Riziko greenwashingu

Abychom neudělali chybu hned na začátku, je potřeba si dát pozor na tzv. greenwashing. Některé společnosti dávají sliby, které nemohou splnit nebo je splnit ani nehodlají. V jiných případech to firmy dělají s nejlepšími úmysly – přejí si, aby ke změnám došlo. Proto musí každá společnost reálně zhodnotit, co je v jejích silách, protože obvinění z greenwashingu může zásadně ohrozit její značku a tím i prodeje.

Na českém trhu naštěstí můžeme říct, že se většina společností chce chovat udržitelně ke svému okolí. Prezentace firmy navenek s novými obaly a recyklací ale nestačí. Když vyrábí firma elektrovozy, musí zohlednit i vlastní výrobu, dodavatele, interní procesy i vztah k zaměstnancům, kterým by měla nabídnout vhodné prostředky k udržitelnému chování a práci.

Tím komplexita udržitelnosti teprve začíná. I nejpopulárnější oborová zkratka ESG ukazuje, že kromě splnění technických požadavků jednotlivých složek Environment, Social a Governance jde o nalezení rovnováhy mezi několika stranami, pokud chcete řešení zahrnující ESG úspěšně implementovat.

Jedním z nedostatků dosavadních opatření ESG je stále fakt, že čas­to postrádají hrubé údaje. Společnosti může v některých případech stačit pouze krátké textové sdělení, že se věnuje či nevěnuje urči­tým činnostem nebo že má určité kontrolní mechanismy či standardy.

Jde udržitelnost vůbec reportovat?

Bill Gates před několika lety řekl: „Vždycky přeceňujeme změny, které nastanou v příštích dvou letech, a podceňujeme změny, které nastanou v příštích deseti letech.“ I když mluvil o technologických změnách, najdeme zde řadu paralel s tím, co se stalo v oblasti klimatické změny, a jeho vykazováním. V obou případech je potřeba se dívat na věc z dlouhodobého hlediska.

Nastavit kvalitní a komplexní měření udržitelnosti totiž trvá roky, s čímž zpravidla počítají i všechny metodiky nefinančního reportingu. V současné době v nich nalezneme různé koeficienty, které zatím bohužel nestačí k tomu, aby mohla firma plně reportovat reálnou uhlíkovou stopu, jelikož potom by extrémně zatížila dodavatelsko-odběratelský řetězec. Přesto vidíme, že propojenost a sítě mezi společnostmi tímto směrem jdou.

Pozitivní věcí je určitě sjednocování metodik pro měření a audit. Příklad nabízí metodiky pro školení zaměstnanců GRI a SASB. První zohledňuje celkovou hodnotu zainvestovanou do školení v poměru k příjmům. Ta druhá pouze počet vyškolených hodin. Připravovaná legislativa k nefinančnímu reportingu tyto problémy řeší a metriky sjednocuje, aby je bylo i možné auditovat.

Další přínos představuje přenášení povinnosti reportování na čím dál menší firmy. Bez toho se neobejdeme. Pokud dáváme povinnost firmám cokoli reportovat pod hrozbou obrovských pokut a zároveň nepřeneseme povinnost i na menší firmy a dodavatele, je to složité dodržovat.

Řízení musí probíhat systémově

Téma udržitelnosti je velmi úzce spjaté i s technologiemi a systémovým řízením, a to nejen z hlediska úsporných technologií pro výrobu, ale i technologií pro reporting a řízení.

Proč vlastně firmy hledají řešení pro ESG reporting a řízení a nedělají to v Excelu?

• Rychlost a automatizace – Pokud firma reportuje mnoho dat a cílů, potřebuje systémové řešení, jinak se ztratí ve spleti tabulek a systémů. Ve srovnání s finančním reportingem potřebujeme pro reporting udržitelnosti ale několikanásobně více dat. To si bohužel řada společností stále neuvědomuje. S tím se pojí i rychlost. V blízké budoucnosti přes 1 500 firem v Česku bude muset prezentovat nefinanční reporting společně s finančním. To znamená zpracování obrovského množství dat během jednoho měsíce, a ne půlroku či roku, což je typické pro ESG reporting ve firmách, které se mu dnes věnují.
• Požadavky na audit – Postupně se zvyšuje počet společností, které musí mít data auditovaná externími auditory. S tím se pojí témata, jako je zdroj dat, uzávěrka, logování dat, vlastník dat nebo neměnitelnost, a to nelze řešit v Excelu. Je proto potřeba mít jednotnou platformu pro komplexní reporting, která bude růst společně s rostoucími potřebami všech metodik a nařízení.
• Více požadavků – Firmy si uvědomují, že požadavků na reporting bude přibývat. To vytváří další tlak a potřebu od začátku začít správně a systémově tuto oblast řešit, aby se firma postupně navázala na původní metodiku a nezačínala stále dokola od začátku.
• „Zelené produkty“ – Požadavek pro každý unikátní produkt nebo službu držet uhlíkovou stopu přes celý dodavatelský řetězec uvidíme čím dál víc, takže již nyní musí některé společnosti integrovat data přes celý dodavatelský řetězec. Dnes už najdeme na trhu řešení typu „Product Footprint Management“, která se věnují přesně této problematice.
• Export produktů a služeb do zahraničí – Nakládání s plasty nebo prodej chemických látek v zahraničí se pojí s dalšími regulacemi, kterým se firma musí věnovat. Tato „Product Compliance“ vyžaduje často samostatné řešení a zvyšuje datovou komplexitu.

Ruku v ruce s udržitelností jde i nastavení procesů a jejich řízení. Zde by se měly firmy připravit na to, že bude potřeba vybudovat kompletně nové procesy a zajistit jejich evidenci, získávání dat, práci s daty nebo reporting. Zde se opět nabízí srovnání s finančním reportingem, který je z hlediska množství interních systémů, procesů a dat mnohem jednodušší.

Není to ale jenom o nových požadavcích. Pokud se vám podaří procesy včas a správně nastavit, můžete do budoucna získat i mnoho výhod. Získáte komplexnější pohled na vlastní podnikání a dodavatelské řetězce, budete moci automaticky kontrolovat procesy a jasný přehled o nákladech výrobků z dlouhodobého pohledu vám umožní i lépe se rozhodovat. Dále se nebudete muset bát problémů spojených s výpadky dodavatelských řetězců a budete moci vytvářet výrobky plně úsporné a recyklovatelné.

Jak začít měřit ESG

Reálně do dvou let pro velkou část podniků v Česku začne období auditovaného nefinančního reportingu, a i když s tím začnou dnes, času na přípravu budou mít málo. Jenom stanovit nové procesy, připravit všechna data a systémy většinou není projekt na půl roku, ale na dva a více let. Pokud firmy navíc neprojdou auditem, bude to znamenat nejen ztrátu dobrého jména, ale i nemožnost vyvážet zboží na zahraniční trhy.

Podle našich zkušeností i přes tento tlak firmy v Česku stále jen zřídka shromažďují potřebná data a připravují řešení. Pro kvantifikaci výkonnosti ESG můžete ale podniknout řadu kroků dopředu. Když už přijde čas přípravy, není času nazbyt a čelíte obrovskému tlaku na všechny strany.

Pro systémovou přípravu (vyjímaje tu procesní) doporučuji věnovat zvýšenou pozornost čtyřem základním krokům:

• Tím prvním u měření výkonnosti ESG je shromažďování údajů, zlepšení jejich využívání nebo zlepšení vykazování těchto údajů. Udělejte si proto podobnou přípravu obsahující přehled umístění dat, master dat a potřebné změny v návaznosti na požadavky jednotlivých nařízení.
• Vyberte si komplexní řešení pro reporting ESG, které dokáže pracovat s různými metodologiemi, jako je GRI nebo EU Taxonomy, a začněte s ním pracovat v rámci menších projektů. I když na začátku bude hodně procesů manuálních, které se postupně začnou integrovat a automatizovat, ušetříte si do budoucna hodně času a zdrojů. Proto se nebojte větších investic na začátku.
• Zaměřte se na řešení, které dokáže načítat data z vašich core systémů a má již připravené integrace. Do budoucna si ušetříte nemalé prostředky a čas, který byste strávili s integracemi a popisem dat. Core systémy ze zkušenosti obsahují až 70 procent z celkových dat ve firmě anebo v nich vzniká zdroj dat.
• Připojte se do sítí, které propojují firmy s jejich partnery, doda­va­te­li a odběrateli. To vám ulehčí práci, až budete poptávat „udržitelné“ dodavatele a výrobky, a ušetří komunikaci s partnery. Řadu firem dnes oslovují energetické firmy v Česku pro data o incidentech, banky pro ESG data, pojišťovny nebo zahraniční partneři. Můžete to udělat pouze jednou a vaši partneři si již potřebná data budou automaticky stahovat.

Kdybych měl vše shrnout do jednoho: začněte již dnes s přípravami, pokud se jim ještě nevěnujete a patříte do segmentu společností, které budou muset vykazovat data podle CSRD nařízení.

Spolupráce ze strany státu

Často zapomínaným partnerem v rámci udržitelnosti je stát. Jakou roli by ale stát měl vlastně hrát ze zkušenosti ze zahraničí?

• Motivátor – Mezi hlavní úkoly pro stát by měla určitě patřit motivace firem začít měřit ESG a postupné přidávání ESG kritérií do požadavků, které musí společnosti splnit pro výběrové řízení. Když už vyžaduje stát reporting dat, taky se musí správně využívat. Aby bylo Česko i do budoucna konkurenceschopné, je potřeba připravit náš průmysl a společnosti, aby mohly exportovat zboží do zahraničí.
• Partner – Další rolí je připravit dotační programy na přípravu systému pro reporting a řízení ESG. Pro mnohé společnosti to totiž znamená nemalé finanční prostředky a zdroje.
• Vzor – V neposlední řadě by se měl i sám stát začít chovat odpovědně a měřit například uhlíkovou stopu ministerstev a úřadů. S ní by měl pak dál pracovat a jít příkladem firmám, po kterých to bude vyžadovat.

Martin Dudek Autor článku je Solution Architect společnosti SAP.