Automatizace ukládání a archivace elektronických informací se stává samozřejmostí nejen při plánování růstu kapacit, ale i při navrhování nových informačních soustav. Již v malých sítích automatizace zálohování uvolní kapacitu správce, který se může věnovat smysluplnějším činnostem, než je pravidelné vyměňování kazet v zálohovacím zařízení. U informačních soustav, kde je archivace součástí strategie úschovy dat, je použití automatických robotických knihoven samozřejmostí. Dnešní nároky na kapacitu vedou ke stále větším požadavkům na množství paměťových médií, a protože se jedná zpravidla o značné investice, nabízí konstruktéři technického a programového vybavení zajímavé možnosti konfigurací a růstu. Jednou z novinek je tzv. "kapacita podle potřeby" (Capacity On Demand - COD).

Kapacita přesně podle vašich potřeb
Toto nové obchodně-technické řešení umí redukovat počáteční investice podle současných potřeb a požadavků na výkon a kapacitu, ovšem s velkou perspektivou dalšího rozšiřování. Páskové i optické knihovny jsou charakterizovány především svou kapacitou (počtem pozic pro paměťová média, a výkonem) rychlostí přesunu kazet mezi zásobníkem a mechanikou. K výkonu přispívá také množství zapisovacích mechanik, které lze v knihovně paralelně používat.

Americká firma ADIC přichází se zajímavým řešením Capacity On Demand. Zákazník pro začátek objedná tzv. základní sestavu, která má kapacitu například 1200 kazet, ale zaplatí pouze minimální počet, to je 700 míst. Do těchto sedmi set pozic si může nakoupit libovolný počet kazet, až do počtu 700 ks. Robot pak obsluhuje pouze tento základ a na další pozice "nedosáhne". Jestliže je stávající kapacita již nedostatečná, dokoupí si od výrobce knihovny licenci na další pozice. Rozšíření kapacity pak stojí určitou částku, ale k samotnému zvýšení počtu pozic stačí pouze zadat licenční kód na ovládacím panelu řídícího modulu, aniž by bylo nutno ukončit činnost zařízení. Do přidaných pozic pak správce importuje požadovaný počet médií. Rozšíření tedy nevyžaduje žádný zásah výrobce ani odstavení knihovny.

Výrobce sám sleduje rozšiřování kapacity knihovny a v okamžiku, kdy se počet nakoupených pozic blíží celkové kapacitě modulu (1200 ks), sám požádá uživatele o stanovení doby rozšíření knihovny o další kapacitní modul. Rozšíření trvá přibližně 2 hodiny, včetně kalibrace a seřízení robotického mechanismu.

Za tento krok uživatel výrobci nic neplatí. Poté je možné znovu přikupovat licence na další pozice médií.

Výrobce je schopen rozšířit kapacitu až na konečných 10-15 tisíc pozic. Rozšiřující skříně mohou být osazeny různým počtem kazet a zapisovacích páskových mechanik. Z toho také vyplývá celkový počet kazet, které lze ve skříních skladovat. Jedna pásková mechanika obsadí místo několika zásobníků na média.

Koncepce COD tedy zbavuje uživatele starostí s rozšiřováním kapacity a výkonu páskové knihovny. Uživatel nakoupí další přídavnou kapacitu přesně v okamžiku, kdy ji potřebuje a nemusí čekat v žádných dodacích lhůtách na další části zařízení. Stará se pouze o doplňování páskových kazet. Uživatel nezískává pouze cenově atraktivní zařízení, které roste podle potřeb, ale současně šetří i náklady na řídící programové vybavení, jehož cena se také řídí počtem obsluhovaných pozic médií. Je tedy možné dokupovat licence na rozšířené programové vybavení v souladu se skutečným počtem pozic v knihovně.

Sdílení velké knihovny v prostředí SAN
Aby se investice do velkého a nákladného zařízení vyplatila, umožňují technologie sdílení knihoven použít pásková média uvnitř zařízení pro několik informačních systémů. Sdílení technického zařízení umožňuje především nová technologie sběrnicového rozhraní Fibre Channel (FC) a na ní vybudované sítě Storage Area Networks (SAN). Technologie je do značné míry hodně podobná strukturovaným rozvodům lokálních sítí LAN, ale s podstatně vyšší přenosovou kapacitou. Periferní síť je navíc možno budovat zdvojeně a násobně, a tím dosáhnout tzv. vysoké dostupnosti zařízení, odolných proti poruchám řadičů, spojovacích kabelů, přepínačů a dalších prvků soustavy.

Nespornou výhodou SAN je i užití optických vláken pro přenos informací. Optika obecně přináší další významný fenomén do propojování zařízení, a to významný nárůst vzdáleností. Současná propojení periferních sběrnic, založená na SCSI LVD dovolují použít sběrnice s maximální délkou 12 m. Naproti tomu optické spoje lze bez problémů natáhnout na stovky metrů a za použití dalších technologií téměř na neomezenou vzdálenost.

Takto flexibilní a promyšlené periferní sítě lze použít jako zdroj informací pro celou řadu serverů a informačních systémů. Periferní sítě SAN zpravidla spojují disková pole, jako základní prvek pro rychlou úschovu dat, zálohovací zařízení pro uložení bezpečnostních kopií vitálních informací, potřebných pro chod systému a archivační knihovny pro odkládání méně používaných informací v soustavě hierarchické úschovy dat.

Protože na velkou páskovou knihovnu v prostředí SAN mohou zjednodušeně řečeno "vidět " všechny servery, které jsou do SAN připojeny, nabízí se možnost tzv. virtualizace knihoven. Není to nic složitého, každý server využívá pouze svých přiřazených páskových mechanik pro zápis a čtení, stejně tak jsou mu přiděleny určitá média z celkového počtu kazet. Velká knihovna tak slouží více výpočetním systémům a chová se jako několik menších knihoven. Takto lze efektivně využít investic do nákladného robotického mechanismu, který slouží mnoha požadavkům. O virtualizaci knihovny se stará nadřazený program, který běží na jednom ze zúčastněných serverů nebo je možno pro něj vyčlenit server samostatný. Virtualizační program navíc nabízí další možnosti pro monitorování a správu knihovny na dálku, včetně dalšího zabezpečení v SAN. Dokáže oddělit logicky data jednotlivým aplikacím a ochránit je před ostatními uživateli proti neautorizovanému přístupu. Řídící program virtualizace také dokáže dynamicky přidělovat páskové jednotky různým serverům podle požadavků na výkon a průchodnost.

Směs médií různého typu
V prostředí sdílených prostředků sítí SAN se nabízí ještě další možnost úspory - různé druhy médií v jedné knihovně. Velké knihovny dovolují instalovat do modulů pro páskové zapisovací jednotky různé typy zařízení. V tomto případě pak knihovna obsahuje různé zásobníky, schopné pojmout různé typy a velikosti kazet. Této konfiguraci páskové knihovny se říká mix media.

Velké knihovny ADIC dovolují mixovat tři nejznámější typy mechanik a médií - LTO, SDLT a AIT. Starší knihovny AML umí navíc i optická média typu MO a CD-R/RW/DVD. Knihovny s různorodou technologií pak dovolují téměř bezbolestný přechod z jedné technologie na druhou.

Vezměme například podnik, který dosud používal pro archivaci média DLT a chtěl by přejít na technologii LTO. V tomto příkladu je možné zakoupit velkou knihovnu s určitým počtem pozic pro kazety DLT a s několika mechanikami DLT8000, popřípadě SDLT220. Zbytek knihovny může být potom osazen novou technologií LTO. Jestliže si to zákazník přeje, může v době, kdy knihovna není vytížena, provádět kopírování obsahu starých médií na nová a ve finále se tak staré technologie provždy zbavit. Zásobníky na kazety DLT lze samozřejmě kdykoliv vyměnit za jiný typ. Knihovny s mixovanými technologiemi kazet a v prostředí virtuálních prostorů mohou sloužit několika různým aplikacím s rozličnými nároky na úschovu dat.

Technologie AIT-2 bude pravděpodobně přednostně využívána pro velmi rychlé archívy, s vysokými nároky na vyhledávání informací (dostupnost souboru na kazetě AIT-2 je přibližně 18 s, doba inicializace kazety v mechanice je 14 s). Naproti tomu technologie LTO najde uplatnění tam, kde hlavním kriteriem hodnocení bude kapacita a trvanlivost.

Protože velké knihovny mohou obsahovat různý poměr zásobníky/mechaniky a navíc ještě různých typů a velikostí, jsou údaje o výsledné kapacitě a výkonu knihovny velmi individuální a závisejí na přesné specifikaci. Knihovny, které umí mix media evidentně představují velmi vysokou ochranu investic. Jeden nákladný robotický systém může sloužit mnoha různým typům médií.

Jeden robot pro všechny skříně
Největší cenu na páskové knihovně má robot. Unikátní technologie spojování skříní knihoven ADIC dovoluje použít jeden robotický mechanismus základního modulu pro všechny další rozšiřující skříně.

Jednotlivé skříně jsou navzájem propojeny tak, aby mechanická dráha robotu procházela plynule všemi moduly. Robot se pak pohybuje tak rychle, aby zachoval garantovanou maximální dobu výměny, bez ohledu na velikost knihovny. U větších knihoven je také možno znásobit počet napájecích zdrojů a zvýšit tak spolehlivost funkce. V případě, že se porouchá více zdrojů, knihovna nepřestává pracovat, pouze se sníží její výkon - to znamená rychlost přesouvání robota.

Závěr
Moderní technologie periferních sítí a nové konstrukce automatizovaných úložišť informací přinášejí vyšší standardy do úschovy dat, dříve vyhrazené téměř výlučně největším a nejzámožnějším uživatelům - bankám, petrochemickému průmyslu a podobně. Růst požadavků na ukládací kapacity zatím nevykazuje žádný pokles, je tomu přesně naopak. Úložných kapacit není nikdy dost a promyšlené investice do jejich plánovitého růstu nám v budoucnu ušetří nemalé peníze.