Informační věk aneb To nikdá nebylo...
"Žijeme v informačním věku!" Tímhle sdělením mne nedávno ohromila moje školou povinná dcera.

"Ano, ale co to vlastně znamená?" Třináctiletý mozek reagoval velmi rychle, "...no, všechno se dnes dělá na počítači!" "Jistě, ale CO, se dělá?" Odpověď následovala po kratším zaváhání: "Všechno, co potřebuji vědět, se tam dovím." Hmm, tedy informace. "A to dřív nebylo, bez počítačů?"

Je to opravdu něco tak nového, jiného, než bylo dříve? Opravdu náhle, během jednoho dvou desetiletí, nabyly informace tak na významu, tak výrazně získaly na ceně? Ale kdepak, to není tak docela pravda. Informace, nebo také znalosti, byly vždycky tím, co nakonec převážilo ony pověstné váhy na stranu vítěze. Vzpomeňme jen třeba na staré Řeky a Římany, Českého Honzu, nebo klasiku české beletrie Sňatky z rozumu od pana Vladimíra Neffa, kde si jeden na druhého brali reference i ve velmi privátních záležitostech. Ti všichni dobře znali cenu informací a dokázali své znalosti zúročit. Takže, kde je tedy ten rozdíl, proč se dnes najednou všechno točí kolem informací?

Ano, je to v počítačích. Je to především prudkým rozvojem informačních technologií a jejich nástupem do denní reality každého z nás. Počítače jsou tím, co umožnilo zcela zásadní nárůst množství informací, které lze zpracovat. Ony umožňují obrovské zvýšení rychlosti tohoto zpracování. Co je však nezbytné dodat, že se jedná o nástroje, které pracují s daty, jaká jim byla poskytnuta. Obdobně je to s nastavením procesů, které zpracovávají. Zatím ještě stále leží zde ona nezastupitelná role člověka, který alespoň v něčem vyniká nad (většinou) počítačů. Inteligenci, intuice, improvizace, ...

Doufejme, že tomu tak ještě nějaký čas bude.

Co to znamená pro praxi při implementaci informačních systémů v podniku? Především to, že je nutné si uvědomit, co lze od prostředků IT očekávat a co nelze. Zakoupení a instalace prostředků IT je nutnou, nikoli postačující podmínkou úspěchu, jak kdysi říkával pan učitel přednášející matematickou analýzu.

Ani nejdražší software a hardware nebude nic platný, když se neprovede důkladná implementace, jejíž podmínkou je "splynutí" funkcí onoho informačního systému s procesy a datovými toky, které reprezentují v podstatě "život" firmy.

Nepopírám, úkol je to nesnadný a málokterá firma začíná na "zelené louce", kdy je čas vše předem připravit. Vše se děje za pochodu, nikdo podniku nedá "time", musí se vyrábět a prodávat, konkurence jen čeká na naše zaváhání. Nicméně nedávná minulost nás všechny dostatečně tvrdě přesvědčila o nutnosti koncepčního přístupu, který vyžaduje důslednou analýzu procesů, ještě před implementací systému. V opačném případě se pak setkáváme s některou z poměrně častých IT chimér - několik současně běžících IS rozličného stáří, původu i kvality, jejichž funkce se vzájemně překrývají (případně si přepisují data). To, jak šel čas, si pracovníci různých útvarů ve firmě v dobré vůli kupovali a instalovali, informatici to celé vybavili skvělými bypassy a uživatelé vesele "krmili a krmili" daty.

Výsledky pak bývají někdy skutečně tristní. Spousta vynaložených investic, ztraceného času a efekt nevalný. Pracovníci tonou v záplavě dat a nedej bože, aby Franta onemocněl, protože on jediný umí překlopit data mezi systémy.

Takové jsou reálné důsledky absence koncepce rozvoje IT. Je dobré si uvědomit, že i pro implementaci informačních technologií platí stejné zákonitosti jako při jakékoli činnosti, kdy měníme nějaký stav na jinou kvalitu. Z obecného hlediska se jedná o klasickou transformaci. Dovolím si použít něco z teorie Transformačního procesu [1].

Model transformačního procesu dle WDK
Přestože toto schéma pochází z poněkud jiného vědního oboru, domnívám se, že je natolik výstižné a obecné, že stojí za to ho uvést. Jeho aplikace na praktickém příkladu umožní, abychom si ujasnili, jaké kdo a co hraje role, a na co se často zapomíná. Schéma je převzato z přednášek "Konstrukční nauka" [2] na Západočeské univerzitě v Plzni.

Cílem každé lidské činnosti je dosažení určitého stavu daného objektu. Objekt-operand se tedy ze vstupního stavu transformuje do požadovaného výstupního stavu.
Transformace pak probíhá přímým působením operátorů, kterými jsou: člověk, technický systém, informace (znalosti), řízení a okolí (místo a čas). Transformaci ještě mohou provázet vedlejší vstupy a výstupy.

Jestliže použijeme tento obecný model na implementaci IT ve výrobní firmě je operandem vlastní řešení informatiky, které má optimálně podporovat procesy v podniku. Okolním systémem je pro podnikatelský subjekt trh, na kterém se snaží co nejlépe uplatnit svoje produkty. A to pochopitelně při minimalizaci nákladů a času, za účelem maximalizace zisku. Právě při analýze vlivu operátorů docházíme často v reálných případech k paradoxu, kdy existují tendence vliv některých operátorů podceňovat, či dokonce v krajním případě ignorovat. Mám tím na mysli především nákup prostředků IT hardware a software, které však v tomto schématu reprezentují pouze TS (technický systém) a IS (znalosti) jen zčásti. Nedostatečná pozornost, nebo nižší priorita se pak dává operátoru Me (člověk), přičemž uživatel i správce IS ovlivňují celý proces transformace velice silnou měrou. Co je však z tohoto pohledu nejvíce negativním jevem, je časté ignorování operátoru Mg (řídící systém). Avšak implementace IT bez důkladné přípravy a realizace řídících procesů, od fáze analýzy potřeb až po vyhodnocení stavu, je předem odsouzena k nezdaru, resp. k nesplnění očekávaných přínosů.

Dovolil bych si uvést jeden citát (snad z Murphologie) [5] : "Počítač je jako zesilovač. Velice výkonný a spolehlivý, ale nerozezná, jestli činnosti, které urychluje, jsou smysluplné a vedou k cíli." Drobnou chybu, či nepřesnost, které lze jinak dodatečně napravit, dokáže zvětšit do obtížně řešitelných problémů nebývalých rozměrů.

Současný stav v zavádění IS ve výrobních firmách
Jak to tedy vypadá se zaváděním IT v českých a moravských výrobních firmách? Odpověď je, jak už to v životě bývá, nejednoznačná. Ani výborně, ani tragicky. Jeden fakt je však možné konstatovat. Na rozdíl od doby poměrně nedávné, druhé poloviny let devadesátých, dnes již prakticky nepotkáte manažera firmy, který by tvrdil, že se obejde bez informačních systémů a technologií. Můžeme se dohadovat, proč došlo k tomuto pozitivnímu vývoji, a každý, dle svých vlastních zkušeností, najde tu pravou příčinu. Obecně lze ale najít asi tři hlavní důvody. Jednak vedoucí pracovníci pod tlakem okolí "zmoudřeli" a zjistili, že chtějí-li komunikovat s okolím, nelze jinak. Pak tomu rozhodně přispěl nástup nové generace manažerů (případně zahraniční vlastník) a v neposlední řadě množství firem, resp. členů jejich vedení, ukončilo činnost. A nejpravděpodobněji to byla kombinace všeho.

Dalo by se říct - sláva je vyhráno, top management firem pochopil nezastupitelnou úlohu informací a IT, jako strategického nástroje v podnikatelském prostředí. Jenže ...

Sotva se začalo blýskat na lepší časy ... (rozuměj: v investičním plánu je pevně zakotvena položka informatika a není to jen nákup floppy disket, IT manažeři jsou pravidelnými a aktivními účastníky porad a mítinků na všech úrovních a neběhají jen se šroubovákem, internet, intranet a email se stávají naprostou samozřejmostí, apod.) ... opět se objevil zádrhel. A to ten největší - peníze. Top management firem (některých, ale není jich málo) se cítí rozčarován, podveden. Sotva vydupal doslova ze země nějaké ty peníze na počítače, už jsou tu další požadavky. O tom, že se také mluvilo? Školení, spotřební materiál, opravy, upgrade pamětí, ... a vše v poměrně vysokých částkách. A jako dovršení všeho - tvrzení, že je třeba obnovovat hardware i software. Po třech letech nový počítač a každoroční vysoké platby za údržbu a nové verze systému dodavatelské firmě. To snad není pravda!

Tak to teď "zastavíme" a budeme pracovat v současné verzi systému, které postačuje současný hardware. Nebudeme chtít ihned nejaktuálnější verzi software, nebudeme kupovat stále novější a komfortnější počítače, kvůli tomu, že na těch starých "to běží pomalu." Ať si ten závod počítačové mafii teď sponzoruje někdo jiný. Vždyť nyní to přeci také funguje, nebo ne? A ještě ušetříme čas a peníze za školení lidí. Výborný nápad!

Co říkáte? Zdá se Vám to pošetilé a nepravděpodobné? Ale kdež, to jsme skutečně v mnoha podnicích v České republice na začátku nového tisíciletí. Jak to v takovém podniku dopadne, je zřejmé. Nejen, že jednoho dne bude muset firma stejně "ušetřené" peníze doplatit, aby se dostala na aktuální úroveň.

Daleko horší je ztráta datové kontinuity (často i kompatibility) a znalostní propad uživatelů. Podnik si tak vlastně "připravuje" silný finanční i kapacitní úder, čím více pak tento krok oddaluje, tím bude náraz silnější.

Jistě, je mnoho podniků, kde toto neplatí, ale pro ty ostatní bych si dovolil zdůraznit. Zavádění IT ve výrobním podniku je proces, který probíhá neustále na pozadí životního cyklu výrobku a musí pružně reagovat na změny těchto cyklů.

Priority v zavádění IT a nové podmínky
Současný vývoj na poli IS je charakterizován nástupem nových nástrojů, které již nelze jednoznačně zařadit do dříve obvyklých kategorií ERP, MIS, CAX, PDM, ... . Mám tím na mysli například SCM (Supply Chain Management), CRM a SRM (Customer a Supplier Relationship Management), ale především PKM (Product Knowledge Management), PLM (Product Lifecycle Mnagement) a další. Je to důsledek zcela nových trendů v obchodu, kdy se realitou stává idea Collaborative Commerce a B2B (Business to business).

A jak je to tedy s prioritou zavádění těchto řešení? V tomto ohledu je nutno konstatovat, že přes veškeré kvalitativní přínosy ostatních IS (CAx, PDM, CRM, SRM, MIS, SCM), je právě oblast ERP tou, která je životně důležitá pro existenci podniku. V současnosti, zdá se, dochází k další etapě na poli implementace ERP ve výrobních podnicích. Většina firem již definitivně opouští proprietární řešení svých informačních středisek a vybírá si, či implementuje nějaký z kvalitních světových, nebo tuzemských ERP řešení. To je dobrá zpráva pro všechny, kteří chtěli implementovat kvalitní (ostatní) IS a naráželi na neschopnost navázání komunikace s ERP. Podnik implementující tato řešení, již musí zcela jistě řešit optimalizaci vlastních procesů, tak aby investičně i časově náročná implementace přinesla kýžené výsledky. Na druhou stranu to může znamenat určité pozastavení implementace ostatních IS. Nicméně je v současnosti již samozřejmostí postavení firemní IT strategie, kde jsou (doufejme) zahrnuty i ostatní IS.

Alternativní postavení IS ve vývojově výrobním podniku
Při tvorbě firemní strategie koncepce rozvoje IT přichází přirozeně na řadu rozvahy o předvýrobních etapách. Problematika PDM doznala v poslední době opět dalších změn. Ty způsobily především vnější vlivy, ke kterým patří například stále vyšší požadavky zákazníků na zrychlení inovací výrobku, masivní globalizace výroby i vývoje a vysoká turbulence podnikatelského prostředí. V praxi to znamená stále více nabídek na jeden realizovaný obchodní případ, více dokumentů zpracovávaných ve více dislokacích, neustálé výměny dat, výběrová řízení již ve fázi vývoje zcela nových produktů, požadavek virtuálního produktu, předkalkulací, ... K tomu je třeba počítat s rychlou změnou subdodavatelů, ale i třeba vlastníků subjektů. To jsou jen ty nejzřetelnější změny, ke kterým došlo a se kterými je třeba se vyrovnat. Současnost tedy klade požadavky především na komplexnost a otevřenost IT řešení.

V květnovém čísle IT System [3] jsme si vymezili pojmy a působnosti ERP a PDM systémů ve výrobních firmách. Z obecného hlediska jsou tyto pozice jasné, ovšem vlastní řešení je rozhodně poplatné konkrétní společnosti. Že to má skutečně reálně opodstatněný základ je poměrně výstižně znázorněno na obrázku, který čerpá ze zahraničních publikací [4]. Jedná se především o to, jak jsou předávána, resp. sdílena data mezi těmito dvěma oblastmi - vývojem a výrobou. Obrázek znázorňuje základní typy řešení, kde ve firmě s převažující výrobou dominuje ERP a naopak u firmy, jejíž nosný program je v engineeringu se neobejdou bez výkonného PDM. Varianty umožňují i komunikaci s více systémy (např. divize velkých podniků). Další je firma s vyrovnaným podílem vývoje a výroby, kde dojde zřejmě k implementaci obou řešení, včetně vzájemných interakcí . Poslední je pak firma především výrobní, která má v ERP integrované některé funkce PDM, například pro změnové řízení v dílenské konstrukci.

Relativně novou záležitostí je vývoj plně funkčních modulů PDM zakomponovaných do robustních ERP systémů, jako jsou třeba SAP, BaaN, apod. Nepochybně se jedná o velmi závažný strategický krok, otázkou zůstává, co z funkcí "čistého" PDM, systém ERP přebírá a kam se posouvá hranice mezi vývojovými a výrobními daty, resp. IS. Na druhou stranu se ukázala nezbytnou nutnost řešení poměrně nových problémů jako je PKM (Product Knowledge Management), či PLM (Product LifeCycle Management). Začalo se o nich hovořit v souvislosti se zaváděním PDM, pro některá PDM řešení jsou to dokonce přímo zakomponované moduly. Jenže, dá se v souvislosti s obsahem těchto pojmů hovořit již jen o PDM, tedy výrobku a předvýrobních etapách? Domnívám se, že je zřejmé, že v mnoha aspektech přesahují tento rámec a dostávají se do oblasti působnosti ERP systémů. Z tohoto pohledu je tedy ona integrace do ERP oprávněnou.

Jen čas ukáže, jestli dojde k tomu, že tyto PDM moduly v ERP budou přímo komunikovat s CAx systémy, anebo bude ještě něco mezi nimi. V tomto případě nejde ani tak o technické řešení (tam je komunikace samozřejmě realizovatelná), jako spíš o otázku řízení odlišných procesů (výroba x vývoj).

Životní cyklus výrobku, jeho řízení a související procesy
Vraťme se však k problematice PLM (Product Lifecycle Management). Kde se objevil tento pojem a proč se něm neustále hovoří? Hlavní příčinou je jistě zásadní změna, která nastala v posledních letech ve vztahu k zákazníkovi. Dá se charakterizovat tím, že se změnil samotný cíl výrobce, který přichází na trh s produktem. Dříve byl tím cílem dokonalý výrobek, dnes je to spokojený zákazník. Ve svých důsledcích to znamená, že se výrobní podnik, pakliže chce uspět v konkurenčním prostředí trhu, musí zabývat výrobkem v celém jeho životním cyklu. Ten začíná u průzkumu trhu, pokračuje vývojem, výrobou, dodávkou a končí u likvidace výrobku. Celý tento cyklus je ještě modifikován tím, jak si trh vyžádá inovaci produktu, která přechází postupně v nahrazení zcela novým výrobkem.

Úkolem IT ve výrobní firmě je pak (mimo jiné) efektivně realizovat procesy PLM. Je zřejmé, že to není jednoduchá úloha a proto je nezbytné ji řešit koncepčně. Existují různé metodiky, které jsou do určité míry poplatné konkrétnímu řešení. Jelikož tento článek není placenou reklamou, ale snaží se formulovat obecné a nezávislé úvahy, spokojíme se s výčtem bodů - milníků, kterými musí implementace IS projít.

Podotýkám, že se jedná pouze o velmi hrubé rozdělení a někomu se může zdát nedostatečné.

Uvedené milníky jsou doplněny otázkami, kterými by se vedení firmy mělo zabývat a mělo by znát odpověď :

. analýza potřeb (co chci řešit a proč?)
zdánlivě zbytečné otázky, odpovědi na ně však musí korespondovat s plněním hlavních cílů společnosti - strategie

. stanovení cílů (čeho a kdy chci dosáhnout?)
odpovědi jsou důležité především pro stanovení úspěšnosti celé implementace

. volba řešení (jak, s kým, ... ?)
zde se jedná již o taktické prováděcí otázky

. uzavření smlouvy
detailní definování smluvního vztahu

. implementace řešení
práce společného implementačního týmu podniku a dodavatelů řešení

. rutinní provoz

. vyhodnocení stavu (jak bylo splněno?)
audit stavu dle předem stanovených kriterií

Tím však pochopitelně tento proces nekončí. Je naprosto zřejmé, že se za dobu implementace IS zásadně změnily okolní podmínky a celý cyklus se opakuje.

Zavádění IT ve výrobním podniku je proces, který probíhá neustále na pozadí životního cyklu výrobku a musí pružně reagovat na změny těchto cyklů.

[1] Hubka V.: Konstrukční nauka, HEURISTA, Zürich 1995, str.5
[2] Hosnedl S.: Konstrukční nauka, Západočeská univerzita v Plzni, Plzeň 1999
[3] Krupička K.: IT System 5/2001, CCB, Brno, str.60
[4] Miller E.: Computer Aided ENGINEEING 3/1999, , str.76
[5] Bloch A.: Murphyho zákony, různá vydání, 1989-1999