Novelou zákona o ochraně spotřebitele byla do české právní úpravy nově vložena definice tzv. online tržiště. Podle této definice se online tržištěm rozumí služba umožňující spotřebiteli uzavírat distančním způsobem smlouvu s prodávajícím nebo jinou osobou, za využití softwaru zahrnujícího internetovou stránku, část internetové stránky nebo aplikaci, provozované jiným podnikatelem, než je prodávající. V praxi pod zmíněnou definici budou spadat platformy, díky kterým je spotřebitelům umožněno uzavírat distanční smlouvy s podnikateli, jako je např. Amazon, eBay, Booking, Aukro nebo Mall.

Čím se však od sebe liší e-shopy a online tržiště? Hlavní rozdíl spočívá v tom, že na e-shopu je zboží poskytováno zpravidla jedním podnikatelem jeho vlastním zákazníkům, zatímco online tržiště slouží jako prostor ke zprostředkování prodejů určitých výrobků nebo služeb mezi širokým spektrem prodávajících a kupujících. Hlavním benefitem online tržišť je tedy možnost oslovení širokého spektra potencionálních zákazníků. Samotný nákup a způsob placení za zboží nebo služby pak probíhá velmi podobně jako u e-shopů. Poskytovatelem online tržiště je podnikatel, který výše popsaný online prostor provozuje, poskytuje jej jednotlivým obchodníkům (prodávajícím) a spotřebitelům (kupujícím) k uzavírání obchodů, komplexně zajišťuje jeho chod, stará se o jeho marketing vůči zákazníkům (spotřebitelům) a zpravidla si z každého zprostředkovaného obchodu také bere určitou provizi.

Informační povinnosti poskytovatele online tržiště

Poskytovatel online tržiště je podle zákona povinen poskytnout spotřebiteli jasným a srozumitelným způsobem celou řadu informací, a to vždy v dostatečném časovém předstihu před uzavřením smlouvy nebo před tím, než spotřebitel učiní na online tržišti závaznou nabídku. Jednak musí poskytovatel online tržiště informovat spotřebitele o tom, jakým způsobem na online tržišti řadí jednotlivé nabídky. Musí v takovém případě informovat o hlavních parametrech, které určují pořadí zobrazovaných nabídek, jakož i o jejich relativní váze oproti ostatním parametrům. Tuto informaci má provozovatel povinnost zpřístupnit v konkrétním oddílu online tržiště tak, aby byla spotřebiteli snadno dostupná z místa, na kterém jsou činěny nabídky, jež jsou výsledkem vyhledávání na základě dotazu spotřebitele. Povinností poskytovatele online tržiště je tedy podávat informace např. o tom, zda nejprve zobrazuje nabídky s placenou propagací, od osob s prémiovým účtem nebo třeba od ověřených zákazníků. Nově tedy už nestačí spotřebitele bez dalšího informovat o tom, že určitý produkt je nejoblíbenější, ale musí být k tomu vždy uveden i důvod, proč tomu tak je.

Dále musí poskytovatel online tržiště informovat spotřebitele o tom, zda nabízející třetí strana je či není podnikatelem ve smyslu zákona o ochraně spotřebitele. K tomu může posloužit pouhé prohlášení prodávajícího. Na poskytovatele se již nevztahuje povinnost takovéto prohlášení kontrolovat – za pravdivost a správnost takovéhoto prohlášení tedy odpovídá výhradně prodávající (podnikatel). V případě, kdy prodávající není podnikatelem, neaplikují se na příslušnou smlouvu právní předpisy poskytující ochranu spotřebiteli, v důsledku čehož kupující nemá příslušná spotřebitelská práva. Z toho důvodu je poskytovatel online tržiště v takových případech ze zákona rovněž povinen poskytnout kupujícímu informaci, že se na smlouvu neuplatní ochrana spotřebitele vyplývající z příslušných právních předpisů. V neposlední řadě musí poskytovatel online tržiště informovat, za které povinnosti související se smlouvou odpovídá třetí strana nabízející výrobek nebo službu a za které povinnosti odpovídá přímo poskytovatel online tržiště tak, aby tuto skutečnost byl spotřebitel schopen vždy patřičně rozlišit.

Nekalé obchodní praktiky

Novela přináší i detailnější pravidla týkající se některých nekalých obchodních praktik vztahujících se k online tržištím. Za nekalou obchodní praktiku se nově považuje i tzv. neověřování recenzí zboží, které se dopustí poskytovatel internetového tržiště, jenž neposkyt­ne spotřebiteli jasnou informaci o tom, jak zajišťuje, že jím zveřejně­né recenze pocházejí skutečně od spotřebitelů, kteří výrobek zakou­pi­li nebo použili. Pokud jsou tedy zpřístupňovány recenze k výrobkům a službám, musí k nim být vždy připojena také informace, zda se jedná o ověřenou recenzi či nikoliv, jakož i případná informace o tom, jakým způsobem jsou recenze ověřovány (pokud k ověřování recenzí dochází). Samozřejmostí tedy je, že nesmí být zveřejňovány falešné recenze nebo zkreslená doporučení, jež by mohla ovlivnit rozhodnutí spotřebitele o transakci, kterou by jinak neučinil.

Za nekalou obchodní praktiku je nově také považováno, je-li na předním místě seznamu výsledků vyhledávání dotazu spotřebitele umístěn produkt, který toto přední místo získal za úplatu a spotřebitel o takovéto placené reklamě nebo lepším umístění není patřičně informován. Nově se mezi zakázané praktiky dále řadí také praktiky týkající se (i) přeprodeje vstupenek spotřebitelům, pokud je obchodník získal na základě využití automatizovaných prostředků s cílem obejít stanovené limity pro počet vstupenek, které může zakoupit jedna osoba, (ii) tvrzení, že recenze produktu podávají spotřebitelé, kteří produkt skutečně použili nebo jej zakoupili, aniž by byly přijaty rozumné a přiměřené kroky k ověření toho, zda pocházejí od těchto spotřebitelů, a (iii) prezentace falešných či zkreslených spotřebitelských recenzí, jakož i zadávání jiným právnickým či fyzickým osobám, aby takové recenze vytvářely. Česká právní úprava předmětné praktiky sice výslovně (přímo) nezakazuje, tyto praktiky by však měly být posuzovány jako zakázané dle generální klauzule obsažené v zákoně o ochraně spotřebitele.

Závěr

Spotřebitelská novela přináší pro online tržiště celou řadu změn, které se z velké části zaměřují na uživatelské recenze a parametry vyhledávání a řazení výsledů tak, aby byly pro spotřebitele, pokud možno co nejtransparentnější. Za nedodržování shora uvedených povinností hrozí provozovatelům online tržišť peněžité i nepeněžité sankce. Spotřebiteli může např. vzniknout právo na slevu z kupní ceny nebo právo na odstoupení ze smlouvy. Peněžité sankce se pak mohou vyšplhat až do výše 4 % celkového ročního obratu, a pokud není výše obratu známa, lze uložit pokutu až do výše 50 milionů Kč. Poskytovatelé online tržišť by tak měli zpozornět, a to zejména při úpravě svým platforem a interních procesů tak, aby jejich fungování dali do souladu s platnými právními předpisy.

Jiří Matzner JUDr. Jiří Matzner, Ph.D., LLM.
Autor článku je zakladatelem advokátní kanceláře Matzner Legal.
Chcete získat časopis IT Systems s tímto a mnoha dalšími články z oblasti informačních systémů a řízení podnikové informatiky? Objednejte si předplatné nebo konkrétní vydání časopisu IT Systems z našeho archivu.

Inzerce

Konec papírování, digitalizujte a usnadněte si práci!

IT Systems 3/2024V aktuálním vydání IT Systems jsme se zaměřili na vývoj digitalizace ve světě peněz, tedy v oblasti finančnictví a pojišťovnictví. Dozvíte se například, proč je aktuální směrnice PSD2 v inovaci online bankovnictví krokem vedle a jak by její nedostatky měla napravit připravovaná PSD3. Hodně prostoru věnujeme také digitalizaci státní správy a veřejného sektoru, která nabírá obrátky.