Každý rok se v průběhu Invexu koná řada doprovodných konferencí, seminářů a jiných doprovodných akcí. Loni se na jedné z nich "blýskl" i předseda poslanecké sněmovny, který zde vážně argumentoval proti tvrzení, že informační technologie ovlivňují ekonomiku. Nejprve jsem myslel, že si sedím na uších, pak jsem propadal panice a málem začal balit kufry a emigroval do nějaké země s osvícenějšími politiky. Nakonec se ale nic nejí tak horké, a tak jsem se prostě smířil s tím, že došlo k nedorozumění.

Slovem ekonomika totiž Václav třetí (ten první byl svatý a ten druhý je dodnes naším prezidentem) určitě myslí něco jiného než běžný smrtelník. Nějaký zásadní vliv IT na makroekonomiku je totiž opravdu sporný a nějaká šikovně vytunelovaná banka s ní zamává určitě víc. Oproti tomu vliv informačních technologií na mikroekonomiku, tedy fungování jednotlivých společností a jejich obchodních procesů, je dnes již zřejmý a pokud si toho někdo z ekonomů ještě nevšiml, může tomu být jedině kvůli nepřekonatelné vzdálenosti mezi touto ekonomikou a naším parlamentem.

Shodou okolností právě v říjnu 2000, tedy době konání Invexu, odstartovala svůj klíčový projekt firma B2B Centrum, která celou svou existenci vsadila na to, že si stále více českých podniků bude uvědomovat, jak se dá pomocí informačních technologií zkvalitňovat řízení jednotlivých obchodních procesů firmy a jak se dají díky IT zefektivnit.

V případě služeb B2B Centra se jedná především o zefektivnění procesů nákupu a prodeje, protože tím zmíněným projektem je elektronické tržiště Intelligo. Intelligo od svého startu v říjnu loňského roku prošlo zkušebním provozem, který přispěl k získání zkušeností od prvních zákazníků. Začátkem dubna pak byla spuštěna nová verze Intelliga s řadou nových služeb a funkcí. Než si je představíme, uveďme pro "začátečníky" elektronického byznysu vysvětlení některých základních pojmů e-commerce typu B2B a jeho výhod.

B2B elektronické tržiště
Podstatou každého tržiště je kumulace nakupujících a prodávajících na jednom místě a slouží obecně řečeno k výměně informací vedoucích k uzavření obchodu. V případě elektronických tržišť se toto místo nachází na internetu a k jeho popisu se používá ještě jeden pojem, a to B2B.

Dnes již běžně používaná zkratka B2B pochází z anglického označení "business to business", které se používá zejména v souvislosti s termínem e-commerce a označuje elektronický obchod mezi firmami.

Základními poznávacími rysy B2B jsou subjekty, které spolu obchodují. Na straně dodavatelské i na straně odběratelské se vždy v případě B2B jedná o firemní subjekty (na rozdíl od e-commerce typu B2C, kdy je na straně kupujícího drobný spotřebitel).

Elektronická tržiště se dělí do dvou základních skupin na vertikální a horizontální elektronická tržiště. Podstatou tržišť vertikálních je specializace na konkrétní průmyslový segment, který řeší zejména komunikaci dodavatelsko-odběratelského řetězce, a takové tržiště funguje víceméně jako komoditní burza.

Naproti tomu pro horizontální tržiště je příznačný široký záběr zejména na straně odběratelské.

Obchodované komodity na horizontálním tržišti totiž nakupuje široký okruh firem a nejčastějším sortimentem je nepřímý materiál, tzn. materiál, který firma nevyužívá pro další zpracování, ale ke své vlastní přímé spotřebě. Tímto typem tržiště je i Intelligo, jehož sortiment tvoří odborně řečeno nevýrobní zdroje, tedy laicky především běžné kancelářské potřeby a vybavení. Podle typu zboží je sortiment v Intelligu rozdělen na:

· kancelářské potřeby (např. papíry, propisky, sešívačky, děrovačky apod.)
· kancelářskou techniku (telefony, faxy, kopírky apod.)
· kancelářský nábytek (stoly, stolky, židle, věšáky apod.)
· výpočetní techniku (počítače, tiskárny, skenery apod.)
· čistící prostředky (saponáty, papírové ubrousky, utěrky apod.)
· a občerstvení (nápoje, sušenky apod.).

Podstatnou novinkou, představenou též začátkem dubna letošního roku, jeskutečnost, že výběrová řízení či aukce mohou nyní být vypsány na libovolbé zboží (nemusí se jednat pouze o nepřímý materiál), příp. služby.

Přínosy elektronických tržišť
Ještě než se pustíme do popisu nových funkcí Intelliga, pojďme se pokusit odpovědět na klíčovou otázku: "Proč? K čemu je to dobré?" nebo trochu vztahovačně: "Co z toho budu mít, když budu prodávat či nakupovat prostřednictvím elektronického tržiště?"

Dodavatelsko-odběratelské vztahy spočívají obecně řečeno ve výměně informací ve formě různých nabídkových, poptávkových či jinak specifických dokumentů. Ve většině případů je taková výměna informací pracovní náplní několika zaměstnanců nebo celého oddělení či divize firmy. Vzhledem k tomu, že jsou některé pracovní úkony spojené s řízením dodavatelsko-odběratelských vztahů rutinní, je možné tento obchodní proces automatizovat, resp. optimalizovat. Přínosy elektronických tržišť spočívají zejména v úsporách, které přináší automatizovaný a optimalizovaný obchodní proces.

Největšími přínosy pro odběratele je nepochybně soustředění nabídky několika konkurenčních dodavatelů na jednom místě a rychlý přístup ke komplexním informacím o zboží. Odběratelé ocení i jednoduchý a pohodlný způsob objednávání zboží s minimálními náklady na celý proces.

Přínosem pro dodavatele je získání nového odbytového kanálu. Díky němu mohou získat řadu nových zákazníků, které by jiným způsobem nebylo možné oslovit, a množství zajímavých, často dlouhodobějších kontraktů. V neposlední řadě díky B2B e-commerci dochází ke značnému zefektivnění obchodního procesu a ke snížení vlastních provozních nákladů dodavatele (snižují se náklady na tisk a zasílání katalogů, ceníků a nabídek zákazníkům, protože běžné komodity si řada z nich si dokáže vybrat přímo z internetové nabídky).

Intelligo a jeho služby
Po obsáhlém úvodu se konečně dostáváme k nové podobě serveru Intelligo. Nakupování na tomto elektronickém tržišti probíhá několika různými způsoby v závislosti na službě, pomocí které odběratel svůj nákup realizuje. Jedná se o služby Poptávky, Výběrová řízení, Aukce a Privátní tržiště.

· Poptávky jsou nejjednodušší službou sloužící k oslovení příslušných dodavatelů individuální poptávkou. V případě využití služby Poptávky odběratel nejprve zkompletuje seznam poptávaných výrobků výběrem z katalogu. Dále definuje preferované obchodní podmínky. Systém poté vybere relevantní dodavatele a zašle jim poptávku. Pokud mají dodavatelé o danou poptávku zájem, mohou se jednoduše prostřednictvím Intelliga k poptávce přihlásit a prostřednictvím připravených formulářů sestavit svou individuální nabídku. Odběratel pak jednotlivé nabídky může v Intelligu srovnat pomocí různých vestavěných nástrojů, vybrat si tu optimální a pomocí několika kliknutí objednat.

· Výběrová řízení na Intelligu jsou elektronickou obdobou klasických výběrových řízení. Slouží k oslovení všech relevantních dodavatelů poptávaného zboží. Jsou zde podporovány všechny fáze výběrového řízení, tj. výběr a specifikace parametrů poptávaných produktů, oslovení dodavatelů, srovnání jednotlivých nabídek a obchodních podmínek podle různých kritérií i konečné objednání zboží u vybraného dodavatele. Výběrová řízení mohou být vícekolová a v některých případech pokračují aukcí.

· Aukce jsou svým průběhem i postupem odběratele při zadávání velice podobné Výběrovým řízením, ale nabízí zcela nový prvek v nakupování, a to elektronickou formu aukce, která slouží k vyjednávání nejlepších nákupních podmínek s dodavateli. V průběhu aukce dodavatelé průběžně (on-line) předkládají svou cenovou nabídku a ve výsledku vyhrává ta nejlevnější. Aukce se tak stává pro odběratele nejsilnějším vyjednávacím nástrojem, pomocí něhož mohou dosáhnout významných úspor.

· Naopak služba Privátní tržiště má zcela odlišný model nákupního procesu. Privátní tržiště neslouží principiálně k vyjednávání obchodních podmínek mezi odběratelem a dodavateli, ale slouží především k pravidelným nákupům. Jeho součástí je možnost nastavení vlastního katalogu často nakupovaných výrobků, pravidelný import nabídky vybraných dodavatelů s vybranou nabídkou zboží. Nabízí také možnost přímého propojení tržiště s IS podniku, tedy vytvoření e-procurementu.

Závěrem
Nové služby Intelliga jsou velkým krokem vpřed a významným zdokonalením prvního českého B2B tržiště. První verze Intelliga byla totiž založena pouze na transakčním principu - objednávání zboží z katalogu, který integroval nabídky více konkurenčních dodavatelů. Aktuální verze je zaměřena více na získávání nabídek od dodavatelů na základě požadavku odběratele. Používá k tomu standardní nákupní nástroje - poptávku a výběrové řízení a nové vyjednávací nástroje - reverzní online aukci. Původní nástroje jsou využity v Privátním tržišti. Celkově došlo k posunu Intelliga více na stranu odběratele. To platí i o obchodním modelu, tedy financování serveru. Doposud platili jen dodavatelé provizi za provedené transakce, nové Intelligo účtuje všem uživatelům za poskytnuté služby.

V názoru na budoucnost elektronického obchodování u nás jsem velmi optimistický. Mohlo by to fungovat a mělo by to fungovat. Přesto je na místě mluvit i o možných problémech. Hodně lidí v IT časopisech totiž mluví o e-byznysu jen s růžovými brýlemi na nose.

Pro úspěch Intelliga je klíčové, aby co nejrychleji dosáhlo určitého kritického množství aktivních účastníků, a to na obou stranách obchodního procesu, jak na straně odběratelů, tak na straně dodavatelů (dnes je registrováno kolem 800 odběratelů a 20 dodavatelů). Popisované výhody elektronického tržiště se totiž naplno projeví až v okamžiku, kdy se z Intelliga stane skutečné "shopping centrum". Kritické množství registrovaných a především aktivních odběratelů je nutné proto, aby se Intelligo stalo atraktivní pro hlavní dodavatele vybraných komodit. Pokud budou významní dodavatelé chybět, opadne zájem i osvícených odběratelů, kteří budou mít dojem, že klasickým způsobem si vyjednají lepší podmínky, byť s vyššími transakčními náklady. Ty mimochodem významněji klesají až při zavedení kompletního e-procurementu, který je dán integrací el. tržiště přímo do informačního systému firmy.

Nesporné výhody elektronických tržišť jako je Intelligo také komplikuje přetrvávající "český způsob obchodování". Věřím, že pro řadu nákupčích je transparentní způsob obchodování spíše strašákem než lákadlem. Také někteří dodavatelé budou mít zřejmě problém se vejít do pravidel e-obchodování.

Pozor, nespolehlivý dodavatel nebo neplatič nedělá ostudu jen sobě, ale také tomu, kdo nepovedený obchod zprostředkoval.

Obecně pak platí, že léty zažité obchodní procesy není snadné změnit v žádném podniku, a proto start e-obchodování s sebou přináší i jakousi vstupní investici, kterou musí podnik vynaložit na redefinici některých procesů a vytvoření nových vazeb. Věřím, že s rozvojem elektronického obchodování jako standardu obchodního modelu se tato investice ukáže jako velmi výhodná.

Sarkastická poznámka na závěr: v průběhu psaní tohoto článku mi server Intelligo.cz, ze kterého jsem čerpal řadu informací, přestal odpovídat. Dokud fungoval, odmítal přijmout login a heslo získané loni při testovacím provozu - bez vysvětlení.