Problematika správy IT infrastruktury je v mnoha ohledech stejně důležitá jako problematika její funkčnosti. Jen to, co je přehledné a snadno ovladatelné, totiž může rovněž spolehlivě fungovat, a dojde-li k problému, může být takový problém snadno odstraněn.





Současná IT infrastruktura je v mnoha podnicích komplikovaným propletencem různých komponent, produktů různých výrobců, a samozřejmě také různých filozofií. Jednostranné směřování její funkčnosti je dnes již pouze mrtvým mýtem, nebo vzpomínkou na zašlou minulost. Hardwarové a softwarové komponenty nespolupracují na jediném, jasně a konkrétně definovaném účelu typu "zajisti sdílení disků a připojení k internetu", ale množstvím poměrně různorodých služeb poskytují prostor pro velmi komplexní aplikace, jejichž primárním účelem není demonstrovat technickou vyspělost, ale prostřednictvím práce s velkým množstvím různorodých dat sloužit svým majitelům. A to pokud možno tak, aby ti, jímž data patří, museli být za normálních okolností se samotnou technickou stránkou celého systému co nejméně v kontaktu. Problematika "manageability" informační infrastruktury se soustředí do dvou základních problémů. Prvním z nich je snaha o maximální funkčnost těch částí systémů, které se využívají pro management celku. Druhou pak zase snaha o snížení nákladů spojených s provozem. Pokud se hovoří o tzv. celkových nákladech na vlastnictví (TCO), je třeba mít na paměti, že nepředstavují konstantu a že i u různých systémů se mění v čase a v závislosti na jejich aktuálním stavu. Bereme-li čas jako jeden z faktorů, který TOC ovlivňuje, potom je u nástrojů managementu IT infrastruktur podstatná jeho minimalizace. Tedy maximální integrace, schopnost přesného formulování vstupů i výstupů těchto nástrojů, jejich snadného řízení a vysokého stupně inteligence (schopnosti aktivně třídit data pro uživatele, navrhovat mu řešení situací atp.) při zachování maximální přívětivosti a lidskosti vůči těm, kteří je musí využívat.

Mezi nejproblematičtější segmenty správy IT patří správa těch míst, kudy buďto protéká velké množství dat, nebo kde je velké množství dat skladováno. Právě na těchto komponentách totiž často závisí fungování mnoha různých služeb infrastruktury, a především to nejdůležitější, tedy integrita, dostupnost a zároveň požadovaná ochrana jejich obsahu, tedy dat. Správa datových toků a databází musí být jak po hardwarové, tak i po softwarové stránce koncipována tak, aby byla jednoduchá a přehledná, směřovala k trvalé maximalizaci výkonu všech aplikací a aby i v případě, že nastane, ať už očekávaný, nebo neočekávaný problém, bylo možné tento problém rychle a "bezbolestně" řešit - tedy bez výpadku a v co nejkratším čase. Paradoxně právě to je největším nedostatkem mnoha systémů, které jsou po provozní stránce vynikající a poskytují optimální i ekonomický chod za předpokladu, že nedojde k problému výraznějších rozměrů. Problematika managementu informačních komponent se týká více než čehokoli jiného problému jejich integrace. Ačkoliv mnohé systémy jsou od počátku koncipovány tak, aby byly na sobě do značné míry nezávislé, existuje zde značná provázanost a změna chování jedné části se může, byť nezamyšleně, odrazit na části jiné. Je na nástrojích managementu, aby byly na takovou situaci buďto přímo připraveny, nebo aby alespoň ulehčovaly její řešení, buď integrací patřičných funkcí, nebo eliminací možných zábran. Významným pomocníkem při této snaze jsou jednotné standardy, které mohou integrovat různá zařízení a zajišťovat správě schopnost unikátního pohledu na ně, bez ohledu na konkrétní povahu jednotlivých komponent, jejich konfiguraci, aktuální stav či současné fyzické umístění.

Předchozí slova mohou být pouhými frázemi, avšak v systému, kde výpadek jedné části může způsobit vážný problém - nejen tím, že znemožní jeden typ funkcionality, ale třeba jen tím, že sníží jeho výkon a dostupnost, aniž by došlo k samotnému přerušení služby - jsou tato fakta velmi podstatná. Samotné snížení výkonu totiž s vysokou pravděpodobností znamená zvýšení výdajů - o dodatečné peníze, které je třeba investovat do nápravy, a částku, o kterou se v důsledku nepředvídané situace sníží zisk, který by mohl v případě korektního chování komponenty vzniknout. Zvláště citlivé jsou v takovém případě databázové platformy. Velmi často uchovávají velmi heterogenní data a tvoří, dalo by se říci, funkční jádro mnoha systémů majících vliv na chod subjektu, který je využívá. Protože i data jsou dvojího druhu - jednak ta, která představují samotný základ činnosti, tedy informace o zboží, službách, financích a podobně, jednak "meta" data, která slouží pro popis těch prvních a napomáhají účinné orientaci v nich a jejich analýze. Ačkoliv všechna tato data procházejí různými systémy s různým účelem, právě v databázi se všechna setkají, a protože jsou zde skladována a zpracována, stráví zde nejdelší dobu. Je příznačné, že právě databáze jsou nejostřeji sledovaným prvkem informační infrastruktury, jejich výpadek totiž obvykle znamená výpadek tak podstatné části, že bez ní lze jen velice stěží pokračovat v normálním fungování.

Existuje mnoho různých, velmi tvrdě si konkurujících platforem. Tvrdá konkurence vychází mimo jiné ze skutečnosti, že systém, který tvoří velmi robustní komponentu celku, se nevybírá příliš často. Argument celkových nákladů na vlastnictví je v takovém případě korektní jen tehdy, obsahuje-li dostatečný počet nákladových znaků. Tedy pořízení (které je však některými subjekty záměrně potlačováno), provoz, správu, řešení problémů po celou dobu životního cyklu systému. Podstatnou, již jmenovanou částí této hodnoty jsou náklady na správu a využité služby a rovněž služby, které z nějakého důvodu zůstávají trvale, nebo jen dočasně odpojeny. Součástí nákladů může být rovněž integrace, tedy schopnost dorozumět se s jinými komponentami, často jiných výrobců. Vzájemné spojování nikoliv násilím, ale na základě programové vzájemné sladěnosti jednotlivých produktů je totiž základem stability, tedy toho, co si uživatel-zákazník přeje především. Všechny vzpomínané aspekty jsou součástí konkurenčního boje a všechny napomáhají ke zdokonalování technologií pro práci s velkým množstvím informací - tedy databázových platforem - i tak však tvoří pouze zlomek, dalo by se říci, hrubý rámec celku. Pokud bychom se soustředili na management samotný, pak je pro něj podstatná především schopnost pružně se přizpůsobovat aktuálním požadavkům, optimalizovat a řešit případné problémy, aniž by došlo k riziku narušení vnitřní integrity uskladněných informací, nebo dokonce těchto dat samotných.

Vzhledem k těmto skutečnostem je evoluce databázových platforem i jejich managementu pomalejší, než je tomu u některých jiných systémových komponent IT infrastruktury. Přesto dochází ke změnám jak ve vnitřním fungování, tedy v samotném datovém skladu, tak i v řídícím a analytickém vybavení sloužícímu k pořizování, analýze, využití - zajištění toku - a prezentaci samotných uložených informací i jejich derivátů. Příkladem takové evoluce může být kterákoliv poslední verze moderní a rozšířené databázové platformy. Například aktuální verze databázového systému Caché 5 nabízí spolupráci s hlavními aktuálními standardy při zachování značné robustnosti a širokých možností správy a při současném vyřešení předchozích problémů, především takových, které mohly být odhaleny až po nějaké době fungování platformy, přesněji řečeno konkrétních aplikací - bází fungujících na jejím základě. Obousměrná kompatibilita s XML ovšem vytváří kvalitní prostředí pro kooperaci s jinými systémy, JavaBeans a kompatibilita se servery Weblogic (BEA) pak zajišťují dostatečnou integrovanost. Problematika správy, integrace a robustnosti informační infrastruktury a databází je zkrátka komplikovaným tématem, potěšující ovšem je, že současné produkty, respektive jejich výrobci toto téma neignorují, ale naopak prosazují, a zajišťují tak nižší náklady a vyšší efektivitu uživatelům systémů.

Autor článku, František Micko, je nezávislý konzultant.