Pojem informační systém prodělal určitý vývoj - spolu s vývojem samotných těchto systémů. Následující text se jej snaží poodkrýt, pokouší se i o určitý odhad tohoto vývoje v nejbližší, a možná i vzdálenější budoucnosti. Přitom si všímá technologií přicházejících na zlomu tisíciletí jež mohou vodami informačních systémů, které se již poslední dobou začínaly zdát stojatými, podstatně zahýbat.

Historie a současnost informačních systémů
Na počátku komerčního využití výpočetní techniky stály v 60. letech minulého století autonomní aplikace. Problémy, které tyto aplikace provázely, vedly v 70. letech ke vzniku prvních systémů řízení bází dat (SŘBD) a datových modelů, které umožnily vzájemné sdílení dat. Postupně se pro soubor aplikací sdílejících podniková data, včetně těchto dat, vžil termín informační systém.

Dlouhou dobu (od 70. do 90. let) se použití informačních systémů rozšiřovalo do všech myslitelných oblastí. Zdokonaloval se software i hardware, hlavní filozofie systémů však byla de facto neměnná. V druhé polovině 90. let minulého století ale dochází k masovému rozšíření internetu. Protože počítače již dávno nejsou využity jen k počítání, ale především ke správě dat, netrvalo dlouho a internet prorostl i do sféry informačních systémů. Ty začínají být nejen obsahově integrované, ale na druhou stranu jsou i teritoriálně distribuované - hovoříme o integrodistribuovaných systémech. Do popředí se dostávají takzvaná portálová řešení, která lze charakterizovat jako informační systém, jehož vstupní branou je webová aplikace - internetový portál.

Vliv portálových řešení a inter/intranetu
Nejprve přibližme, co se za portálovým řešením skrývá. Technicky je internetový portál webová aplikace, která zpřístupňuje funkčnost informačního systému, potažmo zprostředkovává pohled na jeho databázi.To, že jde o webovou aplikaci, představuje hned dvě zásadní výhody. První tkví v tom, že není potřeba instalovat žádný speciální software - stačí internetový prohlížeč a uživateli jsou všechny poskytované služby dostupné. S tím se pojí také nezávislost na operačním systému, a dokonce i hardwaru, na kterém je prohlížeč realizován. Možná není na první pohled patrné, že nejde pouze o soupeření počítačových platforem, ale může být využito například i mobilních zařízení (např. mobilní telefon s technologií W@P). Informační systém tak mohou využívat on-line i terénní pracovníci apod. Tím se dostáváme ke druhé výhodě webového řešení, a to možnosti poskytnout služby informačního systému širokému (prakticky neomezenému) spektru uživatelů. Častým řešením je rozdělení portálu na veřejnou a neveřejnou část. Veřejná část je přístupná zcela komukoliv, zpravidla anonymně, přičemž zde lze nalézt kontakty na jednotlivé podnikové subjekty, aktuální ceníky, aktuální zprávy a další. Cílem takových webů je zpravidla zaujmout, uživatelé se na něj pak pravidelně vrací, čehož lze využít například pro reklamní působení. Naopak neveřejná část portálu má personalizovaný chráněný přístup a je určena zaměstnancům, dodavatelům apod. Podle přidělených uživatelských práv jsou touto cestou adresně poskytovány skupiny služeb informačního systému. Vlastní informační systém může mít ještě oddělený "tradiční" systém komunikace s uživateli, avšak protože se jedná o zbytečně drahou duplicitu, od této duality se upouští, vyjma speciálních případů, kde webové řešení dosud není plnohodnotné.

Portálová řešení lze dělit na tzv. Enterprise Application Portal (EAP) a Enterprise Information Portal (EIP). EAP je branou pro provoz podnikových aplikací, EIP je orientován informačně. Provoz podnikových aplikací prostřednictvím internetového portálu je aktuální problém, který intenzivně řeší tzv. Enterprise Application Integration (EAI). Zatím se zdá být zřejmé, že nebude možné provozovat všechny aplikace tímto způsobem, a ani to nebude žádoucí - například aplikace CAD. Avšak dlužno podotknout, že historie "raketového" vývoje výpočetní techniky již nesčetněkrát potvrdila platnost přísloví nikdy neříkej nikdy. Otázkou je i to, zda rozdělení EAP a EIP je šťastné - každé rozškatulkování zavádí určité podvědomé hranice, a pak se řešení, které tyto hranice nerespektují, zbytečně stávají "podezřelými". Uvědomme si fakt, že i poskytování informací z podnikových dat za sebou skrývá vrstvu aplikačního softwaru.

Dříve (mnohde dosud) informační systémy spravovaly především podniková data, která efektivně zpřístupňovaly (alespoň do jisté míry). Jednalo se například o účetnictví, skladové hospodářství, personalistiku apod. Týmy pracující na jednom projektu souběžně, měly systém sdílení projektových dat (např. výkresové dokumentace, výpočtů apod.) zpravidla izolovaný od podnikového informačního systému. Tento systém se často lišil tým od týmu, ale i projekt od projektu. I úroveň byla rozdílná - od prostého sdílení adresářů na disku serveru až po využití sofistikovaných systémů správy projektových dat. S příchodem těchto systémů se v podnicích začaly zavádět i databáze informací, respektive znalostí o předmětech zájmu podniku. Tyto informace jsou zpravidla dvojího druhu: nestrukturované (např. různé články v původním znění) a strukturované. Webové portály zastřešují původní informační systémy, projektová data i vědomostní databáze spravující oba popsané druhy informací. Na věc lze pohlížet i jinak - moderní informační systém obsahuje to, co informační systém dosud obsahoval, dále správu projektových dat a vědomostní databázi, jeho páteří je pak portálové řešení. Uvědomme si i fakt, že tato funkční integrace přináší úsporu technických řešení - například pro teritoriální distribuci a sdílení aplikací či podnikových, ale i projektových dat je využito existujících mechanizmů internetu.

Z posunu role informačního systému je patrné, že došlo i k posunu pojetí dat. Nejde zdaleka již jen o alfanumerické záznamy. V databázích jsou obsaženy zvukové dokumenty, videosekvence, výkresy, virtuální trojrozměrné modely a mnoho dalšího. Za tím se samozřejmě skrývá masivní vývoj podpůrných technologií, komunikačních prostředků a speciálních datových formátů, který zaznamenal v devadesátých letech prudký rozvoj a přinesl v mnoha oblastech nepřehlédnutelné výsledky.

Role programových systémů v integrovaných systémech
Patrně již z předešlého odstavce, který pojednává o internetových portálech, je zřejmé, že trendem je informačně integrovat všechny podnikové počítačové systémy, které pracují s daty či informacemi, do kontextu podnikového informačního systému. Všechna programová díla se tak vlastně stávají producenty a konzumenty těchto dat.

Role CA.. systémů, vztah k integrovaným systémům
V podnikové sféře se často skloňuje pojem CA.. technologie, čímž se rozumí především CAD (Computer Aided Design), CAM (Computer Aided Manufacturing) a CAE (Computer Aided Engineering). V technické a především strojírenské praxi se jedná o softwarový segment, který má nezanedbatelné zastoupení - jak v uplatnění ve vývojovém procesu podniku, tak i co se finančního objemu investice do tohoto vybavení týče. Lze říci, že se jedná o programové systémy jako každé jiné a že tato konkrétní úvaha do jinak poměrně abstraktního textu nezapadá, ale je potřeba si uvědomit, že tyto systémy bývají těžištěm vývojové činnosti a že se jedná o velice specifickou skupinu programů. Specifiky těchto systémů jsou především výpočetní náročnost a z ní plynoucí nároky na hardware a vysoká náročnost na grafický výstup, především v reálném čase. To jsou fakta, která nenasvědčují tomu, že by trend integrovat tyto systémy do EAP v blízké budoucnosti významně posiloval. Avšak obsahová integrace CA.. systémů do kontextu informačních systémů je žádoucí a tudíž nevyhnutelná. Obzvláště potřeba sdílení projektových dat je zde silně zastoupena. Tyto systémy často jistou podporu mají, nezřídka však neslučitelnou s touto integrační tendencí. Domnívám se, že izolace dat CA.. systémů je nevhodná, protože i z těchto dat lze získávat hodnotné informace. Například řídící pracovník by měl mít možnost být prostřednictvím modelů virtuálního prototypu informován o procentuálním zastoupení recyklovaných materiálů v projektovaném výrobku. Tento příklad ilustruje jednu z mnoha možností, jak data CA.. systémů úzce souvisí s ostatními podnikovými daty, což je fakt, který je často přehlížen a data jsou nevhodně izolována. Při návrhu informačních systémů je proto potřeba mít na zřeteli potřebu integrace CA.. systémů - například pro prohlížení CA.. dat v prostředí webových internetových portálů byly vyvinuty speciální datové struktury, které to umožní. Je potřeba používat takových výměnných formátů a komunikačních technologií, aby nebyl přerušen datový tok mezi CA.. systémy a ostatními komponentami informačního systému. I při návrhu tzv. datové pumpy databáze datového skladu, který - je-li využit - je rovněž součástí komplexního informačního systému, je nutné uvažovat, jak vytěžit co nevíce dat z CA.. dat. Tím, ale i jinými cestami, je nutné CA.. data zpřístupnit procesu zvanému dolování dat neboli data mining.

Problém integrace CA.. systémů do kontextu informačního systému je výzvou nejen pro návrháře informačních systémů, ale i vlastních CA.. systémů. Bez otevření těchto systémů vzájemná integrace není možná (za zcela otevřené CA.. systémy lze považovat některé produkty firmy Autodesk, což je jednou z jejich hlavních výhod, avšak je potřeba poznamenat, že se jedná o systémy nižší třídy). Pro dokonalé datové prolnutí CA.. dat s informačním systémem, tak aby informační systém mohl získávat z těchto dat patřičné informace, bude ještě potřeba velkého technického úsilí.

Tradiční časové uspořádání a kauzalita výrobního procesu
Za zmínku stojí i to, že portálová řešení mohou ovlivňovat, a v některých společnostech dokonce již ovlivňují, kauzalitu výrobního procesu. V době kamenné pračlověk vyhledal vhodný materiál - pazourek. Ten opracoval do vhodného tvaru a používal jej jako nástroj. Když nástroj dosloužil, nebo byl extrémně nepraktický, pračlověk poučený jeho používáním upravil své představy a opracoval nástroj obměněný. Myšlenka tohoto principu se udržela až k sériové výrobě, kde byla obohacena o vytváření prototypu. Lze hovořit o návrhu, kontrole, vyrobení prototypu a testech prototypu, na základě kterých je buď opraven návrh (a pokračuje se v cyklu), nebo je zavedena sériová výroba. Po jisté době se buď výroba definitivně zastaví, nebo je na základě zkušeností s použitím upraven (nebo znovu vytvořen) návrh a opět se pokračuje v cyklu. S příchodem výpočetní techniky se nejprve obohatily metody návrhu a kontroly (především prostřednictvím CA.. technologií), další fází bylo vytváření tzv. virtuálních prototypů, nad nimiž byly prováděny simulace fyzikálních vlastností, což nahradilo několik cyklů s reálnými prototypy. Cyklů tak mohlo být více, a náběh výroby se přesto zlevnil. Stále však vzniká cosi (výsledek návrhu a kontroly, virtuální prototyp apod.), co když je hotové, postupuje do další fáze.

Portálové systémy usnadňují tento zažitý proces změnit. V portálovém systému jsou v každém okamžiku přístupná všechna potřebná (v extrému všechna v tu chvíli existující) data všem, kdo jsou do projektu zapojeni, ale i těm, kteří se podílí na dosahování podnikových cílů (pokud jim projekt není z nějakého důvodu utajen). Je zde potřeba si uvědomit, že data jsou de facto okamžitě k dispozici v jakkoliv vzdálené pobočce. Lze tak jednak na některých úlohách snáze pracovat paralelně (např. sdílení modelu sestavy stroje, kde určitou podsestavu vyvíjí vzdálená pobočka, přičemž model celé vznikající sestavy mají všichni "před očima"), jednak i průběžně připomínkovat práci ostatních (což do značné míry plyne z paralelní práce). Připomínkování se nemusí dít formou složitých porad - lze například k součásti, přímo do sestavy, připojit mluvenou poznámku. Mohou tak například souběžně pracovat designéři a výpočtáři. Není třeba docházet k určitým prototypům, protože již během vývoje dojde k patřičné výměně informací a vyřeší se například kompromis mezi vzhledem a pevností výrobku. První prototyp je pak mnohem vyzrálejší. Odpadají určité mezifáze, jako tvorba dvojrozměrné výkresové dokumentace výrobků - portálová řešení dovolují výměnu libovolných formátů dat, lze pracovat stále přímo s plnohodnotným trojrozměrným virtuálním modelem. Urychlena je práce v terénu - například geodet, architekt, ale i prováděcí inženýr mohou být najednou v kontaktu s modelem terénu a stavby, přestože jeden z nich je fyzicky na stavbě a ostatní ve svých kancelářích. Do hry může paralelně vstupovat i podnikový ekonom, řídící pracovník, pracovník oddělení reklamy atd.

Současný stav, praxe integrodistribuovaných systémů
U většiny revolučních systémů bývá problém s jejich zavedením, problém s přesvědčením společnosti, že právě daný systém potřebuje. Je zajímavé, že portálová řešení se potýkala s nezvykle malou intenzitou tohoto problému. Od prvních portálů k jejich masovému rozšíření uběhlo jen několik málo let. V současnosti každá významnější společnost provozuje internetový portál - ať již sama, prostřednictvím svého IT oddělení, nebo si jej nechává spravovat externími subjekty. Většinou se nyní jedná víceméně o systémy typu EIP, tj. prostřednictvím portálů jsou sdíleny především informace.

Existují specializované firmy, které se soustřeďují na provoz portálu optimalizovaného pro sdílení projektových dat. Takový portál pak za určitých finančních podmínek poskytují dalším subjektům. Jednotlivé subjekty (podniky) svůj přidělený prostor dále dělí mezi své zaměstnance a jeho strukturu již řídí samy. Mohou určovat i to, která data dovolí sdílet jiným subjektům, které využívají daný portál, případně zda pouze pro čtení, nebo i pro jejich modifikaci. Tento systém dovolí lepší řízení dodavatelsko-odběratelských procesů, přičemž je dostupný i malým a "nevýznamným" společnostem. Pro větší podniky však toto řešení nemusí být přínosem, ba naopak, setkávají se s problémem, jak integrovat takový portál s vlastním informačním systémem podniku.

Aplikačně orientované portály jsou zatím zastoupeny v menší míře, protože dosud nebyla uspokojivě vyřešena technická stránka univerzální integrace aplikací do takového systému.

Vize do budoucna
U tak živelně rozvíjejícího se odvětví, jakým výpočetní technika je, jsou jakékoliv prognózy pouštěním se na taký led. Nicméně, můžeme se o to, alespoň v malé míře, pokusit.

V technické otázce se patrně podnikové informační systémy budou orientovat na řešení aplikačního internetového portálu. Operační systém s tzv. pracovní plochou, kde jsou uživateli přístupné aplikační programy, jejichž data může sdílet, který se v posledních deseti letech stal standardním prostředím osobního počítače, se patrně přesune do režie internetového portálu, který bude uživateli tyto aplikace zpřístupňovat v tzv. režimu klient/server. Uživatelé tak z větší části nebudou sdílet "svá" data s ostatními uživateli, ale všichni budou pracovat nad množinou podnikových dat. Z aplikací, které plně běží na klientské straně, zůstanou patrně jen specifické aplikace, kterými jsou například systémy CAD. Je pravděpodobné, že jejich vývojáři sníží míru jejich izolovanosti a otevřou je co nejvíce "okolním" aplikacím, tj. podnikovému informačnímu systému.

V otázce logické a metodické patrně rovněž dojde k posunu. Navrhování informačních systémů nyní řeší podobný rozpor jako moderní fyzika mezi teorií relativity a kvantovou mechanikou - rozpor mezi datovými a procesními modely. Moderní výzkumy se soustřeďují na analýzu podnikových procesů (business procesů), ze kterých mají vzejít metodiky návrhu informačních systémů, které dnešní rozpor vyřeší. Struktura informačních systémů by se tak měla více blížit struktuře podniku, nikoliv zaběhlým architekturám počítačových systémů. V této oblasti se konečně objevují i otázky dynamiky věcných podnikových činností, jejichž zohlednění by též mělo přinést jistý metodický, potažmo kvalitativní posun.