Úspěch je vždy výsledkem souhry více faktorů. Chceme je znát, řídit a ovládat. Ale jak? Jakým způsobem je lze měřit? A jak přitom vyváženě posuzovat celkový výkon firmy? Jak skutečně cíleně a systematicky vést firmu ke stále se pohybujícímu cíli, k dokonalosti neboli "excelenci"?

Jedním z nástrojů měření a tudíž efektivního řízení podniku je EFQM model Excelence, což je to nástroj určený ke komplexnímu posuzování firmy a jejího celkového výkonu. Byl vytvořen ve spolupráci zakladatelů Evropské nadace jakosti řízení (EFQM) již v roce 1988. Čtrnáct nejsilnějších evropských výrobních firem s podporou Evropské komise vyvinulo iniciativu, která vedla ke vzniku nadace EFQM a modelu. Motivem byla snaha obnovit a posílit konkurenceschopnost evropských podniků vůči americkým a japonským firmám na globálním trhu. Tyto firmy vybraly devět kritérií, která byla základem a nutnou podmínkou jejich dlouhodobého úspěchu. Jednotlivým kritériím byly následně přiřazeny váhové koeficienty vycházející z rozsáhlého průzkumu mínění celkem 600 evropských firem. Model tak má oporu v praktických zkušenostech úspěšných manažerů a podnikatelů.

V současnosti je model Excelence nejčastěji využíván pro hodnocení firem v soutěži o Evropskou cenu za jakost řízení, avšak možných způsobů využití modelu je mnohem více. Například řada vyspělých společností model převzala jako interní metodiku měření vlastních firemních schopností. Některé z nich ho již dnes využívají k měření svého intelektuálního kapitálu, tedy k měření a sledování hodnot, které účetní knihy zaznamenat nemohou.

Základní filozofie modelu Excelence
Pomocí EFQM modelu Excelence je možné změřit předpoklady pro stabilní fungování organizace, odhalit rizika ohrožující její další rozvoj, zviditelnit její méně efektivní oblasti. Univerzálnost EFQM modelu Excelence vytváří příležitosti ke srovnání firem mezi sebou i napříč různými obory v průmyslu, službách a neziskovém sektoru. Jako správný měřicí nástroj dokáže model postihnout dynamiku vývoje firmy či organizace a umožňuje odhalit jednotlivá riziková místa.

Jedním ze základních aspektů aplikace modelu je posun od čistě finančního ke komplexnímu měření výkonnosti. Dosud většinou výlučně sledované finanční výsledky dokumentují především to, co se již ve firmě stalo, povedlo či nepovedlo. To ale nemusí stačit. Podnikatelský plán postavený na sebelepší extrapolaci účetních dat zůstane pouze abstraktní konstrukcí, nebude-li podepřen dalšími argumenty z nefinanční oblasti. Takovými argumenty jsou například ukazatele míry stability úspěšného realizačního týmu nebo dlouhodobě stoupajícího trendu v objemu objednávek od solidních a stálých zákazníků. S pomocí kombinace obdobných měřítek s celkovými finančními výsledky lze mnohem lépe předvídat možnou budoucí úspěšnost firmy.

Například je zřejmé, že pokles zákaznické spokojenosti se vždy následně projeví na tržbách a zisku. Firma, která tento parametr neměří a nesleduje, bude řešit až konečné důsledky v hospodářském výsledku. Její zpožděná reakce přitom oslabí šanci získat nespokojené zákazníky zpět.

Se stejnou logikou lze nahlížet i na oblast lidských zdrojů. Včas nepodchycený negativní vývoj spokojenosti zaměstnanců v podniku může vést k dlouhodobému poklesu motivace, odlivu kvalitních lidí a následnému snížení kvality služeb a výrobků. V krajních případech může firma zcela ztratit schopnost určitý výrobek či službu poskytovat. Lze snadno odvodit, že takový vývoj se projeví u zákazníků a následně i v tržbách a zisku.

Dalším projevem zlepšení, kterého lze docílit pomocí EFQM modelu Excelence, je důslednější sledování relace mezi výsledky firmy a jejími schopnostmi - zdroji. Model nutí uživatele nepřehlížet základní logický vztah mezi výsledky a zdroji. Dlouhodobě totiž nelze dosahovat pozitivních výsledků bez odpovídajících předpokladů - "ZDROJŮ", které lze rovněž měřit a řídit, srovnávat s konkurencí a cíleně je rozvíjet.

EFQM model Excelence obsahuje celkem devět kritérií - pět kritérií popisujících oblasti "ZDROJŮ" a čtyři pokrývající oblasti "VÝSLEDKŮ". Tato kritéria spolu tvoří logický celek. Jsou vzájemně propojena a všechna se prostřednictvím modelu promítají do celkového skóre, kterým může firma měřit svoji vyspělost a srovnávat se s dalšími subjekty na trhu.

Závěrem
Oblast měření výkonnosti firem se neustále rozšiřuje za hranice tradičně pojatého sledování finanční výkonnosti. Zavedení EFQM modelu Excelence do firemní praxe představuje krok ke komplexnímu měření celkové výkonnosti. Model je výjimečný především svou univerzálností, rozsahem, který pokrývá, i aktuálností a soustavnou inovací, která je zajištěna trvalým úsilím více než 800 členů EFQM. Přesvědčivé jsou i praktické výsledky, kterých dosahují ty firmy, které se rozhodly model aplikovat. Pro mnoho firem, které se svědomitě připravují na vstup České Republiky do Evropské unie, může být aplikace modelu tím správným krokem na cestě k budoucí konkurenceschopnosti.
Další informace na: www.efqm.org

Autor článku, Martin Ohlídal, pracuje jako senior consultant ve společnosti KPMG Česká republika, s.r.o.