Právní prostředí pro poskytování služeb v oblasti informačních systémů a informačních technologií (dále také jen IS/IT) je v České republice na stejné, možná v některých případech i na lepší úrovni než v jiných zemích EU. Je tomu tak proto, že v rámci přípravy na vstup ČR do EU byly rychle přijaty i nejnovější předpisy práva Evropských společenství (acquis communautaire), které jsou teprve nyní implementovány v zemích, kdy byly zákony přijímány dříve.


Od roku 2000 byla do českého právního řadu začleněna řada norem, které výslovně upravují některé aspekty používání IT. Kromě toho se v mnoha dalších právních normách objevilo automatizované zpracování dat v podobě registrů, rejstříků a jiných evidencí vedených výlučně v elektronické podobě, internet - zejména elektronická pošta a dálkový přístup (na servery) atd. Existuje také právní úprava různých oblastí, které jsou pouze elektronické, např. telekomunikace, nebo kde se objevila elektronická varianta jako alternativa ke klasickému "papírovému" způsobu zpracování, např. elektronický podpis nebo tzv. spotřebitelské smlouvy.

Aktuální právní úpravy
Obdobně, jako tomu je ve všech ostatních zemích EU, i v ČR existují tradiční právní normy, které se dotýkají významným způsobem práva IT. Jsou to především: 1. autorský zákon - zákon č. 121/2000 Sb., o právu autorském, o právech souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonů,
2. zákon č. 101/2000 Sb., o ochraně osobních údajů a o změně některých zákonů,
3. telekomunikační zákon - zákon č. 151/2000 Sb., o telekomunikacích a o změně dalších zákonů.

Dále se samozřejmě jedná o klasické právní normy, které upravují především závazkové právní vztahy, resp. je lze aplikovat v případě protiprávního jednání, jež se může vyskytnout i v prostředí IT. Těmito právními normami jsou především: 4. občanský zákoník - zákon č. 40/1964 Sb.,
5. obchodní zákoník - zákon č. 513/1991 Sb.

Dojde-li ke spáchání deliktu, lze postihnout protiprávní jednání podle zákonů: 6. trestní zákon - zákon č. 140/1961 Sb.,
7. přestupkový zákon - zákon č. 200/1990 Sb.

Kromě toho existují i další, zvláštní zákony, které upravují některé speciální otázky, týkající se IT. Jsou to především: 8. zákon č. 227/2000 Sb., o elektronickém podpisu a o změně některých dalších zákonů,
9. zákon č. 365/2000 Sb., o informačních systémech veřejné správy a o změně některých dalších zákonů,
10. zákon č. 480/2004 Sb., o některých službách informační společnosti a o změně některých zákonů (zákon o některých službách informační společnosti, tzv. antispamový zákon).

Zákon o elektronickém podpisu je jedním z nejpropracovanějších zákonů v Evropě, možná i na světě, a obsahuje kromě povinných ustanovení vyplývajících ze směrnice 1999/93/ES další možnosti. Kromě časového razítka, které je již ve světě používáno, zavedl do českého právního řádu dvě důležité novinky, které mají vztah především k činnosti orgánů veřejné moci. Jsou to tzv. elektronická značka a elektronická veřejná listina. V současné době se připravuje nový zákon o elektronických komunikacích, který vychází z tzv. nového regulačního rámce elektronických komunikací EU, jež by měl učinit další krok k plné liberalizaci telekomunikačního trhu.

Právní aspekty outsourcingu IS/IT
Pravděpodobně nejčastějšími variantami smlouvy o outsourcingu IT bude buď smlouva o dílo, nebo smlouva innominátní. Smlouva o dílo je upravena v § 536 a násl. obchodního zákoníku, přičemž podle tohoto ustanovení se smlouvou o dílo zavazuje zhotovitel k provedení určitého díla a objednatel se zavazuje k zaplacení ceny za jeho provedení. Vzhledem k tomu, že v rámci outsourcingu jde obvykle o poskytování služeb, které se týkají nakládání s autorskými a jinými právy duševního vlastnictví či chráněnými osobními údaji, a často i o výkon jiných činností ve prospěch objednatele, bývá častější variantou smlouva innominátní (nepojmenovaná), uzavřená podle § 269 odst. 2 obchodního zákoníku, která v sobě může obsahovat prvky smlouvy o dílo, mandátní smlouvy, ale třeba i smlouvy o smlouvě budoucí, smlouvy kupní nebo licenční. Vzhledem ke značné míře smluvní volnosti v oblasti obchodních závazkových vztahů (mezi podnikateli) i v oblasti autorskoprávní je možné "ušít na míru" prakticky každý záměr pro poskytování IT služeb tak, aby to vyhovovalo oběma stranám. Po vstupu ČR do EU odpadly i překážky v oblasti poskytování osobních údajů mezi zeměmi EU, takže lze bez problémů poskytovat outsourcing, jehož předmětem je zpracování osobních údajů (banky, pojišťovny apod.) přes hranice členských zemí. Jedinou otázkou, kterou je třeba při zahraničních vztazích zvlášť sjednat, je rozhodné právo a jurisdikce. Obecně platí, v souladu s platným mezinárodním právem soukromým, že nezvolí-li účastníci rozhodné právo, řídí se jejich závazkové vztahy právním řádem, jehož použití odpovídá rozumnému uspořádání daného vztahu. Vzhledem k tomu se zpravidla řídí smlouvy kupní a smlouvy o dílo právem místa, kde je sídlo prodávajícího nebo zhotovitele díla - tedy poskytovatele outsourcingu - v době uzavření smlouvy. Je samozřejmě možné, aby se strany dohodly na jiném místě - buď dle sídla příjemce outsourcingu nebo podle jiného, neutrálního právního řádu a příslušné jurisdikce.

Závěr
Poskytování služeb v oblasti IT, včetně outsourcingu, v rámci ČR i mimo ni dnes není limitováno prakticky žádnými právními omezeními. Uzavřít smlouvu o poskytování outsourcingu IT je v rámci existujících právních předpisů bezproblémové - pokud vědí obě strany i jejich právníci, co chtějí a jak na to.

Literatura:
Smejkal, V. a kol.: Právo informačních a telekomunikačních systémů. 2. rozšířené vydání. Praha : C. H. Beck, 2004

Autor článku, prof. Dr. Ing. Vladimír Smejkal, působí na Vysoké škole ekonomické v Praze.