Stále aktuálnějším problémem je konkurenční boj mezi celými dodavatelskými řetězci, resp. sítěmi. Opouští se úzké pojetí konkurence mezi jednotlivými podniky, které se spojují do síťových struktur, a dodavatelé a zákazníci se tak stávají součástí virtuálních podniků, které využívají synergických efektů a tvoří prostředí schopné reagovat pružněji na jakoukoliv změnu poptávky. Dochází k horizontálnímu rozšíření řízení hmotných toků a výrazně lepšímu sdílení informačních toků podél celého dodavatelského řetězce.


Cesta ke spolupráci
Začneme trochu později, někdy na počátku devadesátých let minulého století, kdy se začalo mluvit stále více o konceptu supply chain managementu. Konceptu, který měl odstranit bariéry mezi obchodními partnery a umožnit synchronizaci hmotných a informačních toků mezi nimi. V tuto dobu začaly trpět klasické ERP systémy (Enterprise Resource Planning), které byly zaměřeny na vnitropodnikové vztahy a dovolovaly komunikovat všem oddělením stejným obchodním jazykem. Bohužel zapomínaly na dodavatele a zákazníky. Kvůli tomuto problému se přešlo k pokročilejším nástrojům tzv. APS (Advanced Planning and Scheduling). Jinými slovy, efektivní plánování vyžaduje zapojení zákazníků, resp. jejich potřeb, vlastních potřeb v podniku a požadavků našich dodavatelů. Většina se mnou bude souhlasit, když označím internet za nejsilnější a strategicky významnou podporu procesů supply chain managementu. V tu samou dobu, počátkem devadesátých let, začaly podniky vytvářet vlastní internetové stránky. Z dnešního pohledu bychom těžko hledali nějakou výraznou hodnotu nebo přínos pro dodavatelský řetězec. Dalším krokem bylo nahrazení papírových objednávek a EDI komunikace objednávkami přes internet (např. dell.com, amazon.com). Proces se nezměnil, pouze se urychlil. Dále tu byly ERP systémy dostupné přes internet. Komplexní řešení od SAPu, Oraclu a PeopleSoftu nebo zakázková řešení na bázi B2B, B2C a C2C vztahů. Opět nic nového, pouze další urychlení procesů. Je zřejmé, že vše pomalu spělo ke skutečné spolupráci. Prostředí, které dovoluje všem zúčastněným stranám sdílet informace o poptávce v reálný čas. Informace o změně v poptávce je dostupná ve stejný čas všem článkům dodavatelského řetězce a umožňuje pružněji reagovat na nečekané výkyvy. Teprve zde došlo k radikální změně a chápání celého procesu. V současnosti se daří koordinovat spolupráci mezi velkými prodejními řetězci, distributory a výrobci. Realitou je již řízení zásob dodavateli, tzv. ECR (efficient consumer response) systémy, zahrnující Quick Response, CRP (continuous replenishment), JMI (jointly-managed inventory) nebo VMI (vendor-managed inventory), které poprvé implementovaly společnosti Procter & Gamble a Wal-Mart.


IIntegrovaná předpověď poptávky pro celý dodavatelský řetězec

Dnešní možnosti Představme si reálnou situaci na trhu, ke které dochází velmi často. Dojde k jednorázovému výkyvu v poptávce konečných zákazníků, například vlivem promoční akce jednoho z prodejců nebo vlivem dočasného kolapsu distribuční sítě konkurence. V klasickém obchodním modelu, se bez vzájemné spolupráce tato informace přenáší velmi pomalu a dochází k prodlením a dalším lokálním výkyvům v jednotlivých poptávkách podél dodavatelského řetězce. Vzniká tzv. efekt biče (bullwhip effect): při lokální informaci a lokálně omezeném rozhodování vedou malé výkyvy v poptávce konečného zákazníka ke stále větším výkyvům u dalších členů řetězce. To je způsobeno vytvářením většinou zbytečných "zabezpečovacích" zásob podél celého řetězce. Omezit tento nežádoucí efekt lze sdílením informací a koordinací akcí, ale nelze jej úplně odstranit. V praxi bylo dokázáno, že rozdíl mezi variabilitou v centralizovaném a decentralizovaném systému informací o poptávce roste výrazně podél řetězce směrem k dodavatelům. Znamená to tedy, že zavedením centralizovaného systému řízení poptávky zákazníků můžeme zmírnit výkyvy, ke kterým dochází podél celého řetězce. Jedná se o pokročilé internetové aplikace, které umožňují přístup z jakéhokoliv zařízení a místa na světě všem článkům dodavatelského řetězce (obr. 1). Uplatňují se principy komunikace, koordinace a kooperace. Přes tento systém mohou prodejci, výrobci a dodavatelé spolupracovat na interpretaci jednotlivých změn v poptávce, sdílet společné informace o plánovaných promočních akcích, sezónních slevách a výprodejích. A stejně jednoduše mohou komunikovat vzájemnou strategii proti konkurenčním dodavatelským řetězcům.



Systém CPFR
CPFR znamená collaborative planning, forecasting and replenishment neboli systém společného plánování, předpovídaní poptávky a doplňování zásob. Jedná se o koncepci, která umožňuje sdílení a spolupráci na společných procesech přes celý dodavatelský řetězec využitím pestré palety procesních modelů, technologií a metod. Cílem CPFR je změnit současné paradigma obchodních vztahů a vytvořit systém výrazně přesnějších společných informací, které mohou pomoci řídit hodnototvorný řetězec k vyšším prodejům a ziskům. V praxi není výjimkou, že v dodavatelském řetězci existují více než tři verze prognóz poptávky. Předposlední článek řetězce, maloobchodník, vychází z POS (point-of-sale) dat. Jedná se o konečná data prodejů jednotlivým zákazníkům. Další rozhraní, kde může vznikat prognóza, je mezi velkoobchodníkem a výše zmiňovaným maloobchodníkem. Další možnost je na rozhraní výrobce, kde záleží na zvoleném typu distribuce. Ten může využívat informace o prodejích jednotlivým distributorům společně se zpožděnými informacemi z obchodů (dotazníky, preference nebo formou reportů od distributorů). Chybu předpovědí se jednotlivé články snaží zbytečně vyřešit pomocí zvýšení úrovně pojistných zásob. Podobná situace nastává i uvnitř podniku, kde vzniká v mnoha případech několik odlišných pohledů na předpověď prodeje. Oddělení jako marketing, prodej a plánování výroby připravují prognózy odděleně a nezávisle na společných cílech podniku. Pro ilustraci, v praxi proces integrované předpovědi poptávky vypadá následovně: začíná automatickou předpovědí poptávky podle dostupných statistických metod implementovaných v systému. Dále se výsledky podstoupí společnému přezkoumání všech zúčastněných článků dodavatelského řetězce nebo oddělení podniku. Berou se v potaz společné promoce určitých výrobků, plánované výprodeje skladových zásob apod. Podnik zde může zastupovat oddělení datové podpory trhu, marketing, plánování výroby, prodejní oddělení a za další články řetězce to mohou být významní zákazníci, maloobchod a velkoobchod, distributoři a dodavatelé. Každý porovná výsledky se svými strategickými, taktickými a operativními plány. Prostřednictvím využití čistě internetového řešení lze velmi jednoduše sdílet společné prognózy. V systému CPFR se definují přesná pravidla pro společnou předpověď, ze které vycházejí všechny články řetězce. Největší výzvou v implementaci CPFR je změna vnitřních procesů tak, aby vyhovovaly společným cílům celého řetězce. Prameny uvádějí, že daleko více podílu přidané hodnoty CPFR připadá na společné sdílení informací, vedoucí k přesnějším předpovědím a jasně definovaným následným akcím. Teprve poté přichází vývoj a aplikace sofistikovanějších metod pro předpověď poptávky. Posledním trendem v této oblasti je definování přesných pravidel pro společné části účetnictví a finančního řízení řetězce.

Závěr
Závěrem lze tedy konstatovat, že řešení integrované poptávky pro celý dodavatelský řetězec přináší jednotlivým členům vyšší efektivitu a transparentnost procesů, přesnější předpovědi a lepší synchronizaci následných akcí. Průzkumy ukazují, že dochází k výraznému snížení skladových zásob (přibližně 30%), což vyvolává snížení nákladů na manipulaci a skladování a snížení využití skladového prostoru. Integrovaná předpověď se může implementovat pouze pro vybrané články řetězce, které svými objemy nejvíce ovlivňují efektivitu řetězce. A teprve poté může dojít k zapojení všech zbývajících článků v řetězci.

Literatura
[1] White, Andrew: The Value Equation: Value Chain Management, Collaboration and the Internet, Logility, Inc.
[2] Chen, Frank: Quantifying the Bullwhip Effect in a Simple Supply Chain: The Impact of Forecasting, Lead Time and Information
[3] Gros, Ivan: Postavení bodu rozpojení v moderních metodách řízení materiálových toků
[4] Fiala, Petr: Integrace podniků do dodavatelských řetězců
[5] www.cpfr.org
[6] www.ewizard.cz/weblog/

Autor článku, Ing. Tomáš Formánek, je technologickým ředitelem poradenské firmy Economic Wizard.