Které fáze implementace nového podnikového řešení bývají kritické? Je větším problémem integrace nových aplikací se stávající infrastrukturou, migrace starých dat nebo přístup uživatelů, kteří z principu odmítají nové, cizí prostředí? Jaké jsou Vaše zkušenosti?


Kritickým místem není většinou převod původních dat do nového systému. Problémovým místem projektů je často osvojení projektu koncovými uživateli a implementačním týmem zákazníka. Proto by měl mít jak náš implementační tým, tak tým na straně zákazníka od vedení podniku jasný cíl se stanovenými metrikami, protože úspěch projektu je i úspěchem celého podniku a bytostně se jich dotýká. Pokud taková podpora není, tak tyto projekty končí špatně, popřípadě se minimálně v určité chvíli dostávají do kritického stavu.

V poslední době se nám podařilo u dvou projektů přesvědčit klienta, abychom využívali metrik při , vykazování stavu projektu. Bylo tam uplatněno zádržné jak naše, tak zádržné na straně implementačního týmu na straně klienta a výsledek byl dobrý, projekt byl úspěšně nasazen do rutinního provozu.. V jednom případě se nám však klienta přesvědčit nepodařilo, projekt skončil neúspěšně - implementace takto řízeného projektu bychom se už neradi účastnili. Je tu ještě jeden možný problém. Koncoví uživatelé v podniku jsou zvyklí na určitý styl práce, na určité prostředí. Za prvé, pokud si zákazník neobjedná školení koncových uživatelů, respektive hlavních koncových uživatelů, kteří budou mít na starost samotný běh systému, pak taková implementace nemusí být úspěšná. Za druhé, pokud firma odmítne školení během zavádění projektu, které může trvat i řadu měsíců (netrváme samozřejmě na tom, aby školení bylo prováděné našimi lidmi), tak z našich zkušeností víme, že do šesti měsíců po prvním školení dochází k degradaci know-how, nový systém je využíván prakticky jako původní systém a vedení podniku se ptá, kde jsou peníze, které měl implementovaný projet ušetřit či vydělat.
 
Ve většině případů školíme jen hlavní uživatele, jejichž pracovní náplň tvoří školení koncových uživatelů podle toho, jakým způsobem budou tento systém využívat.
 

V českých podmínkách je většinou zvykem, že zpracování úvodní implementační studie financuje budoucí implementátor. Prozradíte čtenářům časopisu IT System jaký je poměr mezi vypracovanými úvodními implementačními studiemi a finálními zakázkami?

Úspěšnosti projektu implementace velmi pomáhá, pokud mu předcházejí sofistikované přípravy a podrobné výběrové řízení. Úvodní implementační studie pochopitelně zákazníka nic nestojí a slouží v podstatě jako základní nabídka a přihláška dodavatele do výběrového řízení. Poté, co jsou vybráni finální dva až tři hráči, je zpracování podrobné implementační studie již záležitostí placenou. Máme zkušenosti, že je to dobré i pro samotnou finální implementaci, protože finalisté výběrového řízení se k takovému projektu chovají mnohem lépe, než kdyby i tato studie byla vypracována zdarma. Společnost, která výběrové řízení vyhraje, pak promítá cenu studie do ceny celé zakázky.

E-learning, tedy školení pomocí internetu, je dnes velmi často skloňovaným tématem a trendem. I společnost Infinity nabízí v této oblasti řešení pod názvem eDoceo try&buy. Můžete nám o tom něco říci? Je to Váš vlastní systém, nebo je to produkt třetí strany?

V rámci systémové integrace nabízíme našim zákazníkům i řešení pro oblast e-learningu, kdy naši vlastní poradci a konzultanti dokáží tento problém či výzvu pro klienta zhodnotit a zarámovat do jeho firemních aktivit. Nejedná se však přitom o náš systém, ale nakupujeme jej od třetí strany a my si držíme vedení projektů.

Pro jaké firmy je e-learningové řešení eDoceo určeno? Je zaměřeno na určitou vertikálu trhu?

Systém eDoceo je postaven obecně pro libovolného klienta a my jej doporučujeme svým zákazníkům jako část elektronické podpory jejich interních směrnic, popřípadě školení. Jako příklad bych uvedl retailový řetězec, kde je poměrně velká fluktuace skladníků. Vlivem toho, že jednotlivé pobočky firmy jsou regionálně rozloženy, je jich poměrně hodně, celkem snadno lze spočítat náklady na školení o bezpečnosti práce a dalších interních směrnicích. Obecně se přitom nejedná o zaměstnance, které je třeba školit v specializovaných školicích střediscích. Uvedený příklad je klasickou ukázkou, jak lze e-learningem snížit náklady.

Pokud tomu dobře rozumím, Vy dodáváte jádro systému a konkrétní výukové programy zajišťuje již vlastní firma, pro kterou je e-laerning určen?

První část je soubor obecných výukových programů. Druhou část tvoří již vlastní klientské výukové programy (například školení o interních směrnicích), které se převádí z původní - většinou textové podoby - do nového elektronického systému, a třetí část je zveřejnění těchto školení na portálu e-learningu. Díky takovému publikování se daří mimo jiné odstranit i problémy s jasnou autorizací, podepisováním a aktualizací firemních dokumentů.

Mezi další aktivity společnosti Infinity v oblasti vzdělávání patří i účast v projektu Cisco Networking Academy (CNA). Můžete nám tento projekt stručně představit?

Infinity založila první CNA v České republice, a to na gymnáziu v Pardubicích. Společně s firmou Cisco ji dnes také provozujeme. Firma Cisco je v projektu CNA tvůrcem výukových programů, tedy nositelem know-how, a Infinity provozuje technickou infrastrukturu, na které školení probíhají.
Dnes je podobných center CNA v naší vlasti již více. Samozřejmě ne všechna provozuje naše společnost. Firma Cisco se prostřednictvím CNA snaží zvýšit znalosti o jejich produktech sítí, problematice managementu sítí a podobně. Tyto kurzy jsou přitom dostupné všem, nejen studentům gymnázia.

Děkuji za rozhovor.

Za IT System se ptal Pavel Boucník.