V posledním desetiletí prochází nejen české, ale i evropské strojírenství složitým transformačním obdobím. Obrovská konkurence a stagnující poptávka nutí společnosti téměř všude čelit novým výzvám, jejichž důsledkem je zbavování se všech nadbytečných aktivit a maximální důraz na efektivitu perspektivních provozů. Navíc v případě českých strojírenských podniků se přidává nutnost dokončit transformaci celého odvětví trvající od počátku 90. let. S ohledem na tyto okolnosti potom české výrobní podniky volí určitou strategii, kterou podporují adekvátními informačními technologiemi. Jaké výzvy a jaké technologie to jsou, postihuje následující text.

Výzvy odvětví
Hned na začátku je užitečné si definovat odvětví, o kterém chceme hovořit, tedy strojírenskou výrobu. Pokud vyjmeme automobilovou výrobu, která je dosti specifickou (i když v případě ČR klíčovou) částí strojírenství, pak nám zbude tzv. "klasické" strojírenství. Co si pod klasickým strojírenstvím můžeme představit?

České strojírenství lze v podstatě rozdělit do dvou kategorií. V první kategorii jsou podniky, které nemají vlastní vývoj a které pouze vyrábějí na základě okamžité poptávky jako subdodavatelé jednodušších produktů a dílů. Tyto firmy mohou vyrábět na sklad s tím, že reagují na momentální situaci na trhu a podle toho uzpůsobují své výrobní kapacity. Druhou kategorii tvoří podniky s vlastními vývojovými aktivitami, a ty potom pracují na složitějších projektech a se zajímavějšími výzvami.

Výzva pro strojírenské podniky druhého typu je v podstatě jedna: Zkrátit průběžné doby realizace projektů (doba od přijetí objednávky po dodání) a splnit požadované dodací lhůty. To generuje jednotlivé dílčí aspekty jako například schopnost rychlého potvrzení - zda je zakázku možno přijmout, nebo ne, s ohledem na aktuální vytíženost výrobních kapacit, pokud ano, tak kdy apod. Nade vším stojí ještě aspekty finanční, které vyhodnotí, zda se určitá zakázka v daný moment podniku vyplatí, či nikoliv. A opět, pokud bude zakázka přijata, potom je nutné se rozhodnout, zda některé subdodávky bude výhodnější realizovat ve vlastní režii nebo nakoupit u externího dodavatele.

Na úspěšném kombinování dodacích lhůt, průběžné doby výroby, vytíženosti výrobních kapacit a řízení nákladovosti projektů potom závisí úspěch celého strojírenského podniku. Jedno chybné rozhodnutí na základě špatných či neúplných informací může společnost připravit o velké peníze.

Vedle toho má klasické strojírenství specifické dodavatelské vztahy, odlišné například od příbuzného automobilového průmyslu. Automobilky mají daleko těsnější dodavatelsko odběratelské vazby, spolupráce je spíše dlouhodobější, přičemž dodat zakázku včas a v žádané kvalitě je pro dodavatele v jeho životním zájmu. Kdežto v oblasti klasického strojírenství prakticky neexistují stálé dodávky jednoho dodavatele danému výrobci, každou zakázku či projekt může dělat někdo jiný. Tento systém je sice flexibilní, ale na druhou stranu výrobci ztrácejí možnost přimět dodavatele např. ke zkrácení dodacích lhůt, a proto často závisí doba realizace strojírenského projektu na schopnosti jednoho subdodavatele vyrobit včas klíčovou komponentu. Svým pojetím se dodavatelské vztahy ve strojírenství blíží spíše ke stavebnictví.

Nároky na informační systémy
Zůstaňme nyní u rozdělení podniků českého strojírenství na výše zmíněné dvě skupiny a podívejme se, co tyto skupiny potřebují v oblasti IT. První skupina, subdodavatelé, pracuje z velké části se stabilními kmenovými daty a odchylky vznikají až nakonec, při finální úpravě výrobku (typicky barva či možnosti konfigurace) dle přání výrobce či zákazníka.

V tomto případě se musí subdodavatel rozhodnout, kam až bude vyrábět bez toho, že zná odběratele; jinými slovy, jak moc lze zkrátit specifickou průběžnou dobu, kdy již podnik vyrábí dle požadavku konkrétního zákazníka. Je to důležité proto, že do čím vyšší úrovně je rozpracovaná výroba, tím vznikají vyšší nároky na sklady (tj. vyšší náklady ve formě vázaného kapitálu a skladovacích nákladů) a současně stoupá riziko nutnosti dodatečných úprav již vyrobených dílů. Na druhou stranu může podnik dodávat hotové výrobky rychleji, v kratších lhůtách a zvýšit své příjmy. Rozhodování se většinou realizuje na základě prognóz vycházejících z historických prodejních dat.

Z toho vyplývá, že první skupina společností bude z informačních procesů nejvíce využívat plánování nákladů a prognózu. Každý podnik zde musí analyzovat konkrétní situaci s předpokládaným prodejem hotových výrobků a stanovit míru vázanosti kapitálu ve svých předvýrobních skladech. Na základě těchto informací lze potom využít procesů optimalizace výroby tak, aby podnik fungoval s co nejvyšším ziskem.

Druhá skupina podniků, tj. dodavatelé projektových celků na zakázku, udržuje určitá vzorová, strukturní data o tom, jak má vypadat standardní projekt. Konkrétní data týkající se konkrétního projektu, která tvoří největší část informací v podnikovém systému, jsou pak vždy různá a pro danou zakázku jedinečná.

U druhé skupiny není možná tak rozsáhlá předvýroba jako u subdodavatelů. Zde se zkracování dodací lhůty musí provádět jiným způsobem, a to paralelizováním procesů. To znamená, že podnik nečeká na kompletní technickou a technologickou dokumentaci, ale fázuje realizaci na základě již dostupných informací, kdy již může začít vyrábět či objednávat materiál.

Dodavatelé zakázkové výroby se z tohoto pohledu musí spolehnout na kombinaci řízení produktového životního cyklu (PLM) a řízení dodavatelského řetězce (SCM). Zde je poměrně zajímavým trendem simulace plánování výroby, kdy si výrobce může ve velmi krátké době vytvořit reálnou představu o realizaci daného projektu a potom kvalifikovaněji komunikovat se svými obchodními partnery. Kupříkladu na úplném počátku se může kvalifikovaně rozhodnout, zda vůbec zakázku přijme, zda je podnik termínově a kapacitně schopen realizace.

Pokud je podnikový systém těsně integrovaný, potom lze získat ve spolupráci s finančními moduly systému další, mnohem zajímavější informace. Těmi klíčovými jsou rozhodně cenová kalkulace, výnosy a náklady, nicméně je možné nasimulovat také finanční závazky, závazné termíny objednávek a fakturace za provedené části projektu, z čehož potom vyplyne cash flow po dobu celého projektu. Je evidentní, že s těmito informacemi lze podnik řídit mnohem efektivněji a s vyšším ziskem.

Co mohou nabídnout českým podnikům výrobci IS
Na základě dosavadních zkušeností SAP na českém trhu můžeme říci, že většině českých strojírenských firem postačují základní funkčnosti, není zde zatím potřeba implementovat sofistikovaná řešení. Ve většině případů znamená upořádání podnikových dat a spuštění základního plánování velký skok dopředu. Tím se významně srazí rozpracovanost výroby a skladové zásoby a zvýší transparentnost a průhlednost podniku. Toto je první krok a až poté, po určité době, lze doporučit simulace v případě projektové výroby, popř. optimalizace v případě dávkové produkce, neboť jak simulace tak optimalizace vyžadují velmi kvalitní data.

Důvody, proč strojírenské podniky nevyužívají nejmodernější IS nástroje, jsou různé. Pokud ponecháme stranou specifickou podstatu strojírenské výroby, tak jedním z důvodů je relativně malá velikost českých podniků v tomto odvětví. Pro takto velké podniky by nástroje typu simulace byly většinou nadbytečné, pokud lze stejného efektu dosáhnout jednodušším a levnějším způsobem. Druhým je stále ještě trvající transformace českého strojírenství v efektivně řízené společnosti, a ty ze všeho nejdříve potřebují základní ERP funkcionality.

Nicméně, jak indikuje podíl strojírenských podniků mezi zákazníky SAP, ani celosvětově nepatří klasické strojírenské společnosti v současné době mezi intenzivní uživatele high-tech. Globálně věnují větší pozornost podnikovým IT segmenty komunikací, finančnictví, utilit apod. Nicméně strojírenské podniky zcela určitě zůstanou základním pilířem průmyslově vyspělých hospodářství a pokud úspěšně aplikují moderní softwarové funkčnosti, mají velkou šanci být vysoce konkurenceschopnými a ziskovými společnostmi.

Příklady využití IS ve strojírenství
Firma Kaeser Kompressoren je jedním z největších světových dodavatelů produktů a služeb pro průmyslovou výrobu, údržbu a distribuci stlačeného vzduchu. Aby podpořila růstovou strategii, rozhodla se firma reorganizovat svůj logistický systém dodávek vzduchových kompresorů a náhradních dílů s cílem snížit úroveň zásob a nákladů. Rozhodnutí padlo na řešení mySAP SCM, které umožňuje firmě Kaeser využívat svůj systém k procesnímu plánování a k řízení odchylek od výrobních předpovědí založených na historických datech. Plánování nyní zahrnuje také nákup materiálu a komponent pro každou z výrobních linek, přičemž nová logistická struktura řídí procesy nejen v centrále, ale také ve všech distribučních centrech a pobočkách firmy. Hmatatelnými přínosy jsou nižší stavy zásob při stejné kvalitě, kvantitě a včasnosti dodávek, a z toho vyplývající vyšší produktové marže. V České republice využívá řešení SAP ze strojírenských podniků například Ostroj Opava, Rieter CZ, Siemens Elektromotory, Škoda Machine Tool, TKZ Polná nebo Unimontex.

Autor článku, Kamil Práza, pracuje ve společnosti SAP ČR jako Business Consultant v oblasti výrobních podniků a produktový manažer pro oblast SCM.