SSD jsou příliš drahé

První SSD disk byl vyroben již v roce 1976. Bylo to obrovské 19-pal­co­vé úložiště s celkovou kapacitou „až“ 2 MB, které bylo vyskládáno z osmi 256KB RAM modulů. Kdybyste tehdy chtěli vyrobit terabajtové SSD, stálo by vás to jen na součástkách asi 152 miliard dolarů. Terabajtový SSD disk dnes pořídíte za cca 1 300 Kč (např. SATA disk Kingston A400 nebo dokonce za stejnou cenu NVMe disk Kingston NV2 rovněž v 1TB verzi) a podobnou cenu mají i tradiční mechanické pevné disky (např. Seagate BarraCuda Laptop 1TB stojí 1 359 Kč).

Neplatí tedy, že by byly SSD „drahé“. Ceny se začnou měnit u větších kapacit, kde jsou již SSD o kousek dražší, avšak výjimkou jsou serverová úložiště, kde jsou ceny srovnatelné také u větších kapacit. I ty nejpomalejší SSD jsou ale stále nesrovnatelně rychlejší než ty nejrychlejší mechanické pevné disky.

SSD bourá všechny limity. Do malého paměťového čipu dnes již dokážeme uložit více informací než lze fyzicky zapsat na magnetickou desku mechanického disku (viz. terabajtové micro SD karty), takže již brzy SSD převýší kapacitou tradiční HDD a jelikož cena čipů neustále klesá, můžeme očekávat srovnání cen také u vyšších kapacit disků.

Nezapomínejte, že SATA rozhraní, které primárně používají me­cha­nic­ké HDD, je staré a již nemá výkon pro využití plného potenciálu SSD disků. Právě proto přišly novější NVMe disky, které využívají šířku PCIe sběrnice a dosahují mnohonásobně vyšší rychlosti. Data tečou tak rychle, že prakticky zmizely loadingy. Hry ale i aplikace například nastartují místo minuty již za vteřinu, a to zvyšuje i celkový uživatelský pocit z rychlosti počítačů. Zároveň to otevírá nové možnosti pro moderní aplikace, které mohou lépe využívat větších dat pro realističtější textury, umělou inteligenci a podobně.

SSD se rychle opotřebovávají

Není žádným tajemstvím, že paměťové buňky se každým přepisem opotřebovávají, a proto mají SSD omezenou životnost zápisů a mazání dat. Stejně tak se ale používáním opotřebovávají i klasické mechanické pevné disky. Dnes prakticky není rozdíl mezi životností zápisem na magnetickou desku a ukládáním dat do čipů.

O životnosti SSD se dozvíte ze specifikace disku, kde je obvykle uvedena střední doba poruchovosti (MTBF). Když je MTBF disku 2 miliony hodin (běžné hodnoty jsou i 5 miliónu hodin) značí přes 228 let, což je nepochybně dostatečně dlouhá doba. Zajímavější je hodnota TBW (Terabytes Written), což je celkové množství dat, které lze zapsat na disk po celou dobu jeho životnosti. Pro lepší představu uvedeme jeden příklad. Hodnota TBW je u 1TB SSD disku dnes řekněme zhruba 800TBW (viz. Kingston KC3000), což znamená, že abyste dosáhli kritické hodnoty, museli byste každý den přepsat na disku cca 438 GB dat po dobu pěti let.

Tato hodnota je úměrná velikosti SSD a jednotka s kapacitou 1 TB bude mít vyšší hodnotu TBW než jednotka s kapacitou 500 GB. Stejně tak se liší TBW i u disků určených např. pro servery nebo NAS, které budou mít TBW mnohem vyšší než disky určené pro běžné použití. TBW je udávána vždy jako minimální hodnota, proto by reálně určitě bylo možné přepsat disk vícekrát, než je hodnota TBW, možná i několikanásobně.

Samozřejmě vše závisí i na způsobu používání a na podmínkách okolí (např. teplotě prostředí), přesto je jasné, že běžný SSD disk v počítači klidně přežije alespoň to, co mechanické disky, no na rozdíl od nich vás dokáže včas sám upozornit, když se hodnota jeho opotřebení bude blížit ke kritické úrovni.

„Zapomínají“ SSD disky?

Jedním z mýtů je, že SSD disky, když jsou dlouho bez energie „zapomínají“ a proto nejsou vhodné k hibernaci. V režimu hibernace PC (dlouhodobého spánku) se obsah paměti zkopíruje na disk, aby se zachoval aktuální stav těsně před uspáním, no a po probuzení se tento obsah vrátí zpět do RAM. Každé uspání PC tak znamená zápis několika GB na disk a když se to dělá denně, může to znamenat např. 365 × 16/32 GB dat (podle toho, jak velkou máte RAM), které připíšou k TBW. Je to stále jen nepatrné procento opotřebení, které nemá zásadní vliv na celkovou životnost SSD, takže ani tento mýtus není třeba brát vážně.

Disky SSD jsou vhodné „pouze“ pro rychlý start

SSD disky zkrátí čas bootování a nahrávání aplikací, a proto se hodí jako systémový disk – o tom snad nikoho nemusíme přesvědčovat. Rychlost ale není jediný benefit SSD disků. Jelikož nemají pohyblivé součásti jsou nejen tišší, ale také odolné vůči nárazům a otřesům. To byl jeden z hlavních argumentů proč se v prosadily zejména v noteboocích i když byly před těmi cca bezmála 20 lety o kus dražší než klasické HDD.

V notebooku jste výměnou disku za úspornější SSD získali také ener­gii pro delší práci na baterie. Úspornější SSD se dnes (právě kvůli nízké spotřebě) ukazují jako zajímavá volba také pro velká disková pole a servery. Úspora energie na provoz může být obrovská a co je stejně důležité, SSD produkují méně tepla než mechanické disky, což opět pomůže snížit ceny energií na chlazení datového centra.

SSD disky jsou moduly s čipy, které mohou být velmi malé a lze je snadno umístit i do miniaturních PC nebo ultra tenkých notebooků, tabletů, telefonů,… Všude tam, kde byste tradiční mechanické disky kvůli rozměrům už neuměli integrovat. Rychlost tedy určitě není jedi­ným benefitem, který byste měli zvážit při přechodu z HDD na SSD.

Nebojte se nasadit SSD všude!

Na rozdíl od běžných mylných představ je nasazení SSD disků opravdu výhodné a jednoduché všude, jen je třeba vybrat správný model. Existují disky pro počítačové hráče, ale také speciální SSD určené pro servery, které mají jiné specifické vlastnosti a také jiné rozhraní než SSD určené pro běžné použití v osobních počítačích.

Výhody SSD se projeví okamžitě nejen na zvýšení výkonu, ale také na vysoké odolnosti, výjimečné spolehlivosti, vysoké pracovní zátěži a v náročných prostředích. Velký užitek z SSD budou mít také kritické průmyslové aplikace, kde díky SSD můžete získat i lepší dlouhodobou návratnost investic.

Článek vznikl na základě materiálů společnosti Kingston, která je lídrem na trhu SSD.