Nastupuje koordinované řešení

Už v roce 2012 bylo Evropskou komisí rozhodnuto o vytvoření eHealth interoperability Framework (eHealth EIF) – mimo jiné i o přeshraniční výměně informací o pacientech, které jsou určené pro občany EU cestující po Evropě. Obsahují informace o vydaných receptech (ePreskripce), o vydání léků (eDispensation), pacientský souhrn (patient summary) a poskytuje celkové informace o pacientovi (alergie, léky, prodělané operace atd.). V České republice tuto činnost zastřešuje Národní kontaktní místo (NKM) pro elektronické zdravotnictví, které je spravováno Ministerstvem zdravotnictví a vlastní realizace je řešena krajem Vysočina. Po auditu Evropské komise byl NKM ze strany eHealth Network umožněn vstup do evropské infrastruktury pro eHealth.

Ostrý provoz tohoto řešení byl zahájen 21. června 2019 a aktuálně je do něj zapojena Česká republika a Lucembursko. V brzkých měsících se očekává, že se k projektu připojí Malta, Portugalsko a Chorvatsko. Do řešení eHealth v Evropě jsou také aktivně zapojeny Finsko a Estonsko, které službu využívají především k předávání elektronických receptů. V České republice spadá realizace eHealth pod Národní centrum elektronického zdravotnictví (NCeZ) zřízeného pod Ministerstvem zdravotnictví, které se v lednu 2019 stalo samostatným odborem.

Na pořadu dne je zákon o elektronickém zdravotnictví

Nejdůležitějším krokem pro uskutečnění eHealth v České republice je však realizace zákona o elektronickém zdravotnictví (EZ), který je v současné době ve fázi paragrafového znění zákona a upravuje elektronizaci zdravotnictví. V případě bezproblémového přijetí by měl vstoupit v platnost v polovině roku 2020. Hlavními kapitolami věcného zákona o EZ jsou Služby poskytování autoritativních údajů, Řízení identit zdravotnických pracovníků a pacientů, Institucionalizace elektronického zdravotnictví, Sdílení zdravotnické dokumentace, Standardy elektronického zdravotnictví, Portál elektronického zdravotnictví a Národní zdravotnický informační systém a integrované datové rozhraní resortu, jehož součástí je Katalog služeb elektronického zdravotnictví a Registr práv a mandátů.

Je potřeba zdůraznit, že nejde o vytvoření nového, centrálně řízeného projektu, ale spíše o vytvoření kombinace konstrukčních prvků, které dovolí vznik projektů podporujících strategické záměry a principy. Připomeňme také, že absolutním základem v elektronizaci zdravotnictví, vzhledem k citlivosti dat, je vytvoření digitální důvěry. To řeší projekt Elektronické identity v resortu zdravotnictví. Bylo vybráno řešení garantované státem, a to vydávání elektronických identifikačních průkazů, tedy profesních karet. Výhodou je, že je možné využít stávající infrastrukturu státu pro vydávání občanských průkazů. Výrobu zajistí Státní tiskárna cenin a distribuci obce s rozšířenou působností, kterých je aktuálně 205.

Středobodem se stává integrované datové rozhraní resortu

Dalším článkem digitální důvěry jsou autoritativní registry – registr poskytovatelů zdravotních služeb, národní registr zdravotnických pracovníků a registr pacientů. Pro registr pacientů byly ve hře dvě varianty, buď plné převzetí registru od současného provozovatele systému veřejného zdravotního pojištění a integrace do registru pacientů, nebo zachování centrálního registru pacientů a následné předávání dat do registru pacientů. Vybrána byla první varianta s tím, že pojišťovny budou editovat data o pojištěncích přímo v registru pacientů přes svou infrastrukturu a navíc bude zároveň propojen přes informační systém základních registrů s registrem obyvatel.

Aby všechny tyto i další činnosti bylo možné naplnit, je nutné vytvořit integrované datové rozhraní resortu (IDRR). Jde o ambiciózní projekt pod záštitou Ústavu zdravotnických služeb a statistiky (ÚZIS), který má vytvořit jednotnou komunikační platformu mezi státem, pojišťovnami a zdravotnickými zařízeními. Jeho součástí bude také například index zdravotnické dokumentace. Milan Blaha, zástupce ředitele IT v ÚZIS, v tomto řešení vidí jasné výhody: „V ideálním světě to bude fungovat tak, že lékař vypracuje a podepíše ve svém informačním systému propouštěcí zprávu, ona se automaticky zaindexuje do centrálního registru, že vznikla. Lékař se o nic nestará, jen o vystavení zprávy jako doposud a její podepsání.“ Uvedená indexace se ale bude týkat jen vybraných typů zpráv.

DASTA bude v budoucnu nahrazena

S tím souvisí také standardizace v oblasti zdravotnictví. A to nejen v komunikačních protokolech mezi jednotlivými subjekty na národní i nadnárodní úrovni, ale i například ve zdravotnické dokumentaci. V ČR je nejpoužívanějším protokolem pro komunikaci mezi informačními systémy nemocnic protokol DASTA, který je ale čistě národním standardem a může být komplikací pro komunikaci se zahraničím. V budoucnu by protokol DASTA měly nahradit profily IHE založené na protokolu HL7 (Health Level 7 z roku 1987). O standardizaci elektronické zdravotnické dokumentace (eZD) se stará Národní centrum elektronického zdravotnictví, konkrétně Národní centrum medicínských klasifikací a nomenklatury, které je garantem standardizace a je jednou z hlavních priorit věcného záměru zákona. Tato standardizace se netýká jen názvosloví pro zdravotnickou dokumentaci, ale i způsobů komunikace a předávání eZD, a definuje tedy soustavy používaných jednotek, pojmy, kódy, formáty, protokoly a rozhraní a umožňuje tak propojování různých zařízení, komunikačních a informačních systémů.

Stejně tak bude autoritou, která bude vydávat standardy, vč. dálkového přístupu a metadat, koordinovat standardizaci jak na národní, tak mezinárodní úrovni a zároveň vykonávat dohled (za spolupráce s dalšími certifikačními autoritami) a ověřovat shodu softwarových produktů se standardy a ty zveřejňovat v seznamu. Využívat jej budou také externí výrobci a dodavatelé softwaru, či subjekty, které se identifikují jako SDO (organizace vytvářející standardy – Standard Development Organisation). Tato aktivita je velmi důležitá, protože se aktuálně Národní centrum elektronického zdravotnictví potýká s mnoha problémy, jako je nekoordinované zveřejňování standardů jednotlivými subjekty SDO, nejasnost původu standardu (u standardu není uveden zdroj) nebo neexistence centrální terminologie.

eHealth využije pokročilé IT prvky

I přes uvedené úkoly můžeme říct, že zavádění Národní strategie elektronického zdravotnictví postupuje, a to i přes to (pomineme-li již zmíněnou neexistující jednotnou infrastrukturu pro vytvoření komunikace a důvěry v eHealth), že jej provází mnoho otázek. Martin Zeman, ředitel NCeZ, na setkání s SDO a dodavateli IT konaném v listopadu loňského roku poukázal i na kriticky nedostatečné personální zajištění a velmi pomalý náběh legislativní podpory. I přesto všechno na letošní konferenci Digitální medicíny „Future is Now“ zněla jeho slova velice pozitivně, když jednak zhodnocoval úspěšně zajištěné projekty a zároveň odhaloval svou vizi budoucnosti digitální medicíny, jako je nástup umělé inteligence, praktickou aplikaci modelů sdílených záznamů či využití technologie BlockChain a oblasti big data. Jeho vize je optimistická i v přechodu od vyplňování bílých míst na architektuře národního systému elektronického zdravotnictví k rozvoji digitálních služeb a skrz ně k přechodu k podpoře zdraví a prevenci nemocí. Nezbývá tedy než doufat, že se tyto vize v blízkém čase naplní.

Zuzana Jakubová Autorka článku je ředitelkou divize HealthCare & FEIS v ARBES Technologies.