Energetika je jedno z klasických odvětví, které dnes zaznamenává neobyčejně rychlé proměny. V novinách můžeme stále číst o liberalizaci trhu s energiemi nebo o deregulaci. U nás v Čechách s k těmto pojmům ještě přidává privatizace. Co tedy znamenají tyto změny pro energetiku a jakým způsobem jsou svázány s informační infrastrukturou energetických podniků a jak na druhou stranu může použití informačních technologií ovlivnit efektivitu a ziskovost energetických podniků?

Než budeme schopni odpovědět na výše uvedené otázky, musíme si říci, jak se budou lišit energetické podniky ve starém a v novém liberalizovaném prostředí. Energetiky rostly dlouhou dobu jako přirozené monopoly, kdy každý podnik měl svého zákazníka pevně "zachyceného" elektrickým vedením nebo plynovou trubkou, která vždy vedla k jednomu dodavateli. Zákazník neměl žádnou možnost si vybrat svého dodavatele. Toto řešení, které se nám zdá omezující, protože nemáme možnost volby, se dlouho ukazovalo jako efektivní a jednoduché. Distribuční podnik nakupuje energii od jejího výrobce nebo přepravce a dodává ji svým odběratelům. Vše je jednoduché, vazby jsou jasné, na trhu je pouze několik hráčů s přesně vymezenými možnostmi. Na druhou stranu liberalizovaný systém přináší spoustu složitostí. Každý může v podstatě obchodovat s každým, výrobci mohou prodávat odběratelům, mohou se objevit zcela nové subjekty, které nejsou ani výrobci, ani distributoři, ale pouze obchodníci s energií. Zákazník bude mít možnost si vybírat ze spousty nejrůznějších nabídek. Z hlediska informačních technologií je mezi oběma systémy obrovský rozdíl v tom, že zatímco ve starém systému se veškeré přenosy informací odehrávaly uvnitř jednoho podniku, v novém systému je nutné si informace vyměňovat mezi spoustou organizací. Nyní distribuční podnik měří spotřebu svých zákazníků a podle toho jim vystavuje účty za spotřebovanou energii, ve kterých jsou zahrnuty i nálady dodavatelů distribučního podniku. Náklady na přenos energie se nějakým způsobem paušálně rozpočítávají. V budoucím systému může být všechno jinak. Někdo bude odpovědný za měření spotřeby zákazníka, zákazník může odebírat energii od několika dodavatelů, někomu jinému bude nutno platit za přenos energie. Jinými slovy, to co dnes dostáváme jako jednu položku ve faktuře bude možná rozloženo na několik položek od různých dodavatelů.

Při takovémto srovnání obou systémů se samozřejmě objevují otázky: Proč to vůbec děláme? Proč opouštíme jednoduchý, dobře fungující systém a pouštíme se do obrovského dobrodružství s mnohem složitějším systém, který jako vše nové přináší i spoustu nejistot a rizik? Odpovědi jsou v podstatě jednoduché:

. Nový systém zprůhledňuje náklady, které byly ve starém systému vždy spojené dohromady.

. Nový systém zavádí konkurenci do oblasti, kde jsem si mysleli, že nemůže existovat a my věříme, že konkurence ve svém důsledku přináší více výhod pro koncového uživatele. Konkurence také umožní přirozeně srovnávat jednotlivé energetické podniky a zajistí, že lepší, efektivnější a ziskovější postupně pohltí nebo nahradí ty méně efektivní.

. Nový systém umožní vstoupit na energetický trh novým hráčům, kteří by se tam jinak nedostali.

. Nový systém umožní vytvářet průhlednější konkurenci mezi různými zdroji energie.

To vše jsou dobré zprávy pro dodavatele informačních technologií, protože jediným způsobem jak v budoucnu zvládnou zvýšené požadavky na výměnu informací požadovanou novým způsobem obchodování s energií, je vylepšit, rozšířit a zkvalitnit informační systémy a zajistit jejich efektivní a spolehlivé propojení. Transparentní přístup k informacím přes celý evropský trh s energiemi je klíčový pro úspěšné obchodování. Elektronické obchodování je prakticky jediným způsobem, jak poskytnout úplnou průhlednost a odstranit zeměpisné a politické bariery a vytvořit tak více konkurenční, likvidní a dynamický trh s energií /1/.

Pokud se podíváme na energii jako takovou, tak není lepšího produktu pro elektronické obchodování než energie. Při elektronickém obchodování s klasickými komoditami, jako je spotřební zboží, potraviny nebo knížky narážíme na celou řadu problémů:

Doprava
zboží je nutné k zákazníkovi dopravit, zákazník musí být schopen zboží v daném okamžiku přijmout, přičemž cena dopravy by neměla být vyšší než cena zboží.

Výběr zboží
je nutné vytvořit katalogy z nichž je možné vybírat. Celá řada druhu zboží se na dálku špatně prodává, protože zákazník by si na ně rád sáhnul nebo si zboží chtěl prohlédnout i jinak, než mu nabízí jeden obrázek v katalogu. To přináší nebezpečí, že zákazníkovi se to, co si objednal nebude líbit a výrobek po doručení vrátí.

Objednávka
přestože elektronická objednávky je jednoduchá, je nutné si sednout k počítači a dané zboží objednat.

Kreditní riziko
standardní model, kdy zákazník dostane zboží a potom zaplatí znamená jisté riziko pro dodavatele hlavně u zákazníků, se kterými se realizuje první obchod.

Při prodeji energií všechny tyto problémy odpadají:

Doprava
energie (elektřina, plyn, voda, teplo) všechny tyto komodity mají přívod až k zákazníkovi do bytu nebo na místo spotřeby. Neexistuje žádný jiná komodita, která by měla tak dobře vyřešenu dodávku až do na místo spotřeby. Kdybychom tak chtěli prodávat pivo, tak bychom museli natáhnout speciální hadici do každého bytu, což by pivo asi výrazně prodražilo.

Výběr zboží
energie je jen jedna, můžeme sice mluvit o tzv. kvalitě služby, kdy se cena může lišit podle zaručené kvality dodávky, ale pro odběr máme pouze jednu energii, nerozhodujeme se, kterou v daném okamžiku chceme.

Objednávka
každé zmáčknutí vypínače, otočení kohoutkem je vlastně objednávkou služby, která je nám pak zpoplatněna. Nemusíme nikam volat, nemusíme nic vyplňovat. Jen otočit vypínačem nebo ventilem.

Kreditní riziko
kreditní riziko je u prodeje energie také relativně malé. Protože víme, kde zákazník je. V případě neplacení máme možnost ho od služby odpojit. Pokud dojde k tomuto odpojení dostatečně brzy, tak je i finanční ztráta malá. V současnosti je jen velmi málo lidí schopno žít bez energií, takže platby za energie jsou mezi těmi, které mají nejvyšší prioritu.

Na druhou stranu prodej energií přináší i odlišnosti oproti jiným komoditám. Pro elektrickou energii stále neznáme způsob jak ji efektivně skladovat. Zatímco banány se nám mohou zkazit za 14 dní, elektřina nevydrží ani to. Co se v jednom okamžiku vyrobí, to se musí okamžitě spotřebovat. Tato nevýhoda ale vytváří obrovskou příležitost pro obchodování. Je výrazný rozdíl v ceně mezi elektrickou energií z dlouhodobého kontraktu a elektrickou energií pro vyrovnávání krátkodobých odchylek. Tento rozdíl je v řádu desítek nebo i stovek procent. Přitom spotřebitel neví, jestli mu právě svítí v žárovce nebo roztáčí elektromotor levná nebo drahá energie. Ten kdo bude schopen dobře predikovat velikost spotřeby a podle toho si nasmlouvat dodávku a případně řídit spotřebu, bude schopen vytvořit velký zisk.

Hlavním důsledkem výše uvedených změn bude nutnost vybudovat novou infrastrukturu pro elektronické obchodování s energiemi. Obchodování energiemi bude muset, podobně jako tomu bylo u finančních trhů, projít převratnými změnami v důsledku vzrůstající pružnosti trhů, vstupu nových účastníků trhů a rozšiřování škály sofistikovaných produktů. Vzhledem k tomu, že existuje zkušenost s transformací finančních trhů a předpoklad, že tyto zkušenosti a odborné znalosti bude možno využít i při přeměně energetických trhů, je možné, že by tato změna mohla postupovat rychlejším tempem, než řada stávajících účastníků předpokládá /2/.

Nová infrastruktura pro obchodování bude muset být mnohem spolehlivější. Použité technologie budou muset být velmi robustní, aby jedna aplikace nemohla shodit celý systém. Veškeré systémy musí pracovat nepřetržitě 24 hodin 365 dní v roce. To, na ně klade zcela nové požadavky. Dosáhnout vysoké spolehlivosti a dostupnosti počítačů a komunikačních systémů z pohledu neplánovaných přerušení je dnes již spíše otázka peněz. Musíme vědět kolik nás bude stát další devítka v čísle, které určuje výši dostupnosti systému, zda to je 99,9% nebo 99,999%, a kolik nás bude stát případný výpadek tohoto systému. To, na co se budou muset jednotliví operátoři soustředit, je podobně jako u poskytovatelů služeb na Internetu minimalizace tzv. plánovaných odstávek, kdy dochází k posilování HW, upgrade operačního systému a aplikací. Obchodník s energií nemůže svůj systém odpojit v pátek odpoledne, aby provedl upgrade systému a připojil systém znovu v pondělí. Takovýto obchodník by asi již svůj systém připojovat nemusel, protože by byl nahrazen někým jiným. Servery, na kterých budou provozovány aplikace pro obchodování musí být postaveny tak, aby umožnily přidávat za provozu procesory a paměť. Operační systém musí umožnit instalovat patche za provozu, tzv. soft-patching.

Nejvhodnějším způsobem, jak zajistit upgrade aplikací, je rozdělit jeden velký počítač na několik virtuálních oblastí - dynamických domén, které se chovají jako samostatné počítače, mezi nimiž mohu volně přerozdělovat výpočetní zdroje (paměť a procesory). V produkčním systému tak mohu vytvořit novou doménu, ve které nainstaluji a otestuji novou verzi aplikace. Po úspěšném absolvování těchto testů bude možné provést přepnutí živých dat mezi starou produkční doménou a novou testovací doménou. Tak se zajistí, aby uživatel vůbec nepocítil přerušení služby při upgrade. Ve skutečnosti k přerušení služby dojde během přepnutí mezi doménami, ale takovéto přerušení bude trvat řádově několik málo sekund a je většinou akceptovatelné.

Nové systémy budou muset být schopny vysoké škálovatelnosti, aby zajistily odpovídající nárůst požadavků na zpracování informací. Úspěšní obchodníci budou ještě úspěšnější a budou mít stále více klientů a musí být schopni na tento růst rychle reagovat. Koncept dynamických domén může velmi rychle pomoci zajistit odpovídající nárůst výkonu bez toho, abychom museli nakupovat příliš silné počítače, které budou většinu času nevyužity. Dynamické domény umožní za provozu přesouvat výpočetní zdroje (procesory a paměť) tam, kde jsou nejvíce potřeba. Pokud bude například jeden počítač rozdělen Na 4 nezávislé domény: ERP systém, školící systém, datový sklad a systém pro obchodování. Jde tedy o 4 samostatné počítače. Pokud každá doména bude nakonfigurována se 2 procesorovými deskami po 2 procesorech, je možné za provozu tyto desky přesouvat mezi jednotlivými doménami. Při extrémním požadavku na odezvu systému pro obchodování můžeme tedy přesunout jednu desku ze školícího serveru a jednu z datového skladu. Konfigurace se bez přerušení provozu změní na: ERP systém se 4 procesory, školicí systém se 2 procesory, datový sklad se 2 procesory a systém pro obchodování se 6 procesory. Koncept dynamických domén tak umožní neobyčejně rychle reagovat na velký požadavek nárůstu výkonu. V našem případě jsem zvýšili výkon systému pro obchodování o 200% bez toho, abychom potřebovali nové zdroje (počítače). Pouze jsem odebrali stávající zdroje procesům, které neměly tak vysokou prioritu. Po odeznění výkonové špičky se výpočetní zdroje vrátí do původních domém.

Také komunikační sítě projdou proměnou. Internet je ideálním mediem pro komunikaci mezi jednotlivými hráči. Současný Internet ale nezaručuje úroveň služby. Bylo by jistě nemilé čekat se svým nákupem energie a sledovat, jak její cena klesá, abychom nakonec v okamžiku, těsně před uskutečněním obchodu, ztratili spojení. Poskytovatelé internetových služeb, kteří se budou podílet na trhu s energiemi budou muset projít speciální certifikací, aby byly zaručeny parametry sítě, co se týče propustnosti a dostupnosti. Poskytovatel komunikační sítě bude muset být schopen zaručit přenos nejen uvnitř své sítě, ale i do sítí jiných poskytovatelů, kteří projdou podobnou certifikací. Energetické firmy se samy mohou stát významnými hráči v oblasti komunikací a Internetu. Například Enron, který buduje vlastní systémy pro obchodování s energiemi, má ambici předělat Internet /3/.

O tom, kam se bude ubírat IT v oblasti energetiky rozhodne hlavně to, jak se budou přerozdělovat peníze. Rozvoj IT bude prioritně podporován v těch oblastech, které jsou nejziskovější. Pokud to bude péče o zákazníky, bude se investovat do CRM systémů, komunikaci se zákazníkem a do nových služeb, které se budou zákazníkovi nabízet. Pokud kvalita komunikací bude rozhodovat o tom, kdo bude úspěšný, budou investice směřovat do komunikací. Zdá se ale, že nejziskovější bude vlastní obchodování, například využívání enormního rozdílu v ceně mezi dlouhodobě nasmlouvanou elektřinou a elektřinou nutnou pro pokrytí okamžitých rozdílů v dodávce. Zde se uplatní rozsáhlé výpočetní systémy pro simulaci a předvídání toho co se stane. Půjde o podobné systémy, které se dnes používají v bankovnictví a pojišťovnictví. Energie se pak stane komoditou se svými vlastními specifiky, která se bude obchodovat podobným způsobem jako to známe z komoditních burz. Energie se dokonce může pro své ideální vlastnosti pro elektronické obchodování stát jednou z nejvíce obchodovatelných komodit. Ti, kteří budou chtít být v tomto obchodě úspěšní, budou muset vybudovat své informační systémy tak, aby tyto systémy mohly pracovat nepřetržitě, aby mohly být za provozu rozšiřovány, aby byly škálovatelné, otevřené a mohly se za provozu přizpůsobit měnícím se požadavkům na výkon.

Další odkazy

/1/ Eric Harrison: 9 Into 1 Will Go
/2/ Electricité Sans Frontieres 2001: Studie PriceWaterhouseCoopers
/3/ Mark Lillie & Kevin Heygdt: From Centralised Monopoly to Regulated Competition: The Largest Traded Commodity on Earth