Na každou organizaci, ať již lokální či nadnárodní, komerční či veřejnou, můžeme nahlížet z hlediska její struktury ve třech rovinách. Tento velice univerzální pohled na jakoukoli organizaci není ničím novým, proto jen stručný úvod.
Nejvyšší úroveň představuje tzv. byznys model organizace (viz schéma). Byznys model (podnikatelský model) stanovuje, ve kterých tržních segmentech organizace působí, jaké zákazníky oslovuje, jaké produkty a služby poskytuje apod. V případě veřejných organizací je tento model náplní sice poněkud odlišný, nicméně existuje stejně jako v případě komerčně zaměřené organizace. Byznys model je tím, čím se jednotlivé organizace od sebe odlišují a co vytváří jejich unikátnost.
Druhou úrovní je úroveň byznys procesů a procesního modelu. Tato procesní úroveň má jediný cíl: s pomocí vyladěných procesů efektivně naplňovat strategii vymezenou v byznys modelu. Organizace může být rozčleněna řadou řídicích úrovní v podobě divizí nebo jiných organizačních jednotek, ale to nutně neznamená, že procesy kopírují toto rozdělení. Naopak, procesy vždy probíhají každou organizací napříč odděleními. Proces, který můžeme popsat a modelovat od jeho počátku až do konce nazýváme „end-to-end“ procesem.
Třetí úrovní, která je umístěna pod procesní úrovní, je aplikační či IT úroveň, jejímž jediným smyslem je, aby efektivně podporovala provádění byznys procesů, a tedy nepřímo též realizaci podnikatelské strategie a byznys modelu.

Základní struktura každé organizace

Z jakého důvodu se tedy o tomto členění organizací do tří vzájemně se podporujících úrovní zmiňujeme? Abychom si mohli co nejnázorněji ukázat a vysvětlit, co je jedním z největších slabých míst současných organizací. Problémem je významně narůstající časová latence při postupu jednotlivými vrstvami odshora směrem dolů. Časová prodleva mezi tím, než se jakákoli změna stanovená na nejvyšší strategické úrovni promítne až do nejnižší aplikační a IT úrovně je příliš dlouhá, aby se vyhovělo tržním požadavkům. Zatímco rozhodnutí na úrovni byznys modelu může trvat hodinu, promítnutí změn na úrovni IT může trvat roky. Organizace přichází o své konkurenční výhody, které by měla, kdyby IT bylo schopno změny realizovat rychleji a flexibilněji. A čas jsou peníze – v případě komerčních firem ušlé zisky, v případě nekomerčních organizací neefektivně vynaložené rozpočty a nespokojení voliči.
Co způsobuje, že IT tolik zaostává za byznysem? Jsou to nereálná očekávání na straně manažerů z obchodu, nebo neschopní IT manažeři? Nebo snad nedostatečné možnosti informačních technologií v oblasti hardwaru nebo softwaru? Nikoli. Jednou z hlavních příčin je, že většina současných aplikací má v sobě kromě byznys logiky zahrnuty též vlastní procesy – vznikají IT sila s určitou pevně zabudovanou funkcionalitou. Ve většině současných aplikací, ať již tzv. package apps (tedy standardních balíkových řešení), nebo tzv. custom apps (tedy zákaznických vyvíjených řešení), je obsažen komplexní řetězec pravidel, který ovlivňuje a řídí průběh zpracování byznys procesu ve formě realizace odpovídajících transakcí byznys logiky.
Protože je procesní logika pevně svázána s jádrem aplikací, je třeba při každé změně fungování organizace provádět složité úpravy ve fungování aplikací (nebo čekat na novou verzi). To ve svém důsledku logicky zvyšuje souhrnnou časovou náročnost prováděných změn. Navíc je třeba si uvědomit, že valná většina procesů probíhá napříč velkým počtem různých aplikací a informačních systémů. Z tohoto důvodu se změny v procesní logice musí obvykle relativně složitě promítat do nastavení více než jedné aplikace. Řešení výše uvedeného problému: co nejvíce oddělit procesní logiku od aplikační byznys logiky, abychom byli schopni současnou komplexitu na straně IT technologií udržet pod kontrolou, ale zejména zrychlit a zlevnit realizaci změn, kterými byznys zahrnuje IT.
Ukazuje se, že musíme zcela změnit přístup k vývoji aplikací a k rozvoji IT infrastruktury. Když výše zmíněné posuneme ještě o krok dále, zjistíme, že je třeba od sebe důsledně oddělit nejenom procesní a byznys logiku, ale též tzv. integrační logiku. Integrační logika řeší vzájemné propojení různých aplikací, respektive obchodních organizací. Neoddělení od byznys logiky má stejně nepříznivé dopady na časovou a nákladovou náročnost implementace změn, jako má neoddělení logiky procesní. To však vede k již zmíněným problémům s nadměrnou komplexností takových systémů a následně k tomu, že je třeba neúměrně dlouhá doba k provádění potřebných změn v IT.

Pro efektivní fungování jsou na trhu dostupné softwarové platformy, které dokáží zajistit efektivní fungovaní všech tří oddělených úrovní logiky. Procesní logiku a automatizaci obvykle zajišťují nástroje pro BPA a BPM. Integrační logiku mají na starosti systémy ESB a integrační servery. Byznys logiku zprostředkovávají specializovaná rozhraní (tzv. adaptéry), která dokáží v souladu s principy SOA „vytěžit“ potřebnou funkcionalitu ve formě tzv. služeb v podstatě z jakéhokoli existujícího informačního systému, ať již je jím package či custom aplikace. Základem by mělo být „bezešvé“ předávání informací mezi takovými nástroji a práce nad stejným procesním modelem jak v rovině byznysu, tak v rovině IT.
Pro úplnost můžeme dodat, že procesní i integrační logika jsou doménou procesní vrstvy. Do té patří ale i byznys logika, přestože je zpracovávána logicky až na úrovni vrstvy aplikační. Právě efektivní nastavení procesní vrstvy předurčuje, do jaké míry bude organizace flexibilní a „agilní“ při realizaci požadovaných změn vyplývajících ze změn na úrovni byznys modelu.
Každá organizace má nějakým způsobem definován svůj podnikatelský model, každá organizace obvykle používá nepřeberné množství technologií. Ale jsou to zejména procesy a kvalita jejich řízení, co rozhoduje o míře konkurenceschopnosti. Efektivnost procesů neovlivňují pouze využívané technologie a nástroje. Abychom byli schopni takto koncipované řešení udržet v chodu, je třeba kromě kvalitního technologického řešení disponovat též adekvátním metodickým aparátem. A tím je již zmíněný proces procesního řízení, tedy ucelený end-to-end proces, který stanovuje, jakým způsobem nejlépe postupovat při plánování, návrhu, implementaci, provozování, monitorování a následném vylepšování jakéhokoli business procesu, který daná organizace realizuje.
Tímto je záhada na téma, proč si v současné době tolik manažerů stěžuje, že IT nestíhá tempu, rozluštěna. Teď nezbývá než „jen“ podřídit celkovou strategii organizace reflektující tuto jednoduchou koncepci a postupně začít budovat maximálně agilní procesní vrstvu řízení, která bude schopna flexibilně a s přijatelnými náklady promítnout všechny budoucí události a změny, které s sebou život přinese…

Michael Hanke
Autor je produktovým manažerem společnosti Software AG.