Formy zásahu do cizích práv na internetu

Prostřednictvím internetu dochází nejčastěji k porušením osobnostních práv, práv autorských, práv k ochranným známkám a v neposlední řadě k nekalosoutěžnímu jednání. V závislosti na intenzitě zásahu samozřejmě připadá v úvahu také naplnění skutkových podstat řady trestních činů:

Zásah do osobnostních práv

Každá fyzická osoba má právo na ochranu osobnosti, mimo jiné občanské cti a lidské důstojnosti, jakož i soukromí, svého jména nebo projevů osobní povahy. Jakékoliv zveřejnění dehonestujících tvrzení, zveřejnění podobizny na facebookovém profilu či videa například prostřednictvím YouTube bez souhlasu vyobrazené fyzické osoby či jejího jména bez souhlasu dotčené osoby, může představovat porušení osobnostních práv. Každý by si měl uvědomit, že zásah do osobnostních práv učiněný prostřednictvím internetu je způsobilý přivodit dotčené osobě vyšší újmu, což se může zpětně odrazit ve vyšších sankcích, včetně peněžitých (viz například článek publikovaný na serveru www.pravoit.cz „Rozhodnutí Nejvyššího soudu – Kadran“).

Zásah do dobré pověsti právnických osob

Podobně jako zákon chrání osobnost fyzických osob, chrání také dobrou pověst osob právnických. Zásahem by bylo zejména zveřejňování nepravdivých či zavádějících tvrzení o právnické osobě například na vlastních internetových stránkách, ale také prostřednictvím internetových diskusí, hromadných e-mailů či zveřejňováním a rozšiřováním prostřednictvím sociálních sítí.

Zásah do autorských práv

Nejčastěji dochází k rozšiřování či sdělování autorských děl bez souhlasu jejich autora. Například převezme-li tvůrce firemních stránek celé texty či fotografie od svých konkurentů, dochází k zásahu do autorských práv. Specifickou kategorií jsou fotografie, které jsou z pohledu autorského práva chráněny bez ohledu na to, zda jde skutečně o jedinečné a hodnotné dílo, nebo o zcela banální fotografii nějakého interiéru nebo třeba školní třídy. Oproti tomu hodně spornou je například ochrana designu webových stránek, která je hodně obtížně prokazatelná – použití stejných barev, obdobného rozvržení apod. nemusí samo o sobě představovat zásah do autorských práv, není však vyloučeno, že by takové jednání mohlo být přesto vyhodnoceno jako nekalosoutěžní jednání.

Zásah do práv k ochranné známce

Užívání označení služeb nebo samotných právnických osob, které koliduje s právy k ochranným známkám zapsaným v příslušných registrech národních či mezinárodních úřadů průmyslového vlastnictví je jevem obecným, nezáleží příliš na tom, zda má narušitel internetové stránky či nikoliv. V prostředí internetu ovšem dochází často ke konfliktnímu znění internetových domén s registrovanou ochrannou známkou.

Nekalá soutěž

Obchodní zákoník definuje jednak skutkové podstaty nekalosoutěžního jednání, z nichž typickými v prostředí internetu nebo sociálních sítí mohou být klamavá reklama, parazitování na pověsti konkurenta nebo zlehčování. Obchodní zákoník dále stanoví i obecnou definici nekalosoutěžního jednání, kterým je jakékoliv jednání v rozporu s dobrými mravy způsobilé působit újmu konkurentům.

Reklama prostřednictvím sociálních sítí

V poslední době se setkáváme s dotazy na to, jaká specifika v oblasti protiprávních zásahů do práv třetích osob přinášejí sociální sítě. Odpovědět zcela jednoznačně nelze, zatím je možné přiklonit se k tomu, že sociální sítě sice přinášejí jinou formu, obsah však zůstává totožný. Opravdu specifická je problematika využívání, popřípadě zneužívání sociálních sítí za účelem reklamy. Reklamní kampaně prováděné prostřednictvím sociálních sítí spoléhají stále více na multiplikační efekty prostřednictvím doporučení jednotlivých uživatelů. Tímto mohou mnohem lépe zasáhnout cíl, než je tomu u neosobních reklamních bannerů. Je však třeba si uvědomit, že prostředí sociálních sítí představuje pouze nový reklamní kanál – právní regulace reklamy, která platí pro reklamu v tisku, televizi či v oblasti „běžného“ internetu, se samozřejmě uplatní i v prostředí firemního profilu na Facebooku nebo Twitteru.

Firmy se často snaží využít specifika sociálních sítí ke zvýšení důvěryhodnosti reklamních sdělení – o toto se snaží zapojením jednotlivých uživatelů, kteří si jednotlivé produkty či služby doporučují. Reklamní agentury se proto snaží o co nejvtipnější reklamní videa, která budou šířit samotní uživatelé (tzv. virální marketing) nebo co nejzajímavější kampaně snažící se vtáhnout jednotlivé uživatele například formou hlasování, výzvou k zaslání fotografií pod příslibem zařazení do slosování o ceny apod. Právě tato forma marketingu svádí řadu firem ke skryté reklamě, která je protiprávní.

V oblasti reklamy je přitom i u těchto aktivit nutné respektovat obecná pravidla regulace reklamy. Platí tak zejména, že reklama nesmí být v rozporu s dobrými mravy (např. nesmí napadat náboženské nebo národnostní cítění, ohrožovat mravnost, snižovat lidskou důstojnost, obsahovat prvky pornografie, násilí nebo prvky využívající motivu strachu), nesmí podporovat chování poškozující zdraví, životní prostředí nebo ohrožující bezpečnost osob nebo majetku a nesmí být nevyžádaná či obtěžující. Zvláštní pravidla se pak vztahují na vybrané druhy výrobků či služeb (např. léčiva, tabákové výrobky, potraviny). Zvažuje-li firma reklamní kampaň v prostředí sociálních sítí, měla by proto brát v úvahu nejen předpisy regulující reklamu ve státech, do kterých směřují její výrobky či služby, ale také regulaci a judikaturu upravující nekalou soutěž.

Sociální sítě a nekalá soutěž

Jak bylo uvedeno výše, sociální sítě sice představují novou formu, nicméně aplikace úpravy nekalé soutěže bude v podstatě stejná, jako by tomu bylo v případě běžných zpravodajských portálů, internetových diskusí nebo firemních webových stránek. Lze si jistě představit řadu skutkových podstat nekalosoutěžního jednání uvedených v obchodním zákoníku, k jejichž naplnění dojde v prostředí sociálních sítí. Typickými mohou být klamavá reklama včetně reklamy skryté.

Za klamavou reklamu je obecně považována nejen reklama, která obsahuje nepravdivé údaje, ale i reklama, která uvádí údaje pravdivé takovým způsobem, že to může přinést neoprávněnou výhodu. Například jako protiprávní označily německé soudy reklamu, která zdůrazňovala, že reklamovaný výrobek má „certifikát CE“. Takové tvrzení může ve spotřebitelích vyvolat dojem, že jde o zvláštní certifikát kvality udělený nezávislou institucí, přitom však označení CE osvědčuje pouze shodu výrobku s příslušnými právními a technickými předpisy platnými v EU. Jinými slovy toto označení musí mít většina výrobků prodávaných spotřebitelům v rámci EU a soud považoval za nepřípustné, aby kdokoliv vyvolával dojem, že je toto označení exkluzivní.

Dle právních předpisů regulujících reklamu musí být reklama šířená společně s jiným sdělením zřetelně rozlišitelná a vhodným způsobem oddělena od ostatního sdělení. Sociální sítě přitom téměř vybízejí k využívání zdánlivě nezávislých uživatelů. Není tak překvapením, že byla zaznamenána řada případů, kdy byli zneužíváni zdánlivě nezávislí uživatelé k nenápadnému rozšiřování reklamních sdělení. Například ve Velké Británii se někteří fotbalisté, mezi nimi i Wayne Rooney, prostřednictvím svých tweetů ve skutečnosti účastnili reklamní kampaně společnosti Nike. Britský regulační orgán tuto reklamu zakázal.

Představit si lze také zlehčování, což je jednání, kterým se snaží podnikatel dehonestovat svého konkurenta a uvádí při tom nepravdivé údaje, které jsou způsobilé mu přivodit újmu. Zlehčováním nebude pouze rozšiřování tvrzení v rámci vlastních zpráv či tweetů, ale i zveřejnění hypertextového odkazu na „zlehčující“ obsah nacházející se na stránkách třetích osob.

Pracovní právo a sociální sítě

V oblasti pracovněprávních vztahů se množí případy, kdy si zaměstnanci neuvědomili možný dosah svých vyjádření učiněných v rámci sociálních sítí. V sousední SRN proběhlo už více soudních sporů mezi zaměstnavateli a zaměstnanci, jejichž příčina byla nevhodná vyjádření zaměstnanců na sociálních sítích.

V jednom sporu šlo o okamžité zrušení pracovního poměru zaměstnance, který na svém facebookovém profilu označil některé své kolegy ze zaměstnání vulgárními výrazy. Soud sice okamžité zrušení pracovního poměru prohlásil za neplatné, avšak pouze z toho důvodu, že zaměstnanec jednal v reakci na předchozí pomluvy těchto kolegů, a navíc je ve své zprávě nejmenoval. Další „polehčující okolností“ bylo to, že umístil svá vyjádření do neveřejné části profilu, určené pouze pro tzv. přátele. Kdyby nebylo těchto okolností, připustil by soud i okamžité zrušení pracovního poměru.

Jako přípustné označil okamžité zrušení pracovního poměru soud i v případě, kdy se dotyčný zaměstnanec nevybíravě a vulgárně vyjádřil na svém facebookovém profilu přímo o svém zaměstnavateli poté, co obdržel výpověď z pracovního poměru. Soud mimochodem konstatoval, že takové vyjádření přesahuje právo na svobodu projevu, navíc jsou uvedená sdělení zpřístupněna ve veřejné části jeho profilu.

V současné době probíhá v SRN rovněž soudní spor, v němž se dokonce těhotná zaměstnankyně domáhá neplatnosti okamžitého zrušení pracovního poměru u zaměstnavatele, který provozuje agenturu zabývající se ostrahou majetku. Zaměstnankyně se na svém osobním facebookovém profilu nevybíravě vyjádřila o jisté telekomunikační společnosti v reakci na to, že jí zablokovala volání z jejího mobilního telefonu. Uvedená telekomunikační společnost však byla klientem zaměstnavatele a následně s ním ukončila spolupráci, což odůvodnila právě uvedenými vyjádřeními dotyčné zaměstnankyně. Soudy zatím rozhodovaly pouze o možnosti osvobození od soudních poplatků, nikoliv ve věci samé. Mimochodem až odvolací soud nakonec přiznal zaměstnankyni osvobození od soudních poplatků a odůvodnil to mimo jiné tím, že uvedená vyjádření byla zpřístupněna pouze tzv. facebookovým přátelům, tedy neveřejně. Bude zajímavé sledovat, jak tento soudní spor dopadne.

Jak se bránit?

Možností obrany je více, a to v závislosti na formách protiprávního jednání. V oblasti nekalosoutěžních deliktů je pravidlem zpracování výzvy adresované tomu, kdo se protiprávního jednání dopouští či se na něm podílí. Výzva zpravidla směřuje k upuštění od protiprávního jednání, často však obsahuje i výzvu k náhradě škody či přiměřeného zadostiučinění. V řadě případů skončí spor po určité licitaci ohledně výše peněžité kompenzace uzavřením dohody o narovnání – jde tedy o mimosoudní vyřešení celého případu, což bývá často nejefektivnějším řešením.

Jedná-li se o protiprávní reklamu, lze se obrátit i na orgány dozoru dle zákona č. 40/1995 Sb., o regulaci reklamy, ale také na samosprávný orgán, kterým je Rada pro reklamu, která posuzuje jednotlivé případy též na základě stížností a v případě, že shledá posuzovanou reklamu jako protiprávní, podává podněty příslušným orgánům dozoru. Orgánem dozoru v oblasti nevyžádaných obchodních sdělení je Úřad pro ochranu osobních údajů, kterému lze na zvláštním formuláři umístěnému na jeho stránkách www.uoou.cz zaslat stížnost.

V řadě případů připadá v úvahu i podání trestního oznámení. Ačkoliv jde o velice jednoduchý a také bezplatný způsob boje s konkurencí, je na místě upozornit, že orgány činné v trestním řízení poukazují často zcela správně na to, že trestní řízení je až nejzazším prostředkem – s tímto odůvodněním pak odkazují na civilní soudy. Proto svým klientům tuto cestu doporučuji jen výjimečně.

Poslední a zároveň nejčastější formou obrany je žaloba u civilního soudu. V této souvislosti je důležité nejen zvolit správné znění žalobního návrhu a precizně jej odůvodnit, ale také shromáždit důkazy, které jsou nezbytné k prokázání tvrzení obsažených v žalobě a také k vyčíslení vzniklé škody.

Závěr

Forem protiprávního jednání v prostředí internetu je celá řada. Přitom se jak jednotlivé formy, tak i důsledky takového jednání nezřídka překrývají a vytváří poměrně složité právní problémy. Firmy by proto měly právní aspekty konzultovat jak v případech, kdy samy připravují internetovou prezentaci, facebookový profil nebo spouštějí reklamní kampaň, tak i v případech, kdy jsou obětí protiprávního jednání. Rychlá reakce a zajištění potřebných důkazů hned na začátku soudního sporu můžou totiž předurčit jeho úspěch či neúspěch.

Petr Otevřel
Autor působí jako advokát v advokátní kanceláři Jansa, Mokrý, Otevřel & partneři, kde se zabývá zejména obchodním právem a právem informačních technologií.