Nejen u nás ale i v celém světě prochází energetika velice bouřlivým obdobím, kdy můžeme sledovat celou řadu rychlých změn. Za posledních 10 let se energetika změnila více než v uplynulých 50 letech.

Změny byly vyvolány různými faktory. Položme si nejprve několik otázek: Proč k těmto změnám dochází? Proč právě nyní? Komu mohou tyto změny prospět a komu uškodit? Co dělat, abychom byli mezi těmi, kterým tyto změny prospějí?

Důvod pro současné změny je v podstatě velmi prostý. Silnější chtějí být ještě silnější. Bohatší ještě bohatší. Ti, kteří se na lukrativní energetický trh nedostali, hledají nové cesty, jak proniknout mezi nedávno neporazitelné monopoly. To platí jak na straně odběratelů, tak i na straně dodavatelů. Byly to asi nejprve velké nadnárodní korporace, které zjistily, že platí v každé zemi jiné peníze za stejnou elektřinu. Ty se začaly ptát, proč nemohou platit nižší tarify ze země A i v zemi B, když všude vedou stejné dráty a dodávaná elektřina je také v podstatě stejná. Tyto společnosti platily různé peníze za stejné služby i v rámci jedné země, když dostávaly energii od různých dodavatelů. Dodavatelé se zpočátku vzpouzeli, představě, že by zákazník připoutaný jejich dráty mohl nakupovat u někoho jiného, nicméně ti, kteří prodávali za nižší ceny začali přemýšlet, jak prodávat i na "cizím uzemí". Myšlenka, že fyzická vazba přes elektrický drát nebo trubku zákazníka na dodavatele může být oddělena od logické vazby nákup - prodej - platba se zpočátku zdála být velmi kacířská, ale po nějakém čase se ukázalo, že za určitých předpokladů je toto oddělení možné provést.

Důvodem, proč k těmto změnám dochází nyní, je, že teprve nyní jsme schopni všechny problémy související s liberalizací trhu s energiemi zvládnout. Teprve nyní jsme schopni celý proces výroby, přenosu a prodeje energií dekomponovat na dílčí podprocesy. Dříve proces tvorby ceny vypadal tak, že k nákladům se připočetl zisk, a tak jsme dostali cenu pro koncového zákazníka (proces nebyl tak přímočarý díky různým ochranným limitům na ceny pro malospotřebitele, ale to, co bylo na jedné straně dotováno, muselo být na druhé straně někomu odebráno, aby energetická společnost mohla generovat zisk a přežít). Tento způsob neumožňoval efektivně srovnávat výkonnost jednotlivých energetických podniků a vytvořit mezi nimi otevřenou soutěž. Protože jejich ekonomické výsledky byly zkresleny skladbou zákazníků, geografickými odlišnostmi a různými formami přerozdělování mezi jednotlivými energetickými společnostmi. Tento systém neumožňoval lepším být ještě lepšími a horší nevyřazoval z trhu. Liberalizace otevírá možnost pro objektivnější srovnání jednotlivých podniků v boji o zákazníka.

Mění se způsob výpočtu ceny. Zatímco dříve byly dány náklady a požadovaný zisk, ze kterých se vypočítala cena energie. Dnes, resp. v budoucnu, bude tento vzorec obrácený: jsou dány náklady a tržní cena. Zisk je pak rozdílem těchto čísel. Někomu se pak může stát, že toto číslo nebude dlouhodobě kladné. Ten pak bude mít asi vážné problémy. To, že dnes můžeme mluvit o liberalizaci je způsobeno tím, že pokrok ve výpočetní technice a dlouhodobé zlepšování poměru výkon/cena umožňuje budovat takové informační systémy, které jsou schopny zpracovat obrovské množství informací a rozpočítat cenu na jednotlivé její komponenty tak, jak k ní jednotliví aktéři, kteří stojí v řetězci od výroby energie, přes její přenos až k její spotřebě, postupně přispívají svými menšími nebo většími díly. Současně musí být koncový zákazník odstíněn od všech složitostí souvisejících s výpočtem ceny jednotlivých služeb a v konečném důsledku by tato cena pro něj, nebo alespoň pro podstatnou část zákazníků, měla být nižší.

Málokdo by asi byl ochoten přistoupit na hru, že budu mít možnost si vybrat, od koho budu energii (stejnou) nakupovat, když tato energie u všech budoucích prodejců bude dražší, než je dnes u mého monopolního dodavatele, kterého nemohu změnit. Ačkoliv mnoha energetikům se dnes může zdát, že deregulaci a liberalizaci si vymysleli výrobci výpočetní techniky, aby prodali více svých počítačů, pravdou je, že pokrok v oblasti výpočetní techniky a komunikací se stal jednou z nutných podmínek pro umožnění liberalizace, ne ale rozhodující. Bez výkonných a spolehlivých počítačů a komunikačních sítí by liberalizace nebyla možná. Technika také odstíní uživatele od všech složitostí. Spotřebitel nakonec dostane účet s jedním číslem, které zaplatí. Složitost bude ukryta v tom, jak se toto číslo spočítá, a kdo si bude moci z vybraných peněz odnést svůj podíl. Podobný vývoj můžeme zaznamenat v mnoha oblastech techniky. Logaritmické pravítko, které bylo dříve nepostradatelnou pomůckou pro výpočty, je mnohem jednodušší zařízení než kalkulačka. Přesto se složitější kalkulačka stala mnohem rozšířenější pomůckou než logaritmické pravítko, které dnes mnoho lidí ani nezná, protože její ovládání bylo ve svém důsledku jednodušší a kalkulačka mohla nabídnout mnohem více nových funkcí. Věřme, že tato historie se bude opakovat i v případě liberalizace trhu s energiemi, která ačkoliv na první pohled vypadá složitě, nám přinese nové možnosti a úspory.

Možnost prodávat novým zákazníkům, kteří nejsou v mém regionu, přinese nepochybně i změny ve velikostech jednotlivých distribučních podniků. Ti úspěšnější budou růst. Někteří budou pohlcovat a někteří budou pohlceni. U nás bude tento proces ještě ovlivněn probíhající privatizací. Jak by tedy měl vypadat z hlediska technologické infrastruktury podnik, který je připraven na expanzi, jaké předpoklady musí splňovat, aby byl na straně pohlcujících a ne pohlcovaných? Z pohledu obchodních procesů musí takový podnik umožnit:

. nepřetržitý provoz bez neplánovaných a plánovaných odstávek,
. mít klienty na místech bez lokální podpory,
. mít možnost růstu bez přerušení,
. pracovat 24 hodin 365 dní v roce,
snadné zavádění nových procesů a nových produktů,
. horizontální provázání jednotlivých procesů,
. provozovat celou IT infrastrukturu maximálně efektivně,
. bezpečný přístup do informačního systému z libovolného místa.

Jak se tyto obchodní požadavky promítnou do architektury systému a jakými prostředky je možné ji naplnit? Z technologického hlediska může dané požadavky splnit pouze systém s architekturou, která je:

. centralizovaná,
. využívá počítače a disková pole, která umožňují údržbu, rozšiřování a upgrade bez přerušení
. portálově orientovaná,
. přístupná přes internetový prohlížeč.

Po našich historických zkušenostech nemáme rádi nic, co je centrální nebo centralizované. Při budování informačního systému se ale bez centralizace neobejdeme. Jedině u centralizovaného systému jsme schopni zajistit efektivní propojení aplikací a sdílení dat. Pouze u centralizovaného sytému jsem schopni zajisti efektivní sdílení zdrojů a jejich případnou realokaci. Také zajištění nepřetržitého provozu se dá udělat mnohem lépe na centralizovaném systému. Centralizovaný systém má samozřejmě i své nectnosti. Je velmi citlivý na katastrofy. Když nám vyhoří jedno z mnoha výpočetních středisek, tak jsem schopni se z této katastrofy zotavit. Pokud vyhoří jedno jediné centrální, většinou se z toho již nevzpamatujeme. Centrální výpočetní střediska vyžadují také velmi dobré komunikace. Oba dva problémy je možné nyní efektivně řešit, budováním záložních výpočetních středisek a redundatních komunikací. Současná technologie umožňuje budovat výpočetní střediska s takovými počítači a diskovými poli, které umožňují rozšiřování kapacity a výkonu hardware bez přerušení a restartu, stejně jako provádět upgrade software a přechod k novým verzím aplikačního vybavení buď úplně bez narušení provozu nebo jen s minimálním výpadkem.

Centralizované středisko vzdaluje vlastní zpracování úloh od uživatele. To je ale v pořádku. Uživatel by měl mít před sebou co nejjednodušší zařízení, na kterém se nemůže nic zkazit a které se snadno ovládá. Potřebuje jen obrazovku, myš a klávesnici. Vše ostatní by se mu mělo odnést a dát pod správu lidí, kteří se v daném zařízení vyznají a jsou schopni je správně a efektivně provozovat. Tomuto přístupu odpovídá webový přístup k aplikacím. Máme pak možnost mít na klientské straně pouze jednoduchý počítač s internetovým prohlížečem. Všechny ostatní aplikace poběží mimo klientský počítač. Takovýto systém se poměrně snadno dálkově spravuje. Nemusíme dělat žádné upgrady u klienta. Klient v nejhorším případě restartuje svůj počítač a spustí jedinou aplikaci: webový prohlížeč.

Vše ostatní již bude přístupné přes toto sjednocené rozhraní. Sjednocené přístupové prostředí na straně klienta vyžaduje vytvoření odpovídajícího prostředí i na straně serverové - vytvoření portálu. Na druhou stranu sjednocení a normalizace přístupu do informačního systému, kdy všechny informace, ať již směřují dovnitř nebo vně mého podniku, jdou přes stejné rozhraní, nám umožňují poměrně snadno budovat nové komunikační kanály. V budoucnu bude lehké u takto navrženého systému přidat další komunikační kanál přes WAP, hlas nebo jakýkoliv jiný v nově používaný způsob komunikace.

Ukazuje se, že zabezpečený internetový portál je architektura, která jediná umožní flexibilitu a expanzi tolik potřebnou pro energetické podniky zítřka. Budeme ale muset změnit svůj pohled na informační systém a také na portál. Dnes si pod pojmem portálu představujeme hlavně něco jako rozcestník, který nás na internetu přivede k informacím, které potřebujeme. Na první pohled zůstane portál stejný, půjde ale do větší hloubky. Nebude jen rozcestníkem vedoucím na jiné internetové stránky, bude přístupovým oknem do jednotlivých aplikací. V prostředí portálu bude možné vytvořit i vlastní programy, které budou integrovat data ze stávajících aplikací. Portál může zajistit i workflow, který jde napříč jednotlivými aplikacemi, nebo který jde i za hranice našeho podniku. Portál bude muset zajistit bezpečnou identifikaci jednotlivých uživatelů a podle předem nadefinovaných pravidel umožnit jejich bezpečné přihlášení k odpovídajícím aplikacím. Tím se úplně změní současný pohled na budování informačního systému. Dnes je kladen obrovský důraz na jednotlivé vertikální aplikace a posiluje se funkcionalita uvnitř aplikací.

Jednotlivé aplikace mezi sebou soutěží, která bude nejdůležitější a bude tvořit "centrum" budoucího informačního systému, ke kterému se budou ostatní aplikace připojovat. V minulosti bylo krásně vidět, jak se postupně měnila tato centrální aplikace, podle toho, která funkce byla pro daný podnik v dané etapě ta nejdůležitější. Zatímco dříve byl postupně kladen maximální důraz na finanční a zákaznický systém, dnes se tento pomyslný střed informačního systému přesouvá k CRM a provoznímu systému.

Dřívější architektura budovala také tzv. "podnikovou pevnost", kdy byly jednotlivé systémy uzavřeny za firewallem, který důsledně odděloval vnější svět od vnitřního. Zatímco připojit se uvnitř podniku k jakékoliv aplikaci bylo snadné, připojit se kamkoliv z vnějšku bylo téměř nemožné. To se ale také bude muset změnit a portálová architektura to umožňuje. V období různých fůzí a změn vlastnických vztahů bude těžké říci, kde zrovna budou sedět zaměstnanci mého podniku, jen jedno je jisté, nebudou sedět v jednom uzavřeném areálu, jako je tomu dnes.

Podívejme se tedy na to, jak by měla vypadat portálová architektura budoucího podniku. Na obrázku je její rozdělení do jednotlivých vrstev. Celý systém se musí stavět od základů, který v našem případě tvoří vrstva služeb řízení přístupu a bezpečnosti. Jak již bylo řečeno, při budování informačního systému přístupného přes internet, je nesmírně důležité zajistit bezpečnou identifikaci přihlašovaného uživatele a přiřazení přístupových práv takovémuto uživateli. To zajišťuje adresář LDAP, ve kterém jsou bezpečně uloženy veškeré informace o daném uživateli. Na základě těchto informací se buduje personifikované přístupové okno a zajistí se přihlášení do jednotlivých aplikací s předem připravenými přístupovými právy. Pokud buduji internetový systém, musím zajistit i jeho internetovou správu. To umožňuje delegovaná administrace, která vybraným lidem (správcům systému) dává práva měnit v LDAP přístupová práva skupin uživatelů. S přístupovými právy velice úzce souvisí možnost zajistit single sign-on do všech, pro daného uživatele přístupných aplikací. Uživatel se po přihlášení k portálu nemusí dále starat o přihlašování se k jednotlivým aplikacím. Tato vrstva také zajišťuje generování trvalých nebo dočasných osobních klíčů a samozřejmě zabezpečuje vytvoření zabezpečených komunikačních kanálů.

Nad základní vrstvou jsou bloky, které zajišťují vlastní komunikaci s aplikacemi a přístup k datům. Tato vrstva bude připojena ke stávajícím aplikacím, jako jsou finanční systém, zákaznický informační systém, geografický informační systém, CRM nebo provozní systém. Vrstva umožňuje to, co je pro chod podniku nejdůležitější, přístup k aplikacím a datům a nově také propojení jednotlivých aplikací a vytváření nových funcí využívajících stávající datové základny. Web server umožní publikaci dat na internetu a přístup i do aplikací, které nejsou primárně postaveny jako webové. Aplikační a integrační server zajistí propojení jednotlivých aplikací a vytváření nových aplikačních funkcí přístupných přes web. Proces manager zajišťuje workflow mezi jednotlivými aplikacemi jak uvnitř podniku, tak i mezi jednotlivými podniky a různými informačními systémy.

Další vrstva zabezpečuje komunikaci mezi informačním systém a uživateli a sdílení informací nejrůznějšími prostředky. To je provedeno přes e-mail, webové zobrazení, kalendářové služby, wireless bránu pro wap nebo SMS a případně přes hlasové zprávy. Tato vrstva zajišťuje transformaci údajů v informačním systému do pro lidi přijatelné formy. Jde o jakousi prezentační vrstvu, která může využívat nejrůznějších komunikačních kanálů, od internetu, přes mobilní telefony, až po hlasové vstupy a výstupy. Pokud se v budoucnu objeví další komunikační medium, bude nutné vytvořit v této vrstvě nový konektor nebo kanál pro nový způsob komunikace. To je ale na druhou stranu mnohem efektivnější způsob než vytváření propojení pro všechny stávající aplikace.

Teprve nad tímto základem je vrstva vlastních portálových služeb, která zajišťuje prezentaci údajů, jejich personifikaci podle údajů uložených v LDAP o daném uživateli a agregaci jednotlivých informačních zdrojů. Tato vrstva zastřešuje to, co se vytvořilo ve vrstvách nižších.

Poslední vrstva pak vytváří obchodní funkce a služby. Tato vrstva dělá to, co se populárně nazývá B2B a B2C. Opět využívá služeb a funkcí předpřipravených ve spodních vrstvách. Zabezpečuje činnosti pro většinu organizací nejdůležitější: výměnu informací, produktů a služeb za peníze zákazníků. Tato vrstva je vrstvou která vytváří zisk. K tomu, aby mohla efektivně fungovat, potřebuje předcházející vrstvy. Bez toho, aby byly dobře vybudovány základní vrstvy pro řízení přístupu a bezpečnosti, pro integraci aplikací a pro komunikaci, není možné efektivně vybudovat ani tyto vrstvy.

Zdá se, že pouze portálová architektura je schopna zajistit flexibilitu a expanzi tolik nutnou v dnešním prostředí plném změn. Žijeme v Darwinovském světě, kde přežijí pouze ti nejpřizpůsobivější. Pokud chceme být mezi těmi, kteří chtějí expandovat a pohlcovat jiné organizace musíme si položit několik jednoduchých otázek:

. Mohu zítra bezpečně a spolehlivě připojit ke svému informačnímu systému pracovníky, kteří pracují v jiném místě?

. Mohu zítra zajistit zákazníkovi, který je v jiném kraji, přístup k potřebným informacím a umožním mu zadávat bezpečným způsobem potřebné údaje?

. Jsem schopen rychle a efektivně převést historické údaje o zákaznících z cizího do mého zákaznického informačního systému nebo do CRM?

. Jsem schopen efektivně do svých obchodních procesů přidat novou službu, třeba takovou, kterou úspěšně využívá můj konkurent?

. Jsem schopen zajistit sdílení dat mezi různými aplikacemi?

. Jsem schopen zajistit výměnu dat se subjekty mimo můj podnik?

. Jsem schopen zajistit přístup ke svému informačnímu systému 24 hodin 365 dní v roce?

Pokud jsou odpovědi na všechny otázky ano, pak mám naději, že budu mezi těmi, kteří budou růst a pohlcovat. Bohužel ale všechny tyto podmínky jsou pouze podmínky nutné, nikoliv však postačující.

Pokud nejsem schopen na výše uvedené otázky odpovědět ano, musím se svým informačním systémem začít něco dělat a tiše doufat, že mí noví konkurenti jsou na tom ještě hůř.

Odkazy:

. European Utility Sector: Survival of the Fittest Through Mergers &Accquisition
. IPlanet portal