Velikost týmu se vždy odvíjí od komplexity celého projektu a stra­te­gie řešení. Záleží i na velikosti společnosti nebo rozmanitosti a šíři agendy, kterou má projekt pokrýt. Přístupů existuje více, mezi časté patří např. tzv. „inovační čety“ napříč celou firmou. Jinde je osoba odpovědná za inovace součástí jednotlivých pracovních skupin.

Bude-li se jednat například o digitální transformaci banky s nahrazením klíčových bankovních systémů, pak může jít o velký tým až několika desítek lidí, který bude na řešení intenzivně pracovat po vyměřený čas.

Zvolit lze i strategii agilní, kde lze mít menší tým složený z juniorních i seniorních lidí, kteří si vytyčí milníky implementace a průběžně se jim budou věnovat. Velikost takového týmu pak závisí i na rychlosti, s jakou je třeba dosáhnout stanovených milníků.

Strategie implementace může být samozřejmě i hybridní, kdy se hle­dá cesta, která bude nejlépe odpovídat účelu konkrétního projektu.

Zvenku i zevnitř

Obecně platí, že nejlépe funguje mix interních a externích lidí. Interní pracovníci jsou odborníky na vnitřní fungování společnosti a na hlavní činnosti, kterými se společnost živí. Externí partner by měl přinášet odborné znalosti v otázkách digitalizace. Tento společný tým dokáže optimálně nastavit průnik obou oblastí, a zvyšuje tak pravděpodobnost úspěšného projektu.

Pokud jde o rozložení interních a externích sil, doporučují experti mít externího člověka přikrytého nějakým interním, na kterého se lze spolehnout. Tento přístup platí i na úrovni řízení. Taktéž je vhodné a doporučené, aby na obou stranách byli koordinátoři.

Další složení týmu je závislé na oblasti, v které se projekt řeší. Obecně by v něm ale měli být zástupci těchto tří oblastí:

1. Člověk, který detailně rozumí problematice, jež má být inovována.
2. Odborník na inovace, který zná možnosti moderních technologií.
3. Pragmatický člověk s manažerskými schopnostmi, který dokáže řídit a plánovat konkrétní kroky.

Každý střelec potřebuje realistu

Typově je důležité mít v týmu zejména ty, kdo se nebojí nových věcí a změn a jsou pozitivně nakloněni inovacím. Obvykle jsou to střelci, kteří se nebojí otvírat nepříjemné otázky a problémy.

Zároveň ale k takovému člověku potřebujete i nějakého realistu, který včas zarazí bezpředmětné diskuze a bude schopen pragmaticky směřovat inovační iniciativy.

Slepota i arogance na obtíž

Při skládání digitálního týmu je také důležité identifikovat i vlastnosti nebo typy lidí, kteří mohou celý projekt ohrozit a neměli by být jeho součástí. Mezi nežádoucí vlastnosti patří například arogance, tedy lidé, kteří nejsou ochotni ustoupit ze svého názoru nebo uznat chybu. Nepřístupná je také nespolehlivost a pohodlnost, neochota opustit svou komfortní zónu a nezájem dívat se na věci z širší perspektivy.

Velmi rozšířená a pro projekt digitalizace nežádoucí je v každé společnosti provozní slepota, kdy člověk nevidí, nebo nechce vidět příležitosti ke zlepšení, protože je uzavřen ve své bublině. Je velmi důležité chtít si sundat klapky z očí a chtít vystoupit ze své komfortní zóny, protože pokud je projekt správně uchopen, znamená toto vystoupení následný vstup do ještě komfortnější zóny. A právě o tom by měly být inovace.

Eduard Gers Autor je Senior Business Development Manager ve společnosti Enehano.