Podniky výrobního charakteru mají na funkcionalitu ERP pochopitelně zcela jiné nároky než kupříkladu distribuční firmy nebo společnosti, které podnikají v oblasti utilit. Ve stručnosti lze rozsah funkcí informačních systémů pro řízení a podporu rozhodování ve výrobních podnicích rozdělit do následujících tří kategorii.  
Technická příprava výroby V první řadě se jedná o oblast technické přípravy výroby. Nelze ji samozřejmě omezit pouze na přípravu kusovníků a technologických postupů, i když část výrobních podniků s tímto rozsahem vystačí, s technickou přípravou výroby jsou dnes již neodmyslitelně spjaty správa pracovišť, zdrojů, nářadí a v neposlední řadě i nákladových kalkulací. Zatím co v minulosti v technické přípravě převažoval pohled technologicko-konstrukční, dnes je nezbytné k tomuto pohledu přidat i řešení logistická, plánovací a nákladová. Stále více pozornosti je věnováno i sledování jakosti.


Plánování výroby
Druhou oblastí je oblast plánování. Plánování je v informačních systémech záležitost velmi problematická, neboť využití informačního systému v principu nastavuje rámce, které nelze překročit, a velmi záleží na konzultantech a sebereflexi pracovníků podniku, jakým způsobem a jak vůbec je využijí. Jednotlivé plánovací moduly jsou vybírány na základě typu výroby a ve všech případech je možné je rozdělit do tří základních skupin :
 
. Dlouhodobé výhledové plánování, materiálové a kapacitní plánování a limitní plánování. Výhledové plánování je realizováno modulem, který je v informačních systémech označen termínem hlavní plán. Pomocí tohoto modulu může podnik dlouhodobě bilancovat požadavky a zdroje podniku bez toho, aby znal konkrétní data zakázek nebo výrobků. Celý mechanismus hlavního plánu je postaven na odhadech budoucnosti (forecastech) a na jejich průběžném dopřesňování. Výsledkem jsou většinou bilance výrobních a finančních zdrojů a avíza pro zajištění kritických materiálů.

. Mechanismus materiálového a kapacitního plánování je již postaven na detailní znalosti výrobního programu včetně struktur a postupů, nastavení dat pracovišť, atd.. Jeho výsledkem jsou detailně zaplánované nákupy materiálů a požadavky na výrobní kapacity. Jako vstup pro tuto část plánování jsou buď konkrétní zakázky nebo předpovědi hlavního plánu v určitém časovém horizontu. Toto pánování lze ještě rozdělit do zakázkového a anonymního, přičemž. obě tyto varianty lze kombinovat. V případě zakázkového plánování je jednoznačně určena vazba mezi jakoukoli položkou zakázky a finální zakázkou, v případě anonymního plánování jsou všechny položky vyráběny a spotřebovávány bez vazby ke konečné zakázce.

. Poslední částí plánovacího mechanismu je plánování do omezených kapacit. K tomuto plánování dochází v krátkém časovém horizontu před vlastním započetím realizace výroby a týká se pouze výrobních zakázek. Cílem tohoto mechanismu je zaplánování výrobních zakázek do konečných kapacit výroby s ohledem na již zařazené výrobní zakázky, avizované výpadky a skutečný výrobní kalendář. Tento proces umožňuje optimalizaci výroby, tak aby bylo minimalizováno, případně úplně odstraněno avizované zpoždění zakázek, dokáže určit pracoviště s kritickou kapacitou či řadit zakázky podle tzv. charakteristik tak, aby například přeseřízení stroje mezi provedením jednotlivých operací bylo co nejmenší. Tento proces musí být plně počítačově podporován a předpokladem pro jeho úspěšné nasazení je kvalitní datová základna a hlášení skutečnosti v reálném čase.

Dílenské řízení
Třetí oblastí ve výrobě je tzv. dílenské řízení. Cílem dílenského řízení je sběr informací o průběhu výroby a jejich následné vyhodnocování. Jedná se o sledování logistických toků materiálů, odepisování časů strojů a obsluhy a v neposlední řadě hlášení poruch a zmetků. Výsledkem je vyhodnocení efektivity výroby, skutečných nákladů na výrobek a analýza jakosti výroby.

Pro úspěšné nasazení ERP systému do výrobního podniku musí být všechny uvedené oblasti nasazeny vyváženě tak, aby každá z nich plnila své funkce podle potřeb a požadavků podniku.

Nejčastější požadavky výrobních podniků na funkce IS
Požadavky lze rozdělit podle důvodů jejich vzniku. Lze říci, že požadavky, které jsou na informační systém kladeny, vycházejí stále méně z jakýchsi představ managementu firem o snadnějším, v některých případech automatickém řízení a plánování výroby s predikcemi stavů bez kvalitní datové základny. V mnoha případech jsou dnes požadavky na informační systémy transformovány do pomocného nástroje, který umožňuje velmi kvalitní evidenci všech výrobních a logistických entit a rychlé vyhodnocování variant. Počítačové mechanismy MRP a CRP jsou dnes samozřejmostí ve většině nabízených systémů, ale ve své podstatě již dnes nestačí. Klíčovým prvkem úspěšného pokrytí potřeb podniků je dokonalá integrace systémem nabízených funkcí a nezáleží na tom, jestli je tato funkcionalita využita v plném rozsahu a v plném detailu. Více než toto je nezbytné maximální porozumění stávajícím procesům podniku a jejich transformace do aplikací a datových modelů informačního systému.

Úspěšnost nasazení informačního systému
Úspěšně nasazený informační systém je systém, který pokrývá podnikové procesy v míře, která odpovídá potřebám firmy, umožňuje přesnou a rychlou evidenci a rychlé vyhodnocování variant. Ve většině případů je klíčem k úspěchu celého projektu návrh jednoduchého a rychlého řešení, které je obecně použitelné pro všechny varianty procesu. Velmi dobrým předpokladem je kvalitně zpracovaný datový model, který systému umožní využívat pro řízení procesů data a neodkazovat se pouze na aplikační logiku systému. Nicméně systém musí mít kvalitně zpracovány i algoritmy zpracování dat, neboť všechno se pomocí datového modelu řídit nedá.

Nejčastější úskalí pro IS ve výrobě
Největším úskalím, od kterého se odvíjejí všechny následné problémy po nasazení ERP systémů ve výrobě, je nesprávně zpracovaná koncepce plánování. Nejdůležitějším hlediskem určení správné koncepce je odhad optimálního modelu. Je rozhodně nezbytné si uvědomit, jakým způsobem podnik plánuje své zakázky, poptávky, skladové zásoby a rozhodnout, který ze známých způsobů bude použit. Chybné rozhodnutí výsledný proces plánování zdržuje a komplikuje, v horším případě celé plánování vykazuje naprosto chybné výsledky.
 
Ano, je tomu tak. Procesy řízení a plánování výroby jsme navrhovali a realizovali při řešení požadavků firem, u kterých jsme prováděli systémovou integraci. Při naplňování jejich požadavků jsme byli nuceni definovat plánovací systémy tak, aby v celém rozsahu pokrývaly stávající plánovací systém a ve velké míře ho posunuly dále. Snad nejlépe a nejviditelněji se nám toto podařilo v kopřivnické Tatře. Zadání znělo: převést statické plánování do průběžného plánování při zachování plánovacího výhledu a zároveň zajistit snížení průběžné doby výroby. Problematickým bodem tohoto procesu byla značná variabilita výrobků, ve které hraje značnou úlohu konfigurace podle přání zákazníka. Z tohoto důvodu musí být systém připraven naplánovat část výroby podle výhledového plánu a takto naplánovanou a zčásti realizovanou výrobu spotřebovat do již konkrétních zakázek. Tím, že část výroby je v okamžiku přijetí zakázky již připravena, dochází k výraznému snížení průběžné doby zakázky. Velmi důležitým faktorem je identifikace výrobků, které mají být vyráběny na základě výhledu, tedy do jisté míry anonymně, a výrobků, které jsou jednoznačně vázány k zakázce. Hranice mezi těmito typy výrobků není jednoznačně určitelná, a tak musí být plánovací parametry všech položek v systému neustále vyhodnocovány a upravovány. Při chybném odhadu může celý plánovací mechanismus vykazovat výsledky, které mohou i negativním způsobem ovlivnit hospodaření podniku. V případě kopřivnické Tatry jsme museli optimálně nasadit kombinaci modulů pro zakázkové a anonymní plánování, včetně autonomního plánování zásob. Tento způsob ve svém důsledku zaznamenal očekávané přínosy.

Pozn. red.: Autor článku je Senior Business Consultant společnosti Altec, a.s., pro oblast IFS aplikací.