Technologie eTrium je kombinací myšlenkových postupů z oblasti managementu znalostí, softwarového inženýrství, analytických dovedností a programátorských schopností, která umožňuje vytvářet komponenty informačních systémů tak, že tyto komponenty jsou schopny podporovat vyvíjející se business požadavky bez nutnosti neustálého doprogramovávání a přeprogramovávání již existujícího řešení. Technologie je založena na výhodném využití webovského prezentačního a komunikačního rozhraní, vhodně navržené struktuře objektové či relační databáze a na znalostní bázi vytvořené nad hierarchickým katalogem kategorií, která je obsluhovaná znalostním agentem. Technologie umožňuje definovat chování systému pomocí pravidel a faktů v přehledně zapsané bázi znalostí a ukládat informace o dané business oblasti v objektové či relační databázi. Je zajištěno udržování konzistence dat v databázi s bází znalostí. Technologie navíc umožňuje automaticky dokazovat nad platnou bází znalostí, že z daného stavu dat v databázi nelze dospět do specifikovaných stavů např. chybových nebo jinak významných.


Úvod
Efektivní práce se znalostmi je klíčem, který otevírá cestu k inovativní organizaci či firmě. Co vlastně znamená často citované heslo, že znalosti jsou tím kapitálem, který bude rozhodovat o úspěchu podnikání? A co znamená práce se znalostmi, či dokonce management znalostí?
 
Znalosti nemají v životě firem smysl bez toho, že by byly uváděny do akcí. Znalosti o business logice (logice provádění business aktivit) potřebujeme nejprve sebrat a utřídit, tedy potřebujeme o nich vypovídat, abychom je analyzovali a poznali. Následně je však potřebujeme používat, abychom jimi provádění business procesů podpořili. Toto použití je v dnešní době z velké části zakleto do informačních systémů, jimi nabízených funkcí a jimi podporovaných procesů.

Všeobecně se předpokládá, že svět je nutné dělit na svět teorie - mluvení a psaní o tom, co chceme řešit (tedy zmiňování toho, na co soustředíme pozornost), a svět praxe - dělání toho, co vede k vyřešení věcí, jež chceme (tedy užívání toho, na co soustředíme pozornost). Domníváme se, že právě toto rozdělení způsobuje potíže typu: sotva jsme dokončili implementaci nového IS ve firmě a lidi se s tím trochu naučili pracovat, a už je tu potřeba celé to změnit, a bohužel doprogramovat nebo přeprogramovat. Kde na to brát peníze, čas a energii?
 
Situaci by asi zlepšilo, kdybychom měli k dispozici dvě "magické operace": MENTION a USE. Operace MENTION by umožnila, abychom mohli 'mluvit o objektu zájmu', popisovat ho a myšlenkově rozvíjet, a to přímo jakýkoliv objekt, který jinak běžně používáme a pomocí něhož např. modelujeme business procesy, tedy abychom mohli rozvíjet znalosti o tom, jaké znalosti potřebujeme, a jak s nimi zacházet. Operace USE by měla umožnit, abychom cokoli z toho, co rozvineme na poli "zmiňování", dokázali přímo i používat potřebujeme totiž dělat pokusy s tím, o čem mluvíme, abychom neplácali nesmysly a mluvili k věci. Ověřovací pokusy lze dělat jenom když máme možnost užití. A konec konců výsledky a efekty businessu se dostavují pouze jako výstupy nějakých akcí, tj. výstupy užití něčeho, nikdy jako výstupy řečí o tom, jak by se to mohlo dělat.

Potom celý proces managementu znalostí bychom mohli vidět jako neustálé přecházení: MENTION USE MENTION USE MENTION USE …, poněvadž znalosti se neustále vyvíjejí a uspět v konkurenci znamená používat ty nejaktuálnější. Problém je, že toto přecházení musí být svižné, a nikoli přerušované zmíněným doprogramováváním a přeprogramováváním, jak se to děje u dnešních informačních systémů.
 
Klasická inovace informačního systému
Představme si firmu, která právě (po cca sedmi měsících) dokončila implementaci moderního komplexního IS. Pracovníci si pomalu začínají zvykat na nový způsob práce a naladění systému se dostává do stavu, kdy je možno konstatovat, že chyb a problémů ubývá. V té chvíli manažeři na všech úrovních začínají pociťovat nutnost přizpůsobit IS novým znalostem o předmětu a způsobu provádění businessu. V podstatě mají dvě možnosti: buď nové znalosti nepoužívají s pomocí IS a pracují s nimi nějak "po staru", nebo mají čas a peníze a zaplatí si inovaci IS, na kterou si (řádově nějaké měsíce) počkají.

Dodavatelé IS se snaží co nejrychleji vyhovět novým potřebám. Nejvíce se prosazuje řešení "hrubou silou": potřebuji dostatek mladých programátorů, a když je umím uřídit, dodám rychle požadované řešení. Samozřejmě že musím rozumět podstatě procesu práce s informacemi, tj. stavět IS jako interaktivní noviny. Přitom konkurenční boj je o tom:

. jaké programátory mít (správné "Jacky", kteří umí, co je potřeba), a tedy jak je vychovat,
. jaké metody vývoje a úprav SW použít (např. RUP - Rational Unifying Process) a také jak je prosadit do užívání,
. v jakém prostředí a jakých jazycích programovat (např. Java, C++,…), a tedy co sledovat a co nového se učit.

Základní princip - "hrubá síla" - je však daný. O něm nikdo nediskutuje a nepochybuje. Je známo, že to stojí hodně peněz a spotřebovává nezanedbatelný čas. V situaci, kdy "konkurence časem" začíná být jedním z hlavních způsobů konkurenčního boje, je to podstatné. Výsledek inovace IS je totálně závislý na schopnostech dodavatele IS: na tom zda je dostatečně zodpovědný, zda programátorské zásahy do IS dokáže zvládnout, aniž by systém zhavaroval. Znám firmy, které to umí (např. Unicorn), znám jiné, a těch je více, u kterých bych se inovačních zásahů obával. V těchto druhých případech pak manažerům nezbývá, než používat "starý" IS a nové znalosti užívat systémem hlava-tužka-papír.

Které znalosti jsou zakódovány v dnešních IS
IS má v sobě zakódovány dva druhy znalostí: jednak znalosti toho, jak provozovaný business podporovat - tedy business znalosti, a jednak znalosti toho, jak využít aktuální potenciál informačních technologií pro podporu businessu - tedy IT znalosti. Příkladem business znalostí je třeba "nastavení práva přístupu k určitým datům" nebo "přidělení kompetencí k provádění určitých business procesů" (uvolňování výrobků do expedice, schvalování plateb dle přijatých faktur,…). Příklady IT znalostí jsou: "informační položku zobrazovat v okně vpravo nahoře", "která data vyhledávat sekvenčně a která přímo podle indexu či klíče". Uživatelské rozhraní, tedy to, jak s IS komunikujeme, má vždy stránku formální a věcnou. Formální stránka (používání rolovacích menu, kombinace statických a dynamických oken na obrazovce, a pod.) je dána použitými IT znalostmi. Ve věcné stránce (kdo smí smazat záznam určitého typu, které informace musí zůstat na obrazovce i po ukončení akce) se promíchávají business znalosti s IT znalostmi.

Pro lepší porozumění soustřeďme pozornost např. na objekty typu "Dokument". Dokument bude mít v IS registrovánu řadu vlastností vyplývajících z toho, jak business vypadá, tj. z toho, co s dokumentem v našem businessu potřebujeme dělat. Kromě toho ale má i vlastnosti, které vyplývají z toho, jak je tento objekt zpracováván v IS použitými informačními technologiemi. Způsoby, jak programy informačního systému s různými dokumenty pracují, a business vlastnosti těchto dokumentů vytvářejí jakousi implicitní kategorizaci dokumentů. Např. při použití objektově orientované konstrukce programů je tato kategorizace do značné míry dána definicemi použitých tříd a s nimi spojených metod. Běžně se dnes nerozlišuje, které kategorie informační systém u dokumentu zná z titulu business potřeb, a které z titulu použití určitých produktů informačních technologií (např. dokumenty, které je možno aktualizovat on-line, a dokumenty, které je možno aktualizovat pouze dodáním nové verze).

A právě tento chaos vlastností, representovaný implicitní kategorizací (tj. tím jak jsou programy napsány), je důvodem těžkopádnosti provádění změn v IS. Silně záleží na tom, kdo, kdy a podle jaké metody (či ne-metody) programy tvořící IS psal. Každá změna znamená přeprogramovávání.

Dělat věci správně versus dělat správné věci
Všechny dnešní metodiky a nové technologie vývoje SW se předbíhají v tom, jak toto pře-programovávání dělat správně. A jak způsobit, aby IT lidi správně porozuměli business požadavkům a implementovali v IS to, co uživatelé skutečně potřebují. Otázka však zní: Je vůbec správné tyto věci dělat? Co kdyby se potřebné znalosti v IS uložily centralizovaně a lidsky (nejenom programátorsky) srozumitelně v deklarativní formě tak, aby snadno mohly být předmětem analýzy? A co kdybychom po té, až se domluvíme jak má systém fungovat, pouze aktualizovali "znalosti systému" a tento systém by rovnou začal fungovat novým požadovaným způsobem? To ale lze udělat! Znalosti, dnes roztroušené v programových kódech systému, je možné centralizovat do báze znalostí representovaných pravidly a uspořádaných hierarchickým katalogem kategorií (hierarchickým proto, že řada kategorií obsahuje jako své prvky znovu nějaké kategorie). Bázi znalostí pak obsluhuje program - znalostní agent, který znalosti v ní interpretuje a spolupracuje na jedné straně s firemním intranetem (pro komunikaci informací) a na druhé straně s databázovým strojem (pro rozumné ukládání informací).

Tedy moderní metody knowledge managementu se použijí pro vlastní správu IS. Toto řešení navíc minimalizuje nutnost komunikace mezi programátory (světem IT) a business lidmi (vlastníky problému). Padesát let hledáme společnou řeč mezi těmito dvěma tábory. Nedaří se, nebo alespoň nedaří se to přesvědčivě. Proto v právě popsané "technologii eTrium" tuto komunikaci fakticky redukujeme na naprosté minimum. Maximální důraz naopak klademe na roli "business-IT konzultanta", který musí zákazníka informačního systému umět dovést k dohodám o logice jeho businessu, zapsat tuto logiku ve formě kategorií, faktů a pravidel, identifikovat kategorie IT podpory a provést namapování business kategorií na IT kategorie. Práce s kategoriemi, fakty a pravidly vyžaduje schopnost orientovat se ve stovkách kategorií a stovkách pravidel. K tomu je potřeba kreativně kategorizovat tyto kategorie, pravidla a fakta. To nelze bez jednoznačného záznamu sémantiky souvislostí a jednoznačných definic kategorií. Rovněž to nelze bez schopnosti kreativně vytvářet nová pravidla umožňující "ladit" úplnost a adekvátnost kategorií a business pravidel pro daný business.

Vydělením role business-IT konzultanta je možno dosáhnout synergického efektu ve spolupráci všech rolí zúčastněných na inovaci IS. Každý pak dělá to, co umí nejlépe, co ho většinou nejvíce baví, a je schopen se zodpovědně a s plným vědomím znalosti své věci domlouvat s ostatními. Business lidi dělají svůj business, z dialogu mezi business lidmi a business-IT konzultanty zmizí nesrozumitelné výklady o implementačních detailech a celý dialog se soustředí na popsání business pravidel, faktů a potřebných business kategorií. Business-IT konzultanti si sami mezi sebou vyřeší nejproblémovější bod celé IT podpory businessu - identifikace potřebných IT kategorií a namapování business světa do IT světa. Dialog business-IT konzultantů s programátory-analytiky (s IT lidmi) není již zatěžován detaily a problémy business světa, ale je soustředěn na vyřešení toho, jak zobrazovat a komunikovat (primární) fakta a fakta-důsledky, jak je efektivně ukládat a vyhledávat v databázi a pomocí kterých IT kategorií budou programy uživatelského rozhraní provádět své rozhodování. Programátoři-analytici vytvářejí a udržují SW (programují).

Technologii, jejíž princip jsme právě naznačili, nazýváme eTrium protože připomíná slovo atrium (označující důstojný vstup "do jakéhokoli business problému"), a protože označuje vlastně "sloučeninu" tří umů, které snesou předponu "e":
 
. dovednost komunikace s uživatelem a jinými systémy v prostředí webu,
. schopnost efektivně uložit fakta (do DB),
. umění pojmově uchopit problém a srozumitelně jej zapsat pomocí pravidel a faktů (znalostní agent a báze znalostí).

Technologie je na světě a byla již úspěšně použita pro realizaci CRM systému pražské firmy Expertis. Její důsledky pro návrh IS jsou:

. možnost poloautomatické verifikace namodelované business logiky (je možné definovat a nechat si automaticky vyhledávat "podezřelé" skupiny odvozených faktů a okamžitě identifikovat pravidla, která podezřelý výsledek vyrobila),

. zcela automaticky je možné nechat dokazovat, že pomocí definovaných faktů a pravidel nelze dosáhnout specifikovaných (např. chybových) stavů (tedy: víme-li, které stavy v business procesu nesmí nastat - a to lze identifikovat - máme jistotu, že s IT podporou dle této technologie nenastanou; toto je výrazný rozdíl oproti klasicky vytvářeným komponentám informačních systémů),

. možnost přidělovat práva k provádění určitých operací (lze snadno dokázat, zda někdo bude moci či nebude moci s pomocí IS něco udělat).

Poslední důsledek souvisí s bezpečností informací podle britského standardu BS7799. V IS vytvořeném technologií eTrium lze dokázat zda práce s informacemi splňuje požadavky této normy. A pokud splňuje, pak již dnes lze u některých světových pojišťoven pojistit data jako jiný movitý majetek firmy.

Pozn. autora: Poprvé byla celá technologie eTrium prezentována veřejnosti na národní konferenci DATAKON 2002 v říjnu tohoto roku formou zvané přednášky.

Pozn. red.: Autor článku, RNDr. Zdenko Staníček, působí na Masarykově univerzitě, fakultě informatiky.

www.shine.cz