Při přemýšlení o obsahu tohoto článku jsem si položil několik otázek. Má vůbec nějaká firma u nás zavedeno PDM a je tedy z čeho vycházet? Má smysl hovořit o řešení pro e-Business v situaci, kdy naprostá většina firem ani nezahájila práce na digitálním archivu vlastní technické dokumentace a úroveň zpracování technické dokumentace pak tomuto stavu plně odpovídá? Přestože mě mé vlastní odpovědi neuspokojily, článek vznikl. Vznikl proto, že jsem přesvědčen o tom, že největší efektivitu přinášejí investice do řešení, které umožní efektivní spolupráci techniků a obchodníků nejen v rámci jednoho podniku, ale v rámci celé složité struktury dodavatelů, zákazníků, výrobců, prodejců, poskytovatelů logistických služeb.

Pohled do minulosti
Ve světě se první náznaky PDM (Product Data Management - držme se tohoto termínu, i když existuje celá řada dalších názvů, které více či méně dobře vyjadřují totéž) začaly objevovat počátkem 90-tých let. Podle řady poradenských firem se měl stát zlomovým bodem pro zavádění takových systémů do podniků rok 1996 a v současné době se staly skutečně nedílnou součástí informačních systémů významných firem.

Jak je tomu u nás? V našich krajích se o PDM hodně hovoří, ale málo koná. Jediný, kdo v České republice a na Slovensku v širším měřítku realizuje projekty na bázi některého z významných PDM systémů je právě naše firma Technodat a přestože již načal třetí desítku projektů, nemůžeme říci, že by někde bylo skutečně zavedeno PDM řešení se všemi jeho možnostmi. To nenajdeme ani u firem, kam bylo importováno z jejich mateřských firem v Evropě nebo Americe. Zpravidla je plošně zavedena pouze určitá podmnožina celého řešení (typicky digitální archív a správa dokumentace nebo správa výrobkových dat - kusovníky, postupy, ...), anebo komplexní řešení - ale jen pro některé útvary, např. pro vývoj.

Proč to u nás nejde rychleji?
Jaké jsou příčiny výše popsaného stavu u nás? Je to zcela jistě dáno cenou systémů. Jestliže se cena za jedno klientské pracoviště pohybuje řádově nad 100.000,- Kč je takový systém pro řadu firem poměrně drahý. Při plošném nasazení byť jen pro technické pracovníky vypadá cena hrozivě - je podobná ceně licencí komplexního informačního systému (ERP). O potřebě ERP systému už ale nikdo ve společnosti nepochybuje, potřebu PDM systému chápou zpravidla jen technici a ti zpravidla nemají dostatek argumentů proti tvrzení typu: "Máte přeci CAD a máme komplexní informační systém, tak co ještě potřebujete?". Přitom přínosy z úspěšně zavedeného PDM systému významně přesahují technické útvary - dotýkají se obchodních složek (při vytváření nabídek), nákupu (při výběru dodavatelů), vrcholového vedení firmy (při rozhodování o významných zakázkách), výroby (při změnovém řízení), montáže (pro lepší pochopení montážního postupu), servisu (pro rychlou reakci servisních techniků u zákazníka), cenařů (pro snadnou dostupnost údajů o výrobku, zejména pak výkresové dokumentace) atd.

Dalším důvodem pomalejšího nárůstu je jistě složitost zavedení, které je v řadě aspektů obtížnější než u ERP systému. Běžný informační systém má v podstatě fixní procesy a přizpůsobuje organizaci svým potřebám, kdežto PDM systém musí vyplnit prostor mezi CAx a dalšími zdroji dat na jedné straně a ERP systémem na straně druhé. To v podstatě znamená rozsáhlé kustomizace řešení, což klade značné požadavky na dodavatele. Dodavatelská firma, která nezrealizovala alespoň 5-10 projektů je potencionálním zdrojem problémů. Významná je jistě i skutečnost, že pokud firmy teprve přecházely na CAx řešení a neměly ještě větší množství elektronických dat, nebyl pro ně "chaos" v datech výrazným problémem.

Jak to vypadá bez PDM?
Převážná část dat vzniká elektronicky, přesto v podstatě jediný platný dokument je papírový. Veškeré schvalovací procesy probíhají nad papírovými "originály". Nativní CAD data jsou ukládána v lepším případě do struktury adresářů na disku, v horším si je každý ukládá sám, jak uzná za vhodné. Papírové originály v archívu jsou prakticky dohledatelné pouze podle čísla výkresu. Pro konstruktéra je zpravidla snazší nakreslit v CAD nový výkres, než aby hledal již existující. Zapomíná přitom na to, že se bude dělat nový technologický postup, že se budou dělat nové modely pro odlitky atd. Podařilo se zpravidla vybudovat jednotlivé ostrovy automatizace, které nejsou propojené. Data se mezi nimi přenášejí zpravidla pomocí papírového mezičlánku - konstruktér např. vygeneruje z CAD systému kusovník, ten si vytiskne na papír a s tím si sedne k terminálu a do ERP systému kusovník přepíše. Vše se dá shrnout do několika vět - řada činností bez přidané hodnoty, ztráty času při hledání dokumentace a dat, existence značného množství stejných nebo velmi podobných dílů a skupin, složité a problematické změnové řízení.

Požadavky na IS pro správu výrobkových dat
Jedním z hlavních fenoménů současné doby je globalizace. Ta se projevuje mimo jiné rostoucí složitostí vztahů mezi subdodavateli, výrobci, prodejci, zákazníky. Technik je stále více vtahován do obchodních procesů - rostou jeho požadavky na sdílení informací se subdodavateli a s dalšími subjekty. To vše omezuje prostor na jeho kreativní činnost, ale o to více neustále stoupají požadavky na administraci jednotlivých projektů. Roste množství dostupných informací na Internetu a roste objem obchodů přímo na Internetu realizovaných. Moderní ERP systémy sice poskytují nástroje pro správu řetězců subdodavatelů (SCM) a pro řízení vztahů se zákazníky (CRM), ale chybí jim zpravidla to hlavní - přístup k technickým datům. Výrazně lepší možnosti v oblasti SCM/CRM tak především pro technické pracovníky poskytují moderní PDM systémy. Ty postupně rozvinuly základní funkcionalitu (správa projektů, dokumentace, součástí a vazeb mezi nimi, workflow, plotmanagement, View & MarkUp) o další aplikace - integraci speciálních nástrojů pro komunikaci a sdílení dat v rámci globálního workflow, udržování informací o výrobku během jeho celého životního cyklu (PLM), implementaci digitálního podpisu, speciální moduly pro SCM a CRM, integraci WEB portálů, podporu pro výměnu dat na bázi standardů (XML, STEP, PDX, PDML,…). Velmi zjednodušeně řečeno, e-Engineering je další, logickou etapou vývoje PDM systémů. Slučuje do funkčního celku PLM (správa dat o výrobku během jeho celého životního cyklu napříč všemi útvary) s e-Commerce (prostředky pro podporu týmové práce, CRM/SCM,…..). Výsledkem jsou mocné nástroje, které podporují spolupráci rozsáhlých týmů v rámci globálního trhu. Takové systémy pak integrují všechny používané aplikace a všechna dostupná data a stávají se nezbytným pracovním nástrojem všech pracovníků v rámci technických, obchodních a marketingových útvarů, výroby, montáže, servisu.

Otázkou přestalo být, zda PDM (držme se nadále tohoto osvědčeného termínu) zavést nebo ne.

Zavedení systému pro podporu týmové práce napříč "společenstvím podniků" se stalo jednoduše nutností. Přesto každého manažera zajímá s ohledem na "cenu" řešení otázka návratnosti a tady čeká velmi příjemné překvapení. Vyberme si úzké místo, které nás nejvíce omezuje - čas pro uvedení nového výrobku na trh, vývojové a výrobní náklady nebo třeba kvalita výroby. Popišme si procesy před zavedením systému a po jeho zavedení a udělejme si několik jednoduchých výpočtů - přestože budeme velice střízliví a opatrní v odhadech, ukáže nám výsledek návratnost zpravidla během 2-3 let.

Záleží pochopitelně na typu podniku, úrovni jeho stávajících informačních technologií a samozřejmě na stupni implementace nového řešení na principech e-Engineeringu.

Jak začít?
I přes nesporné přínosy ze zavedení PDM systémů, jsme stále ještě omezováni cenou. IT manažeři mají při omezených finančních zdrojích možnost řešení odkládat někam do budoucna, anebo mohou začít s jednodušší úrovní implementace, která se bude postupně rozšiřovat. Jsem si jist, že druhá cesta je správná. Řada podniků totiž nemá dosud základní pořádek v datech a tudíž nemá na čem stavět.

Technodat se věnuje na českém trhu problematice PDM systémů od roku 1994. Po více či méně váhavých počátcích, kdy se spíše dělala osvěta než reálné projekty, nastal zásadní obrat až v posledních letech. V oblasti PDM nejde vsadit na jediný produkt a tvrdit, že ten vyřeší vše. Potřebujete mozaiku nástrojů, ze kterých se řešení sestaví. Proto Technodat poskytuje několik úrovní řešení od jednoduchého systému digitální archivace a správy dokumentace (EasyArchiv) až po robustní, skutečné e-Engineering řešení (MatrixOne, CADIM/AXALANT). K tomu pak připočtěte řadu viewerů, plotmanagement, speciální aplikace vyvinuté pro český trh - modul technologických postupů, integrace některých informačních systémů (nestandardních nebo těch, u kterých standardní interface nevyhovuje podmínkám v českých podnicích) atd.

Závěrem
Naše doporučení je zřejmé - pokud jste větší firmou, která nezbytně potřebuje zvýšit produktivitu technických složek a potřebuje začít obchodovat v rámci nové e-Ekonomiky začněte s implementací řešení (samozřejmě, že ne najednou, ale po krocích) na bázi robustních e Engineering systémů. Pokud necítíte potřebu zavedení velkého systému, anebo vám to omezený rozpočet zatím neumožňuje, začněte alespoň s jednoduchým systémem pro správu dokumentace, jakým je např. EasyArchiv.

Uděláte si pořádek v datech a naučíte své pracovníky pracovat s elektronicky řízenou dokumentací.

Zkrátíte tím čas potřebný na hledání dokumentů, odstraníte některé činnosti bez přidané hodnoty, zkvalitníte změnové řízení. Navíc si tak vytvoříte základní předpoklady pro pozdější migraci na vyšší řešení a výrazným způsobem zkvalitníte výměnu a sdílení dat nejen v rámci firmy.

Pozn. Autor článku, Ing. Pavel Mareš, je ředitelem firmy Technodat, informační systémy, s.r.o.