Již delší dobu všichni cítíme, že to pod povrchem implementací IT ve výrobních podnicích doslova vře.

To platí zvláště pro předvýrobní etapy. Kdo se v této oblasti dlouhodobě pohybuje, jistě mi dá za pravdu. Na jedné straně se již poslední dva, tři roky hovoří o stále modernějších trendech v IT.

Termíny jako PDM, EDM, Workflow, LifeCycle Management zaznívají na každé konferenci, setkání uživatelů či odborných seminářích. Zkusme však najít podnik, kde již doopravdy tuto problematiku řeší.

Určitě existují výjimky, ale rozhodně se čekal daleko rychlejší nástup implementací těchto systémů v praxi.

Příčin je jistě mnoho. Zamysleme se tedy alespoň nad těmi, které lze ovlivnit na základě některých nových poznatků, či souvislostí, které občas v přemíře pracovního vytížení unikají. Pokusíme se pak najít řešení, nebo alespoň cestu, která vede z těchto "stojatých" vod. Možná někdo namítne, že je zbytečné stále rozebírat a vracet se k minulosti v implementacích IT ve výrobních firmách. Jsem však přesvědčen, že analýza chyb je jednou z nejúspěšnějších variant, jak se vyvarovat chyb příštích.

Dokonce se mi zdá, že v dnešní šíři nejnovějších technologií a převratných změn leckdy opět uniká primární cíl - řešení problému. Nasazování IT není cílem, ale prostředkem. Silným, z nejsilnějších, ale pouze prostředkem. Prostředkem k tomu, jak co nejefektivněji řídit, řešit, inovovat, … prostě pracovat s procesy v podniku. Tedy kvalitně, rychle, pružně a hlavně efektivně vyvíjet, vyrábět, prodávat, zajišťovat servis, případně i likvidovat. Jak se nyní s oblibou říká - uspokojit maximálně zákazníka zajištěním celého životního cyklu výrobku.

Výrobní podnik dneška a úloha informací v jeho životě - trocha teorie neuškodí
Pokusme se shrnout v jaké situaci se nachází a nacházela v posledním desetiletí většina výrobních podniků v naší republice. Devadesátá léta byla obdobím velkých změn v oblasti průmyslu a obchodu. Tyto změny se výrazně promítly i do strojírenství. Na světových trzích došlo k zásadním jevům :

· otevření dříve chráněných trhů
· celková globalizace trhu
· zostření mezinárodní konkurence (vliv vstupu asijských zemí a stagnace ve strojírenství)
· vysoká turbulentnost současného podnikatelského prostředí
· Vedle vlivů geopolitických, ekonomických a finančních se stále více projevují vlivy technologické:
· rychlý vývoj techniky a nových technologií
· podstatné zvýšení náročnosti zákazníků i společnosti na nové výrobky
· zkracování životních cyklů výrobků
· pronikavý rozvoj a implementace prostředků IT

Jedním z důsledků těchto změn se stává zcela odlišný pohled na úlohu informací v podniku. Informace se stává doslova výrobním faktorem vedle klasických potřeb jako je materiál, energie, stroje, lidské zdroje apod. V určitém slova smyslu je dokonce právě tím nejdůležitějším nástrojem, který umožní firmě hlavní cíl - tvorbu zisku. Vzhledem k dnešní otevřenosti trhu a globalizaci je možné takřka vše ostatní realizovat nákupem - jako službu.

Informace, tedy know-how, je tím nejdůležitějším bohatstvím každé firmy. To, jak rychle je získá a zpracuje, kvalitně sdílí a udržuje, ale třeba i výhodně prodá, to vše se odrazí na profitu společnosti.

Právě proto je pro každou firmu nesmírně důležité, jak efektivně dokáže nasazovat a ovládat nejmodernější nástroje na kvalitní a rychlé zpracování informací - prostředky IT.

Z analýz výsledků dlouhodobě prováděného výzkumu ve vybrané skupině výrobních strojírenských firem je patrné, že ve způsobu nasazení IT docházelo v českých firmách k častému negativnímu jevu.

Nasazení a práce s IT bylo omezováno na pouhý nákup a instalaci technických prostředků. Tím se ovšem zcela pochopitelně výrazně snižuje efektivita vynaložených investic. Pro skutečně efektivní implementaci a používání prostředků IT je nutné uvést do souladu (ve slova smyslu kvalitativní a i kvantitativní úrovně) všechny členy, které se účastní uváděných činností, tedy v tomto případě zpracování podnikových informací. Pro znázornění uvedeného problému je vhodné použít například obecný model transformačního procesu (obr.1) podle teorie konstrukční nauky WDK (převzato z přednášek Doc.Ing.Hosnedla CSc., Západočeská univerzita v Plzni). Z obecného pohledu se při zpracování informací nejedná o nic jiného než o transformační proces, kde operandem jsou právě podnikové informace. Okolním prostředím je podnikatelsko-ekonomické prostředí, včetně obchodu, marketingu, ale i legislativy, zahraničních vztahů apod. Právě interakce s tímto prostředím nutí výrobní podnik (pakliže chce uspět proti konkurenci, ale i například dodržovat komunikační standardy) používat nový způsob zpracování informací, tedy používat stále modernější prostředky IT. Aktivními členy transformace jsou pak operátory, z nichž technický a informační systém je v případě výrobních podniků, v rozhodující míře zabezpečen nákupem HW a SW (ve slova smyslu nové kvality a kvantity).

Do určité míry existují tendence opomíjet nutnost změn v případě operátoru Me-člověk. Tím je míněno nutné zabezpečení např.školení pracovníků, existence funkce správce jednotlivých IT v podniku, … .

Především je však ve výrazné míře ignorována nutnost změn v operátoru Mg-řídící systém. Přitom právě ve fázi implementace IT je nezbytné tyto kroky provést, protože prostředky IT, vzhledem ke svým možnostem (formální dokonalost, rychlost, …), mohou snadno zavádět k nesprávným závěrům. V tomto případě jde o nebezpečí nekritického přeceňování a přejímání údajů a výsledků, které mohou vlivem netransparentnosti vést k nesprávné interpretaci. Jednoduše řečeno samotné spuštění počítačů nic nevyřeší. Právě proto je nutné posilovat vědomí nezbytnosti organizačních a řídících změn. Praxe však ukazuje, že v minulém desetiletí byl tento fenomén jedním z hlavních důvodů nesplněných očekávání implementace IT ve výrobní praxi.

Od nástrojů k procesům - zaplácávání bublin
Druhou polovinu devadesátých let lze charakterizovat jako období implementace jednotlivých IT systémů. Většina firem úspěšně nasadila různé informační systémy, v předvýrobních etapách pak implementace CAx jasně potvrdila nárůst rychlosti a kvality práce.

Nicméně přesto výsledky často zaostaly za očekáváními. Skutečným měřítkem úspěšnosti firmy je jedině zisk. A tady se ukázalo, že nasazení moderních pracovních nástrojů samo o sobě, rozhodně nevyřešilo všechny problémy. Většinou se nasazením IT vyřešil jeden problém, ale úzké hrdlo toku firemních dat vzniklo jinde. Celé to trochu připomíná ono pověstné zaplácávání bublin na desce pokryté pružnou fólií, bublina se prostě zákonitě objeví o kus vedle. Je zjevné, že další zvyšování efektivity jednotlivých činností bude znamenat jen malý přínos z celofiremního hlediska. Na celý problém je třeba se dívat z pohledu celé společnosti, tedy především z pohledu datových toků, resp. procesů.

Dá se tedy konstatovat že problém dalšího zvyšování efektivity nasazení IT se přesouvá z oblasti nástrojů do oblasti procesů. Je zřejmé, že tyto změny již nejsou realizovatelné bez důkladného auditu a následné analýzy těchto procesů, samozřejmě pod vedením top managementu společnosti. V této souvislosti se často uvádí v odborné literatuře i praxi pojem reengineering firemních procesů, jako jedna z metod umožňující velmi efektivně dosáhnout požadovaného výsledku - vytvořit (nebo přetvořit) moderní konkurenceschopnou firmu, která umí reagovat na požadavky trhu a okolí. Jinak řečeno uvést do kvalitativního a kvantitativního souladu operátory transformačního procesu (realizace výrobku na trhu.

Problematická místa při implementaci IT
Zaměřme se nyní na konkrétní poznatky z nasazování informačních technologií ve výrobních podnicích v minulém desetiletí.

Kompetentnost a odpovědnosti - volba informačního systému
V minulosti byly do IT v průmyslových podnicích investovány poměrně značné prostředky. To platí zvlášť pro období druhé poloviny devadesátých let. V této době většina firem dokončovala implementaci nějakého "velkého" informačního systému z kategorie PPS/ERP/MRP. Řešení byla různá a s jejich důsledky se mnozí potýkají ještě dnes. Nebylo snadné se v té době rozhodnout mezi bezpochyby velice kvalitním a výkonným světovým systémem (SAP, BaaN, MAX, …) či řešením české firmy, byť i s mnoha instalacemi (ORFERT, Dialog, Diatryma, Quort, Unipack, …). Často pak bylo zvoleno řešení místní - speciální, vyvíjené silami pracovníků vlastního výpočetního střediska a šité přesně na míru konkrétního podniku. Nejčastěji to byla kombinace těchto přístupů. Každé řešení má své klady i zápory a není účelem je zde rozebírat.

Současně začala pronikat výpočetní technika do předvýrobních etap. Systémy CAD, CAE, CAM, TPV na podporu konstruování, inženýrských výpočtů, NC programování, technologie a další výrazně napomohly k zefektivnění prací v oblasti vývoje výrobku a přípravy výroby. Zcela samovolně a přirozeně, tak jak se objevovala PC (pro řešení úloh v IS PPS, nebo CAx) na stolech uživatelů, přesunula se naprostá většina kancelářských činností z papíru do nějaké PC Office aplikace. Tento velmi pozitivní jev (používání IT) však také přinesl některá negativa.

Nekoncepční přístup aneb Není čas přemýšlet, musíme pracovat
Nasazování IT do běžného života firmy bylo většinou velmi živelné a založené na nadšení a entuziasmu uživatelů. Pokusy o stanovení jednotné koncepce a definování interakcí mezi IS (studie datových toků, problematika archivace, zálohování a bezpečnosti), byly považovány z celofiremního pohledu za zbytečnost.

Zavedení standardů (když už se konalo) bylo podřízeno minimalizaci pořizovacích nákladů, bez ohledu na funkčnost komponentů a vzájemné vazby.

Izolovaný přístup aneb Riziko pásové výroby (bottleneck)
Za tohoto stavu se implementace jednotlivých informačních systémů řešila většinou lokálně. Začínalo to již ve výběru jednotlivých IS. Rozhodujícím parametrem byla pouze funkčnost, bez ohledu na začlenění mezi ostatní IS ve společnosti. V důsledku toho došlo k tomu, že jednotlivé oblasti nasazení informačních systémů jsou značně nevyvážené v kvalitě i kvantitě elektronických dat. Při pokusu o průchodu informací celou firmou pak dochází k efektu pásové výroby - kde rychlost zpracování odpovídá nejpomalejšímu stanovišti.

Amatérský přístup aneb Aqua salamandra
V minulosti bylo snahou firem řešit většinou potřeb a požadavků vlastními silami a prostředky. Nejinak tomu bylo i v informačních technologiích. Rozhodnutí o volbě řešení bylo pak ponecháno zcela na uživatelích, resp. místních informaticích, jejichž znalosti a přehled byly stále méně dostatečné. Mohli se spolehnout pouze na vlastní zdroje informací a tisk, bez rozsáhlých odborných znalostí a konkrétních praktických zkušeností. Jako režijní pracovníci v mateřské firmě rozhodně nebyli nijak podporováni v "utrácení peněz" za školení, odborné konference, semináře a výstavy, nebo výjezdy za zkušenějšími uživateli. Stali se pak někdy oběťmi prodejců IT systémů různých kvalit, přičemž nemohli vlastním manažerům přiznat svoji nezkušenost. Chyběly jim argumenty a požadavky hodnotit nabízený IS.

Je až s podivem, kde všude a jak se nasazovaly různé systémy a "pseudosystémy", co se od nich očekávalo a jak to dopadlo. Občas si při tom vzpomenu na prodejce "aqua salamandry" z dob Divokého západu, který nabízel svůj lék současně na vyléčení plešatosti důstojných pánů, proti měsíčním problémům přítomných dam a zároveň jako spolehlivé mazadlo na kola dostavníku.

Všechny výše uvedené negativní rysy mají jedinou příčinu. Tou je absence strategického pohledu na implementaci IT. Informační technologie v každé společnosti totiž mají za primární úkol poskytovat ve správnou chvíli, kvalitě a množství informace - tedy to nejcennější co společnost má. Z tohoto pohledu je zjevné, že se jedná o strategický nástroj v životě firmy. Proto je nezbytné, aby o něm rozhodoval tvůrce strategie firmy - top management.

V minulosti se v přístupu vedení firmy často opakoval jeden zásadní omyl. Vedení firmy podceňovalo sílu IT a rozhodování o koncepci rozvoje nechalo buď zcela na uživatelích jednotlivých IT systémů (resp. středním a nižším managementu) nebo na pracovnících z oddělení informatiky. Oba přístupy ve svých důsledcích vedly velmi často k nezdaru. Informatici nemají většinou reálnou představu o funkcích a nárocích jednotlivých systémů. Aplikují spíše jednostranný pohled na IT, který je poplatný oblasti, ze které převážně pocházeli - ERP (dříve ASŘ). Jako typický příklad může posloužit stále se opakující nepochopení pro investice do drahých grafických stanic, vždyť pro získání informace z ERP systému stačí jednoduchý terminál.

Stejným omylem bylo přesvědčení, že nejlépe o implementaci IT rozhodnou samotní uživatelé jednotlivých aplikací. Ti však mají vždy na mysli pouze co nejlepší funkčnost systému právě pro svou práci. Nehledí přitom na zájmy ostatních pracovníků firmy, kteří mají jejich data dále sdílet nebo zpracovávat. Navíc velmi často ani nemohou znát širší souvislosti nasazení IT do firmy a celofiremní strategii. Tyto informace má v rukou právě jen top management. Nicméně je třeba konstatovat, že v tomto ohledu se za poslední dva roky mnohé změnilo. Vedení firmy dnes již považuje problematiku IT za zásadní. To je první a nezbytný krok k úspěšnému nasazení těchto technologií.

Prázdná kapsa - nedostatek investic
Dříve oblíbeným argumentem při plánování investic do IT bylo tvrzení managementu, že si firma na drahou výpočetní techniku musí vydělat. Něco ve stylu "taťka s mamkou jedli deset let k večeři chleba s hořčicí a pak si mohli koupit varburka." Dnes je již jasné, že v moderní úspěšné firmě je to s investicemi jinak. Nicméně sehnat peníze na nový IS není vůbec snadné.

Jednou z obecných příčin je dlouhodobý stav stagnace průmyslu ve světě i v ČR, který ve svých důsledcích zabraňuje firmám investovat do rozvoje IT. Jistě, závisí na sféře průmyslu, kde dané podniky působí, a také na typu výrobků. Jsou segmenty, kde naopak probíhá oživení, či prudký rozmach, ale rozhodně to není obvyklé. S tím samozřejmě přímo souvisí schopnost, resp. neschopnost výrobních firem sehnat laciné finanční prostředky od bankovních ústavů. Přesto právě v této oblasti se začínají objevovat zajímavé projekty nových metod financování. Vedle běžných leasingů a finančních půjček to jsou různé formy pronájmů. Ty se z již zaběhnuté oblasti hardware a sítí přesouvají i do oblasti aplikací. A nejedná se jen o outsourcing, či hosting na úrovni www služeb, ale o poměrně náročné a drahé aplikace. Tato metoda, nazývaná ASP (Application Service Providing), dnes rozhodně osloví vrcholový management výrobních firem. Umožní totiž jejich podniku od samého počátku implementace využívat maximální funkčnost aplikací za cenu relativně nízkých splátek. To vše bez působení třetí strany, která "půjčuje" zmíněné finance. A ještě okořeněno možností vrácení produktu během doby užívání ve stylu "… odpusťme si, co jsme si!", tedy bez závazku doplatit zbývající splátky.

Zajímavé, že? Uvidíme jak se tento model ověří v praxi. Každopádně tuto cestu si mohou dovolit jen mimořádně finančně silní dodavatelé IT a i deklarovaná možnost vrácení produktu se jeví jako problematická. Ve většině případů znamená zavádění informačního systému tak výrazné nároky na uživatele, že si lze jen těžko představit firmu, které ochotně implementuje "na zkoušku" systémy, které skutečně potřebuje pro řešení svých palčivých problémů.

Jako další z možností se jeví již nějakou dobu signalizovaný pronájem aplikace po internetu. Zatím se toto řešení mnohým zdá jako příliš futuristická a nereálná vize, ale ruku na srdce, kdo před pěti lety čekal tak ohromný nástup Internetu do profesního života i soukromí každého z nás. Opět se však zřejmě bude jednat spíš o jednotlivé aplikace, než o strategický IS, který zpracovává kmenová firemní data.

Kde jsou informace? - sdílení a dostupnost dat
Jednoduchost a intuitivnost ovládání SW umožnila uživatelům vytvářet mnohonásobně vyšší množství dokumentů. Bohužel se často zanedbala správa této dokumentace. V současnosti se mnohé firmy potýkají s problémem, kdy mají velké množství dokumentů, výkresů, postupů, které uchovávají cenné know-how uložené v elektronické podobě, ale neví přesně kde. S nadsázkou se dnes říká, že "až 90 % elektronických dokumentů je již v době svého vzniku nenávratně ztraceno."

A tak došlo k paradoxní situaci. Papírový dokument po určité době hledání, vždy nakonec někde "vyplaval". U elektronických dokumentů, které nejsou nijak zpravovány, je to prakticky nemožné.

Dokument uložený kdesi v adresáři na lokálním disku pécéčka pracovníka, který právě se svojí Maruškou leží na písku v Bibione, někdo jen těžko najde. Vedení firmy však nezajímá pouze rychlost vzniku dokumentu, ale právě a častěji jeho rychlá a snadná dostupnost. K dovršení všeho přišel ještě fenomén Internetu a elektronické pošty. Počet elektronických informací a zpráv se znásobil, zákazníci, partneři a subdodavatelé již nechtějí komunikovat klasickou cestou, problémy narůstají.

Zde jen malou odbočku. Tento problém (data o výrobku) je v současnosti asi tím největším co se v IT v předvýrobních etapách děje. PDM je ale tak velké téma, že není možné ani účelné ho rozebírat v tomto článku. V této situaci zcela zákonitě manažeři firmy zažívají rozčarování nad IT. V průběhu několika let se investovaly nemalé prostředky a slibované efekty se dostavili jen částečně. Data nejsou dostupná nebo se ztrácejí, nelze je převádět z jednoho IS do druhého, je zapotřebí stále něco upravovat, převádět a doplňovat. Samozřejmě toto všechno stojí další peníze.

Kde se stala chyba? Jednak je to daň za vývoj. IT je opravdu velmi nový a rychle se rozvíjející obor, těžko lze příliš dopředu předvídat. Nicméně právě proto je nutné možná rizika snižovat. V podmínkách běžné výrobní firmy je pak skutečně jediným řešením nechat pracovat opravdové odborníky. Doba, kdy ke kvalifikaci "specialista na počítače" stačila dovednost spustit pár aplikačních programů, zkomprimovat 5 MB na diskety a připojit tiskárnu, snad již skončila. Obor se stále rozšiřuje a již k základnímu zprovoznění lecjakého SW je zapotřebí vysoce odborných znalostí. Nasazení více IS v komplexním pojetí výměny a sdílení dat, a následná implementace do reálných potřeb konkrétního prostředí podniku, to jsou skutečné problémy, které výrazně ovlivní budoucí efektivní využití těchto IT, a tedy i úspěšnost firmy. Nezbytným předpokladem je pak realizace týmem vysoce kvalifikovaných a zkušených specialistů. V převážné většině případů však takoví odborníci ve výrobních firmách již nepracují. Proč je tomu tak?

Nejsou lidi! - problém lidských zdrojů
Realitou současnosti v českých výrobních firmách je snižování počtu pracovníků, specialistů v informačních technologiích. Je lhostejné, jestli se tak děje v rámci reorganizace, snižování počtu režijních pracovníků a nákladů obecně, tedy na základě manažerských rozhodnutí, anebo dotyčný pracovník odejde sám, většinou na místo s vyšším platem a perspektivou profesního růstu. Specialistů z oblasti IT, navíc s praxí, je stále ještě nedostatek. A tak z výrobních podniků mizí nositelé know-how většinou proprietárních (na míru šitých, na koleně zhotovených a na prsou hýčkaných) řešení. Tito opravdoví fandové doby kamenné informačního věku (počátek let devadesátých a dříve) zcela logicky podlehnou svodům trhu a přesouvají se do manažerských sfér (kde je rozhodně analytický přístup k řešení problémů vhodnou průpravou), nebo k zahraničním firmám jako zkušení specialisté se spoustou osobních kontaktů. Mimochodem vyškoleni a kontaktováni v režii mateřské firmy.

Únik mozků aneb Pryč s počítačovou mafií!
Mateřská firma se odchodem IT specialisty neodvratně dostává do nebezpečí značných problémů.

Nutno však dodat, že si to většinou v první chvíli málokdo uvědomí. Odchod "fachmana na bronzová šoupátka" je (dle tradice) patrný ihned a velmi bolestný, nicméně v IT se nějakou dobu nic neděje.

Většinou vše funguje samospádem a okolí se jen utvrdí v myšlence, že se zas tak mnoho nestalo.

Ušetřili jsme plat drahého počítačového maniaka, všelijaká školení a semináře! Pakliže nenastane nějaký neočekávaný problém, běží vše při starém. Ovšem jen do té doby, než je zapotřebí posílit server, dokoupit ploter, doinstalovat modul SW, změnit počet znaků v názvu položky, či přebudovat uživatelské skupiny. Tedy provést změnu, která byla dříve zcela v kompetenci onoho specialisty. Někdy se ještě podaří tento problém zalepit. Horší je to však s potřebou vyrovnat se s plánem investic na nový rok či podklady pro rozhodnutí, jaká to vlastně koupit nová technická zařízení, nebo nasadit další moderní a potřebné informační systémy (MIS, CRM, apod.), aby nám komunikovaly se stávající technikou a daty. Často se totiž zcela ignoroval fakt, že dotyčný informatik byl také mimo své rutinní práce - správce IT, automaticky tvůrcem, resp.poradcem koncepce IT ve firmě.

Zvětrávání mozků aneb Václava mám nejradši!
Poněkud jiným problémem, i když na stejné téma, je tzv. zvětrávání mozků. Přes snižování stavů informatiků ve firmě, logicky vždy zůstal alespoň jeden interní pracovník, specialista na ten který IS.

Není podstatné, zda je to původně informatik, plánovač, konstruktér, nebo technolog a na kolik procent pracovní doby se ještě věnuje této profesi. Je to člověk, který dokonale zná firmu, její výrobky a zvyklosti. Umí tedy sladit místní požadavky s obecnými vlastnostmi systému.

Nicméně i v této situaci dochází k plíživému jevu, který může znamenat nebezpečí pro efektivní implementaci IT. Příčinou je stále zrychlující se vývoj v IT. Systémy jsou stále složitější, vyžadují úzkou specializaci, školení, certifikace atd. S nástupem Internetu a e-bussiness rostou další nároky na tyto specialisty. Vedení firmy však nové specialisty nepřijme, a tak si každý poučený uživatel přibírá dohled nad dalšími a dalšími informačními systémy. Výsledek je tristní, po určité době se zcela logicky začne snižovat kvalita práce. K tomu se často přidá ztráta objektivity v rámci dlouhodobé práce s jedním systémem a kontaktem s dodavateli IT řešení.

Devalvace mozků - to umí i naše babi!
Dalším jevem je vznik pochybností o nutné odborné kvalifikaci pro práci s IS. V důsledku působení některých prodejců těchto dříve velmi složitých systémů bývá poněkud přeceňována stále jednodušší a intuitivnější forma ovládání. Uživatelé a manažeři pak snadno podlehnou pocitu, že "s tím bude umět dělat každý" a není třeba živit drahé specialisty. Jak je tato iluze nebezpečná, o tom se již přesvědčili mnozí manažeři českých firem.

Je třeba důkladně zvážit, kdy se jedná o skutečný posun v řešení problému, nebo jen formu komunikace se systémem. Každopádně je vhodné se již předem připravit na situaci, kdy bude třeba vyhledat pomoc externích specialistů.

Řešení
Vedení firmy pak stojí před závažným rozhodnutím jak tento problém vyřešit. Zkušenosti z praxe ukazují na existenci tří cest :

· posílení týmu specialistů a systémových pracovníků
· zvýšení úrovně znalostí IT technologií u všech uživatelů
· spolupráce s externími firmami

Na tomto místě lze bohudík konstatovat, že většina prozíravých manažerů již dnes pochopila nereálnost "cesty zpátky". Podniky si již nikdy nebudou moct dovolit luxus velkých týmů informatiků. Také představa výrobní firmy plné nadšenců pro počítače neodpovídá skutečnosti. Snad jen firma vyrábějící IT zařízení může počítat s vysokou profesionalitou svých zaměstnanců v oboru výpočetní techniky.

Jedinou cestou vedoucí k úspěchu je využití externích firem. Proč je tomu tak a jaké výhody toto řešení skýtá, jaká jsou naopak úskalí, nebo jaké jsou zkušenosti v tomto ohledu - to je další velké téma a o tom snad někdy příště.

Je však třeba připomenout, že tím zcela nevymizí role IT konzultanta - konceptora, který by měl být kmenovým pracovníkem firmy. Jeho nezastupitelná role spočívá v důkladné znalosti firmy, její organizace, procesů a datových toků. Na druhé straně se jedná o člověka, který se velmi dobře orientuje ve světě informačních technologií a zná trendy vývoje. Jeho hlavní úlohou je pak podávat top managementu firmy informace při strategických rozhodnutích ohledně IT.

Závěr
Implementace IT v praxi a výrobě zvláště se dostává v současnosti na rozcestí. Je třeba si přiznat, že zaběhnuté a osvědčené metody práce nevedly k nijak oslnivým výsledkům. Tak jak dál?

Budeme se muset smířit s tím, že IT (resp.data, informace) se stávají nástrojem všech. Končí doba osamocených bojovníků, zanícených fandů a počítačových guru. Prostředky IT se stávají hlavním strategickým nástrojem firmy a přestávají být vlastnictvím jednotlivých uživatelů. Buďme tedy každý profesionálem, věnujme se své práci a další nechme na odbornících. Uchovejme si ale v sobě kousek onoho krásného nadšení z dob IT doby kamenné!