SCM - Supply Chain Management. Co se skrývá za tímto v poslední době tak frekventovaným slovním spojením? Obvyklý překlad je: řízení dodavatelských řetězců. Poněkud detailněji bychom mohli SCM definovat jako proces, kde se pomocí moderních informačních technologií koordinují dodávky zboží, výrobků, služeb atd. takovým způsobem, aby výstupy, které poskytuje konzument zmíněných dodávek, byly maximálně efektivní.

Výrobní podnik orientovaný na zakázkovou výrobu složitých strojírenských zařízení s vysokou přesností se rozhodl outsourcovat výrobu jednodušších součástí, které si doposud vyráběl ve své vlastní divizi. Ze strategických důvodů bylo nutné, aby tato změna proběhla velmi rychle. Pověřený projektový tým vytipoval několik potenciálních dodavatelů, kteří byli prověřeni z hledisek dodržení kvality výroby (odpovídající strojní park, vyškolená obsluha), termínů dodání (produkce pro další zákazníky, metodika plánování), nákladů (strojní sazby).

V informačním systému zákazníka nebyl do této chvíle proces outsourcingu výroby drobných součástí nijak řešen. V první fázi proto objednávání příslušných součástí probíhalo poměrně komplikovaným způsobem. Po vytištění papírové objednávky na příslušnou součást se tato musela doplnit o 2 kopie výkresů součásti v příslušném formátu a na papír vytištěné technologické postupy. Tento komplet, který obsahoval pro jednoho dodavatele až 1000 součástí, se musel dopravit (dovézt autem) k zákazníkovi. Protože se nejednalo o seriovou výrobu opakovaných součástí, docházelo často k situacím, že dodavatel až po prostudování dokumentace zjistil, že nově poptávanou součást nemůže vyrobit z důvodu mimořádně vysoké přesnosti, protože si není schopen obstarat požadovaný materiál nebo proto, že nemá strojní vybavení pro předepsanou technologii. Tyto podklady se vracely zpět k zákazníkovi, který je musel opakovaně poptávat u jiných dodavatelů. V celém procesu docházelo samozřejmě ke značným zpožděním. Pokud dodavatel poptávanou součást akceptoval a potvrdil termín dodání, bylo nutné tyto termíny ručně přepisovat z příslušných zdrojů (maily, faxy, telefonická potvrzení) zpět do informačního systému zákazníka tak, aby podle nich bylo možné efektivně sledovat a řídit příslušné zakázky. Celý proces byl nesmírně zdlouhavý, náročný na kapacity a byl samozřejmě zdrojem mnoha chyb.

IT oddělení zákazníka začalo po analýze tohoto stavu hledat možné východisko a navrhlo vytvořit elektronickou poptávku ve formě připraveného formuláře, který by obsahoval následující informace.

· Nákupní údaje: číslo objednávky, požadovaný termín dodání

· Technické údaje: název součásti, údaje o předepsaném materiálu, technické normy

· Cenové údaje: maximální cena, kterou je zákazník ochoten zaplatit za danou součást, dodanou v příslušném termínu

· Technologický postup, který byl používán když si zákazník součást vyráběl sám

· Výkres v obecně dosažitelném grafickém formátu

Elektronická poptávka měla fungovat buď jako interaktivní webová stránka, nebo v komprimovaném stavu jako soubor zasílaný elektronickou poštou.

Externí dodavatel by ve formuláři označil ty součásti, které je schopen dodat v požadované kvalitě a termínu. U těchto součástí by pro výrobu použil přiložené výkresy v elektronické podobě, případně původní technologické postupy. Takto zpracovanou nabídku by odeslal zpět zákazníkovi. Zákazník by mohl automaticky porovnávat podle různých kritérií nabídky na stejné součásti, z nichž by potvrdil tu momentálně nejvýhodnější. Údaje z potvrzených nabídek (zejména termíny a ceny) by se automaticky přenášely do informačního systému zákazníka (integrace webowého řešení, případně mailů a ERP).

Zcela nasnadě je využití elektronického podpisu. Celý takto navržený proces by jasně vyčíslitelným způsobem zajistil:

· úsporu času - elektronické poptávky a nabídky se během několika minut dostanou kamkoliv ve světě,

· úsporu nákladů - náklady na cestování nákupčích, náklady na kopírování výkresů, náklady na přenos informací z různých médií do informačního systému,

· minimalizaci chyb při přenosu jednotlivých údajů do informačního systému.

Po návrhu celého řešení a konzultování jeho nasazení v praxi došlo k šokujícímu zjištění. Řada z potenciálních dodavatelů nemá přístup k Internetu, elektronickou poštu a někteří ani vlastní počítač.

Závěr
Menší výrobní firmy, které se snaží udržet konkurenceschopnost nízkými náklady, často drasticky omezují své investice, a to včetně investic do oblasti informačních technologií. Tato cesta je ovšem zcela kontraproduktivní. Právě malé a střední firmy by se měly stát těmi pověstnými štikami v poněkud stojatých vodách naší současné ekonomiky. Omezování investic do informačních technologií a vzdělávání svých zaměstnanců v této oblasti je velmi krátkozraké. Cesta do Evropy totiž vede pro české firmy i přes klávesnice a obrazovky jejich počítačů.