Soustřeďte se jen na svůj vlastní byznys a pro ostatní činnosti využijte outsourcing. Tak zní v současnosti doporučení mnoha konzultantů a poradenských firem pro oblasti ostrahy, stravování, výroby komponent, vedení účetnictví a mnoho dalších. Platí toto doporučení i pro sféru informačních technologií?


Od historie k současnosti
Odpověď na tuto otázku není samozřejmě ani jednoznačná ani jednoduchá. Až do nedávné doby byla existence vlastních výpočetních středisek, IT oddělení nebo minimálně správců počítačových sítí pro většinu průmyslových podniků a státních organizací naprostou samozřejmostí. Důvody tohoto stavu byly nasnadě - omezená nabídka služeb v této oblasti, velké množství lokálních a pro konkrétní účely vyvinutých aplikací, které jsou závislé na jejich tvůrcích a historická nedůvěra k něčemu tak bizarnímu jako je oboustranně výhodná spolupráce mezi zákazníkem a poskytovatelem služeb.

První průlom nastal u menších organizací - projektových kanceláří, firem poskytujících finanční a ekonomické služby, malých výrobních firem atd. Tyto subjekty si z ekonomického hlediska nemohly obvykle dovolit zaměstnávat specialisty na informační technologie. Počítačová siť a hardware byly pořízeny jako jednorázová investice, software nainstaloval jeho dodavatel a základní správy se ujal většinou ten největší počítačový nadšenec z řad zaměstnanců. Toto základní schéma se začalo s postupem času vyvíjet. Firmy si začínaly uvědomovat, že investice do informačních technologií nejsou jednorázové, ale permanentní, ať už se jednalo o obměnu expandujícího hardwaru, nebo úpravy a rozšiřování programů. Dodavatelům současně začalo být jasné, že pouze s dodávkami železa a krabic plných CD nevystačí. Vznikly první případy, kdy se organizacím o síť a bezproblémový chod aplikací lidově řečeno "někdo začal starat". "Starání se jednomu nebo více zákazníkům o …" bylo první formou outsourcingu. S postupem času začali úspěšní a nároční zákazníci požadovat ještě více. Dodávky počítačových sítí a softwarových balíků se pozvolna měnily v dodávky řešení. Pokud by někdo váhal v čem je rozdíl, pak v tom, že řešení znamená nejen dodávku a instalaci, případně jednorázově vyškolení, ale i pomoc při nasazení softwaru přímo v organizaci zákazníka, osvědčenou metodiku implementace, doporučení vhodných postupů použitých u obdobných zákazníků, dlouhodobý program školení zaměstnanců, únosnou formu profinancování a řadu dalších služeb skrytých v oblíbeném slovním spojení "přidaná hodnota". Vazba mezi oběma subjekty se v těchto případech začala měnit v dlouhodobý, časově neohraničený vztah vybudovaný na vzájemné důvěře. Tento vztah zajišťuje zákazníkovi ochranu jeho investic, protože je zaručen dlouhodobý vývoj produktu, rychlou pomoc v případě neočekávaného kolapsu jakým by mohl být například požár nebo živelná pohroma, vyšší bezpečnost provozu a řadu dalších výhod. Na druhou stranu je pro každého dodavatele samozřejmě výhodné mít dlouhodobě spokojeného zákazníka, který neodchází ke konkurenci. Právě takto vzniklá symbióza se může stát základním kamenem pro úplné předání informačních technologií do rukou externí firmy

Pro a proti
Jako každé nové řešení nemá outsourcing pouze výhody. Pokud někdo začne uvažovat o zajišťování informačních technologií tímto způsobem, měl by zvážit následující aspekty

Důvody pro

· Zákazník se může plně zaměřit pouze na svůj předmět podnikání a nerozptyluje se přidruženými činnostmi.

· Poskytovatel outsourcingu musí z důvodu konkurenceschopnosti udržovat technologický rozvoj, kvalifikaci svých pracovníků a bezpečnost svých služeb takovým způsobem, který si zákazník většinou nemůže dovolit.

· Poskytovatel outsourcingu zajišťuje personální kontinuitu. Pokud mu odejde jeden konzultant nahradí ho jiným. Nespecializované firmy v dnešní době nedostatku IT odborníků mnohdy závisí na jednotlivcích a to se všemi důsledky, které tento stav vyvolává.

· Ekonomická výhodnost. Tento aspekt může být poněkud diskutabilní, ale v každém případě poskytovatel outsourcingu umožňuje rozložení plateb do rovnoměrných menších částek oproti jednorázové investici.

Důvody proti

· Důvěrné informace v cizích rukou. Správa vlastních dat a informací cizí firmou je vždy poněkud choulostivá záležitost. Prověřené poskytovatele jistě nelze podezírat z nekalých praktik, ale selhání jedince je samozřejmě možné. Totéž ovšem platí i pro vlastní zaměstnance.

· Závislost na cizím subjektu. Tuto závislost může zákazník ovlivnit pouze velmi pečlivě sepsanou smlouvou.

· Využití vlastních zaměstnanců. Pracovníci v IT branži bývají obvykle fandové do své práce, šíří informační osvětu a moderní postupy v celé firmě, disponují nekonvenčním myšlením. Je škoda o takové lidi přijít.

Typy outsourcingu
Outsourcing jako takový závisí pouze na dohodě mezi zákazníkem a poskytovatelem a může na sebe brát nejrůznější podoby. Následuje několik příkladů.

· Dodávka hardware a kancelářského software se zajištěným servisem a periodickým upgradem, který sleduje rozvoj v této oblasti - například výměna všech pracovních stanic jednou za dva roky a automatické povyšování verzí kancelářského balíku.

· Vzdálená správa počítačové sítě s garantovaným zásahem do určité doby a okamžitou náhradou vadné komponenty za novou.

· Správa počítačové sítě, operačního systému, databáze, aplikací. Tato v zásadě nejnáročnější forma outsourcingu se někdy provádí úplným převzetím výpočetního střediska zákazníka včetně jeho zaměstnanců. Pro samotné IT pracovníky to může být, ač to tak na první pohled nevypadá, velmi prospěšná změna. Poskytovatel outsourcingu disponuje, jak již bylo řečeno, moderními technologiemi, rozsáhlými školicími programy a obvykle své zaměstnance využívá pro více různých projektů, což je z profesního hlediska mimořádně výhodné. 

· Outsourcing informačního systému je možné z důvodu finanční výhodnosti řešit formou pronájmu. Licence produktů se nekupují, ale pronajmou se od poskytovatele a splácí se po menších částkách s tím, že po splacení celé částky přechází produkt do vlastnictví zákazníka.

· ASP - Application Service Providers. Pronájem podnikových aplikací přes Internet. Trend s předpokládaným prudkým nárůstem v příštích letech.

Závěr
Dá se říci, že obecně se lépe outsourcují standardní řešení, ať už se jedná o počítačovou síť, pracovní stanice, kancelářský software nebo aplikační balíky. Vícenásobně aplikované standardy umožňují z důvodu sdílení zdrojů předpokládané snižování nákladů. Pokud zákazník požaduje speciální řešení, například vývoj aplikace pro konkrétní podmínky, náklady úměrně stoupají. I v uzavíraných outsourcingových smlouvách jsou obvykle podchycena standardní řešení, případné nadstandardy se řeší samostatnými dodatky.

Z výše uvedeného vyplývá, že vhodnými kandidáty outsourcingu jsou firmy se standardními procesy, často zákonně definovanými - účetnictvím, seriovou výrobou, obvyklými obchodními modely, statní správa apod. Firmy a organizace s méně standardními procesy, které vyžadují speciální IT řešení mohou outsourcing rovněž využít, ale řada z nich zřejmě ještě nějakou dobu setrvá u vlastních IT oddělení, což samozřejmě povede k neustálému a velmi potřebnému srovnávání obou přístupů.