facebook LinkedIN LinkedIN - follow
IT SYSTEM 3/2004

Basel II z pohledu business intelligence

Stanislav Roušar


Téměř každý, kdo pracuje v sektoru finančních institucí, už slyšel o nových basilejských kapitálových pravidlech (New Basel Capital Accord), nazývaných Basel II, jejichž hlavním cílem má být vytváření podmínek pro stabilní bankovní sektor. V posledních několika letech bylo v souvislosti s tímto tématem vydáno velké množství publikací, z nichž se většina věnuje probíhající debatě o jednotlivých složkách řízení rizik a různým metodám a technikám modelování rizik, které se budou používat při stanovování rizikových segmentů portfolia, míry operačního rizika a související výše kapitálového požadavku. Je ale také nejvyšší čas začít plánovat, jakým způsobem lze tato řešení pro splnění kritérií Basel II napojit na stávající struktury business intelligence (měření výkonnosti, zveřejňování finančních informací a finančního výkaznictví).


Jak spolu souvisí Basel II, business intelligence, měření výkonnosti a finanční výkaznictví?
Stanovení operačních a vykazovacích požadavků podle Basel II je téměř u konce a mnoho z větších bankovních skupin rychle zjišťuje, že kvůli novým požadavkům na segmentaci rizik v portfoliu produktů (především v obchodní linii pro retailovou klientelu, resp. malé podniky) budou muset v souvislosti s úvěrovými produkty určené těmto klientům (kreditní karty, osobní půjčky, hypotéky apod.) zachytit a řídit značné množství dat. Bankám, které již investovaly do datových skladů, ať již orientovaných zákaznicky, či na měření výkonnosti, případně do jiných řešení business intelligence, se otevírá příležitost použít jako základ pro splnění podmínek dohody Basel II právě to, co již bylo vybudováno. Požadavky pravidel Basel II budou sice ve většině případů nejspíš vyžadovat integraci dalších dat, nové datové modely, vyšší kvalitu dat a nové struktury pro vykazování. Přesto existující struktury business intelligence, které mnohé banky již vybudované mají, se do značné míry překrývají právě s tím, co bude ke splnění požadavků dohody Basel II potřeba.

Praktické problémy spojené s implementací pravidel Basel II

Za hlavní problémy, kterým banky při zavádění nových pravidel čelí jsou považovány zejména:

nedostatečné informační systémy pro:
· stanovování interních ratingů
· zaznamenávání událostí selhání/migrací ratingu
· posuzování zajištění úvěrových rizik (CRMT)
· sběr, ohodnocení a kategorizaci údajů o ztrátových událostech pro operační riziko

napjaté termíny pro aplikaci pokročilých metod:
· údaje o pravděpodobnostech selhání (PD)
· údaje o ztrátách při selhání (LGD)
· údaje o expozicích při selhání (EAD)
· údaje o pravděpodobnostech uskutečnění ztrátových událostí pro operační riziko (PE)
· údaje o výši ztráty při výskytu ztrátové události pro operační riziko (LGE)

Kritéria Basel II obsahují též klauzuli, jež hodlá docílit toho, aby banky používaly stejná data pro finanční výkaznictví, zveřejňování informací na trhu a interní každodenní management. To by vyžadovalo propojení struktur finančního výkaznictví a prostředí pro vykazování v souladu s pravidly Basel II.

Z operačního hlediska existuje mnoho oblastí, v nichž nyní mohou poskytovatelé řešení business intelligence svým bankovním klientům aktivně pomoci. Jde o:

· diferenční analýzu za účelem posouzení dodatečných požadavků na data, které stávající datové sklady nesplňují,
· identifikaci interních i externích možností zachycení dat,
· stanovení a vývoj postupů podpory inkrementální kvality dat, možnosti auditu dat a uchovávání dat nutných pro splnění podmínek dohody Basel II,
· přípravu kontrolních seznamů požadavků na sesouhlasení (data Basel II s hlavní knihou, data Basel II s finančním výkaznictvím atd.),
· zajištění integrace prostředí Basel II do celkové architektury datového skladu,
· vypracování možných řešení ETL v případě, kdy nejsou k dispozici historické informace pro testování rizikového modelu atd.

I když bude potřeba doladit ještě mnoho detailů, než budeme moci považovat soubor pravidel Basel II za hotový, klíčové prvky jsou dostatečně jasné již nyní. I když požadavky pro externí výkaznictví ještě nejsou kompletní, banky již mohou zahájit přípravu datových struktur na výkaznictví a projektové týmy mohou chystat možnosti, jak zajistit plnou integraci výkaznictví v celé společnosti. Již nyní je možné řešit požadavky na datový audit, jež lze s velkou pravděpodobností očekávat v budoucnosti ze strany místních regulátorů. I když se počet neznámých na cestě k vybudování a implementaci řešení Basel II může zdát příliš velkým rizikem, nezačít již teď by bylo ještě riskantnější. Finanční instituce by měly začít zdokonalovat stávající systémy BI a integrovat je do struktury nezbytné ke splnění pravidel Basel II. Nejenže se tím sníží náklady na splnění podmínek Basel II, ale organizace zároveň dosáhne strategického cíle, tj. zajistit, aby ve veškerých procesech rozhodování, řízení informací a posouzení výkonnosti byla používána přesná a standardizovaná data.

Autorka článku, Michèle McCormac, je generální ředitelkou divize New Basel Capital Accord Practice společnosti Adastra Corp.

Basel II – výzvy a rizika

Nový koncept pravidel kapitálové přiměřenosti (Basel II) je považován za nejvýznamnější změnu v oblasti regulace finančních institucí posledních desetiletí. Základním rozdílem oproti stávajícím pravidlům (Basel I) z roku 1988 je snaha o maximální přiblížení minimálního regulatorně vymezeného kapitálu ke skutečné ekonomické potřebě kapitálu vycházející z konkrétních rizikových pozic banky. Těchto cílů bylo možné dosáhnout pouze za cenu upuštění od dnešní poměrně jednoduché, avšak příliš zobecňující metodiky (především v oblasti úvěrového rizika) kalkulace kapitálové přiměřenosti a zavedení pokročilejších, ale podstatně složitějších přístupů věrněji odrážejících podstatu rizikového profilu regulovaného subjektu.

Pro všechny druhy rizik (tržní, úvěrové, operační) nabízí Basel II různé metody výpočtu příslušných kapitálových požadavků. Metody jsou záměrně navrženy tak, aby využití pokročilejších přístupů vedlo k nižším celkovým kapitálovým požadavkům. Banky jsou tak přímo motivovány k aplikaci pokročilejších metod řízení rizik.
Nový koncept je proto často vnímán jako příležitost ke snížení kapitálové náročnosti portfolia banky. Pro banky, které dosud nezavedly pokročilejší systém měření a řízení rizik (zejména v oblasti úvěrového a operačního rizika) je však především příležitostí k vytvoření takového systému. Fungující moderní systém řízení rizik se stává významným konkurenčním faktorem a v dlouhodobějším horizontu je nezbytným předpokladem pro přežití banky. Koncept Basel II je vystavěn na následujících třech pilířích:
· Pilíř 1: Minimální kapitálové požadavky;
· Pilíř 2: Dohled;
· Pilíř 3: Tržní disciplína.

Největší pozornost je doposud věnována především prvnímu pilíři, který upravuje metodiku výpočtu kapitálových požadavků k jednotlivým druhům rizik. Oproti Basel I nedochází ke změně v metodice výpočtu kapitálových požadavků k tržním rizikům. V tomto směru umožňují již dnešní pravidla za určitých podmínek využití tzv. vnitřních modelů založených na kalkulaci hodnot VaR. Velkou změnou je však zavedení pokročilých metod v oblasti úvěrového rizika založených na interním ratingu, a zejména pak zcela nový kapitálový požadavek k operačnímu riziku.

Na první pohled by se mohlo zdát, že zavedení nového kapitálového požadavku k operačnímu riziku automaticky zvýší celkový požadavek na kapitálovou vybavenost banky (podíl kapitálového požadavku k operačnímu riziku na celkových kapitálových požadavcích se pohybuje přibližně mezi 12 a 20 %). Ve skutečnosti však tento požadavek není nový, pouze byl dosud implicitně zahrnut v rámci kalkulace kapitálového požadavku k úvěrovému riziku, který by se tedy měl v důsledku osamostatnění kalkulace operačního rizika částečně snížit. Základní parametry a rozdíly jednotlivých metod kalkulace kapitálových požadavků k úvěrovému a operačnímu riziku jsou uvedeny v tabulce.

Základní parametry a rozdíly jednotlivých metod stanovení kapitálových požadavků k operačnímu riziku dle Basel II (zdroj: KPMG, BIS)

Zjednodušený přístup

Standardní přístup

Pokročilé přístupy měření

Výpočet kapitálového požadavku

· Vychází se z indikátoru, kterým je průměrný roční hrubý příjem za předchozí tři roky

· Kapitálový požadavek se rovná 15 % tohoto indikátoru

· Indikátorem jsou hrubé příjmy za jednotlivé regulatorně stanovené obchodní linie

· Kapitálový požadavek představuje v závislosti na obchodním linii 12 %, 15 % nebo 18 % hodnoty tohoto indikátoru

· Celkový kapitálový požadavek je tvořen součtem kapitálových požadavků za jednotlivé obchodní linie

· Kapitálový požadavek je stanoven na základě interní kalkulace založené na:

- interních údajích o ztrátách

- externích údajích o ztrátách

- analýzách rizikových scénářů

- faktorech obchodního prostředí a vnitřních kontrol

· Lze využít přístupy ke snížení rizika (až o 20 %)

Kritéria pro uplatnění metody

· Žádná kritéria nejsou stanovena

· Doporučuje se soulad se "Sound Practices for the Management and Supervision of Operational Risk“ vydanými Basilejským výborem

· Aktivní zapojení představenstva a vyššího managementu

· Existence funkce řízení operačního rizika

· Řádný systém řízení operačního rizika

· Systematické sledování údajů o ztrátách

Stejná jako pro standardní přístup, a navíc:

· měření je integrováno do každodenního procesu řízení rizik

· procesy řízení a měření provozního rizika jsou kontrolovány interním a externím auditorem

· mnoho kvantitativních požadavků – především na historická data (3–5 let zpátky)

Autor článku, Stanislav Roušar, pracuje ve společnosti KPMG Česká republika.

Chcete získat časopis IT Systems s tímto a mnoha dalšími články z oblasti informačních systémů a řízení podnikové informatiky? Objednejte si předplatné nebo konkrétní vydání časopisu IT Systems z našeho archivu.


Inzerce

Konec papírování, digitalizujte a usnadněte si práci!

IT Systems 3/2024V aktuálním vydání IT Systems jsme se zaměřili na vývoj digitalizace ve světě peněz, tedy v oblasti finančnictví a pojišťovnictví. Dozvíte se například, proč je aktuální směrnice PSD2 v inovaci online bankovnictví krokem vedle a jak by její nedostatky měla napravit připravovaná PSD3. Hodně prostoru věnujeme také digitalizaci státní správy a veřejného sektoru, která nabírá obrátky.