Jak jsme se sem dostali?

V letech 1998 až 2006 se za vlád ČSSD na Ministerstvu zdravotnictví (MZ) vystřídalo šest ministrů a byly vytvořeny čtyři koncepce zdravotnictví. Od roku 2006 do roku 2009 se v době vládnutí ODS vyměnili dva ministři a od té doby do současnosti další dva. Za poslední dekádu tedy mělo MZ časté změny jak ve vedoucích pozicích, tak ve směřování zdravotnictví a tento fakt se mimo jiné podepsal na rychlosti a kvalitě implementací eHealth. Kromě koncepcí je zdravotnictví charakteristické velkým množstvím zájmových skupin, které mají často odlišné motivace a zájmy. Zároveň mezi jednotlivými skupinami panuje značná odborná a informační asymetrie. Základní pohled na zdravotnictví můžeme zúžit na zájmové skupiny uvedené v tabulce 1.

Co tu tedy máme?

Elektronická zdravotní dokumentace

Elektronická zdravotní dokumentace je výrazně limitována legislativou. To způsobuje, že systém IZIP je sice plošný, ale nelze se v něm spolehnout na kompletnost záznamů. Tím je jeho přínos minimální a kvůli stávající vlastnické struktuře (51 procent VZP, zbytek švýcarská investiční společnost) je možnost využití systému IZIP coby národního systému přinejmenším sporná.
Praxe v zahraničí, například v Dánsku, přitom ukazuje, že jednotná a sdílená zdravotní dokumentace snižuje podstatně náklady na zdravotní péči. Takovéto úspory plynou především z omezení opakovaných vyšetření, rychlejší diagnostiky postavené na plné informovanosti lékařů a také úspor z předepisování léků s ohledem na současnou medikaci, což může snížit počet redundantních léků, které pacient užívá. Nelze ovšem opominout prvotní vysoké investice na zřízení samotné elektronické zdravotní dokumentace.
V lokálním měřítku je ukázkou dobře zvládnuté elektronické zdravotní dokumentace Všeobecná fakultní nemocnice v Praze (VFN), která od roku 2009 pořídila svým zaměstnancům elektronické podpisy. Nahrazení papírové dokumentace elektronickou šetří každému lékaři tři hodiny času měsíčně, který může namísto administrativy věnovat péči pacientům. Další úspory jsou i v tisku, což dělá jen na tonerech do tiskáren dva miliony korun ročně.
Úspěšně funguje také systém sdílení obrazové dokumentace ePACS. Ten nahradil zasílání CD a snímků kurýry a sanitkami, popřípadě nezabezpečeně e-maily. V ČR je do systému ePACS zapojeno 189 zdravotnických zařízení a také tři slovenské nemocnice a univerzitní nemocnice v Cambridge. Náklady na tento systém jsou přitom minimální (řádově desítky milionů) a měsíčně přenese na dvanáct tisíc obrazových studií.

ePreskripce

Ani ePreskripce bohužel v Česku nefunguje tak, jak by mohla. V současnosti zde máme Centrální úložiště elektronických receptů (CÚeR) za více než 140 milionů korun, které dle informací jeho provozovatele (Státní ústav pro kontrolu léčiv) využívá jen 308 z 2 707 lékáren. V listopadu 2011 elektronicky předpisovalo pouhých 73 lékařů.
Důvodů, proč je systém tak málo využíván, je několik. V první řadě jsou zde náklady na pořízení nebo update softwaru u lékáren a lékařů. Současně tento systém znamená pravidelné roční náklady na pořizování elektronického podpisu, který je pro komunikaci potřebný. Co za to ePreskripce lékárnám a lékařům přinese? V jejich vyjádřeních nalezneme jen obecné fráze: zefektivnění nakládání s prostředky ve zdravotnictví a vyšší komfort služeb pro pacienta. Jinými slovy přímý přínos a tím i motivace k užívání zde pro lékaře a lékárny není. Motivaci by měl mít stát a zdravotní pojišťovny, protože pro ně je zefektivnění systému přímým přínosem jak v transparentnosti, tak v nákladech.

Zdravotní registry

Zdravotnické registry jsou datovým zlatem Česka. V současné době máme patnáct národních zdravotních registrů, které vznikaly od roku 2002. Obecně lze registry považovat za racionálně zřízené systémy. Neefektivitu vidíme ve faktu, že se budovalo patnáct nezávislých registrů, přestože některé nesou řadu obdobných informací. Hlavním důvodem je silný odpor ochránců osobních dat. Nicméně již v roce 2003 vznikl materiál popisující principy sestavení registrů do uceleného systému, a to tak aby vše bylo bezpečně dostupné jen tomu, kdo na to má právo. Za konceptem stál mimo jiné i současný hlavní architekt českého e-governmentu Ondřej Felix a na obdobném principu budou stát i připravované Základní registry, které mají být spuštěny 1. července.
Mezi další zajímavé počiny lze zmínit IS Integrovaných záchranných systémů (355 mil. Kč), Agendový portál Ministerstva zdravotnictví (7,1 mil. Kč) nebo částečnou elektronizaci procesu oznamování pracovní neschopnosti.

Kde bychom mohli být?

Pokud bychom zde měli základní systémy, tedy alespoň elektronickou zdravotní dokumentaci, ePreskripci a propojené zdravotnické registry a byla zde bezpečná infrastruktura pro komunikaci, tak by to znamenalo existenci základní platformy pro aplikace a služby, které mají dnes jen omezené využití. Pacientův stav by mohl být monitorován a konzultován na dálku. Velké zkušenosti s tím mají nyní například v Austrálii, kde je v některých oblastech značná dojezdová vzdálenost k lékaři. Místo papírového receptu bychom jen pomocí eObčanky (případně ePrůkazu pojištěnce nebo chytrého telefonu) potvrdili, jaké léky chceme, a rovnou je i třeba zaplatili. Lékaři by mohli při vizitě pomocí tabletu nejen rychle vyřídit administrativní kroky, ale konzultovat vývoj s kolegou doma nebo i v zahraničí, a to na základě dat ze zdravotních registrů, které daný problém podchycují více než čtyřicetiletou časovou řadou.

Co je k tomu potřeba?

Na počátku cesty za efektivnějším, komfortnějším a levnějším zdravotnictvím jsou především následující opatření.

Postup v oblasti strategického řízení:

1. jednoznačná osoba či instituce odpovědná za implementaci eHealth,
2. revize stávající strategie a vytyčení nových jednotících cílů,
3. diskuze plánů a cílů se všemi zainteresovanými stranami,
4. analýza nákladů a přínosů každého plánovaného projektu.

Konkrétní projekty, které by měly být dotaženy do konce:

• Zdravotnické registry představují cenné informace o zdraví obyvatelstva, které mohou v konečném důsledku vést k lepšímu rozhodování a vyšší kvalitě poskytované péče.
• Elektronická identifikace ve zdravotnictví – zdravotní informace jsou obecně považovány za ty nejcitlivější. Spolehlivá autorizace a autentifikace uživatelů je tedy základním předpokladem pro realizaci projektů eHealth.
• Elektronická zdravotní dokumentace je řešení představující informovaného pacienta a lékaře. Umožňuje transparentní kontrolu v reálném čase. Jedná se o systém ukládání dat, přístupových práv k těmto datům a principům, na základě kterých mohou být data sdílena s dalšími oprávněnými subjekty.
• ePreskripce sníží náklady plynoucí zejména z duplicit medikace a zdravotních komplikací vznikajících v důsledků nevhodné paralelní medikace.
• Využívat řešení a zkušenosti z existujících projektů, například ePACS, VFN v Praze, zdravotní registry nebo IZIP.

Martin Ješuta, Martin Tajtl
Autoří působí v rámci pracovní platformy Restart. Martin Ješuta je program coordinator sekce eGOV. Martin Tajtl je projektovým manažerem a analytikem pracovní platformy Restart v oblastech eGovernment a Finance.