Jedním ze stále horkých témat, která jsou diskutována na konferencích, mezi uživateli i mezi dodavateli a zákazníky, je problematika vývoje e-business aplikací. Důvodů je více: jednak mediální přitažlivost, explozivní růst produktů a nástrojů na straně dodavatelů a také skutečnost, že řada firem reálně řeší problém, jak vybudovat nové e-business aplikace se zachováním a propojením do stávající infrastruktury.


Nejdříve bychom se měli zamyslet nad tím, co vlastně označení e-business aplikace zahrnuje, neboť možná nejvíce nedorozumění je právě v této oblasti. V podstatě je můžeme rozdělit na dvě základní skupiny. První tvoří aplikace sloužící pro realizaci obchodních nebo informačních procesů na internetu (mobilu, dalších interaktivních zařízeních), které mají vizuální část umožňující fyzickým osobám s takovým systémem pracovat. Mluvíme pak spíše o e-commerce aplikacích a e-komunikaci, případně publikačních systémech (content management je dnes oblíbené označení pro tuto kategorii).
 
Druhou kategorií jsou propojení mezi dvěma a více systémy realizované prostřednictvím internetových technologií nebo přímo v otevřeném prostředí internetu. Tyto aplikace většinou nemají žádné vizuální části, neboť zajišťují automatizovanou výměnu dat mezi jinými aplikacemi. V takovém případě můžeme tento typ aplikací opět přesněji vymezit jako B2B propojení.

Ve všech případech je firma, která se rozhodla některou z těchto aplikací realizovat, postavena před rozhodnutí, jakým způsobem (interně, externím vývojem, nákupem produktu, kombinací dvou a více možností) takovou aplikaci vytvořit. Velkou roli při tomto rozhodování hraje také volba souboru použitých technologií.

Reálné nasazení těchto aplikací do prostředí podnikových informačních systémů a budování těchto systémů na bázi internetových technologií s sebou přináší nové technologické nároky. Největším problémem je neustálá exploze užívání nových standardů a technologií (nejnověji technologie a standardy spojené s Web Services). Paradoxně, přestože jsou tyto technologie a standardy definovány jako otevřené a díky tomu mají přinášet možnost vzájemného synergického využívání a nezávislosti na konkrétních dodavatelích, ve skutečnosti může být výsledkem pravý opak.

Samotný fakt užití některých technologií ještě nezaručuje výsledek ve formě kvalitnější aplikace, která je implementována za krátký čas, neobsahuje chyby a je dostatečně flexibilní pro budoucí rozšiřování. Rozhodující je dodržování metodických zásad a využívání předností technologického potenciálu při vyvarování se problematických stránek. To platí velkou měrou i v oblasti využívání XML a Javy pro budování e-business aplikací.

Java sama o sobě neslibuje nic jiného než objektový vývoj a platformovou přenositelnost. Zároveň je to platforma, na níž jsou primárně XML technologie vyvíjeny, proto umožňuje co nejpružnější absorpci nejnovějších technologií. Technologické řešení, které přivádí synergii XML a Javy k dokonalosti, musí užívat důsledně třívrstvou architekturu (oddělení prezentační, aplikační a datové vrstvy) a současně pomocí flexibilní architektury umožnit nasazení aplikace v různorodém prostředí (pomocí EJB v podnikových systémech, s využitím servletů přímo v rámci web serveru apod.). Na druhé straně musí dojít k zajištění flexibility vůči vstupům (datovým zdrojům) a výstupům (prezentační vrstvě), tak aby vlastní aplikace nebyla závislá na technologických nebo funkčních změnách na jedné či druhé straně.

Jedno z mnoha nebezpečí tkví ve způsobu práce s XML dokumenty a implementací způsobu jejich předávání a zpracování pomocí Java kódu. Základními nástroji programátora jsou XML parser s rozhraními DOM a SAX a XSLT procesor. Způsob použití těchto core technologií ovlivňuje kvalitu výsledného systému z hlediska rychlosti běhu a nároků na systémové zdroje. Zdánlivě jednoduše vyřešené předání dat mezi částmi systému se může stát při reálné zátěži úzkým místem v systému, které znemožní reálný provoz. Podobným problémem jsou i transformace dokumentů, kdy nevhodně použitá technologie uzavře rozvoj schopností systému. XML technologie nejsou samy o sobě spasitelským všelékem na vývoj e-business projektů, mají své charakteristické vlastnosti (z hlediska rychlosti, paměťové náročnosti, flexibilnosti, jednoduchosti použití) stejně jako jakákoliv jiná technologie. Vlastnosti konkrétního mechanismu musí být tedy konfrontovány se všemi aspekty ovlivňujícími jeho nasazení. Jednoduchost použití potom často musí ustoupit paměťové náročnosti, rychlosti apod. Často potom dochází k jakémusi rozčarování, kdy očekávané zjednodušení vývoje použitím XML technologií není naplněno a tyto technologie jsou nazývány "nevyzrálými". Komplikované využití více jednodušších technologií pro vyřešení jednoho problému vede ke snaze vyřešit konkrétní funkčnost jednou komplexní technologií. Následuje typický scénář, přičemž v horším případě je technologie implementující konkrétní standard rozšířena, čímž je standard porušen (případ mnoha XSLT procesorů), v lepším případě dochází k překotnému (nebo příliš dlouhému) vývoji standardu, který nejsou schopni výrobci technologií absorbovat a vývojáři sledovat (DOM, XForms).

Závěr
Samotné technologie tedy nejsou klíčem k úspěchu, tím je schopnost je ve vhodnou chvíli správně použít. Proto také rozhodování o použití jednotlivých nástrojů a technologií musí být vedeno nejen jejich momentální přitažlivostí a zajímavostí, ale zejména schopností zajistit ochranu současných i budoucích investic - tedy rozšiřitelností o nové standardy, neuzavření do pasti proprietárních řešení. Ostatně přílišná vázanost na konkrétní technologický směr může být tou nejsnazší cestou k budoucím problémům.

Pozn. red.: Autor, Ing. Pavel Ranš, působí jako senior konzultant společnosti Corpus Solutions, a. s.