Jak se mění s ubíhajícím časem úloha hardware, software a informačních systémů v podniku? Je stále stejná, pouze s výkonnějším hardwarem, nebo se neustále mění? Či se snad opakuje v určitých periodách? Pokud vůbec nějaké trendy existují, budeme se snažit je vystopovat v následující úvaze.


Jako první bychom se mohli pokusit určit hranice vymezující významné etapy z hlediska obecné informatiky v podnikovém prostředí. Tyto etapy se zřejmě nedají určit konkrétními daty, už z důvodu různého časového posunu způsobeného politickým a ekonomickým rozvojem jednotlivých oblastí, ale spíše událostmi, které jsou charakteristické pro určité zásadní předěly.

První etapa
Začátek první etapy by se dal definovat okamžikem, kdy výpočetní technika opustila oblast vojenství a výzkumu, kde byla použita vůbec poprvé, a objevila se nejprve ve státních a později i v soukromých institucích. Ve sféře vlivu bývalého východního bloku k těmto událostem došlo s určitým zpožděním, protože technická kybernetika, jeden ze stavebních kamenů informatiky, byla v době vlády Josifa Visarionoviče Stalina označena za buržoazní pavědu a trvalo určitou dobu, než se této nálepky zbavila. První generace inženýrů, která ji mohla vystudovat a své poznatky uplatnit v praxi, se v našich podnicích objevila zhruba okolo roku 1970. Konec této etapy a začátek další je možné vymezit nástupem osobních počítačů a jejich propojením do prvních lokálních sítí. V podnikové sféře jsou pro toto období charakteristická výpočetní střediska se sálovými počítači a vysoce specializovanou obsluhou (systémoví inženýři, analytici, programátoři, operátorky). Typickými úlohami byla v té době hromadná zpracování obvyklých podnikových agend (skladové hospodářství, zpracování mezd, evidence zakázkové náplně apod.).

Klíčová slova pro první etapu:
Assembler, Cobol, dávková úloha, děrná páska, děrný štítek, disketa 8'', Fortran, klimatizace, magnetická páska, noční zpracování, sálový počítač (mainframe), výpočetní středisko, znakový
terminál.

Druhá etapa
Jak již bylo řečeno, nástup PC a lokálních sítí znamenal zásadní změnu i v podnikové informatice. Druhá etapa přinesla do podnikových kanceláří osobní počítače jako nástroje každodenní práce a způsobila, že jejich ovládání přestalo být doménou expertů a rozšířilo se prudce mezi běžné uživatele. Výpočetní střediska začala být nahrazována specializovanými firmami s jejich vlastními produkty zaměřenými především na podporu podnikových procesů. Rozvoj v této době byl mimořádně strmý a bouřlivý a vyvrcholil v době, kdy se Internet stal celosvětovou sítí.

Klíčová slova pro druhou etapu:
Databáze, disketa 5,25'' a 3,5'', distribuovaná řešení, ERP, ethernet, file server, klient-server, lokální síť, MRP, osobní počítač (PC), Pascal versus Céčko, takt procesoru, velikost paměti a pevného disku.

Třetí etapa
Internet zůstává nejenom globálním zdrojem informací, ale stává se i celosvětovou komunikační platformou. Elektronická pošta a mobilní telefon jsou naprostou samozřejmostí. Podniková řešení začínají zásadně podporovat vlastní business a otevírají se směrem k dodavatelům i zákazníkům. Nezbytným se stává dolování dat, následné získání informací a správa vytěžených znalostí. Hardware, software i služby je možné outsourcovat klasickým způsobem, nebo pomocí ASP.

Klíčová slova pro třetí etapu:
APS, ASP, B2B, business inteligence, CRM, data mining, data warehousing, e-business, Internet, knowledge management, SCM, outsourcing.

Je rovněž zajímavé sledovat v průběhu výše zmíněných etap trend vývoje u následujících ukazatelů:

1. Úroveň propojení koncových pracovišť mezi sebou
Tento trend je zcela zřejmý. Od sálových počítačů s několika desítkami připojených terminálů přes LAN a WAN sítě se stovkami PC až k celosvětové pavučině. Úroveň propojení se s časem jednoznačně zvyšuje.

2. Možnost nájmu externích zdrojů
I tento trend se vyvíjí jednoznačně. V první etapě bylo obvyklé, že podnik využíval vlastní hardware, samostatně vyvinutá proprietární řešení a měl i vlastní oddělení (výpočetní středisko), které zajišťovalo hladký chod podnikové informatiky. V průběhu druhé etapy došlo ke vzniku firem dodávajících hardware i software a bylo již možné si oboje nechat udržovat na základě placené externí podpory, a výrazně tak omezit vlastní kapacity v těchto oblastech. V současnosti je možné outsourcovat celé spektrum informačních služeb včetně škálovatelného pronájmu serverové kapacity, kompletního outsourcingu podnikových aplikací a začíná se prosazovat i segment ASP (pronájem informačních systémů přes Internet).

3. Inteligence aplikací a jejich uživatelsky příjemné ovládání
Od příkazové řádky a zápisu písmenových zkratek, přes rolovací menu, prvky ovládané myší a grafická uživatelská rozhraní až po dotykové obrazovky. Od papírových sestav, prvních plánovacích mechanizmů až po dnešní správu znalostí, kolaborativní přístupy, business inteligence a informace dosažitelné kdekoliv. Také zde je vývoj jednoznačný, ovšem za cenu mnohem rozsáhlejšího vzdělání koncového uživatele.

4. Inteligence koncových zařízení
Možnosti znakového terminálu byly velmi omezené. První osobní počítače s barevným monitorem začaly rozmělňovat paměťovou, výpočetní i úložnou kapacitu na jednotlivá koncová pracoviště. Servery sice zůstaly (ať již v podobě file serveru, nebo serveru s klienty), ale přesto došlo k zásadní distribuci výpočetních i datových zdrojů na jednotlivé stanice. Tento trend vypadal lákavě, protože se zdálo, že mastodontní výpočetní střediska s klimatizovanými sály a výkonnými mainframy zůstanou minulostí, ale lokální sítě přinesly zase jiné problémy, jako je ztráta dat (komu z nás se někdy něco neztratilo, aniž by měl zálohu), nižší úroveň bezpečnosti, problémy s různými hardwarovými a softwarovými platformami a další. Současnost samozřejmě nepotlačuje význam ani kapacitu PC, ale akcentuje uložení dat na serverech a současně se snaží zajistit možnost přístupu k maximálnímu počtu aplikací pomocí internetového prohlížeče (browseru), který samozřejmě není neinteligentní koncové zařízení, nicméně drtivá část dat i aplikační logiky je uložena opět na serverech. Jedná se tedy svým způsobem o návrat k původní filozofii, ovšem se zcela jinou kvalitou.

5. Personalizace koncových řešení
Jak již bylo řečeno v bodu 2, v první etapě byla většina aplikací vyvíjena na míru pro konkrétní potřeby podniku, tzn. že míra personalizace byla velká. Druhá etapa přinesla rozvoj krabicového softwaru a unifikovaných řešení, které nutily podniky přizpůsobovat se softwarovým standardům a jejich modelům (samozřejmě s více či méně možnými úpravami pro konkrétní účely). V současnosti je obvyklé, že se aplikace skládá z unifikovaných stavebních kamenů (komponent), ze kterých je možné sestavit koncové řešení přímo pro konkrétního uživatele. Míra personalizace je opět velká, ale opět se jedná o remake se zcela novou kvalitou.

Závěr
Tato úvaha si neklade za cíl být vyčerpávající. Někdo jiný by možná na celou problematiku pohlížel úplně odlišnou optikou. Pokládám za zajímavé si připomenout i historii, protože je nedávná a mnozí z nás prošli profesně všemi třemi zmíněnými etapami, což pokládám za zcela mimořádné. Není mnoho oborů, kde by bylo možné něco podobného. Je zřejmé i to, že vývoj se neustále zrychluje a zásadní milníky jako byly PC a Internet se zřejmě hned tak neobjeví. Určujícími trendy tedy zřejmě bude prudký rozmach dalších koncových zařízení se specializovaným softwarovým vybavením, pokračující integrace informační a telekomunikační techniky a s tím související nároky na zcela nové bezpečnostní koncepty. To už je ale téma na úplně jiný článek.