Pro rok 2001 vyhlásila vláda ČR "Národní program podpory jakosti 2001" (dále jen NPJ), který představuje soubor aktivit státních i nestátních institucí a organizací zabývajících se problematikou jakosti. Prioritami NPJ jsou:

. Vydělávání v problematice jakosti
. Normy pro regulovanou oblast
. Státní ověřování jakosti
. Konkurenční schopnost

Společným znakem těchto priorit je vytvoření podmínek pro vstup českých podnikatelských subjektů do vnitřního trhu Evropské unie, zlepšení ochrany spotřebitele a zvýšení povědomí o potřebě jakosti na všech úrovních života společnosti. Koordinaci akcí má na starosti Rada ČR pro jakost, která jako jednu ze stěžejních akcí vyhlásila "Listopad - měsíc jakosti v ČR", V rámci tohoto měsíce proběhne od 12. do 16. listopadu Evropský týden jakosti.

Celý koncept NPJ je koncipován s ohledem na nové řady norem ISO řady 9000:2000, které pro začátek třetího tisíciletí mají představovat realizace konceptu komplexního pojetí jakosti (Total Quality Management - TQM). Záměr norem řady 9000:2000 je:

. Uplatňovat osm zásad managementu jakosti

. Aplikovat v procesech princip PDCA

. Integrovat technickou jakost s jakostí životního prostředí, s bezpečností práce, finančního řízení, managementu rizik apod.

. Aplikovat požadavky norem jakosti na všechny organizace, bez ohledu na jejich typ, velikost a zaměření.Národní program jakosti (viz též www . npj . cz) má být jedním z konkrétních činů, kterými vláda ČR naplňuje Evropskou chartu jakosti (viz Dokumenty NPJ), ke které se naše republika připojila.

. Proti minulým normám řady 9000, které platily v devadesátých letech, dochází k redukci počtu norem, k odstranění zbytečných formalit z procesu řízení jakosti a zdůraznění významu skutečné jakosti výrobků a služeb (visibility quality).

Komplexní přístup k jakosti nemůže v době informační společnosti pominout problematiku jakosti software a jakosti informačních systémů. Bohužel stále ještě mnoho pracovníků v oblasti informačních technologií se mylně domnívá, že normy jakosti se mají aplikovat jen v oblasti technických výrobků, jakými jsou počítače a mikroelektronické součástky pro ně. Koncept TQM je však nutno uplatňovat na tvorbu software a tvorbu celých informačních systémů. Je snadno pochopitelné proč:

. Software se stal zbožím. Dávno jsou pryč doby, kdy se software zadarmo přibaloval k sálovým počítačům, případně kdy si naše výpočetní střediska programy jen vyměňovala. Zákazník žádá zboží se zárukou jakosti a chce být principiálně chráněn před "šmejdem".

. Do software jsou investovány obrovské finanční částky a investoři žádají ochranu svých investic.

. Programy dnes řídí aplikace, ve kterých může dojít v důsledku programových chyb ke ztrátě lidských životů nebo k velkým škodám (počítačové tomografy, jaderné elektrárny, letecké přistávací a navigační systémy, informační systémy pro banky a burzy, apod.).

To vše potvrzuje, že jakost software je současným naléhavým problémem.

Je však nutno přiznat, že ve srovnání s několikaletou tradicí konkrétního zvyšování jakosti klasických výrobků (např. strojírenských, elektrotechnických, potravinářských, farmaceutických apod.) je aplikace filozofie TQM v oblasti software poněkud opožděna. Příčinu je nutno hledat ve specifických vlastnostech softwaru jako zboží:

. Program je nehmotný produkt, jehož jakost nelze změřit jinak než porovnáním, nakolik jsou splněny cíle očekávané uživatelem.

. Kritéria pro hodnocení jakosti programů nejsou dosud obecně fixována a vyhodnocení těch kritérií, která jsou deklarována, je velmi komplikované.

. Uživatel programu často není schopen kritéria pro hodnocení jakosti programu dostatečně přesně specifikovat.

. Testování programu může prokázat, že program neshody (chyby) obsahuje. Nelze však testováním prokázat, že v něm neshody (chyby) nejsou.

. Software je velmi složitý produkt. Současné programy obsahují několik milionů mikroprocesorových instrukcí. Proto vyhodnocení jeho jakosti je složité.

. Požadavky na program se velmi rychle mění, velmi často ještě v průběhu jeho tvorby.

. Tvorba programu je složitý proces. Proto je vysoká pravděpodobnost, že se ve výsledném programu vyskytnou neshody (chyby).

To vše komplikuje praxi kolem zvyšování jakosti software.

Normalizační organizace ISO vytvořila v rámci podvýboru SC7 Software Engineering zvláštní pracovní skupinu WG6, která se zabývá hodnocením jakosti software a návrhem metrik pro jakost. Výsledkem v rámci odborníků, sdružených kolem ISO a IEC je několik norem, které se zabývají otázkami jakosti software:

. ISO/IEC 9126-1 Charakteristiky a podcharakteristiky jakosti
. ISO/IEC 9126-2 Vnější metriky jakosti
. ISO/IEC 9126-3 Vnitřní metriky jakosti
. ISO/IEC 14 598 Postupy vyhodnocování jakosti software
. ISO/IEC 14 756 Měření a hodnocení výkonnosti počítačově orientovaných softwarových systémů
. ISO 12 119 Softwarové produkty - Požadavky na jakost a zkoušení

Bohužel tyto normy nevešly do všeobecnějšího povědomí našich softwarových firem ani uživatelských firem. Co je však daleko horší je skutečnost, že do povědomí velkého množství softwarových firem (a to nejen našich, ale i firem v zahraničí) bohužel nijak nepronikly ani zásady a principy TQM. Většina firem zastává názor, že chyby v programech prostě jsou a budou, a odstraní se, až na ně upozorní uživatel, a že tato situace se nedá změnit. Takový postoj nutně vede k závěru, že jakákoliv snaha o jakost software je zbytečné vynakládání práce a finančních prostředků. Pokud jsou softwarové firmy donuceny různými důvody k návrhu systému řízení jakosti a k jeho následné certifikaci, vedení i řadoví pracovníci "realizují" celý proces jen tak, aby navržený systém řízení jakosti jen formálně vyhověl požadavkům certifikační firmy. To je usnadněno často tím, že certifikační firmy mají k dispozici jen ve výjimečných případech pro vykonání auditu odborníky na softwarové inženýrství, takže audit ony sami provádějí jen podle určitých vnějších znaků procesu tvorby software a letmým posouzením struktury předložených směrnic a rozvržením rubrik na formulářích.

Problém je v tom, že ve většině softwarových firem je tvorba software stále procesem, který probíhá velmi individuálně podle osobnosti programování a to nahodile bez použití nějakých systematických metod. Nevžilo se (zejména u malých a středně velkých programových firem) používání takových metod jako SSADM. MERISE, SDM, WARD-MELLOR pro strukturované programování , nebo nověji UML a OMT pro objektově orientované programování.

Nepoužívání metod pro návrh a tvorbu aplikací způsobuje, že celý proces programu od specifikace požadavků na program až po jeho používání je velmi nahodilý a zatížen množstvích chyb. Např. i největší softwarová firma Microsoft produkuje programy, které obsahují velké množství chyb, jež se pak dodatečně opravují (často s malým úspěchem). Kromě množství chyb se absence metod projevuje i dalšími negativními faktory (prodlužování doby vývoje software, růst nákladů apod.), navíc se firma zříká jiných možných přínosů (rychlé zapracování nových pracovníků, usnadnění komunikace, zlepšení možnosti plánování, možnosti efektivního použití produktů CASE, apod.).

Institut pro softwarové inženýrství na univerzitě Carnegie Mellon v Pittsburgu zpracoval hodnocení procesů v softwarových firmách do pětibodové stupnice z hlediska jejich zralosti produkovat jakostní software. Tento model je znám pod označením SW-CCM (Capability Maturity Model for Software).

Číslo úrovně Označení úrovně procesu Charakteristika probíhajících procesů

1. nejnižší úroveň INITIAL Nahodilé procesy s nepředvídatelným výsledkem
2. REPETABLE Statisticky stabilně se opakující procesy
3. DEFINED Popsané a definované procesy ve firmě Úroveň odpovídá požadavkům ISO 9000
4. MANAGED Řízené procesy, kterými firma dosahuje stanovených cílů
5. nejvyšší úroveň OPTIMIZING Firma dosahuje cílů prostřednictvím procesů, které jsou optimalizovány podle zadaných kritérií

Jakostní software může produkovat softwarová firma, jejíž procesy návrhu a tvorby programů splňují podmínky úrovně 3. a vyšší. Uvědomíme-li si, kolik softwarových firem spadá do nejnižší úrovně podle hodnocení CMM, snadno pochopíme, proč existuje tolik nejakostních programů na softwarovém trhu. V řadě softwarových firem totiž fungují procesy tak, jak to popisuje jeden příběh o čtyřech kamarádech:

Krátký příběh o čtyřech kamarádech
(Poučné čtení pro začínající i pokročilé manažery)

Žili, byli jednou čtyři kamarádi, kteří se jmenovali Každý, Kdosi, Někdo a Nikdo.
Jednalo se o to, aby se udělala důležitá práce a Každý si byl jistý, že to Kdosi zajistí.
Někdo to mohl udělat, ale Nikdo mu to neřekl ani to Nikdo neudělal.
Kdosi se rozzlobil, protože to byla práce Každého. Každý myslel, že to Někdo mohl
udělat, ale Nikdo nevěděl, že to Každý neudělal.
Nakonec Každý tvrdil, že vinen je Kdosi, protože Nikdo neudělal, co Někdo mohl udělat.


Podle německého originálu "Jeder, Jemand, Irgenjemand und Niemand"
zpracovala Milena Lacková.

Současný průmysl však nemá problémy jen s jakostí samotných programů, ale také s jakostí informačních systémů, v rámci kterých se základní i aplikační programy používají. Návrh a realizace současných informačních systémů je stejně složitá jako návrh programů, které jsou (kromě hardware a orgware) jejich součástí. Norma ISO 8402, která vymezuje základní pojmy pro systémy řízení jakosti, definuje jakost jako souhrn znaků výrobku, které mají schopnost uspokojovat stanovené a předpokládané potřeby uživatele.

Pokud dnes hovoříte s lidmi o informačních systémech, málo kdo prohlásí, že je spokojen s používaným IS firmy, kde pracuje. Většinou však nejsou kritizovány používané technické prostředky (počítače a sítě), ale chybné a nevyhovující programové vybavení informačních systémů. Na tomto stavu však mají stejný podíl jak uživatelé, tím že nejakostně definují svoje informační potřeby a požadavky, tak analytici-programátoři, kteří navrhují a implementují nejakostní programy. Konečný výsledek je z hlediska jakosti velmi žalostný.

Jakost software a posléze jakost informačních systémů úzce váže na problematiku testování software. V Německu se stal V-model výchozí základnou pro ucelenou doporučenou metodiku tvorby programů a informačních systémů U nás zatím nebyl ve větší míře akceptován. Pryč jsou doby, kdy počítač, programy a lidé, kteří se ve výpočetních střediscích pohybovali v bílých pláštích, byli obestřeni rouškou tajemna pro laickou veřejnost.

Časy se mění! Také v oblasti software začíná platit zásada: "Kvalita především!" A to i navzdory skutečnosti, že i tak velká softwarová firma, jakou je Microsoft toho zatím nedbá. Pro III. tisíciletí však bude jakost nejen fenoménem, ale také imperativem. Čím dříve si to naše softwarové firmy a systémoví integrátoři informačních systémů uvědomí, tím dříve se jim podaří zvýšit svoji konkurenční schopnost. Také k tomu by nás měl inspirovat letošní měsíc listopad v rámci Národního programu jakosti.

Literatura
[1] Nicholls, D.: Introducing SSADM. National Computer Center fo Information Technology,
Manchester 1987.
[2] Duben, J.: Metodika analýzy a návrhu systému podle OMT
Skriptum VŠE Praha 1995.
[3] Schmuller, J.: Myslíme v jazyku UML
Grada, Praha 2000
[4] Lacko, B.: Standardizované metody analýzy a návrhu informačních systémů.
Softwarové noviny, roč.IX. (1998),č.1., str. 36-38
[5] Pauk .M. - Curtis,B. - Weber, C. : Capability maturity Model
IEEE Software, Vol.10, (1993), No. 4, pp.18-27