Konkurence nutí podniky snižovat náklady a zrychlovat náběh výrobků do výroby. Řešením je pouze řízená paralelní spolupráce vývoje a TPV. Takovou spolupráci zabezpečují systémy PLM, které umožní paralelní sdílení informací, simulaci a optimalizaci výrobních zařízení a procesů před jejich fyzickým provedením.




Úspěch podniku závisí na řadě faktorů. Jistě je to efektivnost výroby, tzn. jak podnik dokáže s nízkými náklady vyrábět. Jistě je to také jeho obchodní strategie, jak pracuje se subdodavateli a nalézá zákazníky pro své stávající výrobky. To jsou nástroje efektivního využití toho, co máme, tj. "jak co nejméně utrácet", a dnešní podniky se bez těchto systémů (označovaných CRM, ERP, MES apod.) neobejdou. Ale je tu zdroj, jak peníze do podniku přinést, tj. jak další peníze "vydělat". Je to zavedení nových, konkurenceschopných výrobků, na základě čehož získává podnik nové zakázky, zvyšuje prodej, tedy příjem a zisk. Tento zdroj je vlastně prvotní, bez jeho přínosu má podnik problémy, či dokonce zanikne. Podívejme se tedy podrobněji na tento zdroj podniku. I zde je třeba zajistit cílenost investice, efektivnost a návratnost vložených prostředků. Již dávno bylo odzvoněno starým metodám vývoje, kdy se tajemní pánové v bílých pláštích zabývali léta vývojem něčeho, často nezávisle na trhu i vlastní technologii a výrobě. V anglické literatuře se tomu říkalo "strategy of hope", tedy: možná z toho něco bude... Dnes je úspěšné zavedení nového výrobku doslova životním zájmem celého podniku. Z pohledu realizace je to multidisciplinární záležitost, sevřená tvrdými kritérii trhu, peněz a času. To znamená, že nový výrobek je třeba zavést rychle a s minimálními náklady, respektive s náklady, které se v předpokládané době vrátí. Toho lze dosáhnout pouze paralelním vývojem a simulací výroby výrobku ve virtuálním prostředí ještě před výrobou fyzických prototypů a fyzickou přípravou výrobků. Ušetří se tím mnoho změn, materiálu a času.

Základními předpoklady tohoto způsobu jsou:
1. digitální definice výrobku a výrobních zařízení (3D),
2. zajištění řízeného přístupu všech zainteresovaných pracovníků v podniku (i mimo něj) k výrobkovým datům, definice pravidel sdílení dat a procesů (schvalování, změnové řízení...),
3. simulace výrobku, jak ve vývoji (např. pevnost, parametry...), tak při výrobě (NC obrábění, rozmístění strojů na dílně, tok materiálu), ergonomie (smontovatelnost, opravitelnost, namáhání obsluhy) apod.



Jedná se tedy o to, zahrnout do procesu přípravy výrobku všechny, kteří mohou jeho kvalitu, vlastnosti a rychlost vstupu na trh ovlivnit, tj. nejen techniky z vývoje, ale všechny zástupce od marketingu a obchodu přes vývoj, výrobní technologii, dokumentaci a výrobu až po servis a poprodejní služby. Tak je možno zahrnout již v prvních fázích návrhu výrobku připomínky z oddělení, která by se k těmto informacím dostala až následně a pravděpodobně by vyvolávala požadavky na změny. Například technologie, výroba, nebo servis často požadují i podstatné změny z důvodu vyrobitelnosti, schůdnosti montáže, opravitelnosti apod. Tyto změny jsou velmi drahé. Již v časných fázích vývoje lze však simulovat obrábění a montáž, obsluhovatelnost a opravářské zásahy, návazně například rozmístění strojů, tok materiálu při výrobě apod. Potřebné změny a úpravy výrobku vyplývající z těchto simulací lze zahrnout do stále ještě digitální (3D) podoby výrobku daleko snadněji, rychleji a levněji, než ve fázích, kdy jsou na světě již fyzické prototypy, případně je již dokonce zařizována fyzická příprava výroby. Říká se tomu digital manufacturing.

Vyspělé firmy dnes zavádějí a používají tento přístup, poněvadž je rychlejší a levnější a stal se význačným konkurenčním faktorem. Například v automobilovém průmyslu je znám silný konkurenční boj mezi výrobci z Japonska, USA a Evropy. Čas přípravy nového typu byl zkrácen z 36 měsíců na 24 a některé projekty běží již v cyklu 18 měsíců. Přitom finalisté zdaleka nevyvíjejí a nevyrábějí vozidlo sami, mají mnoho subdodavatelů (motor, nápravy, sedačky...), kteří mají rovněž své subdodavatele (podskupiny, nářaďovny...). Ti všichni musí pracovat paralelně a řízeně sdílet výrobková data. Jsou pochopitelně rozmístěni po celém světě, podle zásady DASAMASA (design anywhere, simulate anywhere, manufacture anywhere, service anywhere).

Tyto procesy nelze řídit "ručně", je třeba informačních technologií. Pro systémy, které stručně řečeno zahrnují všechna data spojená s výrobkem po celý jeho život, se postupně vžívá zkratka PLM (product lifecycle management), tedy řízení informací o výrobku v celém jeho životním cyklu. Jde o integrovaný přístup nahrazující ostrovy činností a automatizace v podnicích. Pokrývá cyklus výrobku od prvního nápadu a projektu přes konstrukci, výrobu, prodej, servis až po likvidaci. Neexistuje však, ani nemůže existovat, jeden ucelený systém, který by všechny zmíněné potřeby a oblasti pokryl. Každý podnik má své konkrétní potřeby a situaci. Jde o integraci a novou kvalitu mnoha stávajících systémů doplněných některými novými prvky. Při této komplexnosti není snadné tyto technologie zavést. Přesto analytici předpovídají nadále celosvětově velmi strmý růst požadavků na tyto technologie a růst objemu dodávek, poněvadž přínosy pro podniky jsou vysoké.

Autor článku, Svatopluk Ostrý, působí jako sales manager firmy UGS PLM Solutions.