Informační a komunikační technologie (ICT) se staly neodmyslitelnou součástí jakéhokoli podnikání. Závislost firem na kvalitě výpočetní techniky roste. Nedostatečně výkonná či nefunkční infrastruktura může výrazně snížit šance firmy na přežití v konkurenčním boji.


Proměny vnímání ICT infrastruktury
Pod pojmem ICT infrastruktura se skrývá souhrn softwarových i hardwarových komponent a služeb, které slouží k zajištění bezproblémového fungování IT ve firmě. Tento pojem zdaleka nepokrývá jen počítače, servery, aplikace a informační systémy, patří sem také připojení k internetu, telefonní a datové služby, mobilní telefony atd. Způsob, jakým firmy vnímají funkci své ICT infrastruktury, se mění, stejně jako se neustále proměňuje trh, na kterém operují. Kdysi byla ICT infrastruktura světem sama pro sebe, jakousi firmou ve firmě, kde vládlo neomezenou mocí ICT oddělení. Dnes je patrná snaha zahrnout ji do oblasti služeb nezbytných pro obchodní operace a nutit tak její správce k pružnějším reakcím na požadavky ze strany obchodu.

Od návrhu po technickou podporu
Jedním z nejrespektovanějších přístupů k problematice správy ICT infrastruktury je ITIL (IT Infrastructure Library). Podle něj lze správu ICT infrastruktury (ICT infrastructure management - ICTIM) rozdělit na čtyři základní procesy:
· Design and planning - zahrnuje návrh a implementaci ICT infrastruktury v souladu s firemní strategií a potřebami obchodu. Zajišťuje koordinaci mezi obchodními a ICT plánovači a vytváří návrhy a strategie pro všechny oblasti ICT infrastruktury (technologie, frameworky, architektury, procesy a metodiky).
· Deployment - týká se implementace a nasazení plánovaného ICT řešení. Z technického hlediska je hlavním cílem co nejmenší vliv instalací či modifikací technologických komponent daného řešení na probíhající obchodní operace. Implementace probíhá na základě existující infrastruktury s přihlédnutím ke všem normám a pravidlům platným v organizaci.
· Operations - zajišťuje provoz stávající ICT infrastruktury a jeho běžnou údržbu. Je klíčovým prvkem pro zaručení stabilní a výkonné platformy pro poskytování IT služeb. Jde zejména o monitoring stavu a výkonu existující infrastruktury a jejího řízení na základě daných pravidel a norem.
· Technical support - zajišťuje technickou expertizu nezbytnou pro podporu zbývajících procesů. Zabývá se analýzou dat z dohledových systémů a poskytuje zpětnou vazbu pro další vylepšení navrženého řešení a podporu pro analýzu vzniklých problémů.

Různorodost komponent - různorodost nástrojů
ICT infrastruktura se skládá z velkého množství komponent různého stáří a různých výrobců:
· síť a síťové prvky - přepínače, směrovače, přístupové body apod.,
· hardware serverů a pracovních stanic,
· operační systémy serverů a pracovních stanic,
· infrastrukturní aplikace, jako jsou databáze, groupwarové systémy nebo middleware,
· aplikace,
· další ICT komponenty, jako mobilní zařízení, telefonní ústředny apod.




I v malé organizaci se může jednat o několik desítek různých komponent, na které je třeba dohlížet a spravovat je. Situaci usnadňuje to, že dnes má již většina komponent implementováno množství pokročilých funkcí pro správu a monitoring. Je tu samozřejmě háček - různé komponenty mají rozdílné způsoby řízení, a tak v rozsáhlých infrastrukturách s několika desítkami druhů komponent vyžadují desítky rozdílných nástrojů pro správu. Existují však i nástroje, které dokáží pracovat s odlišnými komponentami pomocí speciálních modulů, tzv. agentů. Tradičně nejpropracovanější jsou nástroje pro správu síťové infrastruktury. Většina velkých výrobců komponent pro počítačové sítě jednak poskytuje proprietární software pro řízení svých komponent, jednak umožňuje řízení a monitoring pomocí protokolu SNMP (Simple Network Management Protocol). Protokol SNMP lze použít i pro správu operačních systémů a hardwaru. V tomto případě je však SNMP používán spíše jako monitorovací než konfigurační nástroj. Rozdílnost vlastností jednotlivých operačních systémů a hardwaru je natolik veliká, že se správa řeší v převážné míře proprietárními aplikacemi. Většina systémů pro dohled naštěstí obsahuje specifické agenty, kteří umožňují tyto komponenty efektivně spravovat. Ještě komplikovanější situace nastává u správy aplikací, kde v podstatě neexistuje žádný společný prvek. Je to logické, protože aplikace se ze všech uvedených komponent vyznačují nejvyšší mírou diverzity. Možnost integrace jejich správy do dohledového systému je proto závislá na existenci agenta pro danou aplikaci.

Integrace do dohledového systému
Vzhledem k různorodosti komponent tvořících ICT infrastrukturu je nutné pro kvalitní dohled najít nástroj, který umožní monitorování a správu co největšího počtu komponent najednou. Jen tak lze seskupit jednotlivé komponenty do skupin a monitorovat přímo celé služby, a ne pouze jednotlivé komponenty. To umožňuje procesu operations získávat přesnější údaje o dostupnosti a kvalitě služeb nezbytných pro vyhodnocování SLA (service level agreement). Kromě vlastního sběru a vizualizace dat má monitoring komponent za úkol také srovnávat data s referenčním stavem a reagovat na případné odchylku od normálu - ať už pouze upozorněním obsluhy, nebo spuštěním automatické reakce. Tato schopnost dohledového systému umožňuje odfiltrovat relativně nedůležité události, které systém dokáže odstranit sám, od těch opravdu kritických, kde musí zasáhnout IT specialista. Typickou ukázkou může být například pozastavení procesů vytvářejících statistiky v případě, že zatížení procesoru pro prioritní proces překročí danou mez, přesun log souborů mimo naplánovanou dobu v případě nedostatku místa na disku apod. Čím větší možnosti automatizace a modifikace dohledový systém umožňuje, tím větší může být jeho přínos pro organizaci. Příkladem funkčnosti, která není úplně běžná, je adaptabilita na vzory chování dané komponenty nebo systému. Uveďme příklad: každý pátek se v informačním systému zpracovávají statistiky, které dočasně způsobí abnormální zatížení systému vůči zbytku pracovního týdne. Pokud nástroj neumožní adaptovat se na tento vzor, budou buď každý pátek chodit obsluze výstrahy, které bude ignorovat (a s nimi možná i některé závažné), nebo bude systém nastaven tak "netečně", že nedokáže zaznamenat skutečný problém. Automatizace úloh v systému pro správu infrastruktury může obsahovat i funkce jako automatický deployment aplikací nebo operačních systémů, patch management pro automatickou distribuci patchů, license management, application metering a hardware či software inventory.

Konfigurační databáze
Pro efektivní správu ICT infrastruktury jako celku je nutné znát rozmístění komponent, jejich funkce, konfigurace a služby, které jsou na nich provozovány. Tyto informace bývají uloženy v konfigurační databázi (configuration management database - CMDB). Tato databáze je pak základem pro další procesy, které je nutné pro efektivní správu ICT infrastruktury dodržovat. Jedním z nich je konfigurační řízení (configuration management) - proces, který má za úkol řídit provádění změn do ICT infrastruktury. Stejně jako v průběhu vývoje softwaru je i při správě infrastruktury třeba dohlížet na prováděné změny a zajistit jejich schválení, provedení a zdokumentování. I když samotné provedení změny může znamenat pouhých pár úderů do klávesnice, její dopad na zbytek infrastruktury může být fatální. Konfigurační řízení má za úkol minimalizovat riziko nežádoucích dopadů změn a maximalizovat rychlost opravy.

Jen dohled nestačí
Kvalitní správa ICT infrastruktury vyžaduje mnohem více než jen dohledový systém a konfigurační databázi. Jedná se o celou řadu procesů, které jsou popsány například ve zde zmiňované knihovně ITIL. Adaptace těchto procesů společně s výběrem vhodných nástrojů a také správných lidí umožní poskytování kvalitnějších IT služeb.

Autor článku, David Kadlec, působí jako senior technical specialist ve společnosti Unicorn.