Vzdor digitalizaci a automatizaci zůstávají nenahraditelnými kreativita a vztah k experimentování. Firmy budou vždy konfrontovány s explozí znalostí a uměním svých manažerů. Budoucnost leží v kreativním vývoji nových řešení. Kdo zůstává stát na současném stavu oboru, nemůže zítra být potřebný. Je třeba hledat nová řešení na základě nového myšlení. Musíme umět zvažovat klady a zápory vlastního obchodního modelu, stejně tak jako obchodní modely zákazníků, konkurence a zprostředkovatelů odbytu. SW a digitalizace mohou pouze to, co řekne kreativita a lidská inteligence – a v tom je klíč k úspěchu zítřka.

Jediná koncepce přežití je vyslechnout zákazníka a rozumět mu. Musíme mít méně řešitelů problémů, ale o to více těch, kteří rozumějí zákazníkovi. Digitalizace je nástrojem. Mají-li být moderní a obdivuhodné algoritmy úspěšné, musí být doplňovány rovnocenně relevantním osobním know-how a zkušenostmi manažerů. Člověk vždy vymýšlel nástroje, ale on je současně pánem těchto nástrojů. S digitalizací můžeme nástroj vytvořit, což je uměním nově nastupujícího prostředí, kterému nelze již uniknout. Výzvy Průmyslu 4.0 jsou především soustředěny na technické, technologické a komunikační systémy ve výrobním procesu, ve službách i jinde. Bez přijetí výzev v oblasti manažersko-ekonomické nebude sebelepší technicko-technologické řešení úspěšné.

Při troše sociálního vnímání tohoto principu bychom mohli říci, že jde především o docílení přizpůsobení produktů potřebám uživatelů na základě nabídky nejnovějších technologických a technických poznatků za podmínek vysoké flexibility, využití automatizační techniky a oboustranně výhodné zapojení lidského činitele, respektive o pomoc lidem ve stále složitější práci. Koncepce managementu současnosti je založena na marketingu, ovšem správně chápaném v jeho poznávací a realizační stránce, nikoliv na deformovaném zneužívání tohoto termínu tak, jak nás stále obklopují média všeho druhu. Managementu, který reaguje na skutečnost, že trh je trhem poptávajících a nikoliv nabízejících, trhem, jehož posláním je zajistit produkty v nejširším slova smyslu pro uspokojení potřeb společnosti. Tedy nejen výrobků, ale i služeb, informací a dalších a to nejen v rámci směnných vztahů, ale i dalších společenských vztahů sociálních, kulturních, osvětových a jiných.

Hodnotu pro zákazníka je třeba vytvořit tak, aby přinesla hodnotu i pro vlastní firmu. Cílem je tedy nalézt metodické směry řízení integrovaného, konkurenčně schopného procesu, cílevědomě vytvářejícího hodnotu pro zákazníka a hodnotu zákazníka pro firmu. Jde o nový přístup k organizaci a řízení výroby. Základními atributy jsou: ujasnění postavení výroby a spolupracujících činností na základě jejich tržní orientace, dále standardizace jako nezbytný nástroj specializace, ekonomiky času, učení se a umožnění individualizace požadavků zákazníka. Vlastní tvorba hodnot je pak založena na integraci procesně zaměřených činností jak uvnitř firmy, tak včetně jejího širokého okolí tvořeného dodavateli, kooperanty, zprostředkovateli obchodu, logistickými a dalšími službami až po konečného zákazníka (viz obr. 1). Motorem tohoto procesu je pak nepřetržitý proces inovace.

Obr. 1 – Vývoj společného profilu partnerů

Lze stručně shrnout perspektivu vyplývající z poznání a řízení komplexních dynamických procesů, provázenou nezáviděníhodnými situacemi ve výrobě, nákupu či prodeji produktů? Ano! Je to partnerství, kde všichni vyhrávají. Inteligentní a flexibilní procesy charakterizují výrobní podniky budoucnosti. Když stavební díly produktu samostatně komunikují s výrobními zařízeními a v případě potřeby samy se postarají o opravu, když se lidé, stroje a průmyslové procesy inteligentně síťově propojí, pak můžeme hovořit o Průmyslu 4.0. Továrna budoucnosti umožňuje masově provozované produkty podle individuálních přání zákazníků – ne příliš nákladné, ale ve vysoké kvalitě.

Jaká je budoucnost malých a středních podniků? Nelze přehlédnout, že právě pro malé a střední podniky nabízí inteligentní, digitální výrobní postupy velké šance. Malé a střední podniky mají šanci stát se specialisty s nenahraditelným know-how, bez kterých nebude moci celý řetězec fungovat. Klíč k úspěchu by se měl chápat jako spolupráce. Síťovým propojováním podniků, které mají již svou pozici vybudovanou a start-upů pak může vzniknout výsledný stav win-win pro všechny partnery. V řadě těchto témat musí v bilaterálních kooperačních rozhovorech využívat zejména malé a střední podniky expertizy digitalizačních expertů, aby mohly diskutovat témata specifická pro jednotlivé firmy a zjistit své kooperační možnosti.

Jaké důsledky jsou pro trh práce? Zejména tam, kde kooperují cizí obory, nabízí se velká možnost získání nových poznatků. To, že technicko-technologické změny působí na trh práce, není ničím mimořádným a novým. Jestliže se management firem umí chopit těchto tendencí a umí projevit své progresivní myšlení, pak digitalizace pracovní místa spíše přináší, než likviduje. Zejména pro mladé lidi se stávají nová témata přitažlivá.

Jak bylo dostatečně zdůrazněno, je čtvrtá průmyslová revoluce neodbytná. Klasické standardní organizační struktury v našich firmách už nemohou platit více než 25 let. Nelze však rezignovat na požadavek, že všude musí být někdo, kdo musí a umí rychle přijmout rozhodnutí – což je základní nutnost k zajištění konkurenční schopnosti. Průmyslová revoluce 4.0 je tématem v situaci, kdy tovární masová výroba se mění podle požadavků zákazníků, což se týká celého spektra faktorů od stupně automatizace a využití IT přes různé druhy energie, výrobních technologií až po služby a průmyslové subdodávky. Stejně tak se mění i výchozí podmínky u výzkumu a vývoje. Pokud se firmy zabývají intenzivně tématem Průmysl 4.0, musí svoji produkci odpovídajícím způsobem přizpůsobit. Digitalizace nabízí množství šancí – ve formě nových produktů, nových služeb a nových forem práce. Vyplývají z toho i rizika. Čím dříve se na ně bude reagovat, tím lépe se může využít šancí. Je třeba být inovačním lídrem, vyzyvatelem či souběžcem, je třeba relevantně investovat, posilovat vzdělání a kvalifikaci, podporovat výzkum a vývoj, budovat kooperaci mezi ekonomikou a vědou. Naskýtají se zde velké šance pro růst. Digitální oblast umožňuje, aby firmy ovládly nové trhy a odhalily skrytý potenciál tvorby hodnot pomocí zesítění partnerů, a to nejen výrobců, ale obchodníků, poskytovatelů služeb a v neposlední řadě i spotřebitelů. V dnešní době je sotva který podnik konkurenceschopný bez spoluúčasti vlastních pracovníků a externích partnerů (viz obr. 2).

Obr. 2 – Vývoj funkcí firmy

Průmysl 4.0 není produkt ani prodejní software, je to symbol změn ve faktorech ovlivňujících vývoj společnosti a dává jméno změnám, které jsou v jejich duchu realizovány. Z pohledu těch, kteří využívají k prosazení a realizaci myšlenek Průmyslu 4.0 celého manažerského kruhu (od stanovení cílů, přes plánování, organizaci, rozhodování až po kontrolu), vznikají nové předpoklady a skutečnosti, kterými se musí zabývat. Stále je třeba si uvědomovat, že v hodnototvorném řetězci jsou nenahraditelné již zmíněné i malé podniky (řemeslníci). Mají možnost spolupůsobit stabilně v tomto hodnototvorném řetězci, ale bude racionálnějším cílem navzájem je flexibilně propojovat a tak vytvářet novou širokou kooperační základnu. V tomto zesítění je šance vybudovat od základu nové modely podnikání, které samozřejmě budou přinášet i nové produkty. Vývoji, konstrukci, plánování, výrobě, logistice, obchodu i službám se tak otevírá nový potenciál zlepšení ve všech oblastech podnikové činnosti. Je důležité využít v národním i mezinárodním obchodu možností pro přizpůsobení požadavkům trhu rychle a flexibilně. Klíčem k dosažení mezinárodní konkurenceschopnosti je především další rozvoj produktivity pomocí technologických a organizačních zlepšení v průmyslových výrobních procesech.

Průmysl 4.0 vyvolává vizi inteligentní digitální továrny, která se vyznačuje schopností ad-hoc přizpůsobivosti, tolerancí ke změnám, efektivním využitím zdrojů, ergonomií i horizontální a vertikální integrací procesů obchodních i hodnototvorných. V centru výzkumu stojí kybernetické systémy, tj. autonomní inteligentní stroje, skladovací systémy a provozní prostředky, které samostatně navzájem komunikují, vyřeší činnosti a vzájemně se samostatně řídí. Nové zde je to, že tyto systémy se umějí samy diagnostikovat, navrhovat nová optimální řešení či změny vlastní konfigurace. Systém se může přizpůsobit novým podmínkám, odstranit chyby a zaručit bezporuchový průběh. Vždy je třeba mít na mysli výzvu této průmyslové revoluce: digitalizace je zde k propojování strojů a systémů navzájem, jakož i ke spojení se zákazníky a dodavateli. Člověk zůstává nositelem rozhodnutí, on se však může s důvěrou obrátit na prostředky, které mu umožňují přizpůsobení reálným potřebám. Jeho úspěch bude v tom, když se mu podaří tuto flexibilitu proměnit v přizpůsobivost trhu.

A na co se nesmí zapomenout? Etika nesmí být omezujícím faktorem ekonomiky, ale naopak musí být její integrální částí. To znamená, že je třeba dodržovat etické zákonitosti a aspekty etiky. Jsou to právě lidé, kdo by měli ekonomiku naplňovat životem.

Nezávažnější otázkou pro management firem by měla být otázka „Jak je podnik zralý pro budoucí výzvy v oblasti Průmyslu 4.0?“ Firma by si měla vytvořit jakýsi specifický audit, jehož otázky by měly sloužit včasnému a reálnému koordinování systému řízení orientovaného na trh tak, aby byly naplněny výzvy čtvrté průmyslové revoluce, shrnuté do myšlenky Průmysl 4.0. Jde tedy o prověření podnikatelského systému z hlediska relevantních podmínek, ve kterých je realizován v souvislosti s nástupem nových skutečností. Mělo by přispět k odhalení problémových míst a získávání podkladů pro zlepšení podnikového, tržně orientovaného systému jako takového. Dále uvedený příklad představuje některé náměty otázek či problémů podle oblastí, kterými by se mohla přednostně zabývat analýza situace, kterou před přizpůsobivé a vnímavé firmy staví myšlenka Průmysl 4.0:

• Jaký je skutečný přístup firmy k tržní orientaci (strategické cíle, schopnost poznat šance a tržní příležitosti, důsledná operacionalizace cílů, výchova k zdravému riskování a flexibilitě)?
• Jaké jsou vztahy v interním hodnototvorném procesu (řešení rozporů mezi základními hráči, uplatnění jednotné koncepce, procesní řízení, komplexní standardizace)?
• Jak jsou uplatňovány zásady racionální kooperace (zdůvodnění vztahů, stanovení dílčích cílů a odpovědností, rozdělení prostředků, výměna informací)?
• Jak je možno realizovat zapojení do interních i nadpodnikových sítí (strategické zaměření, synergický efekt, bariéry, kritéria volby sítě, sdílení informací a společných akcí, volba typu sítě a principy jejího řízení)?
• Jaké je inovační klima (pohled budoucnosti, spoluúčast zákazníka, přijetí procesu inovace jako image pokrokové firmy, měřitelnost inovačních cílů)?
• Jak se utváří nové vztahy ve firmě (spoluúčast na řízení a odpovědnosti, úspěch se stává věcí všech, principy učení se, zásady spoluúčasti)?

Nečekejme na standardní řešení – v tak rozmanitých možnostech nového pojetí rozhodujících procesů mohou těžko existovat. Neméně důležité bude, jak se k novým výzvám postaví reprezentanti základních podnikových činností, zejména výzkum a vývoj, management produktu, marketing (odbyt/prodej), financování, výroba a samozřejmě management jako takový (viz obr. 3).

Obr. 3 – Hlavní perspektivy propojení firem

Přizpůsobení novým trendům vyžaduje změny myšlení, změny přístupu k ostatním účastníkům procesů a přitom nezpronevěřit se základní myšlence, kterou je a vždy bude orientace na konečného zákazníka. Určitý problém zde může představovat skutečnost, že praxe, případně i teorie, bude tyto nové trendy řešit pouze jako rozvíjení myšlenky současných systémů externích hodnototvorných řetězců typu pevných dodavatelsko-odběratelských vztahů – supply chain. Tato současná iniciativa k vytváření sítí vychází často – oproti prohlubování myšlenky přímé orientace na konečného zákazníka – od dominantního článku řetězce, tj. od výrobce vlastního výsledného produktu. Proto je třeba vedle perspektivy technické postavit i perspektivu ekonomickou či ekonomicko-manažerskou a sociálně organizační.

Aby bylo docíleno optimálních výsledků, nezáleží jen na nezbytných fundovaných znalostech z oblasti moderních technologií a metod řízení, ale je třeba též náležitého porozumění pro trvalou organizaci výrobně obchodního procesu orientovanou na potřeby zákazníka.

Literatura:

Tomek, G. – Vávrová, V.: Průmysl 4.0 aneb nido sám nevyhraje, Praha: Professional Publishing s.r.o. 2017, ISBN 978-80-906594-4-5