Zkušenosti z reálného světa však zpětnovazebně působí na trendy a vnímané potřeby. Některým firmám nepřinesl cloud-first přístup kýže­né benefity, takže se na své cestě uchýlily k hybridnímu cloudu, kte­rý efektivně kombinuje lokální infrastrukturu se službami globálního cloudu. A to alespoň na přechodnou dobu, než bude migrace kom­plet­ně dokončena. Z dočasného řešení mezi on-premise a výhradním fungováním v cloudu se však brzy stala relativně běžná IT archi­tek­tu­ra. Hybridní cloud navzdory jednoznačně „cloud-first“ predikcím začal dávat firmám v mnoha ohledech smysl. A to do takové míry, že podle zprávy studie Flexera 2023 State of the Cloud Report zvolilo při svém fungování hybridní cloudovou strategii 71 % společností.

Proč zrovna hybridní cloud?

Jakmile se firmy zbavily FOMO kolem cloud first přístupu, velice rych­le zjistily, že některé jejich aplikace či systémy se do cloudu jed­no­du­še nehodí. Cloud je typicky nejvhodnější pro workloady, jejichž poptávka po zdrojích je kolísavá. Pak lze efektivně využít všechnu dostupnou flexibilitu globálního cloudu. Jestliže však společnosti používají aplikace, které v rámci podnikového provozu vyžadují konstantní zatížení, může být efektivnější provozovat je lokálně.

V praxi například firma může využívat AWS pro vývoj a globální na­sa­ze­ní aplikací, zatímco kritické výrobní systémy zůstávají provozovány v místech výroby. Díky integraci s různými automatizačními nástroji a postupy mohou podniky standardizovat vývoj, nasazování a provoz aplikací napříč různými cloudovými a on-premise prostředími. Adaptace cloudu zároveň musí jít ruku v ruce s optimalizací a využíváním moderních přístupu k vývoji a provozu aplikací, jakými jsou architektura mikroslužeb a kontejnerů, které umožňují účinně automatizovat škálování. Prosté 1:1 zmigrování z on-prem do cloudu nemusí vést ke plánovanému snížení provozních nákladů. Prvním krokem by tak mělo vždy být expertní posouzení provozovaných IT systémů a aplikací a alokovaných zdrojů. Výstupem analýzy bude určení, která prostředí ponechat lokálně a která přesunout do cloudu. Takto provedená změna již skutečně povede k výrazným úsporám nákladů a zvýšení provozní a finanční efektivity.

Hybridní cloud tedy neznamená pouhý kompromis, ve skutečnosti představuje nové paradigma poskytující to nejlepší z obou světů: stabilitu plynoucí z vlastnictví on-premise infrastruktury s flexibilitou a škálovatelností cloudových řešení. Technologie jako Kubernetes pak umožňují efektivní správu kontejnerizovaných aplikací napříč všemi prostředími a lokalitami, což zjednodušuje provoz a podporuje inovace.

Adopce cloudu určitě nekončí ani nezpomaluje. Je však na místě si uvědomit, že budoucnost nutně nemusí být čistě cloudová. Hybridní architektura dává plánování investic nový rozměr. K provozním požadavkům je potřeba přistupovat nezaujatě a na základě plánovaného rozvoje posuzovat vhodnost volby infrastruktury.

Jan Havlíček Autor je produktovým manažerem Thein Digital.