Problematika výroby produktů úspěšných na trhu podléhá neustálým tlakům a výzvám, které přinášejí jak požadavky poptávajících, tak používané technologie a infrastrukturní změny makroprostředí, ve kterém se firma pohybuje. Podnik se v takovéto situaci musí jednak diferencovat směrem ven, a to permanentní diferenciací produktů a s nimi poskytovaných služeb, diferenciací přístupu k formám prodeje a vstupu na trh stejně jako přizpůsobením systému řízení a organizace firmy tak, aby mohl optimálně využívat vnitřních zdrojů, jednak musí zeštíhlet dovnitř, a to v celém rozsahu podnikatelského procesu, zejména diferenciací procesů, intenzivním využíváním všech vstupů a zajištěním efektivnosti při realizaci.

Situace výrobních podniků je pod tlakem rostoucí globální konkurence. Nákladový tlak nutí podniky, aby urychlovaly kontinuálně racionalizaci. Ve výrobních procesech, ale i jinde jsou instalovány vysoce výkonné informační prostředky a technologie, které postrádají pro uvedení v život dostatečnou datovou základnu informací zahrnujících celý průběh hodnototvorného řetězce firmy. Zejména u malých a středních podniků, kde často vzniká rozčarování uživatelů tím, že nepředpokládali nutnost vytvoření řady vstupních dat. Tak například výrobek, který je výsledkem hodnototvorného řetězce, může být popsán podstatnými komponenty, které přehledně znázorňuje obrázek 1. Při všeobecném nasazení informační techniky vyvstává potřeba většího či menšího počtu vstupů a výstupů podle složitosti produktu.

Obr. 1: Komponenty popisu produktu

To jsou samozřejmě výzvy pro ty, kdo jsou zodpovědní za management, aby prozíravě vyřešili informační slabiny, které mohou ohrozit v budoucnu úspěšný rozvoj podniku. Produktivitu nelze zajistit pouze gigantickými investicemi do výrobních či komunikačních a jiných technických prostředků. Nové technologie vyžadují i zajištění informačních systémů. Podobně je tomu se stupněm automatizace výrobních procesů, jehož plné využití by mělo být dáno vedle zvýšení produktivity novou flexibilitou. Požadavky flexibility musí začínat již v oblasti výzkumu a vývoje. Management dat výrobního podniku je základnou pro vytvoření flexibilního inženýrského prostředí a protějškem flexibilní výroby reagující na dynamické požadavky trhu.

Flexibilita a požadavek komplexní standardizace
Tato stať chce přiblížit skutečnost, že jedním z nejvýraznějších prostředků flexibility - i když to může znít nepochopitelně - je právě standardizace. Pojem standardizace je ve vztahu k vývoji a pokroku v technice užíván s negativním image. Na standardizaci a inovace bývá často nazíráno jako na protiklady. Asociace spojené s předpisy norem, ať již typu domácích či mezinárodních technických norem nebo jiných norem, většinou nevyvolávají pocit volnosti kreativity a inovativnosti. Málokdo si naopak uvědomuje omyl, že standardizace znamená finanční úspory, zjednodušení hmotných a informačních toků, přesnost stanovení požadavků, modularitu z hlediska rychlého přizpůsobení novým požadavků a změnám atd.

Výrobci si právě díky standardizaci mohou klást cíl uspokojit zákazníky s vysokou flexibilitou. Konstrukční útvary dostávají do ruky nástroj, aby jednotlivá řešení, připravená na základě nejmodernějších přístupů, mohly aplikovat více variantně podle zvláštních přání. Pro výrobu to znamená pokles individuálně vyráběných částí. Nákup má možnosti realizovat hospodárnost při nákupu větších množství a snižování skladovacích nákladů. Příkladem nové koncepce produktu je modulární stavebnicový systém, který umožňuje kombinací funkčních modulů, jednotlivých stavebních kamenů (sestav, podsestav), odpovědět zákazníkům širokou paletou finálních výrobků. Příklad využití znázorňuje tzv. logistické ypsilon na obr. 2. Bod P je bodem rozpojení výrobního toku s ohledem na hromadnou a individuální výrobu. Standardizace umožňuje jeho posun směrem k zákazníkovi.

Obr. 2: Logistické Y

Předpokladem uplatnění standardizace v naznačených principech je to, aby byla chápaná jako proces komplexní, který je představován následujícími fázemi standardizace:

. Standardizace řídicích procesů, kam patří organizační normy určující průběh vykonávaných činností, oběh dokladů, zodpovědnosti, působnost jednotlivých organizačních složek, včetně principů kódování a číselníků.

. Standardizace věcných vstupních prvků výrobního procesu, kterou s ohledem na konkrétní výrobu charakterizuje materiálový standard, standard strojů a zařízení, standard nástrojů, nářadí a přípravků s cílem nalezení optimálního výběru činitelů výrobního procesu tak, aby odpovídal posledním poznatkům vývoje v dané oblasti na straně jedné a požadavkům na hospodárnost, například u materiálu při nákupu, skladování i užití. Účelný výběr vede ke snižování nákladů, vytváření stabilních kooperačních vztahů, racionalizaci logistických operací a úspoře v rámci celé technické přípravy výroby.

. Standardizace činností a způsobů přeměn ve výrobním procesu, kam řadíme standardizaci pracovních, montážních a technologických postupů jak pro vlastní výrobní činnost, tak pro výrobu nářadí, obalů apod., dále standardizaci logistických postupů, kontrolních a zkušebních metod a postupů, s cílem racionalizace celé technické přípravy výroby, zejména její technologické části a zajištění její pružnosti při uplatňování dynamických potřeb a změn ze strany trhu, respektive marketingu.

. Standardizace vztahů ve spotřebě a využití výrobních činitelů, tj. zejména norem času práce, spotřeby materiálu, energie, kapacit a dalších, včetně norem pojistných zásob ve skladech materiálu, výrobních meziskladech i skladech hotových výrobků, s cílem jejich využití pro flexibilní plánování výroby, sestavování kalkulací, uplatnění kontrolingu atd.

. Standardizace kombinací při operativním řízení výroby, což představuje soustavu standardů, které slouží pružnému plánování a řízení při věcném a časovém uspořádání výrobního procesu. Jde o standardy typu velikosti výrobních dávek, výrobního taktu a rytmu, průběžné doby výroby, výrobních předstihů, zásob rozpracované výroby a další.

. Standardizace výstupních prvků výrobního procesu, která zahrnuje standardizaci vlastní součástkové základny i finálních výrobků, a to na základě dědičnosti konstrukcí, typizace, unifikace a normalizace, a zejména pak stavebnicového řešení, které především ve fyzikálně mechanických výrobních procesech nejlépe umožňuje reagovat na individuální přání zákazníků při tvorbě konečného produktu.

Obr. 3: Etapy tvorby produktu a vliv standardizace

Na základě takto pojaté standardizace je možno pružně reagovat na požadavky trhu a individuální plnění potřeb zákazníků ve všech fázích hodnototvorného řetězce firmy, tj. od výzkumu a vývoje přes konstrukční a technologickou přípravu výroby až po plánován a organizaci výroby, nákup, jakož i činnost všech infrastrukturních funkcí (logistika, kontrola jakosti). Na základě takto pojaté standardizace je možno mimo jiné kombinací jednotlivých částí vytvářet varianty výrobků podle přání zákazníků a současně zajistit i ekonomickou výši výrobních dávek u nižších částí výrobků tím, že dochází k jejich slučování. Výrobní program se pak vytváří jako vztah mezi vyhraněnou orientací zákaznickou a očekávanými předpoklady - na základě marketingového výzkumu trhu, jak bylo znázorněno logistickým Y. Tato forma vytváření programu umožňuje získat výhody jak z hlediska marketingu, tak z hlediska výroby. Reaguje se na plnění přání zákazníka a respektuje se ekonomický efekt snížení nákladů a zhromadnění výroby. Je třeba respektovat určitou možnou vyváženost předzásobení materiálem i díly v různých úrovních tvorby výrobního programu. Standardizace tak výrazně urychluje proces tvorby produktu (viz obr. 3).

Problém, před kterým příprava výroby a výroba samotná stojí, spočívá v rozsahu rizika nepoužitelnosti předem vyrobených částí, ve velikosti nákladů a ztrát z obratu kapitálu při skladování v meziskladech a dále v účincích možných dodacích lhůt na udržení zákazníků či v účincích předzhotovení na hospodárnost výroby a na podmínky ve výrobním procesu (možnost rovnoměrného zaměstnání pracovníků a využití kapacit).

Hodnocení je otázkou komplexního posouzení dopadu takového uplatnění standardizace na různý rozsah aktivit, které se zakázkou souvisí v širším slova smyslu (od konstrukce až po expedici). Předpokladem úspěchu firmy je dokázat udržet neustále v rovnováze pozitivní stabilitu s rostoucí dynamikou. Jde o velmi citlivé manažerské rozhodování. Nelze totiž dát průchod pouze novým kreativním směrům a nápadům, aniž by nebylo využíváno určité kontinuity dosavadních systémů řízení, organizace apod. Neustálý pohyb v mnohdy krátkodobých dočasných změnách nemůže přispět k efektivnímu vývoji podniku, může být nositelem nadměrných vícenákladů, stresových situací, které přináší neustálé přizpůsobování pracovníků či vyvolávat nejistoty v pravidlech a odpovědnostech, normativní základně atd.

Závěr
Standardizace byla představena jako významná cesta ke snižování nákladů výzkumu a vývoje (technické přípravy výroby), nákupu, vlastní výroby, odbytu, dopravy atp. Současně umožňuje, zejména při uplatnění stavebnicovosti, rychle reagovat na požadavky trhu. Na druhé straně však může nepružná standardizace vést ke ztrátě image firmy jako inovativního nabízejícího, může oslabit schopnost při prosazování změn nebo vytváření nových konstrukcí podle požadavků zákazníků a oproti konkurenci stejně jako při prosazování nových materiálů, technologií apod.

Literatura:
Tomek,G., Vávrová,V.: Řízení výroby, druhé, rozšířené a doplněné vydání, Praha: GRADA Publishing 2000, ISBN 80-7169-995-1
Tomek,G., Vávrová,V.: Výrobek a jeho úspěch na trhu, Praha: GRADA Publishing 2001, ISBN 80-247-0053-0

Autoři článku, prof. Ing. Gustav Tomek, DrSc. a doc. Ing. Věra Vávrová, CSc., působí na Elektrotechnické fakultě ČVUT. Stať je součástí výzkumného projektu podporovaného GAČR 402/02/0160.