O tom, že datové sklady mají v dnešním vypjatě konkurenčním prostředí v podnikových informačních systémech své nezastupitelné místo, není dnes již nikoho třeba příliš přesvědčovat. Ano, tvrdí IT specialisté, je to moderní záležitost, která umožní konečně syntetizovat a analyzovat informace, které informační systémy po dlouhou dobu produkovaly. Ano, přitakávají jim manageři, to je velmi zajímavé.

Spočítejte, jaké si to vyžádá náklady, kolik ušetříme, a jestliže to bude stát za to, dáme se do toho. A zde jsme u problému. Jednou ze základních vlastností projektů tohoto typu je velmi nízká úroveň toho čemu se říká "Cost Adjustment" - tedy možnosti vyčíslit přímou vazbu mezi náklady a přínosy systému.

Vyplývá to ze samotné povahy takovýchto řešení. Jejich cílem a smyslem je teprve odkrýt bohatství ukryté v datech, prozkoumat skrytá zákoutí a objevit informační poklad, který, jestliže bude správně použit, teprve umožní realizovat vyšší výnosy, ušetřit náklady, zvýšit účinnost marketingových kampaní atd.

Co tedy s tím? Jak měřit efektivitu nasazení podobných systémů? Pořízení datového skladu (pokud má být skutečným přínosem), nebývá levná záležitost. Odbýt v takové situaci otázky na jeho efektivitu odpovědí že "to se předem nedá zjistit, uvidíme teprve, až podle toho, jak to dopadne", je pro pracovníky, kteří o vynakládání peněz rozhodují, málokdy akceptovatelné.

Jedním z nástrojů, který umožňuje alespoň relativně určit efektivnost řešení datového skladu, je TCO (Total Cost of Ownership) - výpočet finančních nároků, aplikovatelný na různé typy řešení a technologií.

Co je TCO ?
Při stanovení možných výnosů řešení datového skladu lze vycházet jen z přibližných odhadů, daných zkušenostmi obdobných subjektů s nasazením takovýchto systémů. Tyto informace se však velmi těžce zobecňují, nehledě na to, že ony "obdobné subjekty" představují zpravidla konkurenční společnosti, v jejichž zájmu obvykle nebývá se o tyto poznatky se svými rivaly dělit.

Co však vyčíslit lze, a obvykle velmi přesně, jsou relativní náklady na vlastnictví takového systému. Jestliže se smíříme s tím, že datový sklad je pro podnik nezbytností, bude zajímavé, co nás bude stát fakt, že takový systém budeme vlastnit.

Je to obdobné jako při pořízení automobilu. Při jeho koupi se zajímáme samozřejmě o jeho technické parametry, pořizovací cenu, ale i o takové věci, které zatíží náš rozpočet průběžně: spotřeba, náhradní díly, cena servisu, pojistky, nebo třeba kolik budou na něj stát zimní pneumatiky a další doplňky.

TCO vychází z obdobného principu. Jde o to stanovit, kolik nás pořízení a provozování systému bude stát v průběhu let, kdy jej budeme využívat.

Komponenty TCO
V zásadě lze náklady na vlastnictví systému rozdělit na:

. pořizovací náklady
. průběžné náklady na obsluhu systému
. průběžné náklady na úpravy, přizpůsobování a funkční rozšiřování systému
. náklady na rozšiřování (velikosti) systému

Z analýzy společnosti Meta Group (1998) vyplývá, že u dosavadních projektů v oblasti datových skladů typické rozložení nákladů vypadá následovně:

Táž studie udává, že náklady na provoz typického datového skladu za pět let představují trojnásobek původního rozpočtu.

Důvodem je zejména to, že nárůst velikosti datového skladu představuje reálně v průměru kolem 40 % (!) ročně, což je 4x více, než většina projektů optimisticky předpokládá.

Cenu nákladů na pořízení systému si lze snadno spočítat z výsledků TPC-D testů, určených k demonstraci "síly" jednotlivých výrobců (www.tpc.org). Cílem celého snažení jsou čísla udávající dotazovací výkon. To je to, co má především publikum ohromit. Kromě toho však je tam možno vyčíst další zajímavé údaje, které mohou být velmi poučné zejména pro ty, koho zajímá, kolik ho bude "takováhle legrace" stát.

Z pohledu toho, co už bylo výše řečeno o poměru různých nákladů a zejména jejich růstu, je vysoce indikativní:

. jaké jsou nároky na uložení informací v DW ve srovnání s velikostí vstupních dat (explosion factor)
. jaká je cena celého systému v přepočtu na jednotku objemu dat.

Při výpočtu je výhodné použít následující vstupy:

. Počáteční velikost vstupních dat v GB
. Náklady na diskovou paměť pro uložení 1 GB v USD (pro enterprise systémy se uvádí cena mezi 400 až 1000 USD na 1 GB - v kalkulaci se samozřejmě použije aktuální cena)
. Faktor datové exploze v procentech (pro tradiční databáze převzat z TPC-D testů)
. Prvotní náklady na softwarové licence
. Roční podpora softwarových produktů v procentech
. Náklady na další CPU.

Při výpočtu je dobré počítat s paušální sazbou na údržbu, správu, prostor pro disková zařízení ve výši 15 % za rok. Dalšími důležitými charakteristikami jsou:

. nároky na školení databázových administrátorů
. náročnost administrace systému (konfigurace. ladění, indexace atd.).

Na základě těchto informací lze vytvořit kalkulaci pro jednotlivé varianty a spočítat celkové náklady na vlastnictví systému. Výsledky mohou být velice překvapivé a to obzvláště v horizontu několika let.

Tento článek si kladl za cíl dát čtenáři vodítko ke kvantifikaci (finančnímu ocenění) alespoň jedné stránky problematiky datových skladů.

Pozn.: Autor článku pracuje jako Product manager ve společnosti Sybase ČR