V poslední dekádě minulého století došlo k nenápadné revoluci v programování aplikací, především těch, které souvisejí s distribuovaným zpracováním, se správou dat a potažmo i informačními systémy. Nahlédněme na historický vývoj přístupu k programování a pozastavme se u moderních trendů vývoje aplikačního softwaru, který figuruje v prostředí podnikových informačních systémů.

Historie
U zrodu prvních podnikových systémů stály programovací jazyky 3. generace, jako neznámější jmenujme FORTRAN 77, Cobol, jazyk Modula a dodnes hojně požívaný jazyk C. Tyto víceméně stejné jazyky podporovaly strukturované programování, které do značné míry vycházelo z matematické notace zápisu algoritmů výpočtů. Syntaxe je striktně jednoznačná, základními stavebními kameny jsou cykly, podmínky a skoky. Ucelené funkční celky je možno seskupovat do procedur a funkcí, které umožňují i rekurzivní volání. K dispozici je celočíselná a desetinná aritmetika, jedno nebo i vícerozměrná pole. Práce s řetězci a jinými datovými typy je poměrně značně omezená. Správa permanentních dat pouze formou binárního nebo textového sekvenčního čtení a zápisu do souborů operačního systému. Ve skutečnosti se jednalo jen o velmi tenkou nadstavbu nad strojovým jazykem počítače. Programátor vytvářel každý program - nehledě na jeho zaměření (vědecké výpočty, správa textových údajů atd.) - z těchto základních prvků. Správu dat řešil pouze prostřednictvím zmíněných souborů, přičemž jejich struktura a organizace byla plně v jeho režii.

Posléze se začaly objevovat objektově orientované jazyky. Objektové programování hledá inspiraci v reálném světě. Zavádí pojem třídy, což je typ objektu nebo, chceme-li, předpis jeho chování. Třídy do jisté míry odrážely typy objektů reálného světa, přičemž shlukovaly jejich vlastnosti a funkce (někdy též zvané metody). Tyto objekty - instance tříd objektů - spolu v některých modelech komunikují prostřednictvím zasílání zpráv (jiné pojetí metod). Příkladem může být třída dokument, která má vlastnosti název, autor, datum vzniku a metodu tisk. Důležitým rysem objektového programování je dědičnost, která umožňuje vytvářet potomky tříd, které vlastnosti a funkce předka mohou dále obohacovat. Potomkem třídy může v našem příkladu být textový dokument, který má přidanou textovou vlastnost znění, a druhým potomkem může být hlasový záznam, který přidává vlastnosti přepis, záznam a metodu přednes. Posledním zásadním rysem je polymorfizmus - lze pracovat s heterogenní množinou objektů (může být i jednoprvková), které jsou potomkem (i nepřímým) jisté třídy, jako s touto třídou - např. množina objektů typu dokument může obsahovat dva textové dokumenty a jeden hlasový záznam, přičemž se lze dotazovat na jejich datum pořízení - prostřednictvím typu dokument.

Mezi objektově orientovanými jazyky stojí za zmínku jazyk Smalltalk, který je ideám objektového programování nejblíže. Tak blízko, až se ukázal v praxi de facto nepoužitelný (například získat výsledek sčítání 3 + 4 znamenal vytvořit objekty 3 a 4 a poslat od jednoho k druhému zprávu sečti, v jejímž důsledku vznik objekt 7). V praxi se však ujaly takzvané hybridní jazyky, které jsou objektovému programování blízké, ale dovolují jej kombinovat s "klasickým" přístupem. Mezi těmito jazyky je nejznámější a dodnes populární C++, ale i modernější Java či zbrusu nový propietární C# [čteno sí šárp].

Z hlediska programování informačních systémů se usnadnila analýza, údržba kódu a týmová spolupráce na vývoji programového díla - vše je důsledkem toho, že v programu dobře napsaném v objektově orientovaném jazyku se lze snáze orientovat a je zde čitelnější vztah s modelovanou realitou. Nicméně co se týče správy dat, oproti klasickému programování žádná změna nenastává.

Souběžně se vyvíjejí jazyky 4. generace, které si kladou za cíl od otázky "jak" k otázce "co". Zajímavým jazykem, který se v této souvislosti objevuje, je PROLOG, v němž programátor definuje určité fakty a základní vztahy mezi nimi. Potom se již jen systému dotazuje na souvislosti plynoucí ze vztahů mezi fakty. O tom, jak počítač k výsledku dospěje, nerozhoduje ani nemá možnost tento proces ovlivňovat. I optimalizace je v rukou interpreteru či překladače daného jazyka. Hovoří se o takzvaném logickém programování. Velkým počinem pro kvalitativní posun vývojových prostředků informačních systémů byla aplikace logického programování na výsledky výzkumu relačních databázových modelů. Vzniká tak jazyk SQL a jeho nejznámější normalizované verze SQL89 a později SQL92. Jazyk SQL do jisté míry souvisí s PROLOGem - fakty mají paralelu ve dvojrozměrných tabulkách, kde sloupce určují jednotlivé atributy a řádky jednotlivé záznamy v databázi. Vztahy mají paralelu v integritních omezeních. Jazyk SQL je velice jednoduchý, což je jedním z rysů jazyků 4. generace, základní příkazy jsou tři: INSERT vkládá data do tabulek, UPDATE je modifikuje a SELECT zjišťuje data z databáze. Dále samozřejmě existují příkazy pro mazání záznamů a rušení tabulek.

Aplikace myšlenek logického programování do prostředí databází je sice skutečně revoluční, SQL se rychle stává průmyslovým standardem, kterým je dosud. Avšak idea, že dotazy databázovému stroji bude klást přímo koncový uživatel (jazyk SQL měl co nejvíce připomínat běžnou angličtinu, se ukázala být utopií. Dnešní využití je zpravidla spojeno s nějakým jazykem 3. generace a sadou nástrojů CASE (Computer Aided Software Engineering). Buď se jedná o spojení s některým z dřívějška známým jazykem (např. s C++), které bývá na poměrně nízké úrovni, nebo s jazykem, který vznikl jako vhodný doplněk pro tvorbu databázových aplikací. I tyto jazyky mají různé úrovně - např. Visual Basic, který vychází z Basicu (a ten pro změnu vychází z FORTRANu 77), je na relativně nižší úrovni, naopak procedurální rozšíření PL/SQL je na úrovni výrazně vyšší. Oba zmíněné jazyky jsou doplněny sadou nástrojů, která umožní snadné propojení tzv. formulářů - tj. grafického uživatelského rozhraní - s jazykem SQL.

Programátor informačního systému tak může plnohodnotně využívat SQL, přičemž má možnost zvolit vhodný kompromis mezi pracností vytvoření aplikační vrstvy, kterou poskytuje vazba na nízkoúrovňové jazyky, nebo svázaností, která je důsledkem zjednodušení přístupu jazyků vyšší úrovně.

Nedávná minulost
Popsaná vazba SQL a vhodného jazyka 3. generace je využívána již poměrně dlouhou dobu (přinejmenším desítku let). Při psaní aplikační vrstvy se však stále častěji ukazovalo, že využívání jazyků nejnižší úrovně vedlo k enormní pracnosti, a tudíž nízké efektivitě, a na druhou stranu bylo zřejmé, že pro řešení některých úloh je naopak nízkoúrovňový jazyk jediným prostředkem realizace. Začaly se tak vyvíjet komponentové technologie, které měly za cíl umožnit naprogramovat aplikační program v oddělených komunikujících modulech tak, aby každý modul byl napsán v programovacím jazyce, který byl vhodný pro danou úlohu. Za tímto účelem byly vyvinuty komponentové modely, ze kterých jmenujme především COM a CORBA.

Vývojář tak má k dispozici poměrně široký sortiment nástrojů, ale je potřeba přiznat, že v některých jazycích, zejména těch nízkoúrovňových, je použití architektury zmiňovaného komponentového modelu stále poměrně dosti pracné.

Dalším faktorem, který razantně vstoupil do hry, je přítomnost internetu a potřeba distribuovaných aplikací. Přichází řešení firmy SUN založené na Javě, appletech a servletech, což jsou speciální architektury distribuovaných aplikací, které jsou schopny využívat komunikační kanály internetu nebo přímo prorůstat do webových HTML stánek. Konkurent firmy SUN, firma Microsoft, vyvíjí distribuovanou verzi komponentového modelu - DCOM pro aplikace využívající komunikační prostředky internetu, resp. technologii ASP pro aplikace orientované na HTML. Technologie firmy SUN zaznamenaly úspěch, podobně i ASP, u DCOMu to již jednoznačně tvrdit nelze. Příčinou je patrně vysoká pracnost a potřeba hlubokých znalostí pro jakékoliv jeho použití.

Souběžně se vyskytlo i mnoho jiných technologií pro programování webových aplikací, které byly založeny na různých skriptovacích jazycích. Tyto jazyky mají společné rysy v tom, že jsou značně omezené (často mají jediný datový typ), velice špatně se programují, zejména ladí, a jsou svojí koncepcí na ještě nižší úrovni než jazyky 3. generace. Jsou hojně využívány pro "oživení" HTML stránek, k programování větších aplikací jsou však zcela nevhodné, ani se pro to nepoužívají.

Současnost a blízká budoucnost
Světový trend vývoje aplikačního softwaru jasně ukazuje, že budoucnost patří distribuovaným aplikacím, které se opírají o internet. Je patrné, že funkcionalita se přesouvá stále více z klientských počítačů na servery. Zavádí se pojmy tlustý klient a tenký klient. Aplikace typu klient-server, které využívají tlustých klientů, mají rozdělenou funkcionalitu mezi klientský počítač a server tak, že část jí se řeší na klientské straně. Je k tomu potřeba specializovaný software a ten se nazývá tlustý klient. Naopak aplikace s tenkým klientem mají veškerou specifickou funkcionalitu soustředěnou na straně serveru, takže na klientské straně se řeší jen standardní vstupně-výstupní operace (sběr dat, prezentace výsledků), k čemuž stačí standardizovaný software - internetový prohlížeč. Výhoda tenkého klienta je bezesporná - téměř odpadá správa klientské strany. Přechod na novou verzi obnáší pouze obměnu serverového softwaru, což mj. znamená i to, že všichni klienti stále mají k dispozici stejnou, a to aktuální verzi aplikace. Přechází se tak i k jiným majetkově-právním vztahům - software se pronajímá nebo se poskytují jen placené služby.

Tento trend si vyžaduje i nová řešení. Na jedné straně je potřeba zajistit bezstarostný běh programu na klientské straně, na druhé straně je potřeba poskytnout vývojářům vývojové nástroje adekvátní novému pojetí provozování programů a potřebám s tím spjatým.

Bezproblémový běh programu na klientské straně znamená mimo jiné i zajistit nezávislost na konkrétních prohlížečích (např. Internet Explorer, Netscape, Mozilla aj.) a rovněž nezávislost na hardwaroých platformách a operačních systémech (Intel - MS Windows, ALPHA - VMS apod.) V případě potřeby nepočítačových platforem je potřeba zajistit běh i na nich (internetové prohlížeče v mobilních telefonech - např. technologie W@P, televizorech pro digitální televizi apod.)

Zajistit nástroje pro vývojáře znamená poskytnout potřebnou technologii, která zaručí návrh platformě nezávislých distribuovaných aplikací tak, aby byl programátor zproštěn neustálého řešení technické stránky této věci. Přichází tak nové technologie - opět firem SUN a Microsoft, konkrétně jde o J2EE a .Net, přičemž .Net rozšiřuje svoji původní technologii ASP, která je nyní označována ASP.NET. Jsou to systémy, které umožňují pohodlné programování aplikací jak s tlustými, tak s tenkými klienty. Technické řešení distribuovanosti, platformové nezávislosti, jazykové heterogenity, jakož i vazby na internet, se konečně dostává do pozadí a je skryto za jednoduše osvojitelným rozhraním. Vážnost, se kterou se tyto společnosti problematikou distribuovaných aplikací opírajících se o technologii internetu, zaobírají, dokazuje i prohlášení firmy Microsoft, že do vývoje technologie .Net investovala za posleních pět let 80 % zisku.

Je zde potřeba zmínit i to, že komponentové pojetí moderních aplikací vyžaduje existenci standardních datových formátů, prostřednictvím kterých komponenty aplikací a celé aplikace vzájemně komunikují. Za revoluční lze považovat jazyk XML, z něhož se v posledních 4-5 letech stal průmyslový standard. Jde o neuvěřitelně jednoduchou myšlenku - jedná se "pouze" o speciální strukturování textového souboru. Struktura je zcela obecná, avšak existují samopopisné metody jak definovat strukturu pro konkrétní využití. Existují transkripce netextových dat do XML, vazby na ostatní zaběhlé formáty nevhodné pro transkripci (např. pro audiovizuální data) apod. Vznikly standardní knihovny pro zpracovávání dat v XML, které používání tohoto formátu ještě výrazně zjednodušují.

Vize do budoucna
Jak již bylo zmíněno, lze sledovat trend přesunu funkcionality na servery a zároveň trend pozvolné změny majetkoprávní politiky. Je pravděpodobné, že tyto trendy budou v blízké budoucnosti ještě posilovat - lze na to usuzovat z prohlášení a aktivit předních firem, které nyní určují směr v této oblasti - Microsoft a SUN.

Dále je pravděpodobné, že internet opustí počítačové prostředí jako své majoritně domovské a proroste i do jiných zařízení. Webové aplikace se tomuto trendu budou muset přizpůsobit. Programátoři podnikových informačních systémů budou muset opět přehodnotit roli těchto systémů - stále více pracovníků bude schopno s těmito systémy komunikovat on-line, budou schopni je průběžně zásobovat daty a budou od nich průběžně vyžadovat relevantní informace. Objem těchto požadavků se bude patrně rapidně zvyšovat.

Je pravděpodobné, že s tímto rozšiřováním poroste i četnost "neukázněných" uživatelů i kriminálních případů. Bude proto nutné stále pečlivě sledovat potřebu bezpečnosti a zajišťovat ji patřičnými mechanizmy.