Jak autentizovat? Autentizaci, ověřování totožnosti před povolením vstupu, lze provádět třemi principiálně odlišnými způsoby, které lze účinně také kombinovat (viz rámeček). V poslední době se hojně využívá autentizace na základě biometriky. Oproti dvěma déle využívaným kategoriím autentizace se jedinečné charakteristiky využívané v rámci biometrické autentizace mohou jen obtížně duplikovat, ale především biometrické charakteristiky ve většině případů člověka v průběhu života neopouštějí. Síla biometriky není v utajení informací používaných pro autentizaci, ale v jedinečnosti těchto informací.

Biometrice se poprvé dostalo větší pozornosti na přelomu tisíciletí. Za poslední roky se však udělal značný pokrok v jednotlivých technologiích a současně se vylepšily čipové sady používané v biometrických systémech, které dnes spotřebují méně energie a také méně stojí.

Biometrika se ale při svém nástupu nesetkává jen s pozitivní odezvou. Zatím svazují firemní biometrické systémy společnosti a organizace, které je implementují, s jedním výrobcem, protože přejít k jinému výrobci by znamenalo kompletně vyměnit stávající drahý systém. Globální specifikace by měly pomoci tuto bariéru odstranit a umožnit vzájemnou spolupráci a propojitelnost systémů od různých výrobců. Biometrikou se proto začaly výrazněji zabývat normalizační instituce a vznikající specifikace rozhodně v budoucnu přispějí jednak ke sladění systémů a také k jejich zlevnění. Chybí také podpůrný systém, který by se postaral o řešení zálohy biometrické autentizace (pro případ jejího výpadku musí existovat sekundární alternativa autentizace). Menší bariérou při nasazování biometrických systémů je obava o vlastní soukromí u osob, které musí do systému uložit některé své identifikační znaky.

Biometrika do organizací Příznivější cena biometrických systémů je již činí přijatelnějšími i pro firmy, nikoli jen globálně pro identifikaci osob například na hranicích. Například firma s 50 zaměstnanci a dvěma vchody do budovy standardně zaplatí 5 až 10 tisíc dolarů za vstupní bezpečnostní systém na základě PIN. Dnes je však za stejný peníz možné pořídit bezpečnější biometrický systém, založený na rozpoznávání otisků prstů nebo oční duhovky. Biometrická data by mohla v podnicích nahradit hesla nebo PIN, která se obtížně pamatují. Ještě kvalitnějšího zabezpečení je však možné docílit kombinací všech metod autentizace, protože tak se využijí všechny tři pilíře bezpečnosti: co máme (kartu), co známe (PIN) a co jsme (např. otisk prstu). O tom, že biometrika se uplatňuje v nejrůznějších oblastech, vypovídá obrázek 1. Nejčastěji se biometrické systémy používají pro fyzický nebo logický přístup (do budovy, resp. do sítě, k informacím), pro kontrolu totožnosti osob či ochranu dat.

Dříve samostatné biometrické systémy se dnes častěji integrují do podnikových sítí, adresářových systémů nebo do jednotného logování (SSO, Single Sign-On). Banky používají biometrické systémy pro nejrůznější účely: od autentizace klientů až po verifikaci zaměstnanců. Finanční instituce mohou využívat biometrické systémy samostatně nebo v kombinaci s dalšími typy autentizace, jako hesla nebo PIN, protože kombinace různých metod autentizace se jeví jako nejúčinnější obrana proti bezpečnostním útokům.

Biometrický systém, který vyhovuje pro jednu aplikaci, může být zcela nevhodný pro aplikaci jinou. Naštěstí existuje více typů biometrických systémů, i když s jejich složitostí klesá počet výrobců příslušných systémů ve světě. Podíl jednotlivých technologií biometrických systémů na trhu naznačuje obrázek 3. Porovnání hlavních typů biometrické autentizace naznačuje tabulka.

Organizace si musí nejprve stanovit potřebnou míru zabezpečení, které chtějí dosáhnout, a podle toho zvolit nejvhodnější typ. Biometrické systémy na bázi fyzických charakteristik slouží od maximálního zabezpečení ke střednímu, zatímco systémy využívající charakteristiky chování poslouží pouze pro nižší stupeň zabezpečení.

Který biometrický systém? Vybrat vhodný biometrický systém může být velký oříšek. Existuje totiž řada variant jak základních charakteristik (od vyzkoušených, např. na bázi otisků prstů až po zkoumané, např. na bázi dynamičnosti používání klávesnice či myši), tak samotných systémů v rámci jednotlivých kategorií. A ne všichni výrobci dodávají na trh porovnatelné systémy z hlediska kvality a spolehlivosti. International Biometric Group (IBG) v lednu zveřejnila výsledky svého posledního testu biometrických systémů. Testování probíhá od roku 1998 a dosud se otestovalo na 50 systémů od různých výrobců. Testování prokázalo značné rozdíly mezi zásadními kvalitami jednotlivých systémů. Mezi systémy (založenými na otiscích prstů, rozpoznávání obličeje, duhovky a geometrie ruky) je velký rozdíl v podílu osob, které do systému nelze zařadit (až jedna čtvrtina). Pro zájemce o implementaci systému to znamená, že některé systémy mohou mít problém s implementací už v první fázi snímání a zařazení dat jednotlivých osob, natožpak při jejich třeba každodenní požadované verifikaci. Testy také neupřednostnily žádnou biometrickou technologii před ostatními, protože existuje různě spolehlivé provedení systémů pro jednu technologii od různých výrobců. Například kvalitní provedení systémů verifikace otisků prstů se musí vyrovnat se známou situací, že až 2 % populace nemá natolik zřetelné otisky prstů pro verifikaci. Slibnou technologií budoucnosti je využití identifikačních čipových karet v rámci biometrických systémů, pomocí níž se verifikuje identita jejího nositele prostřednictvím porovnání skutečných fyzických charakteristik nositele karty s daty uloženými na kartě. Čipové karty mohou vedle identifikačních údajů také ukládat podle potřeb údaje potřebné pro pojišťovny, sociální či daňové úřady. Jak to vidí Evropská unie? EU se rozhodla, že standardně implementuje čipy s biometrickými daty do pasů, konkrétně otisky prstů a sken oční duhovky. Jen prováděcí studie přišla na 140 milionů euro. Evropa tímto krokem také vyhovuje požadavkům americké strany, která od zemí bez vízové povinnosti požaduje biometrické identifikátory v pasech od října letošního roku. Podobně EU bude od následujícího roku požadovat od všech návštěvníků pocházejících ze zemí mimo Unii otisk prstu ve vízu a také v povolení k pobytu, pokud cizinci žijí na území některé členské země. Podle Evropské komise je otisk prstu nejlepším řešením pro záložní kontrolu v databázi. Členské země mají v rámci imigrační politiky také rutinně ukládat fotografie žadatelů o vízum nebo o dlouhodobý pobyt jako primární biometrický identifikátor. Pomocí kombinace otisků prstů a fotografie se má zamezit zneužití dokladů a také zvýšit bezpečnost. Znamená to také nutnost sjednotit používané biometrické systémy a zajistit jejich vzájemnou spolupráci pro jednotnou evropskou politiku.

Závěr Technologie biometrických systémů je již ověřená a dostupná pro masové použití, ale ještě je potřeba překonat informovaností a popularizací bariéru na straně uživatelů, pro něž je používání některých systémů nepohodlné (snímání otisků), nebo se jich dokonce mohou obávat (snímání oční sítnice či duhovky). Výhody by měly převážit: není potřeba si pamatovat heslo nebo PIN, mnohdy není potřeba s sebou ani nosit žádnou kartu. Další zdroje: Network Fusion Research – Biometrics (portál pro základní informace, výrobce, publikace, normy, skupiny v oblasti biometrických systémů) www.nwfusion.com/research/biometrics.html European Biometric Forum (EBF) www.eubiometricforum.com International Biometric Group (IBG) www.ibgweb.com Biometric Consortium (informace o výzkumu, vývoji, testování a aplikaci identifikace a verifikace osob na biometrické bázi) www.biometrics.org Biometrics Research http://biometrics.cse.msu.edu Biometrics Catalog (databáze informací o biometrických technologiích podporovaná vládou USA) www.biometricscatalog.org

Ing. Rita Pužmanová, CSc., MBA, je nezávislá specialistka v oblasti komunikačních sítí, školitelka a autorka.