Časopis IT System vystupuje v roli mediálního partnera na mnoha akcích, které souvisí s problematikou moderního podnikového managementu, především pak s ohledem na využití informačních a komunikačních technologií. Z poslední doby patří k těm nejzajímavějším akcím, které jsme podporovali, zejména seminář na téma Moderní informační systémy pro plánování a řízení výroby. Ten uspořádala ve dnech 4. a 5. června společnost top vision a my bychom se v následujícím článku s vámi chtěli podělit o nejzajímavější postřehy z jeho nabitého programu.

Ivan Honzák se zaměřil na rozdíly v plánovacích metodikách u systémů ERP a APS

Dvoudenní seminář byl rozdělen do několika samostatných bloků věnovaných jednotlivým tématům. Dopolední blok prvého dne měl název Analýza a určení role ERP systému při plánování výroby z pohledu TOC a uváděl ho Josef Basl ze Západočeské univerzity v Plzni. Jeho přednáška shrnovala vývoj podnikových informačních systémů od jejich vstupu na trh až po moment, kdy jejich uživatelé začali pociťovat základní konflikt. Dodavatelé ERP systémů ve snaze vydělat peníze a udržet tempo růstu produkují stále složitější systémy a stále zkracují cyklus vydání nových verzí. Čím složitější produkt a kratší perioda uvedení na trh, tím je ale produkt více náchylný k chybám a tím větší je nebezpečí, že svému uživateli způsobí škody. Teorie omezení aplikovaná na jakýkoliv rozpor se obvykle ptá, jaká omezení nová technologie překonává. ERP systémy jsou schopny (na rozdíl od svých předchůdců) sdílet, udržovat, uchovávat a znovu poskytovat souhrnná data potřebná k řízení podniku, a to odkudkoli a kdykoli. Jsou tedy, jak v této souvislosti rovněž zaznělo, jakýmsi bazénem naplněným daty. Naopak omezení, které ERP systémy nejsou schopny obecně překonat, je rozhodování se podle takzvaného lokálního optima. Klasické ERP systémy sice sdílejí data, ale jejich modulární koncepce, navíc ještě podpořená zastaralou organizační strukturou, přímo vybízí k tomu, aby se jednotlivé organizační shluky (neprocesně orientované úseky, útvary a oddělení) rozhodovaly podle svých lokálních (na okolí neberoucích ohled) omezení, která ale mohou být zásadně odlišná od globálního omezení (celkové potřeby podniku). Řešení tohoto konfliktu může nabývat následujících podob:

. vyžadovat od dodavatelů konkrétní funkcionalitu informačních systémů pro řešení konkrétních omezení
. aplikovat k ERP nadstavbové systémy pro řešení globálního omezení (např. APS/SCM)
. zlepšit metriky při zavádění ERP systémů
. smluvně zajistit, aby platba dodavateli informačních technologií byla vztažena ke konkrétním (měřitelným) přínosům
. implementovat procesní přístup nejen v dodávaném softwaru, ale i ve vlastní organizaci
. využít některý ze softwarových balíků, který přímo obsahuje principy TOC

Jan Velkoborský podrobně a na praktických příkladech ukázal, jak aplikovat TOC ve výrobních podnicích

Odpoledne prvého dne vyplnila navazující přednáška Teorie omezení ve výrobních podnicích. Na rozdíl od dopoledne, které bylo spíše obecně zaměřené a hodně diskusní, Jan Velkoborský ze společnosti Valeo představil TOC jako ucelený princip na přísně logických základech. Cílem ziskové organizace je vydělávat peníze nyní i v budoucnosti. Produktivní činnost je taková činnost, která zvyšuje čistý zisk, návratnost investic a cash-flow současně. Pro řízení produktivní činnosti potřebujeme srozumitelné ukazatele, které vedou přímo k cíli. TOC definuje tři operativní ukazatele:

. Průtok (Throughput) - peníze generované prostřednictvím prodeje,
. Zásoby (Inventory) - peníze investované do nákupu věcí vyžadovaných pro realizaci prodeje,
. Provozní náklady (Operating Expenses, OPEX) - peníze spotřebované za účelem přeměny zásob na průtok.

Cílem takto stanovených definic je tzv. vyvážená továrna, která plánuje tak, že má v každém okamžiku přesně tolik kapacit, kolik vyžaduje aktuální poptávka (ani více, ani méně). To je ovšem v praxi nerealizovatelný požadavek. V současnosti jsou obvyklé dva praktické přístupy k plánování ve výrobě:

. Zpětné plánování - od zamýšleného koncového termínu postupujeme nazpátek podle předpokládaných průběžných dob jednotlivých výrobních kroků a tak vypočteme požadovaný počáteční termín. Tímto způsobem postupujeme pro každou zakázku. K výhodám zpětného plánování patří relativně jednoduchý princip, necitlivost metody na malé chyby v datech. Jedná se o levný způsob plánování bez optimalizace. Naopak k nedostatkům zpětného plánování patří skutečnost, že nebere v úvahu kapacitní omezení průřezově přes všechny zakázky ani dostupnost materiálu.

. Dopředné plánování - postupujeme od současnosti dopředu. Každou následnou operaci naplánujeme až tehdy, pokud je předchozí operace hotova a je volné pracoviště pro následnou operaci. Mezi výhody dopředného plánování patří možnost optimalizace a to, že bere v úvahu kapacitní omezení a dostupnost materiálu. Jedná se ovšem o složitější metodu, která navíc vyžaduje velkou přesnost v datech, což dopředné plánování prodražuje (přesná data jsou drahá).

Josef Basl v úvodní přednášce analyzoval vývoj podnikových informačních systémů z pohledu TOC

Řešení na principu TOC plánuje dopředně pouze úzké místo (omezení systému). Jen pro tento případ sledujeme přesná data. Ostatní místa v systému plánujeme zpětně bez plánování kapacit (protože se nejedná o úzká místa, je jich dostatek). Tento princip se hůře uplatňuje na kusovou a malosériovou výrobu s velkým počtem druhů výrobků.

Přístup TOC není pouze technokratickou změnou, ale zejména změnou způsobu myšlení. V jednoduchých případech ji lze uplatnit i bez podpory konkrétního informačního systému. Pokud je výroba složitější, lze ji podpořit například pomocí APS systému. Přednáška byla doplněna případovou studií ve společnosti Tonak a řadou konkrétních příkladů.

Dopolední blok druhého dne zahájila přednáška Dalibora Kuzníka ze společnosti Danone o Řízení materiálového toku s podporou IS. Lektor se zaměřil na obecné principy úspěšné implementace informačního systému a možné problémy v prostředí nadnárodního výrobního podniku se strukturou jedna centrála a pobočky v různých zemích. Výhody implementace v tomto prostředí představují podle pana Kuzníka stejné výstupy ve všech pobočkách, společný systém zálohování a zabezpečení dat a vklad do budoucna i přes momentální problémy. Nevýhodou je opožděný vývoj jednotného manažerského reportingu napříč celou společností. Další část přednášky byla věnována řízení materiálu pomocí čárových kódů a batch managementu (sledování šarží s určenou dobou expirace v potravinářském průmyslu).

Následující příspěvek Ivana Honzáka ze společnosti Logis měl název Pokročilé plánování výroby - mýtus a skutečnost.

Jeho jádro bylo zaměřeno na rozdíly v plánovacích metodikách u informačních systémů ERP (obvykle principy zpětného plánování MRP a MRP II) a APS (využití principů TOC). Teoretický výklad byl doplněn případovou studií implementace APS systému i2 firmou Logis ve společnosti Hayes Lemmerz Autokola. V této souvislosti byla znovu zmíněna varianta platby dodavateli pouze za měřitelné přínosy.

Odpolední část semináře pokračovala příspěvkem Jana Utinka ze společnosti Aero Vodochody Customizace IT v souladu s principy pull systémů. Jednou z dalších možností, jak klasifikovat systémy pro plánování výroby, je rozdělení na tzv. tlačné (push) a tažné (pull) systémy. Tlačný systém provede nejprve podle známých předpokladů vlastní rozplánování a na jeho základě realizuje výrobu, tzn. tlačí zakázku výrobou podle předem vytvořeného plánu. Typickým představitelem je MRP II. Tažné systémy vycházejí z principu, že kompletace výsledného výrobku vyžaduje sadu polotovarů, z nichž každý se skládá z dalších polotovarů nebo materiálů (hierarchická struktura). Požadavky koncových výrobků táhnou ve svém důsledku celý systém. Představitelem této metody je Kanban (systém požadavkových karet, které se předávají mezi tzv. vnitřními zákazníky ve výrobě). Je zřejmé, že tažné systémy jsou náročnější na skladové zásoby a najdou své uplatnění hlavně v sériové výrobě se stálým odběrem a dobrým odhadem pro odbyt. Přednáška pana Utínka popisovala projekt ve firmě Narex, který kombinuje výhody Kanbanu a MRP (některé položky ve výrobě se řídí Kanbanem a některé pomocí MRP).

Na závěr vystoupil Miloš Fišer ze společnosti TOS Varnsdorf s přednáškou na téma Výrobní controlling, který zahrnuje celý proces od objednávky až k předání produktu zákazníkovi, ale zaměřuje se pochopitelně na sledování vybraných parametrů (jejich odchylek).